Norský Hegel patří mezi stabilní výrobce s typickým rukopisem – jedno zda mluvíme o stránce zvukové nebo designové. Minimalisticky načrtnutá šasi skrývají poměrně dost vlastních technických řešení, už od prvních pokusů zaměřených hlavně na minimalizaci zkreslení vznikajících při zesílení signálu. Ostatně zakladatel Bent Holter získal svůj titul na technické univerzitě v Trondheimu právě diplomovou prací na toto téma.

Benjamínkem v nabídce osloské značky je integrovaný zesilovač H400. Navenek navazuje bezešvě na historický designový odkaz, uvnitř má ale aktuální generaci jak zesilovače, tak streamovací platformy, která už není jen doplněk, ale plnohodnotný a všechno možné podporující zdroj signálu. S tím jde ruku v ruce i „digitální dálkové ovládání“, aplikace Hegel Control.

Čtyřstovka je druhým nejvyšší modelem nabídky, přesto šasi není nijak opulentně velké. Na čtyřech robustních gumových nožkách stojí skříň minimalistických křivek, zkrášlená prohnutým čelním panelem. I ten má však pouze minimum prvků – konkrétně displej a dva otočné ovladače jednoduchého střihu s tradičním rozvržením rolí pro výběr vstupu a úpravu hlasitosti (ale po stisku pomohou vstoupit třeba i do menu nastavení, kde můžete vstupům přiřadit funkci obcházení hlasitosti apod.). I spínací tlačítko je umístěno dole, aby nenarušovalo čistotu.

Přes vcelku hustě perforovanou horní plochu (v místech, kde je zespoda vidět velké chladiče) se dostanete na zadní stranu s docela širokou konektivitou. Po stranách jsou na každé straně reproterminály, mezi nimi trojice analogových vstupů (XLR a dvoje cinche), k tomu ještě regulovaný i linkový RCA výstup. Zajímavá je funkce detekce signálu, kdy zesilovač zvolí aktivní vstup za uživatele, což může být pro někoho komfortním řešením.

V prostoru kousek vedle se nachází napájecí zásuvka, podél spodní hrany se sešikovaly konektory digitální. Klasický koaxiál a vedle něj BNC, trojí optické rozhraní a dále USB pro připojení počítače plus ethernetové rozhraní. Bonusem je BNC digitální výstup. Pokud chcete phono, Hegel věří, že to integrované do šasi nemůže fungovat ideálně a nabízí externí řešení.

Vnitřní rozestavení je plně dual mono, i ostatní technologie jsou do velké míry převzaté z největšího modelu H600. Jsou tu tři zakázkové toroidní transformátory – není to ale jen tak, že by jeden byl „levý“ a druhý „pravý“. Mají naopak rozdělené role pro řídící a vstupní obvody plus pro výkonovou část, dvojité vinutí pak řeší kanály. Vše je pak organizováno jako DualAmp, tedy dva nezávislé stupně s jednou napěťovou a druhou proudovou částí.

Celé to zastřešuje technologie SoundEngine 2, eliminující přechodové zkreslení třídy A/B a fungující také jako korekční mechanismus, v zásadě je to variace na místní zpětnou vazbu.

V digitální části vládne D/A převodník ES9038Q2M, díky němuž skrze H400 proženete PCM až do rozlišení 32 bit / 384 kHz a DSD256), samozřejmě v závislosti na možnostech toho kterého konektoru. Streaming je pak limitován na 24 / 192 a DSD64. Zato má certifikát Roon Ready, umí Spotify Connect, TIDAL Connect, připojí se přes Google Cast i Apple AirPlay 2 či UPnP a zvládne i internetová rádia.

Hegel říká, že H400 má výkon 250 Wattů do 8 ohm (1 kHz / 1% THD), stabilitu drží až do 2 ohm a pracuje v rozsahu 5 – 180 000 Hz. Odstup signálu a šumu má být přes 100 dB, přeslechy mezi kanály lepší než -100 dB a zkreslení (patrně myšleno celkové harmonické) se drží pod 0,005% (50 W / 8 ohm / 1 kHz). Tlumící faktor dosahuje nebývale vysoké hodnoty 4 000.

Čtyřstovka není žádný neskladný obřík – má standardní šířku 43 cm, hloubku 44 cm a výšku 15 cm, váží nicméně už slušných 20 kg.

Osmdesátková klasika „Mammagamma“ od The Alan Parsons Project („Eye in the Sky“ | 1982 | Arista | 788478) stojí na rychlém, ne dramaticky hlubokém, ale pěkně rytmickém basu. Skrze Hegel nemáte pocit, že by se na vás zvuk nějak hrnul, je klidný, kulatý a dobře dávkovaným, překvapivě nenuceným a samozřejmým objemem i napětím. Musíte vlastně chvíli poslouchat, abyste si uvědomili ten nenápadný, dobrý pořádek, který zesilovač udržuje, to jak hraje s přehledem a bez efektů. Přesto je to živější a jasnější pocit, než jaký jsme měli z předchozích generací. Bas je čisťoučký, s důrazem ve správných chvílích, ale celkově velmi nepřehnaným, decentním vyzněním.

Stradivárkám Anne-Sophie Mutter ve Vivaldiho „Jaro, RV 269, op. 8“ („The Four Seasons“ | 1992 | Deutsche Grammophon | 463 259-2) byla také vlastní neagresivní, hladká, možná maličko jemnější, leč krásně přehledná a jistá forma. Energie je servírovaná s důstojnou jistotou, vše proudí v elegantním balení, ale rozčleněné a čitelné, skutečně „Organic Sound“, jak výrobce popisuje své konstrukční záměry. Máte při poslechu pocit skutečné frekvenční vyváženosti, nezdůrazněné distribuce energie napříč pásmy. Přesto jsou trylky živé, byť ne prvoplánově dravé.

Vysoké tóny v „Almost Like Being in Love“ čerstvě čtyřiadevadesátiletého Sonny Rollinse („with The Modern Jazz Quartet“ | 1988 | nahráno 1953 | Prestige | 00025218111126) měly velmi dobrou definici, žádný nadbytečný akcent a předvádění se, prostě jen znělý, čistý, jemně a kultivovaně přednesené „cink“. Oddělení tónů je patřičně dospělé – že má H400 skvěle přesné a čisté podání cítíte například na vibrafonu, jehož tóny často překrývá jakási zaznívající ostrost, tahající za uši. Ne však tady, přes H400 je všechno naprosto neagresivní, má to pořádek, ale i nenucenou zřetelnost.

Když přijde na dynamické momenty, třeba ty krásně zaznamenané v „Job“ z live záznamu „Jazz na Hradě“ Laco Decziho a Celula New York (2007 | nahráno 2004 | Multisonic | 31 0651-2), působí Hegel naprosto klidně, ve zvuku je pořádek a nadhled – je to plynulé, vlastně až tekuté, s darem poslat správnou míru energie na správné místo ve správný moment. Není to „nabušený“ projev, ale relaxovaný a pohodový, drajv a důraz k vám přichází v naprostém klidu. Příkladná vyváženost a neexponovaný zvuk vás provedou nahrávkou, hudba se rozvíjí s poctivou dávkou přirozenosti. Dynamika není opulentní, přesto zvuk bublá a dýchá tak, že je poslech skutečně živou zábavou.

„Moderato“ z „Klavírní sonáty č. 16 v a moll, op. 42, D.845“ v podání rumunského koncertního klavíristy Radu Lupu („Plays Schubert“ | 2005 | Decca | 475 7074) zní vlastně docela jinak. Těžko se to popisuje, protože ačkoliv Hegel nemá nějaký snadno uchopitelný a pojmenovatelný zvukový styl, přesto víte, že hraje právě Hegel. Klavír má čistý, ale zároveň hladký tón, nezkreslený a přirozený, přesto klidný. Tónům nechybí komplexnost, ale zároveň zesilovač nezkouší akcentovat ty nejjemnější dozvuky – slovo „organický“ je na místě, ale je vlastně „organičtější než organický“. Vnímáte jasně ten moment, kdy kladívko spadne na strunu, cítíte razanci velkého nástroje a přesto, přesto je to nepřibarvené, bez jakékoliv dodatečné saturace energií nebo barvami, ale ani není projev suchý. Prostě vyváženost a kultivovanost.

Rozsazení sboristů v „Akrostich“ Emila Viklického („Pocta Josefu Plečnikovi“ | 1994 | Lotos | LT 0036-2 131), stejně jako jejich srozumitelnost jsou prubířským kamenem každého hi-fi systému. Vlastně jednoduchá skladba byla prezentovaná v uměřené velikosti, s pečlivým pravolevým rozložením a též pocitem vzduchu v prostoru kolem zpěváků. Homogenní zvukové pole je před vás posazeno s pocitem poklidného pořádku, s naprostou neúnavností a neagresivností a bez náznaku techničnosti.

Zábavná bluesovka „Hideaway“ Bernie Marsdena („Green & Blues“ | 1995 | Castle Music | CMRCD 181) vám nerozklepe svou energií nohavice, nezůstanete sedět se zatajeným dechem, ale H400 umí hudbu prodat s rytmikou a parádní vyrovnaností. Je tu spousta informací, přehlednost, vyváženost a i když proti mnohým konkurentům klidnějšímu podání může chybět prvních pár minut pocit trošku větší divokosti, odměnou za to je pro posluchače fakt, že stejně snadno může hudby užívat celé odpoledne, klidně celý den a nebude trpět únavou uší nebo duše. Naopak, chcete poslouchat pořád dál, protože ve zvuku Hegel H400 není vůbec nic, co by rušilo. Nenašli jsme vlastně nic, co by nás od poslechu odrazovalo, ba naopak, cokoliv jsme si pustili, to znělo fajn.

Integrované zesilovače mají spoustu výhod – není pro ně potřeba moc místa, snadno se ovládají, když jsou koncipované jako H400, tak jsou plnohodnotným středobodem kvalitního systému a není potřeba víc, než jeden pár reprosoustav dle osobního vkusu. Nejnovější přírůstek do portfolia těchto seveřanů má stále ten typický civilní, naprosto nezabarvený a nepřikrášlovaný charakter, ale přesto hraje živěji, realističtěji, než jak si to pamatujeme z minulých produktových generací. Navíc je tu nově opravdu dobrá streamovací platforma se spoustou možností a zvuk s velikánskou dávkou kultivovanosti, který je zábavné poslouchat – bez ohledu na žánr, víceméně i bez ohledu na to, zda je nahrávka „obyčejná“ nebo „audiofilská“, všechno je fajn, potichu nebo nahlas, s malými i velkými reprosoustavami a tak to má být. Hegel H400 je integrovaný zesilovač, díky kterému prostě a jednoduše posloucháte hudbu, aniž byste řešili „co a jak“. Protože nemusíte – za jakýchkoliv okolností je to totiž zábava.

EUR 6 995,-

cca Kč 175 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ živější zvuk, než předchozí generace

+ nenucená kontrola a hladkost

+ praktický all-in-one koncept

+ nekonfliktní a vyvážený zvuk za každých okolností

+ dostatek výkonu, aby „podržel“ i komplexnější pasáže

+ stabilní a rychlá streamovací platforma se spoustou možností

ZÁPORY

- někomu může scházet phono nebo třeba sluchátkový výstup

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: 4CE Distribution, s.r.o. | www.hifi4ce.eu | www.imageaudio.sk 

fSdílet

Tweet