Padesát let, to je kus historie. Zejména když se to týká firmy – takové jako je Naim Audio obzvlášť. Když Julian Vereker značku v roce 1973 zakládal, určitě se nenadál, že půjde o tak zřetelnou stálici audio světa. Aby v Salisbury půlstoleté výročí řádně oslavili, připravili si pro radost malou zvláštnůstku, integrovaný zesilovač NAIT 50, odkazující se vším na kořeny této značky a dostupný v limitované edici 1 973 kusů.

V prvé řadě tak NAIT 50 upoutá svým designem, připomínajícím účelnou jednoduchost prvních výrobků z blízkosti Stonehenge (v praxi jde o variaci na NAIT 1 z roku 1983). Jde o maličký stroj, kde zepředu vidíte pouze černý obdélník, orámovaný hliníkovou linkou hlavního šasi, je výrazně hlubší (32,1 cm) než širší (20,7 cm) a vyšší (8,7 cm), váží kolibřích 4,5 kg. Boky, vršek a spodek jsou monolitickým kusem hliníku v hrubé matné černi.

Přední ploše dominuje ovládání hlasitosti s klasicky cejchovaným potenciometrem, vyfrézovaným z jednoho kusu hliníku, dále tu je stará podoba firemního loga, 6,3 mm výstup na sluchátka a mechanické přepínače vstupů – jsou zde tři, čtvrté identické tlačítko slouží k zapnutí, což potvrdí rozsvícení kontrolky při pravém kraji.

Otočíte-li tělo na gumových nožkách, objevíte jen to nejnezbytnější. Tj. napájecí zásuvku, levou a pravou sadu reproterminálů, určených čistě pro 4 mm banánky a tři vstupy. Jeden vede do diskrétního MM phono předzesilovače a má proto univerzální podobu cinchů s nezbytným zemnícím kolíkem, zbylé dva vstupy (označené jako Aux a Stream) mají ovšem podobu DIN, takže buď použijete některý z firemních komponentů nebo budete řešit redukci.

Přestože zvnějšku jako by NAIT 50 vypadl z počátku 80. let, uvnitř je veskrze moderní technika. Třeba sluchátkový modul s výkonem 1,5 W / 16 ohm je převzatý z nových modelů New Classic (tj. NAC 332 nebo NSC 222). Důležité je pak použití aktuálních výkonových tranzistorů Naim, díky nimž má maličký zesilovač výkon 25 Wattů / 8 ohm (při 0,1% THD+N), respektive 40 W / 4 ohmy za stejných podmínek. Diskrétní předzesilovač pracuje ve třídě A, výkonový stupeň v A/B.

Zesilovač pracuje ve frekvenčním rozsahu 4 – 45 000 Hz (-3 dB), THD+N dosahuje úrovně 0,015% a odstup signálu a šumu je 80 dB / 1 W / 8 ohm, respektive 93 dB / 25 W / 8 ohm. Přeslechy dosahují 85 dB / 1 kHz / 25 W / 8 ohm. To všechno jsou hodnoty, které rozhodně nedosahují na úroveň toho, co je dnes na špičce možného, na druhou stranu Naim nikdy „nehrál na papírové parametry“.

Poslech probíhal v prostorách pražského studia Avitsmart, kde jsme měli k dispozici řadu reprosoustav – Focal Vestia N°1, Sopra No.3 a Scala Utopia Evo. Velmi podivuhodně se NAIT 50 popasoval s ovládáním i těch největších, což je s ohledem na parametry a velikost vlastně fascinující – ne že by to bylo optimální partnerství, leč nebylo vysloveně absurdně limitující, jak by cenová disproporce mohla napovídat. Zdrojovými komponenty byl Naim NSS 333 a pro srovnání vlastně celkový mix nových řad – NAC 332, NAP 350, NPX 300, NSC 222, NAP 250 atd. Napájení filtroval IsoTek V5 Aquarius a propojeno bylo kabely Nordost Valhalla 2 a originál DIN od Naim.

Podle basové složky v „Looping Leaves“ Laurenta Rochellea („Polychrome Sounds from the Underground“ | 2020 | Linoleum) bylo hned znát, že NAIT 50 neinklinuje k novému firemnímu ladění dle výše zmíněných komponentů dvoustovkové a třístovkové série, ale naopak nabízí klasický Naim s bujařejším, vřelejším, až lehce temnějším basem. Super je, že nejde o žádnou suchopárnost, byla cítit hutnost a objem, ovšem pro vysokou hlasitost už vnímáte mimo jiné i limity výkonu a autority, což na druhou stranu není nečekané.

Že je NAIT 50 z té starosvětsky pojaté rodiny anglických komponentů prozrazuje zpěv Syda Baretta v „Terrapin“ („The Madcap Laughs“ | 1994 | nahráno 1968 | EMI | 7243 8 28906 2 1) – je hebčí, celkem tělesný a plnokrevný, pocitově moc hezky barevný. NAIT 50 možná hraje po svém, ovšem radostně a muzikálně. Detail a rozlišení pak po vzoru solidních zesilovačů Naim střední třídy také netrpí nouzí – nároky segmentu prémiového hi-fi bez problémů splní, spíše než technicky brilantní čistoty však ukazuje hudbu s organickou čitelností bez akcentu na jednotlivosti.

Bohatý projev NAIT 50 mírně odlehčuje živý a maličko snad i říznější charakter výšek, jak bylo cítit na „A Baptist Beat“ Jeffa Goldbluma a The Mildred Snitzer Orchestra („Plays Well with Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649). Nahrávka sama je sejmutá a namixovaná moderním, jasným a konkrétním stylem, NAIT 50 to respektuje a ač má jadrnější projev, není únavně tvrdý. Také tady hraje prim všeobecná zábavnost poslechu nad přímočarou analytikou.

Jisté limity výkonu byly cítit na „Koncertu pro klarinet a orchestr III“ Maleka Jandaliho (Vienna Radio Symphony Orchestra | „Concertos“ | 2022 | Cedille Records | 0735131922029), přeci jen na vysoké hlasitosti budete muset pečlivě vybrat citlivější reprosoustavy. Ale jinak působí zvuk NAIT 50 silně, odhodlaně a na tak maličký přístroje je překvapivě solidní výkon – klasický Naim se vším všudy. Masitý zvuk nemusí pro to, aby působil dynamicky, fyzicky rozvibrovat podlahy a stropy.

Skladba „Factory Girl“ od irských folkařů Beoga („Live at Stockfisch Studio“ | 2010 | Stockfisch Records | 4013357405325) je pěkně zvukově vybroušená, NAIT 50 dokáže hezky prodat její energičnost a vzbudit takový všeobecně živý, bohatý a přitom slušně kultivovaný zvuk ve stylu „neřešíme, posloucháme“. Je to zvukové ladění, které provází jihoanglickou firmu už desítky let a které se lehce mění až s nejaktuálnějšími modely – detaily jinými slovy vyplývají jaksi samo sebou, bez tlaku a uspěchanosti.

Prostor „Hot Liquorice“ Dicka Waltera a jeho orchestru („Pure Big Band – Part 1“ | 1993 | KPM Music | LC 2061) načrtl zesilovač překvapivě solidní, mezi nástroji vznikalo místo, takže nesplývaly a vůbec přehlednost byla solidní, přesně jako si to tak u „lepšího hi-fi“ představujete. Je cítit, že NAIT 50 má navzdory v zásadě průměrným (dnešními měřítky možná i méně než to) parametrům solidní stereofonii a pravolevou organizaci.

Vláčná, hebká a temná „In My Secret Life“ Leonarda Cohena („Absolutely Bass Voice“ | 2017 | ABC Records | HD-177) se výtečně překrývala s charakterem samotného zesilovače, vyzněla tedy moc hezky – muzikálně, s až smyslnou tělesností a s autentickou pohodou osvědčeného firemního charakteru. Bohaté basy jsou tučné a výrazné, ale mají slušnou kontrolu, hlas je opravdu „lidský“ a výšky klidné, ale dobře oddělené. Je to taková nonšalantní, elegantní reprodukce – na 25 Wattů a „nemoderní“ parametry se to poslouchá vskutku příjemně, tak jak by to u Naim mělo být.

Britský Naim se většinu trvání své existence rozhodně nijak nesnažil splynout s běžnými standardy a stylem – našel si svůj a ten naopak držel navzdory času. Naim NAIT 50 je toho takovou milou malou připomínkou. Rozhodně to není hračka pro každého, neb na to má příliš limitů – prakticky není zbytí, než použít zdroj signálu od Naim kvůli DIN rozhraním, je třeba mít zesilovač po ruce, protože nemá dálkové ovládání, kvůli limitovanému výkonu musíte buď držet hlasitost na uzdě nebo mít opravdu citlivé reprosoustavy (míněno nejen na papíře) a vůbec je tu spousta „ale“. Na druhou stranu i navzdory zdánlivě neoslnivým hodnotám technických parametrů nabízí NAIT 50 ten klasický styl Naim s bohatým basovým základem, celkovou barevností, vstřícnou „lidskostí“ a hlavně všeobjímající muzikálností, kterou je radost navzdory zjevnému vlastnímu naladění poslouchat. Omezení na necelé dvě tisícovky může také znamenat, že už stejně nebude reálně ke koupi, přesto je skvělé, že se tak velká firma jako Naim odváží udělat cosi tak zřetelně neobvyklého a mít z toho radost, kterou pak vlastně při poslechu cítíte i vy.

Kč 74 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylové retro

+ integrované phono a sluchátkový výstup

+ klasický zvuk Naim v malém balení

+ sběratelská hodnota limitované edice

ZÁPORY

- mírně nepraktické složení konektivity

- cena není úplně lidová

- komfort ovládání snižuje absence dálkového ovládání

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Avitsmart | www.avitsmart.cz 

fSdílet

Tweet