Není to tak dlouho, co tímto webem prošly přístroje nové generace G-Clef s označením MK2, jejichž první verzí si Pionner znovu otevřel cestu mezi výrobce vážně míněné techniky pro věrnou reprodukci zvuku a které za dostupný peníz nabízí velmi slušnou porci muzikálního talentu a schopnosti zalíbit se. Výše řečené jsem však mohl osobně posoudit zatím pouze u „devítkové", vyšší řady a protože i nižší, „šestková" linie sbírá všemožná ocenění a navíc stojí téměř polovinu dospělejších bratříčků, chtěli jsme se i jí podívat na zoubek.
Už při nošení krabic s „nižší" řadou komponentů G-Clef MK2 poznáte rozdíl - každý kus nějaké to kilo oproti vyšším modelům ztratil. Po vybalení a umístění na police racku ovšem rozdíly nijak poznatelné nejsou. Snad jen, že A6 je oproti A-A9MK2-K o plný centimetr a tři milimetry nižší, čímž na pohled vypadá poněkud subtilnější a celkově menší; Pioneer elegantní a nenápadně moderní design udělat umí a esovitě prohnutý čelní panel všech těchto komponentů si pravděpodobně s ničím nespletete. Maličkou výtku v praktickém životě lze mít snad jen k tomu, že pokud rádi regulujete hlasitost velkým ovladačem přímo na přístroji nebo zasunujete mechaniku netrpělive tlakem na její čelo, dosti se nadřete s leštícím hadříkem, protože celé černé kartáčované čelo je opravdu velmi háklivé na otisky prstů - snad jen, že byste nosili rukavice.
Celé tělo integrovaného tranzistorového zesilovače se nese v duchu neostrých hran, na přední masce je stále stěžejním optickým prvkem dvouřádkový modrý displej nevalné informační hodnoty, který se ovšem alespoň dobře čte, na druhé polovině je to pak dozajista masivní „Volume". Stejně jako hodnoty hlasitosti, i pozice, na níž se právě nachází menší ovladač pro výběr vstupů, se zobrazuje pouze na displeji. Na chvilku probliknou i v režimu „Pure Direct", aktivovaném malým špuntíkem vedle těchto dvou stěžejních knoflíků. Pod zlatým logem Pioneer, které jako kdyby se tak trošku ke zbytku nehodilo, se nachází ještě masivní On/Off přepínač, audiofilsky velký 6,3mm jack pro sluchátka a indikátor Standby stavu. Tedy nikde nic, co by nebylo úplně stejné jako u devítek. Zadní strana už ovšem plně odráží poloviční cenu a nižší postavení dnes testovaného modelu - zčásti mluvím o na první pohled do očí bijících menších a subtilnějších reproterminálech, ty jsou i v průměru třídy a není s nimi žádný reálný problém. Zčásti pak o stejné sestavě vstupů (pásková smyčka, tuner, aux, cd a mm phono s uzeměním - A9 má navíc možnost volby MC), která je ale u vyššího modelu doplněna o pre-out, umožňující například bi-amping ve spojení s jiným zesilovačem a hlavně u A6 schází usb vstup pro možnost streamu digitální dat. Celkově ale není úbytek užitné hodnoty oproti vyššímu modelu kritický - kdo vyžaduje výše zmíněné funkčnosti, prostě si připlatí a v důsledku méně, než kdyby si kupoval phono předzesilovač a USB D/A převodník jako separátní zařízení.
Nejdůležitější rozdíly oproti vyššímu modlu jsou pak v samé konstrukci, ale ani zde se nejedná o kritické ústupky - celkově se dá říct, že za zhruba polovinu ceny dostáváte určitě víc než polovinu kvalit vyššího bratříčka. Opět to není pouze o 60W výkonu na kanál u menšího a 70ti Wattech u většího zesilovače, oba pak sdílí plně symetrickou dual-mono konstrukci, frekvenční rozsah 20 - 100 000 Hz nebo odstup signálu a šumu 103 dB, což je všechno v dané cenové kategorii sympatické. Že je místo dvojice toroidních transformátorů z A9 přítomna dvojice s E jádry není v porovnání s přístroji se stejnou cenovkou nic špatného ani překvapivého. Kolem a kolem se skoro zdá, že A6 je vlastně jen trošku slabší A9 s o něco méně nákladnými variantami součástek v obvodech i na šasi. Dálkové ovládání pak není žádným OEM produktem Phillips, jak tomu často bývá, ale jedná se o kus kovu. Ergonomie má ovšem své drobné problémy, hlavně s velikostí tlačítek, což je maličko škoda, vzhledem k tomu, že se jedná o jediný rozumný způsob ovládání přístroje.
Zesilovač šestkové série G-Clef MK2 jsem zkoušel hlavně v kombinaci s PD-D6MK2-K, neboli SACD přehrávačem stejné řady a ceny. Jako alternativa hrál přehrávač Yamaha CD-S700 a Pioneer PD-D9-J. Zesilovací alternativou pak byla Yamaha A-S700 a z paměti jsem lovil ještě dojmy z NAD C355 BEE. Hudba hrála z KR Audio SP-2, Harbeth Monitor 30 a Xavian Primissima, zvláště na poslední jsem kladl důraz díky adekvátní cenové úrovni. Z kabelů bude určitě dobře zmínit KrautWire Awakening a Eagle Cable Condor Blue LS 5.1 mezi zesilovačem a reprosoustavami, KrautWire Guru S a Monster Cable M1000i pak pro propojení mezi jednotlivými komponenty.
Jako první jsem na sebe pustil opus Garyho Burtona „Like Minds", na němž shromáždil i další velká jména moderního jazzu, jako je Pat Metheny, Chick Corea, Dave Holland a Roy Haynes. Jejich poklidný, dospělý a nápaditý jazz je tu vystavěn okolo vynikajícího Burtonova výkonu na vibrafon. Ten je přesný, přirozeně doznívající a barevný, aniž by v něm byl slyšet jakýkoliv náznak umělosti - cinknutí je prostě opravdovým cinknutím, ani ztenčeným, ani nepřirozeně zdůrazněním. To platí pro celé frekvenční pásmo od vyšších basů až k nejvyšším slyšitelným tónům. Nejnižších tónů, respektive frekvencí kolem 40ti Hz až k oněm vyšším basům, kde se pohybuje Hollandův kontrabas, je jakoby oproti zbytku pásma trochu více, působí nafouknutěji, což je sice ústupek neutralitě, ovšem jedná se o poslechově atraktivní naladění, které většině uší přijde příjemné. A6 umí také velmi pěkně a pevně vykreslit prostor nahrávky, hlavně v tandemu se „svým" PD-D6MK2-K, kde zní nejlépe. Nahrávka je podána s množstvím barev a i když se charakter Pioneeru určitě nedá nazvat analytickým, o detaily nebude posluchač ochuzen. NAD i Yamaha zde jsou otevřenější a mohou působit přesněji, jsou ovšem o poznání chladnější.
SACD s „Brothers in Arms" od Dire Straits, konkrétně s vydáním k 20. výročí natočení tohoto klasického kusu rockové historie, zase naznačuje schopnost velmi muzikální reprodukce. Sametově jemný a vřelý je hlas Marka Knopflera, činely jsou - velkou měrou díky SACD formátu - detailní, jasné a i když celkově nikoliv prezentní a analytické ani přehnaně objemné, najdete v jednotlivých ťuknutích spousty barev. Údery do blány bubnu také nepůsobí komprimovaně, i když na reprosoustavách se složitější výhybkou by šedesát Wattů mohlo být přeci jen málo.
Žádný zásadní problém jsem nezaznamenal ani při úvodních tónech cinkotu hodin z celého (pěkně velkého) hodinářství v „Time" z alba „Dark Side of the Moon" Pink Floyd. Opět se ale projevuje sametový nádech zvuku tohoto zesilovače, respektive celého Pioneeřího komba, které mírně ohlazuje hrany kovového cinkotu, ale přesto nechá vyniknout detaily, podané s množstvím odstínů i razancí - zvuk z A-A6MK2-K není pod dekou a ve zbytku skladby jasně slyšíte rozdíl oproti NADu, tedy mnohem výraznější spodní polovinu reprodukovaného pásma, dodávající zvuku na hutnosti, kompaktnosti.
V klasické hudbě patří mezi nejznámější díla také Beethovenova pátá a šestá symfonie, na SACD disku jsem měl možnost slyšet verzi berlínských filharmoniků v čele s Karajanem, vydanou péčí Deutsche Grammophon i na SACD disku. Když už jsem v recenzi PD-D6MK2-K zmiňoval allegro s názvem „Lustiges Zusammensein der Landleute „ z „Pastorální", mělo by o něm zaznít i tady. I tady bych rád zopakoval, že gradující smyčce se nestanou ani slitou zvukovou masou, ani nepřekročí míru únosnosti, ku prospěchu je tu jemné podání á šestky. Vyrovnanost frekvenčního pásma je opět porušena jen maličko v oblasti nižších basů, které jsou oproti ostatním částem spektra trochu zdůrazněny, aniž by utrpěl detail, rozvrstvení jednotlivých nástrojových sekcí nebo dynamika. Opět ale i tady platí řečené - a sice, že u reprosoustav „hladovějších" by mohl být výkon přeci jen na hraně rozumné použitelnosti.
Posledním z testovacích disků se staly „The Planets", hudební pohled Gustava Holsta na sedm planet sluneční soustavy. Linzský orchestr je nasnímám na SACD disku s velmi širokým a dobře definovaným prostorem, který A-A6MK2-K nemá problém znovu převést do vaší poslechové místnosti. Hutný základ nízkých frekvencí vytváří dramatický zvuk, bůh války „Mars" hýří mnoha složitými rytmy, které Pioneer s nadhledem odprezentuje. Stejně tak oddělení jednotlivých nástrojových sekcí je bezproblémové, ačkoliv přednes není celkově tak transparentní a otevřený jako u zesilovače NAD, má větší kouzlo vřelosti.
Pioneer A-A6MK2-K se od většího sourozence v celkovém podání liší vlastně jen o chloupek menší dynamikou, absencí - pravda užitečných - funkcí a celkově o něco průměrnější výrobní kvalitou, aniž by obětoval barevnost, bohatost a lákavost zvuku. Jemná muzikalita a pohoda, kterou G-Clef MK2 jako tandem dokáže vyprodukovat, nemá v dané cenové hladině vážnější konkurenci. To však neznamená, že by snad dokázal oslovit úplně každého, to určitě ne. Sáhnou po něm ti, kterým se zdá NAD příliš lehký, Marantz a Denon příliš obyčejný a Yamaha příliš prezentní. Sáhnou po něm ti, kteří budou chtít přístroj s puncem „něčeho navíc". A sáhnou po něm ti, kterým dokáže učarovat jednoduše barevná hudba, která sice není bezchybně reprodukovaná, ale i přesto se umí zalíbit svými vlastními hodnotami. Což za patnáct tisíc není málo.
Kč 14 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní provedení
+ barevný, plný a muzikální zvuk
+ příznivá cena
ZÁPORY
- vyznavači analytické neutrality si tu na své nepřijdou
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
BaSys CS
http://www.basys.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 234 706 700