Velmi kompaktní USB D/A převodník a sluchátkový zesilovač DragonFly (vážka) od kabelového specialisty AudioQuest způsobil před pár lety nadšení posluchačů - za rozumné peníze totiž nabídl více než férovou kvalitu výstupu. V roce 2016 se v AudioQuestu rozhodli uvést ne evoluční provedení, ale rovnou dva nové modely, byť se stejným základním konceptem. Na výběr tak nyní jsou černé základní a červené audiofilské provedení.

Nové modely jsou podobně velké jako původní DragonFly z roku 2012, na rozdíl od něj ale nově nepotřebují napájení, které zvládne dodat jen USB sběrnice počítačů, stačí i napájení ze smartphonů a tabletů. Přístroj má velikost větší USB paměti, na jedné straně je klasický USB konektor, na druhé 3,5 mm výstupní jack a nahoře svítící logo vážky.

Vzájemně se oba modely liší zejména barvou, na omak je ale cítit, že je tu rozdíl i ve zpracování - červený model je kovový, bytelný, odolný a opravdu pěkný, černý levnější model je za danou cenu bezproblémový, ale z přeci jen obyčejnějších materiálů.

Centrální řídící mikroprocesor PIC32MX oproti první generaci (kde byl čip jiný) nabízí o 77% nižší proudové nároky, proto je možné nyní DragonFly používat i s mobilními zařízeními. Obě verze mají čipy D/A převodníků od ESS, ten nižší 9010, ten vyšší 9016, oba jsou 32 bitové a mají kolem sebe zjednodušenou, menší filtraci než minulá generace.

V modelu Black je potom identická analogová regulace hlasitosti a stejný sluchátkový zesilovač jako v původním DragonFly, model Red má pro obě tyto oblasti řešení opět od ESS - řízení hlasitosti je digitální bit-perfect a probíhá přímo v čipu převodníku. Rozdíly v použitých součástkách ústí i v rozdílnou energii na výstupu - černý model dává 1,2 V, červený 2,1 V; u černého výrobce doporučuje citlivost sluchátek alespoň 95 dB / mW). Přes teoreticky výrazně vyšší rozlišení jsou oba modely limitovány na 24 bitů a 96 kHz - důvodem je provoz bez nutnosti instalace otravných ovladačů.

Oba modely DragonFly jsme pochopitelně porovnávali hlavně mezi sebou, ale také s ASUS Xonar Essence One MUSES MKII nebo Apogee Groove či USB vstupem OPPO BDP-105D, Gryphon Kalliope a Cambridge CXA80. Poslouchalo se přes Naim Nait XS + Naim FlatCap XS, zmiňovaný Cambridge, ale i Norma Revo IPA-70B nebo Gryphon Diablo 300 a Marantz PM6006 a to do reprosoustav Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Xavian Premio, AQ Passion Teen nebo PMC twenty.22. Z použitých kabelů to byl komplet ZenSati Authentica, KrautWire Lifetime série nebo TelluriumQ Silver a Black série. USB kabel pak na zakázku vyrobený KrautWire či zcela standardní USB kabel, ze sluchátek se poslouchalo přes Sennheiser HD 26 Pro, Sennheiser IE 8, Koss Porta Pro CZ a Audeze LCD-4 (které už model Red relativně rozhýbal!).

Už model Black nabídl (nebyl-li připojen ke "žravým a těžkým" sluchátkům) celkem slušnou hloubku a hutnost basu v "Here come the bastards" od Primus (FLAC | 24 - 96). Je tu už dokonce i nějaká ta kontrola, probouzející impuls a bas je takový velmi sevřený, dokonce i pevný, což je za dané peníze neskutečné. Přehození na Red ale ukáže, že připlatit se vyplatí - byť působila reprodukce o něco tišším dojmem, výrazně se uvolnila, zátah v basových oktávách byl podstatně větší, stejně jako proporce zvuku, bas robustnější, energičtější, lépe propracovaný i snáze čitelný a přitom méně dominantní a přesto samozřejmější a autoritativnější. Schopnost "utáhnout" bas a protlačit ho zejména do sluchátek je u červené vážky až neuvěřitelná...

Ve středním pásmo pak zvuk levnějšího modelu těžko s něčím srovnat, protože za dané peníze sotva co koupíte - nicméně hlas Diany Krall ve "Where or when" ("Quiet Nights" | FLAC | 24 - 96) byl poměrně sametový, celkem slušně znělý a barevný, už nebyl dutý a prázdný, až se tomu v kontextu tří tisícovek prostě nechce věřit. Pravda, černá vážka hraje tak trochu intenzivně, tak trochu chvílemi až drsněji, takže třeba zde byl jasný akcent na sykavky a ty pak byly trochu ostřejší, stejně jako tady nebyl žádný výrazný pocit vzduchu a vůbec je jasné, že hloubka vhledu co do rozlišení je limitovaná - ale za tři tisíce? Pořád skvělé! Jenže bez Koruny dvakrát dražší model Red je ještě lepší - a to tak jasně, že pokud pro vás není cenový rozdíl smrtící, asi budete investovat. Právě u hlasu je rozdíl velice markantní - vokál obalí vzduch, zjemní se a vyroste, slyšíte mnohem jemněji práci hlasivek a přibude nadhled, dech a kultivovanost, asi jako když přepnete ze sestavy za 20 tisíc na sestavu za 200 tisíc. Ano, i tady jsou limity, ale Red se poslouchá tak příjemně, že je jedním z nemnoha přístrojů, u kterých nebudete litovat žádného vynaloženého halíře.

Onen rozdíl v charakterech, tedy jistý akcent na tvrdší, energičtější a výbušnější přednes u černé krabičky versus nadhled, pohoda a dospělost u krabičky červené, byl znát i v nejvyšším pásmu - cinkavé perkuse v úvodu "Wichita Lineman" od Barb Jungr (FLAC | 24 - 44,1) byly v podání černé vážky trochu opatrné co do objemu, maličko posazené do pozadí, zato byly jadrné, až ostřejší a velmi znělé, explozivní, kovové a spíše tvrdší, jako vodopád ledových jehliček. Black také nejde v rozlišení až k těm opravdu jemným nuancím a když se rozcinká celá plejáda chřestítek a zvonítek, přeci jen je to spíše jedna zvuková plocha, než desítky samostatných tónů. Black se snaží o pocit krystalické, trochu chladné čistoty a svítivé jiskřivosti, která omezuje pocit chybějícího rozlišení - ale opět, za dané peníze nemůžete chtít víc. Tedy dokud nepřepnete na červený model - výrazně tam totiž přibude vzduchu, jemnosti a klidu, jakoby Red hrál méně výrazně, ale přitom nabídl lepší rozlišení, dospělejší přednes celkově a zřetelnější, delší doznívání, podtrhující větší autenticitu tónů. Co je ale největší rozdíl, to je počínající zřetelné rozdělení cinkajících perkusí na jednotlivé původce cinknutí - sice to ještě není úplně ono, ale v kontextu peněz je to fantazie, skoro (ale jen skoro...) se blížící třeba Apogee Groove za dvojnásobek peněz.

Rozdíly v dynamice jsou u obou přístrojů nejmarkantnější, zejména u sluchátek, která je alespoň trochu složitější rozehrát, nebo u propojení do velkých hi-fi systémů. Sborové "Aleluja" z Händelova "Mesiáše" v podání Dunedin Consort (FLAC | 24 - 88,2) mělo v podání modelu Black dost energie a jakousi říznost, svižnost a švih, ale také pocit, že přístroj jede naplno. To vedlo i k menšímu objemu zvuku a celkově menšímu pocitu tělesnosti reprodukce, menší sytosti a absenci nadhledu, kterou Black dohání autoritou a výbušností, což nemusí být vždycky ideálně příjemné - nicméně opět, za dané peníze odvádí velmi solidní makrodynamickou práci. Dokud si, neradi to opakujeme, nezapojíte model Red, který vás doslova katapultuje ze sféry fungujícího zvuku do pravého hi-fi. Hudba se nadechne, dostane zejména vespod objem a sílu, objeví se nadhled a pocit, že Red má konečně signál pod kontrolou, ne že se s ním (byť statečně) pere. Orchestr a sbor se najednou spojují ve velkém, živém, silném a uvolněném zvuku a působí tak jak mají - emotivně. Navíc tak jak Black zcela nedokázal "prošťouchnout" mohutné Audeze LCD-4, tak Red už i přes jejich těžké a obtížně kontrolovatelné měniče dokázal protlačit trochu života - to není pro téměř 24x levnější zesilovač úplně špatná vizitka.

Poznat, respektive spíše docenit rozdíly v rozlišení obou verzí DragonFly chce trochu času, protože model Black je poměrně efektní a dopředný, nebojácně prezentující, zatímco model Red je mnohem více v klidu a pohodě, takže ale paradoxně působí obyčejněji. V "Parting Glass" Cary Dillon ("Live at the Grand Opera House" | FLAC | 24 - 48) byl u černé verze cítit tlak, rozlišení slušné, ale omezené na hlavní nástrojovou a vokální linku, tak trochu bez všech těch ambientních drobností, dotvářejících koncertní atmosféru. Máte pocit velmi dobré čistoty, ale trochu technické, jaksi studiově přesné čistoty. U modelu Red se právě objeví i ona hloubka, je to komplexnější a přesnější, méně uspěchané, detaily nejsou tak zdůrazňované a tím vám Red dává čas nahrávkou snáze proplouvat, vylovit tu dřevěné vrznutí, tu odraz zpěvu v prostoru, tu zvuk vylouděný některým z diváků a podobně. Více vrstev a více informací vyžaduje trochu času pro zorientování se, na rozdíl od modelu Black vám tu nic netlačí na uši a neříká, co máte právě teď slyšet.

Onen trochu efektnější a "studiověji" tvrdší, dopřednější projev vedl třeba i k tomu, že Watersova "Good Morning Little Schoolgirl" ("Folk Singer" | FLAC | 24 - 192) byla jakoby jasnější na modelu Black, zejména v jakémsi pocitu přehlednosti pravolevého rozložení nástrojů, to ale zejména proto, že vše se jaksi valilo kupředu a bylo vyrovnáno do řady jako vojáci na nástupu. Model Red nabídl scénu výrazně plnější vzduchu, širší a hlavně už s náznakem hloubky, ale také jakoby s méně zaostřenými nástroji v pravolevém směru. Na druhou stranu, celkově výrazně uvolněnější reprodukce byla i výrazně plastičtější a nástroje samotné přirozenější.

Když přijde na hůře zpracovanou nahrávku jako "Dead Martyrs" od Manic Street Preachers ("Know Your Enemy" | MP3 | 16 - 44,1), vyhrává možná o něco model Black, zejména posloucháte-li rádi trochu nahlas. Svým obecně živějším, dravějším, svižnějším projevem totiž nenechává čas přemýšlet o problémech s dynamickou plochostí, s ostrostí a dalšími neduhy - prostě na vás metá hudbu, živě, explozivně, rytmicky, svěže a neúnavně. Je to parádní charakter na popovou, běžnou rockovou nebo elektro hudbu, kde až tak není třeba předat pocit fantastické zvukové kvality nahrávky, ale naopak je třeba pořádně zatopit pod kotlem. Naopak model Red je výrazně audiofilštější, takže paradoxně není na takovou hudbu tak strhující jako levnější sourozenec - měkčí, jemnější, dýchající přednes jasně ukazuje dynamické limity, jasně ukazuje ukřičené vyšší středy a výšky, poněkud zadekovaný hlas, tedy všechno, co Black přebije svou živelností. A protože Red nemůže kvůli kvalitě nahrávky nabídnout ani třeba lepší rozlišení než Black, ústí poslech v takový nijaký zážitek (což je z audiofilského pohledu striktně vzato správně a odpovídá to kvalitě zdroje...).

Jakkoliv byl už původní model DragonFly zajímavý, inovovaní sourozenci Black a Red jsou superzajímaví. Model Black je dravý, svižný, výbušný a řízný, což odpovídá i jeho zaměření na přenosná sluchátka s pokud možno co nejlehčím řízením - my dodáme, že funguje dobře, pokud vaše diskografie zahrnuje průměrně kvalitní nahrávky popu, rocku a elektronické hudby, kdy jejich neduhy přebije Black svou vášnivostí. Dovolíme si ale odvážné tvrzení, že pro cokoliv jiného budete chtít Red a že všeobecně se rozhodně vyplatí model Black (pokud ho opravdu, ale opravdu specificky nechcete) přeskočit a připlatit si, lhostejno zda máte i levnější sluchátka, která by spíše odpovídala nižší cenovce Black. Schopnosti Red zahrát komplexně, čistě, s nadhledem, solidním basovým základem a pohodou vás přimějí radovat se z dobrého, více než výhodného nákupu a za čtyřmístnou cenovku prostě nikde jinde takhle dobrý zvuk nekoupíte. Takže i když červená znamená povětšinou STOP, v tomto případě je to bez diskuse GO.

Kč 5 499,- - DragonFly Red

Kč 2 750,- - DragonFly Black

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ model Red je za dané peníze parádní, ale ani Black není špatný

+ autorita a drajv (Red)

+ basový základ (Red)

+ kontrola a schopnost probudit i velká sluchátka (Red)

+ model Black je ideální základní zesilovač / převodník za rozumné peníze

ZÁPORY

- model Black je sice levnější, ale zase ne o tolik, aby se vyplatilo nepřiplatit

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet