Příběh značky Hegel započal v roce 1988, kdy tehdejší student trondheimské technické univerzity Bent Holter pojal nápad na vytvoření teze o ideálním zesilovacím tranzistoru, který by dokázal bojovat s tehdy podle něj největším nešvarem a to harmonickým zkreslením. Ze zaníceného zkoumání vznikl zanedlouho producent hi-fi techniky, který má dnes v katalogu dělené i integrované zesilovače, CD přehrávače nebo též i pozoruhodné převodníky. Svět zesilovačů Hegel pak začíná decentním modelem H90.

Hegel se u všech svých komponentů drží prakticky jednotného vzhledu, který se liší prakticky jen poměrem šířky a výšky, jak je u větších strojů třeba více vnitřního místa. H90 je tak logicky nejštíhlejším z celé nabídky a působí až "slim" dojmem. Podporuje to i severská čistota vzhledu - centrální nádherně čitelný OLED displej spolu s nevelkým logem nad ním zesilovač vyplňuje celou výšku zesilovače v , po stranách poblíž něj jsou pak dva otočné, hladce působící kulaté ovladače, volící na jedné straně vstupy a na druhé hlasitost. Absolutní jednoduchost čelního panelu narušuje už jen 6,3 mm výstup pro sluchátka. Hlavní spínací tlačítko byste pak vpředu hledali marně - je atypicky uložené vespod, na levém předním rohu přístroje. Poměrně vysoké pružné nožky vás nechají snadno k němu sáhnout.

Zadní panel celkově velmi solidní provedeného stroje je stejně jednoduchý a čistý jako předek - prostředek okupují do tvaru V uspořádané čtyři reproterminály, levá část nese analogovou konektivitu, pravá část digitální spolu s napájecí zásuvkou.

Analogový sortiment je trochu omezený, ale v dnešní době už patrně budou dva sety cinchů stačit. Kdyby jeden z nich měl schopnost přelouskat signál z MM (a třeba i MC) přenosek, bylo by to skvělé. Dva vstupy pak doplňuje ještě variabilní výstup v RCA formě. V čem do budoucna zjevně hledící H90 šetří na analogu, to dohání na digitálu - jeden koaxiální, tři optické vstup, USB port pro spojení s počítači a LAN konektor pro streaming včetně podpory Apple AirPlay jsou víc než dost. Navíc lze každý vstup nastavit jako přímý vstup do koncového stupně (typicky pro domácí kino, kde H90 bude zesilovač přední kanály).

Uvnitř zesilovače si hoví poměrně velký toroidní transformátor, obvody jsou pěkně uspořádané, analogová a digitální část jsou dost daleko od sebe a v zesilovači najdete stejná řešení, jako u vyšších modelů.

Zásadní je SoundEngine2, který je výsledkem snahy a vývoje v první větě článku zmíněného nápadu - Hegel se touto technologií snaží zachovat signál nezkreslený, konkrétně se zde eliminuje přechodové zkreslení A/B zesilovače. Ruku v ruce s tím jde také zlepšení tlumícího faktoru - hodnota 2 000 je v dané třídě skutečně nevídaná. Technologie DualAmp pak znamená, že napěťové a proudové zesílení jsou oddělené, DualPower zase značí oddělené napájecí zdroje pro předzesilovač, koncovou část i vstupní část.

Jak už bylo naznačeno, H90 je klasický tranzistorový stroj, který svých 60 Wattů na kanál do 8 ohm nabízí ve smíšené třídě A/B, stabilní zůstává dle slov výrobce až do 2 ohm. Obvody pracují ve frekvenčním rozsahu 5 - 100 000 Hz s tím, že odstup signálu a šumu je více než 100 dB a zkreslení menší než 0,01% (25 W / 8 ohm / 1 kHz), přičemž intermodulační zkreslení 0,01% platí pro signál 19 + 20 kHz.

Zesilovač je pak celkově poměrně kompaktní - s hmotností 11 kg má šířku 43 cm, hloubku 31 cm a přitom výšku pouhých 8 cm.

Hegel H90 jsme poslouchali v rámci redakčních sestav, tedy místo Norma Revo IPA-140 spolu s OPPO UDP-205 a Harbeth Monitor 30, spolu s Cambridge CXC a Fischer&Fischer SN-70 místo Cambridge CXA80 nebo spolu s Teac TN-503 spolu s KEF LS50 a krátce i v roli předzesilovače pro Emotiva XPA-DR2.

Hegel se chlubí tím, že jeho velmi vysoký tlumící faktor spolu s několika dalšími řešeními nabízí výtečnou kontrolu spodních kmitočtů - my bychom spíše po poslechu Rossiniho "Duetu pro cello a kontrabas" ("The Absolute Sound Reference" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) řekli, že jde o důraz na v dané kategorii nebývalou přirozenost. Nástroje mají sebejistě kulatý, neuspěchaný, netlačící zvuk, ne velký objem, ale naprosto dostatečný a navíc máte pocit, že je vše jaksi organizované a samozřejmé - kontrola není taková ta skálopevná a tuhá, naopak tóny jsou poddajné, měkké a uvolněné. Bezesporu ale umí H90 velmi solidně trefit tonalitu obou nástrojů, není to hrnoucí, hřmotný bas, ale klidný, možná až trochu moc spořádaný způsob prezentace. Čitelnost je nicméně výtečná, už při nižších hlasitostech jsou tóny dobře ohraničené a zřetelné - takhle nějak by patrně měla vypadat ona těžko popsatelná "neutrálnost".

Také zpěv Doris Day v "Over the rainbow" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) je nebývale uvolněný, vlastně decentní, hladký, jemný a vřele vstřícný a přitom zřetelně "normální", pěkně čistý a dobře srozumitelný, aniž by zesilovač sahal k akcentování detailů. Hlas nemá nutkání být dominantou nahrávky, má své jasné místo a je součástí celku a přesto se v něm neztrácí. Tempo reprodukce je také neuspěchané, živost není efektně přikrmená, ale přesto hlas proudí kupředu - je to už příjemně sebevědomá reprodukce, která se může chlubit nadhledem a klidem.

Ani nejvyšší pásmo, třeba činely a kovové perkuse ve Floexově "Prenatal Hunters" ("Extended Dynamic Experience 5" | 2017 | STS Digital | STS-6111158), zůstávají věrné naznačenému způsobu reprodukce - hladké, nijak nezdůrazněné, s až mírně hedvábným dotekem a přesto čisté, přirozeně znělé a objemově nevyčnívající ani nechybějící - silou Hegelu je prostě celistvá umírněnost, pokud se to tak dá nazvat. Zvuk je ale dostatečně rychlý, aby jednotlivá cinknutí měla dobré kontury, dobré oddělení a tím celkovou dobrou čitelnost i bez tlaku na pilu.

I když má Hegel papírově nepříliš oslnivých 60 Wattů, zdálo se, že Stravinského "Ptáku Ohnivákovi" ve verzi Base Pollarda a Utrechtsch Studenten Concert ("Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) dodal solidní dynamickou jistotu a i když to není pompézní rozmáchlost a mohutnost, neokázalým způsobem a bez zdůrazňování (a tím tedy v klidu) jsou dynamické špičky kontrolované a i když to přes celkový klid nemusí být na první poslech zřejmé, zásobu energie má H90 velkou a nemáte-li nějaké mimořádně necitlivé nebo složité reprosoustavy, H90 výkonově nestrádá.

V "Pie Jesu" (Ellen van Zomeren | "Incredible Music Volume 4" | 2012 | STS Digital | STS-6111130) se ukázal zesilovač v rámci své kategorie vlastně až překvapivě informativním - možná je to onou důstojnou celkovou spořádaností a organičností, možná celkovou kontrolou, ale v nahrávce bylo cítit vlastně spoustu vzduchu, byly tu ty jemné, lehounké ambientní zvuky, které měly svůj prostor a pocit přítomnosti a tím vším vynikl žádoucí "live" pocit - chce se až říct, že Hegel hraje s velkým respektem k nahrávce a až skromně stojí svým vyrovnaným, nepříliš výrazným charakterem tak trochu stranou a nechává vyniknout nahrávku jako takovou. A vynikající záznam, jako je tento, zní prostě vynikajícím způsobem.

Ukázněný je pak zesilovač i v podání prostoru "Dream about you" (Eva + Stevie B. | "STS Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134) - cítíte propojenost scény v pravolevém i předozadním směru, hudba má tři rozměry a velmi dobrou lokalizaci nástrojů i hlasů, zejména pak ona hloubka je tu přítomná v míře nepříliš často slýchané. A i tady se dere na jazyk slovo "přirozený" a "organický", v celkově decentním a výtečně vyrovnaném zvuku prostě zapomínáte na mechanickou stránku reprodukce a nějaká elektronika a reprosoustavy mizí ze zážitku, není tu ten pocit svázanosti a to posouvá poslech směrem k high endu.

V "Aeró Dynamik" od Kraftwerk ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149) bylo možná přeci jen trošičku cítit, že H90 hraje uvolněněji, neuspěchaněji a že i když vlastně dobře slyšíte změny rytmu a "pružení" syntetických tónů, zejména u takovéto (tedy neakustické) hudby by reprodukce možná snesla trošku "nakopnout". I tak je zvuk velmi snadno poslouchatelný, právě díky svému velkému klidu a neokázalé vyrovnanosti je trochu jedno, jestli chcete poslouchat potichu či nahlas, z toho či onoho zdroje nebo přes takové či makové reprosoustavy - Hegel zůstává spořádaný a decentní.

Hegel H90, navzdory tomu, že jde "jen" o vstupní model do světa zesilovačů této severské značky, nabízí pozoruhodně vyrovnanou, klidnou, čistou a přirozeně neefektní reprodukci. Jeho spořádanost a organizovanost mimořádně sluší slušným (a lepším) nahrávkám, kde jsou akustické nástroje, hlasy a vůbec všechno to, na čem můžete ocenit přirozenost a věrnost, s níž se signálem nahrává. Ne snad, že byste si neužili i rockovou či elektronickou hudbu, ale tam by možná Hegelu přišla vhod maličko "muskulaturnější" charakteristika. Možná je škoda, že tu není třeba alespoň volitelný phono modul, jinak ale není H90 mnoho co vytknout - moderní a široká konektivita, zejména pak možnost streamingu i ve vysokém rozlišení, severský čistý design a dlouhodobě hodnotné zpracování, to vše prostě vůči pořizovací ceně nemá žádnou slabinu. Pokud si pak H90 chcete poslechnout, je dobré dát mu čas, protože takhle vyrovnaná, neefektní a přirozená reprodukce často může působit až nezvykle - otočte ale pár alb a oceníte, že jen máloco dokáže hrát tak "normálně", s takovým nadhledem a tak bez překážek, jako právě Hegel H90.

Kč 44 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ streaming a moderní výbava vůbec

+ velmi statečná kontrola reprosoustav

+ kvalita zpracování a moderní čistota

+ celková neokázalá přirozenost reprodukce

ZÁPORY

- limitovaná analogová konektivita

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Image Audio Studio | www.imageaudio.sk 

DOVOZCE: 4CE Distribution | www.hifi4ce.eu 

fSdílet

Tweet