Těžko v dnešní době najít výrobce reprosoustav, který by nabízel tolik hodnoty za vložené peníze (ve smyslu kvality provedení a věrnosti, nikoli snad přímo prvoplánové zábavnosti přednesu), jako je anglický Wharfedale. Na druhou stranu, je to celkem pochopitelné, vezmeme-li v potaz, že firma byla založena roku 1932 v údolí říčky Wharfe a má tak skoro 100 let nepřerušených zkušeností s vývojem a výrobou. Nejnovější řada AURA je finančně přístupnější variací na top modely ELYSIAN, nabízí i dnes neobvyklý koncept větší třípásmové regálovky – model AURA 2.

Na první pohled je neuvěřitelné, co za dané peníze vesměs mainstreamový výrobce nabízí – velká ozvučnice je robustní, krásně lakovaná a čistě zpracovaná, osazená třemi reproduktory a základnou s bočními průduchy, skrze něž proudí energie spodního bassreflexu, navíc si můžete pořídit adekvátně masivní stojan, který často nenajdete ani u statisícových reprosoustav. Z pohledu toho, co (a kolik) si za své peníze můžete postavit do poslechového prostoru jsou AURA 2 úžasné.

Designově jde pak o klasické moderní Wharfedale, hladká čelní stěna se na hranách zaobluje a klenutými boky se propracovává ke zúžené zadní části, odkud na vás hledí jednoduchá typová cedulka a čtveřice reproterminálů, vytrčených do stran a organizovaných nad sebou. Toto ne úplně typické uspořádání umožňuje vlastně docela pohodlnou instalaci libovolných reprokabelů a spodem vyfukující bassreflex zase negeneruje žádné riziko dunění i v pozici blízko zadní zdi. Povrchový lak je každopádně v dané ceně prostě výtečný.

Ozvučnice sama je vyrobena podle principu PROS (Panel Resonance Optimisation System) z několika různých dřevitých vrstev, z nichž každá vibruje jiným způsobem a to má zapříčinit efektivní potlačení nežádoucí energie v širokém frekvenčním spektru.

Na výškách pracuje skládaný firemní pásek s poměrně výraznou výškou a vlastní uzavřenou pracovní komorou. Jeho obdélníček je obklopený gumovitým tlumícím kroužkem (ten mimochodem tvoří i obrubu obou zbývajících dynamických měničů). Navazující kónické membrány se od sebe navzájem liší jen průměrem, ale jinak jde o tkaný vzorec ze skelného vlákna na pružných gumových závěsech. Středový a basový reproduktor shodně používají hliníkové koše, modulační hliníkové kroužky v motoru a feritové magnety. Rozměry měničů jsou tyto: 27x90 mm pro výškáč, 10 cm pro středotónový kónus a 15 cm pro basák.

Celý systém je ventilovaný systémem SLPP (Slot Loaded Profiled Port), což je návrh samotného zakladatele Gilberta Briggse, tedy koncept blížící se stému výročí vymyšlení. Fakticky jde o to, že klasický kulatý bassreflexový výdech ve spodní stěně ozvučnice je zklidněn za pomoci postranních otvorů, čímž se lépe propojí s energií samotného basového měniče. Není to samozřejmě řešení dnes nějak unikátní, ale Briggs byl jedním z jeho průkopníků.

Frekvenční výhybku má na svědomí šéf vývoje celé mateřské skupiny IAG Peter Comeau a nastavil její filtry na spíše vyšší úrovně 520 a 4 500 Hz. Firma udává pracovní rozsah 42 – 22 000 Hz (-3 dB) a typickou odezvu až 33 Hz (-6 dB). Jmenovitá impedance dosahuje 6 ohm, ačkoliv minimum leží na 3,5 ohmech. Citlivost je spíše standardních 88 dB / 2,83 V / m.

Fyzické rozměry AURA 2 činí na výšku 56 cm, do šířky 28,6 cm a v hloubce 35,2 cm (včetně terminálů, jež mají na svědomí oněch 5,2 cm). Váží pak víc než solidních 20,5 kg.

AURA 2 jsme měli možnost poslouchat primárně v hlavní sestavě ve společnosti Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR na kabelech Nordost Heimdall 2 / Nordost Valhalla 2 / KrautWire Super Symetric a to v porovnání s KEF Blade One Meta. Hrály však také v menší místnosti na řekněme přiměřenějším systému s EverSolo DMP-A6, Cambridge CXA81 a to proti Fischer & Fischer SN-70. O detailech sestav se můžete dočíst v pravém sloupci -->. Krátce jsme měli k dispozici též all-in-one B.audio Alpha One, případně jsme zkoušeli komplet kabeláže Jorma Origo.

Protože jde o docela veliké reprosoustavy, k tomu navíc fortelně udělané a ještě třípásmové, může se do duše vkrást jakýsi předsudek v tom smyslu, že tu prostě musí být hodně basu, respektive výrazné spodní oktávy – inu, nemusí. AURA 2 hrají basově poměrně těžkou „Glem ikkje“ Kari Bremnes („Det vi Har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) trochu úsporně, ale čistě, kontrolovaně a vyrovnaným, nepřehnaným způsobem. Nepleťte si daný charakter s nedostatečností, AURA 2 sází na nepřehnanost a autenticitu – a dělají to dobře, rozhodně výrazně nad svou cenovou relaci. Navíc se docela ochotně rozehrávají, takže ne že by velmi předimenzovaný systém nezajistil lepší výkon, ale dobře prostě hrají i s poměrně dostupnou elektronikou. Jednotlivé tóny jsou úpravě rozdělené a konturované, fyzickou váhu získáte nicméně spíše v menších prostorách a blízko zdí. Tedy řekněme v místě, kde patrně typicky budou stát. Je to však solidně konkrétní, audiofilsky decentní přednes nízkých tónů.

Soudě podle zpěvu Alyssy Coco ve „Feeling Like Myself“ (Roses & Revolutions | „Midnight Monsters“ | 2021) právě tady, ve středním rozsahu, leží hlavní kouzlo reprodukce AURA 2 – hlas je totiž čistý, pásmo příkladně otevřené a se solidními proporcemi. Není tu žádný wow efekt, intenzita navíc nebo cokoliv jiného, ale AURA 2 prostě hrají, věrně, zřetelně a uhlazeně. Jde o v zásadě klasický příklad aktuálního charakteru Wharfedale, ovšem dotaženého překvapivě blízko vzoru v podobě modelů ELYSIAN – za podstatně nižší cenu. Je tu příjemná hebkost, detaily dobře čitelné, ač bez akustické exponovanosti nebo tvrdosti a panuje zde všeobecný klid – trochu jiskřičky navíc přináší až AMT na výškách, jinak je to úhledný styl. Oceňujeme, že vokál, jakkoliv bez prvoplánové nápadnosti, vede hudbu bez nesnází a s přirozeností.

Jak už bylo řečeno, k vyrovnaným, klidnějším a „spořádaným“ basům a středům přizvukuje výškový měnič trochou „svítivé“ energie, jak ukázala „Beauty Queen“ z doby začátků Roxy Music („For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922). Ani tady není tvrdost nebo agrese, na činelech je však zvuk přeci jen maličko perlivější a zvonivější (ne nacinkaný), což spolu s maličko důraznějším objemem dává dohromady tak akorát prezentní přednes. AURA 2 nabízí neukřičenou detailnost, hodnou zcela bez problémů nejvyšších standardů své třídy, asi pak i kategorie vyšší. Rychlost a informativnost výškového reproduktoru je rozhodně dobrá. Výšky jsou jinými slovy mile výrazné, aniž by byly vytržené z kontextu.

Máte-li rádi tělesnou dynamiku s velkou váhou, tak to – navzdory svým proporcím – AURA 2 zase tak nenabízí, hrají prostě čistě a korektně, věrně materiálu. Debussyho ranná skladba z roku 1893 „Assez vif bien rythmé“ v podání Carmina Quartet („Smyčcový kvartet, op. 10“ | 1992 | Denon | CO-75164) zní klidně, tak nějak s nadhledem a s moc fajnovou čitelností, ne že by akustické nástroje byly nějak dramaticky mohutné, ovšem solidní rychlost a výtečná uspořádanost jsou za danou cenu velikými devizami.

Pořádek v reprodukci nechává velmi pěkně vyznít také housle Julie Fischer, hrající Paganiniho sólovou kadenzu „No. 1. in E major“ z cyklu „24 Caprices“ (2010 | Decca | 0028947822745), kde by se zvuk dal popsat jako „nekomplikovaný“. AURA 2 neupoutávají pozornost na žádném z pásem, neexhibují monitorovým fokusem na jednotlivosti nebo něco takového – je to prostě dobře zahraná reprodukce, přesně podle konzervativní definice výrazu „high fidelity“. Asi vás zvuk neupoutá okamžitým wow efektem do křesla, přesto se už dostáváme opravdu slušnému rozlišení a takové celkově organické podobě, v dané relaci skvěle přirozené, nezkreslené, bez přidaných vlastních signatur.

Nenucena pak hrála také „Indigo Dreamscapes“, hudebně úžasná kompozice v živém podání čtveřice DeJohnette, Metheny, Hancock, Holland („Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52). Scéna je definovaná úhledně, hráči mají své místo a přestože nejde o holografické zobrazení prostoru, pocit plasticity už tu je. AURA 2 si můžete dovolit relativně rozkročit a přesto stereobáze zůstává kompaktní, přehledná a soudržná, v proporcích, které dobře vyplní menší až střední místnosti. Zvuk není vysloveně obrovský, vlastně můžete předpojatě od reprosoustav čekat trošku větší proporce (v souladu s jejich velikostí), nicméně pořádek a klid jsou výtečné.

Zábavnost AURA 2 prýští hlavně z toho, že do nich můžete pustit relativně cokoliv (snad vyjma elektroniky nebo super tvrdé hudby, které staví na výraznosti basů jakožto hlavním prvku) a bude to fajn. Tak třeba „The Logical Song“ od Supertramp („Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) měla neuspěchané tempo, hudba se na vás nevrhá, leč všechno je vlastně v pohodě, plyne to, nic se nikde nezdůrazňuje a nepředstírá, nepřehání a reprosoustavy se pouštějí právě jen tam, kde jim je dobře – také vám bude díky tomu při poslechu dobře. Zvuk má nadhled, je velmi vyrovnaný, disciplinovaný a urovnaný ze všech úhlů pohledu, scéna soudržná a snadno vyznívající střední pásmo s nejdůležitější porcí obsahu je nadstandardně dobré. Spíš než v nějaké špičkové jednotlivosti, na kterou byste ukázali prstem, leží atraktivita v souladu všech prvků a organické samozřejmosti všeho.

Wharfedale vždy uměl vyrobit za příjemné peníze hezké reprosoustavy, u nichž vlastně v kontextu investice nenajdete žádný důvod ke stížnostem. Větší regálovky AURA 2 se této filozofie drží, jsou však vyroběné a koncipované tak, že si řeknete, zda – tím víc v dnešním světě plném enormního zdražování – náhodou v ceníku není chyba a uvedená cenovka není za kus, spíše než za pár. Ale ne, skutečně jde o investici ze střední třídy, která vám domů postaví mimořádně hodnotný produkt – velké, skutečně krásně provedené třípásmové reprosoustavy, které jsou naprosto nenáročné. Nenáročné na správné umístění, kdy fungují dobře v kontextu jakéhokoliv reálného malého a středního prostoru, nevybíravé z pohledu elektroniky, kdy i dostupný zesilovač rozpohybuje jejich měniče do hezkého hudebního zážitku a nekomplikované i v tom ohledu, že si můžete při normální hlasitosti hrát svou oblíbenou hudbu téměř bez omezení a bude to fajn. Jediným limitem může být fakt, že jsou naladěné zcela vyrovnaně, jsou prosté efektů, zdůraznění a de facto i nějakého hlubšího vlastního charakteru, takže právě nahrávky jako takové, jejich obsah, tvoří hloubku poslechového zážitku. Je to fakticky trochu nemoderní přístup, ale drží se definice high fidelity – AURA 2 hrají věrně, čistě a s decentní dospělostí. Za méně než 50 tisíc je pak prostě úžasné, kolik kvality (ve všem relevantních smyslech toho slova) od Wharfedale AURA 2 dostanete.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

I naměřené hodnoty vesměs potvrzují pocit celkové vyrovnanosti, propad na 180 Hz je dílem interakce měřící pozice a akustiky prostoru. Malé zdůraznění výšek mizí, umístíte-li reprosoustavy kolmo k zadní zdi. AURA 2 nabízí i trochu dál od zdi 40 Hz, poblíž zdí a v menším prostoru to bude ještě hlouběji a to je dobré. Celkově jde o skutečně urovnané reprosoustavy.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Je působivé vidět ladící kmitočet reprosoustav někde kolem 35 Hz a i když impedance klesá až pod 4 ohmy, vzhledem k celkem vyrovnané a kompenzované impedanční lince by AURA 2 neměly být žádnou výraznější zátěží pro moderní elektroniku. Jedinou droboučkou stopou rezonancí je maličký artefakt na cca 310 Hz, celkový průběh impedance a elektrické fáze jsou však přesně v souladu s poslechovými dojmy – organizované a uhlazené.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 47 990,-

Kč 23 990,- - stojany

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neuvěřitelné provedení

+ vyrovnaná nestrannost

+ celkově spořádaný, čistý zvuk

+ mimořádný poměr investice a hodnoty

+ s klidem přehrávají prakticky všechny žánry (ač pro metalový nářez mají málo bombastický bas)

ZÁPORY

- ve větších prostorách by basu mohlo být víc

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet