Retro styl je v kurzu, k osvědčeným tvarům, jménům nebo stylům se navrací mnoho a mnoho světových výrobců bez ohledu na velikost, proslulost či cenovou relaci, v níž se pohybují. Nejinak je tomu i u amerického high-endového giganta McIntosh, pro nějž je to ovšem vcelku pravidelná zábava, naposledy reprezentovaná kupříkladu monobloky MC3500 MkII. S „mark dvojkou“ na konci nyní přichází i reprosoustavy ML1 – ML1 Mk II jsou přepracovanou ideou úplně prvních reprosoustav, které kdy McIntosh vyrobil.

Designově odpovídají ozvučnice a pojetí ML1 Mk II standardům ranných 70. let, kdy byl původní model uveden. Stojí tak na bytelném podstavci s nalepeným plastickým logem firmy, na dvou nožičkách je posazena obdélníková ozvučnice z masivních panelů dřeva amerického ořešáku s vnitřní vzpěrou (ta tvoří samostatnou pracovní komoru pro basák) a vnějším dekorem v matném laku.

Ozvučnice je to mírně větší, přesně v souladu s pojetím „klasické éry“. Výška dosahuje 66,4 cm, šířka 38,1 cm a hloubka 34 cm, přidejte k tomu váhu 30 kg a máte pěkný kus reprosoustav. Stojan má spodní desku s čtvercovým půdorysem o straně 40,6 cm a výšku 20 cm. Sám váží 8,6 kg a udržuje reprosoustavy v mírném záklonu.

Za mocnou mřížkou se ukrývá vsazený čelní panel černé barvy, který nese napřímo mohutný basový měnič a nepřímo přes další přišroubovanou destičku čtyři další reproduktory.

Vzadu není prakticky nic, jen ve spodní části zafrézovaná vanička s dvěma páry robustních zlacených reproduktorových terminálů jménem Solid Cinch, které najdete i na firemních zesilovačích. Nic víc, nikde žádný bassreflex či pasivní membrány – ML1 Mk II mají dnes ne úplně obvyklou uzavřenou koncepci.

Neobvyklé je koncepční sestavení reprosoustavy – jsou pojaty jako čtyřpásmové, osazené pěticí měničů.

Nejvyšší tóny obstarává 1,9 cm široká titanová kopulka, schovaná v mírném zvukovodu. Středy jsou rozdělené na vyšší a nižší pásmo – 5 cm centrální měkká kopulka je na ty vyšší frekvence, dvojice 10 cm kónusů z polypropylenu po stranách zase pro ty nižší, navazující na činnost 30 cm kónického wooferu. Ten má také polypropylenovou membránu. Tedy i volba materiálů, snad až na ten titan, se inspiruje ve stylu 70. let.

Měniče si McIntosh vyvíjí a vyrábí sám dle přesných potřebných parametrů a použití. Do basového reproduktoru použil technologii LD/HP, neboli „Low Distortion High Performance“. V praxi jde o dimenzování a konstrukci magnetického systému, takže reproduktor lze výrazně zatížit (nakonec McIntosh říká, že bedny snesou až 600 Wattů) a neměl by pod tlakem začít nijak výrazně zkreslovat.

Výrobce udává velmi impozantní (vzhledem ke konceptu i velikosti) frekvenční odezvu 27 – 45 000 Hz, deklaruje jmenovitou impedanci 8 ohm a charakteristickou citlivost dle očekávání nižších 85 dB / 2,8 V / m. Dozvíme se také o dělících frekvencích – 180 Hz / 500 Hz / 4 500 Hz.

ML-1 jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde byl zdrojem signálu McIntosh MCD600, hlasitost řídil McIntosh C2700 a sílu dodávaly buď monobloky MC3500 Mk II nebo MC611, na závěr pak bi-ampingová konfigurace obou modelů (elektronky pro středy a výšky, tranzistory pro basy). Kabely byly ze série AIR od InAkustik, ovšem nakonec jsme nepoužili modely Pure Silver, protože s nimi byly středy a výšky až příliš řízné. Ideálem se ukázaly nižší modely LS-404 Micro Air. K porovnání jsme měli řadu modelů Bowers & Wilkins v čele s 801 D4 Signature.

McIntosh ML-1 jsou jedny z nejvíce na správnou pozici náchylných reprosoustav, s nimiž jsme se kdy setkali. Umisťováním jsme strávili víc než hodinu a hledali místo od rohů místnosti až po téměř nearfield konfiguraci. Nakonec jsme se dokonce uchýlili k manuálu a pomocí metru nastavili dle doporučení dokonale rovnostranný poslechový trojúhelník. Ale ML-1 se zdály – minimálně v kontextu dané akustiky – extrémně náročné a doslova snad každý centimetr, každých pár stupňů natočení a každé pohnutí se na poslechovém gauči ovlivňují zvuk. Najít pozici, v níž se všechno sečte tak jak má bylo náročné a ML-1 jsou navíc pro „egoistického audiofila“, tedy z těch, kdy skutečně musíte sedět pevně v konkrétním bodě, kde vše funguje. Zajímavé ale bylo, že na loňské mnichovské výstavě jsme je také nějakou chvíli poslouchali v místnosti podobných rozměrů a na v zásadě docela podobné sestavě a takto rozhodně nepůsobily.

Nicméně když už tedy najdete optimální pozici v prostoru i na sedačce, můžete začít poslouchat – a je fakt, že na uzavřené a ne úplně obří reprosoustavy je tu wow efekt co do síly a důrazu nejhlubších tónů. Hloubky v „Black Wolf Blues“ Margo Price („Strays II“ | 2023) jsou pevné a i když objemově jsou přiměřené ke zbytku pásma, to, že jejich hlavní síla leží dost nízko budí zajímavý výsledný dojem. Zvuk se zdá být pevný i šťavnatý zároveň, takový velmi napružený, až jako kdyby v pozadí pracovala nějaká pneumatická pumpa. Není to každopádně audiofilské pojetí s dokonale načrtnutými okraji tónů a precizním barevným podáním, klade se tu důraz na energii, fyzično a švih. Basové pásmo také výrazně reaguje na připojený zesilovač, tranzistor mu rozhodně slušel více.

Zábavná, leč technicky nijak precizní nahrávka „Soak Up The Sun“ od nezávislé zpěvačky Soccer Mommy („Karaoke Night“ | 2023) byla ukázaná poměrně nekompromisně – střední pásmo je expresivní a intenzivní, syrový záznam tedy zní…inu, syrově. Jinými slovy, každou součást sestavy je dobré zvolit tak, aby nevykazovala známky ostrosti. Jinak je však přednes velmi jasný, hlas dominantní, ačkoliv při správné poslechové konfiguraci (co do pozice i elektroniky) je to přijatelné, ač velmi energické.

Táž charakteristika platí i pro nejvyšší kmitočty. Třeba nová nahrávka Grace Potter „Ready Set Go“ („Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) je „tak tak“, ale říz se drží ještě v poslouchatelné kategorii. ML-1 je nutno přiznat odvážné množství energie, veliký drajv a skvělou živost, také množství informací je s ohledem na celkovou brilanci středo-výškové sekce vlastně výtečné. Při bi-ampingové konfiguraci se pak projev na vysokých frekvencích značně uklidnil, můžete tak hrát i na vyšší hlasitost a má to spíše atmosféru koncertu z přední řady, než domácího hi-fi.

Polo-elektronický francouzský pop „La jetée“ (Raphaël | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) měl opravdu mocnou sílu – už v nahrávce zdůrazněný rytmický bas tu přímo roztřásal podlahu, stěny i strop (při správné hlasitosti), dostáváte skvělou dávku přímočaré energie a i když tedy vokální rozsah stále působí dosti expresivně, hudbu jako byste vnímali celým tělem, fyzicky si vás ohmatává. Že ML-1 snesou prakticky libovolný výkon a hlasitost je fakt – ačkoliv je fajn pro jejich otevření dát jim alespoň střední úroveň (+/- 80 dB akustického tlaku na poslechovém místě), můžete hrát na koncertní hladině a jim se nic neděje. To už to dřív vzdají vaše uši.

Rozlišení v „I Asked“ (MABGATE | „MABGATE“ | 2023) šlo ruku v ruce s onou zmiňovanou intenzivností středo-výškové sekce. Máte pocit, že od určité úrovně nejen, že k vám detaily přichází přímo s krystalickou jasností a nebývalou intenzitou. Zvuk je velmi analytický, ač mu spodní basové frekvence dodávají jistou kulatost a tím pádem výsledek nepůsobí suše nebo technicistně. Zřetelně harmoničtější reprodukce byla v bi-ampingové konfiguraci, jemnější zesilovač (byť s dostatkem výkonu) je tedy doporučeníhodný.

Podobnou citlivost byste měli projevit také v umisťování reprosoustav – ostatně to už bylo zmíněno výše. Chvíli to trvá, než najdete pozici, v níž má „Čierna šelma“ Kataríny Málikové („Postalgia“ | 2019 | Sinko Records | SR 0119) správný pocit propojenosti a stereofonie. Ale i tady nakonec bi-amping neočekávaně „ulevil“. Hloubka scény je spíše naznačená, proporce nicméně nejsou malé a celkovým vjemem vlastně reprodukce připomíná sluchátkový poslech.

Trochu divoká „spásonosná“ „All of my Friends are Going to Hell“ reverendky Kristin Michael Hyter („SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries) zní při správně nastavené úrovni poslechu skutečně až koncertním dojmem, klavír je břitký, hlas naléhavý, eklektická skladba zní vážně průbojně a určitě vás nenechá u poslechu dělat něco jiného – zvuková charakteristika je dominantní a osobuje si vaši plnou pozornost. Také zde bylo velmi jasně cítit, že bi-amping s elektronkami „na vrchu“ je nejlepší možnou variantou, kdy se nemusíte bát příkrosti, ale přesto zůstává ona intenzita.

Druhá generace McIntosh ML-1 je neortodoxní reprosoustavou – že se vzhledově odkazuje k originálu, potažmo konstrukcím 70. let, to je v pořádku a na světě je takových dnes docela dost. Ovšem konstrukční originalita se třemi středotónovými měniči a basovým měničem, zjevně určeným pro masivní zátěž, s sebou nese i neobvykle znějící výsledek. Jednak ML-1 budou chtít dost trpělivosti, abyste nalezli správné místo pro ně i pro sebe, stejně jako chce čas věnovat připojeným zesilovačům a kabelům. Středo-výšková část má totiž tendenci velmi jasně ukazovat co a jak. Každopádně ve chvíli, kdy se zdárně doberete optimální konfigurace, jsou McIntosh ML-1 velmi intenzivní, jadrné, silné a dramatické, dokážou doslova roztřást to, na čem zrovna sedíte a přestože mají dost specifický styl, tak si též získat vaši plnou poslechovou pozornost. Tím jak jsou ovšem mimořádně osobité, jsou určené pro stejně osobitého zákazníka…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Čistě subjektivně vnímaný překvapivě hluboký bas se tu vlastně ukazuje tím, že ML-1 zahrají i 30 Hz – to je na uzavřené reprosoustavy rozhodně zajímavá hodnota, byť nosné zdůraznění basu je mezi 40 a 50 Hz. Jinak se odezva jeví překvapivě vyrovnaná, dokonce by měly být ML-1 nesměrové (což ovšem není tak úplně pravda, ověřeno empiricky). Co může být háček, to je dosti zřetelný peak na úrovni cca 900 Hz – jednak je tam naše ucho velmi vnímavé, jednak kolem této frekvence dochází k propadům, takže bude ještě subjektivně výraznější. Co je zdrojem tohoto chování je těžké odhadnout. Ale kdyby tu daný peak nebyl, bylo by to rozhodně lepší.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Zde je docela dobře vidět, že nasazená mohutná krycí mřížka přináší proměnu, ale ne zhoršení frekvenční odezvy. Jde tím pádem o jakýsi mechanický ekvalizér a čistě subjektivně by snad mohla být správná cesta poslouchat právě s mřížkou.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Na tomto grafu je vidět, že dva boční malé středotónové měniče jsou svou energií hodně hluboko pod středovou a vysokotónovou kopulkou. A dále je pak vidět, že basový měnič je laděný mezi 40 a 50 Hz, zatímco v oblasti mezi cca 150 a 500 Hz jaksi zdánlivě chybí energie, ač v konečném výsledku se sečte jak má. Jde každopádně o docela neobvyklé celkové pojetí.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Červená křivka potvrzuje uzavřenou konstrukci kabinetů, minimum 4 ohmů je jen ve velmi úzkém pásmu a celkově se zdá být průběh relativně kompenzovaný a klidný. Nemělo by tedy docházet k nějakému nežádoucímu zatížení zesilovačů, naopak představují ML-1 vcelku standardní až lehčí zátěž. Na cca 55 Hz je vidět rezonanci, ovšem nezdá se, že by to nějak měnilo charakteristiku reprodukce.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Zde je vidět hned několik velkých rezonančních módů kabinetu. Jejich velikost je v kontextu tloušťky použitých panelů překvapivá, fakticky není vidět ani základní linka akcelerometru, navíc jsou rezonance posazeny poměrně dost vysoko ve frekvenčním spektru.

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 359 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bas má ve správné pozici pěkný wow efekt

+ intenzivní, živý a dravá reprodukce

+ stylové provedení

ZÁPORY

- velmi náročné na správné umístění, aby se správně sečetla pásma a ustálil prostor

- cena není nejnižší

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet