Maličké dvoupásmové reprosoustavy mají své zvláštní kouzlo. I když objektivně vzato nemají šanci zahrát dostatečně hluboký bas, nemají možnost vystihnout plnou dynamiku nástrojů a povětšinou jsou použitelné spíše na blízký poslech a v malých místnostech. Jenže něco na nich je, něco okouzlujícího, něco, co vás - pokud jsou jen trochu dobře udělané - přenese "blízko" k hudbě.
Zástupcem těchto "mikroregálovek" je i model Menuet od Danish Audiophile Loudspeaker Industries, známějších spíše pod akronymem Dali. Menuet stojí osamoceně mimo všechny ostatní výrobní řady jako jakási zajímavost, jako něco jiné, jako bonbónek pro specifické nasazení.
Menuet jsou skutečně maličké, s rozměry 25 x 15 x 23 cm (v x š x h) a hmotností jen něco málo přes 4 kg se snadno vejdou kamkoliv. V zadní části pod dvojicí gumových krytek navíc najdete montážní otvory pro upevnění držáku na zeď. Výrobce klade na tento typ umístění i ne úplně malý důraz, jak vidno z doporučované minimální vzdálenosti od zadní zdi, která činí pouhé 2 cm a to i přes bassreflex vyvedený dozadu. Dokonce se uvádí, že blízko zdi je výkon optimální.
Ozvučnice má ty nejklasičtější možné tvary, které oživuje snad jen mírně vypouklá přední a zadní stěna. Zpracování je opravdu pěkné a Menuet mohou sloužit jako vkusná ozdoba interiéru. Vpředu najdeme pouze tweeter a středobas, oba obehnané rámečky s přiznanými šrouby, což však působí poměrně zajímavě. Na zadní straně je krom zmíněných otvorů pro držák už jen veliká a hluboká plastová vana s dvěma obřími reproterminály, které by neudělaly ostudu ani na těch největších dostupných reprosoustavách - v takhle malých regálovkách působí až přehnaně a je taky fakt, že díky fyzické blízkosti a tomu, že vyplňují skoro celou plastovou vanu, se neutahují úplně snadno. Na druhou stranu je usazení kabelů v nich extrémně pevné a díky natočení šikmo vzhůru se k nim i snadno přistupuje, zejména s banánky.
Kousek nad terminály je šikmo dolů přímo do prostoru terminálů vyveden i bassreflexový otvor s nevelkým průměrem a dlouhým vnitřním nátrubkem. Snad právě díky lehce atypickému provedení bassreflexu skutečně v podstatě nezáleží na tom, jak blízko zadní zdi reprosoustavy postavíte.
Měkká textilní kopulka tweeteru má mírně nadstandardní průměr 2,8 cm, středobas s průměrem necelých 10 cm pak sází na typickou firemní dřevovláknitou membránu červené barvy s dělením na úrovni 3 000 Hz.
Na tak kompaktní ozvučnici mají Dali Menuet udávanou nebývale dospělou frekvenční charakteristiku - v toleranci +/- 3 dB nabízí poměrně hlubokých 59 Hz a jdou až k 25 000 Hz. Jejich jen mírně nadprůměrnou citlivost 86 dB / 2,83 V / m doplňuje nižší jmenovitá impedance 4 Ohmy.
Maličké Dali Menuet jsme poslouchali jak na redakčních sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D a Cambridge Audio CXA80 / Cambridge CXC, ale také s Apogee Groove nebo VPI Scout jako zdroji signálu. Alternoval pak set Audiolab 8300CD / Audiolab 8300MB, který s maličkými monitory prováděl neuvěřitelné věci, poslouchalo se i přes Marantz HD-AMP1. Porovnání probíhalo s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla nebo Dali Rubicon 5, Fischer&Fischer SN370 či Canton Chrono SL 596 DC. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black nebo též rozličnými modely od KrautWire.
Když Charlie Haden rozezněl svůj kontrabas v "Moonlight" z "Nocturne" (2001 | Gitanes | 013 611-2), objevil se bas na danou velikost až neuvěřitelně hluboký. Čekali jsme jen povrchní naznačení basových tónů, ale subjektivně byly tóny od takových 50 Hz slyšitelné, od 60 Hz už relativně energické a od 80 Hz téměř perfektní, budeme-li brát v potaz cenovou kategorii. Až přemýšlíte, odkud se to vlastně bere jakým zázrakem umí maličké ozvučnice poslat do místnosti dokonce i citelný impuls - je fakt, že musíte sedět blízko, nad 20 m2 se jednoduše nechytnou a prostor nevyplní, ale v malých prostorách jsou skutečně jen těžko k uvěření. Samozřejmě, že kontrabas se jako nástroj "nevejde", ani elektrická basa není plná, ale snahu malým Menuet upřít nelze a neznáme, upřímně, podobně velké reprosoustavy, které by dokázaly něco podobného bez masivní podpory DSP či jiných berliček. Bas je kompaktní, poměrně energický a slušně definovaný, dokonce je cítit i nějaká váha - je to někde na pomezí maximálního vytěžení fyzikálních limitů a černé magie.
Opravdu nádherně zaostřený, čistý a konkrétní vokál Vince Jonese v "This is the woman" z "Moving through taboos" (2004 | Univesal | VJ 356N) byl velmi blízký a jednoduše velice dobrý, ostatně to dobře udělané kompaktní dvoupásmovky už tak nějak umí. Vokál byl posazený kupředu, citelně nad ostatní frekvence a nástroje, byl podaný čistě a hladce, byť mu objektivně vzato trošku chyběla hloubka a plnost. Na druhou stranu byl velmi detailní a v rámci dané cenové třídy se může měřit s těmi nejlepšími. Vokál byl prostý agresivity, spíše trochu hladší, ale vysloveně krásný, lehký a lehce čitelný.
Velká kopulka tweeteru se pak rozhodně nestydí a nejvyšších frekvencí servíruje do prostoru solidní množství a to s dostatečnou energií. Třeba činely v "Question and Answer" z desky "Like Minds" Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) zněly lehce, možná maličko sametově, ale zato až nečekaně konkrétně - žádné éterické ševelení, ale jednoduše cinknutí kovu. Doznívání sice trvá spíše průměrně dlouho, není to na žádné audiofilské jásání nad dozvukem přes celé nedělní odpoledne, ale prokreslení a otevřenost, čitelnost jsou velice slušné.
Dynamika ve Dvořákově "Klavírním triu op. 90" v podání Orbis Tria (2016 | Xavian | AS 743-2) byla celkem pochopitelně limitovaná, klavír jako takový je opravdu spíš naznačený, jednotlivé tóny ale i tak prezentují tihle drobečci s odhodláním, ačkoliv se nástroj "nevejde". Nicméně doprovodné smyčce zvládají Menuet prezentovat s podmaňující lehkostí a něhou. Nástrojům sice, pravda, celkem pochopitelně schází těla a konečný důraz, jejich zvuk je ale i tak živý a čistý, zároveň i dostatečně pevný a konkrétní, aby vlastně nedostatek zátahu "od podlahy" zase tak moc nevadil.
Moc se nám líbilo, jak přednes Dali Menuet držel pohromadě - v Sabinině "Toujours" ("Collected_01" | 2015 | Naim | naimcd215) byl přednes úžasně kompaktní, při dodržení kultivovaných hlasitostí je také vlastně skvělé rozlišení (jakmile ale překročíte střední úroveň, přetíží se středobas a začne rychle spíše už jen hučet a kompaktnost je ta tam, stejně jako rozlišení). Zkreslené kytary, mohutná basová linka (tedy zde jen naznačená, ale přeci přítomná) i lehce zkreslený vokál jsou výborně uspořádané a až monitorově přesné a čisté. Menuet vás sice nepustí k ryze high endovým nuancím hlasu, ale údery perkusí jsou velice pevné a konkrétní, jednotlivé nástrojové linky se nemotají a i když to není nijak analytický přednes, detailů je právě tolik, abyste byli v dané kategorii víc než spokojení.
Dali Menuet jsou jedny z relativně mála reprosoustav, kterým vlastně více sluší přiblížení ke zdi, než stání ve volném prostoru. Nemusí to být výrobcem povolené 2 cm, ale udržíte-li je do 20 - 30 cm od zadní zdi, budete nejspokojenější. Sebe pak musíte udržet ideálně do 2 m poslechové vzdálenosti, aby kouzlo Menuetů fungovalo jak má. Mimo tyto limity se prostorová scéna už citelně rozpadá, je rozevlátá a nekonkrétní. Ale pěkně nablízko umí Dali vykouzlit prostor vzdušný, lehký a hlavně zaostřený. Nástroje ve "Warm Valley" Duke Ellingtona ("Money Jungle" | 2002 | Blue Note | 7243 5 38227 2 9) byly rozložené velmi přesvědčivě zejména v pravolevém směru, nebyla mezi nimi cítit žádná tlačenice nebo slitost, dokonce se objevilo i naznačení hloubky scény. Lokalizace pak byla snadná, pozice nástrojů pevné a přesně definované.
Maličké Menuet nejsou úplně klasickou rockovou bednou, ale pokud jim naložíte něco jako "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012), budou se snažit ze všech sil. Jaksi tu chybí basový základ, respektive jeho hutnost a důraz. Stejně tak Menuet rychle dodýchají, pokud otočíte volume na rockové úrovně. Pokud si ale chcete svou oblíbenou rockovou pecku pustit jen tak v klidu, pak Menuet umí - už i celkem rozumně rozpletou plochost nahrávky, navíc je reprodukce vysloveně hezká, chytlavá a zábavná a to přes všechny své limity.
Maličké Dali Menuet jsou kouzelné reprosoustavy. Nejsou stoprocentně pro každého, nejsou pro velké místnosti, nejsou pro velké hlasitosti, nejsou pro velkou orchestrální hudbu, ale pro ten zbytek jsou až překvapivě dobré. Na svůj rozměr umí vykouzlit neuvěřitelné množství basu, na svou cenu pak zase umí velmi pěkně soustředit pozornost zejména na vokály a pokud nejste v příliš velkém prostoru a pokud od nich nesedíte přehnaně daleko, nabídnou vám i velmi pěkný, kompaktní prostor. Jsou to takové zvláštní, atypické malé bonbónky pro ty, kteří ví co chtějí a co mohou očekávat. Jejich trochu hřejivý, trochu měkčí, ale živý zvuk je jednoduše radost poslouchat.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Reálný nástup reprodukce v plné síle byl v našem prostoru cítit někde kolem 80 Hz, byť první tóny, jak se zdá, se objeví už někde kolem 40 Hz, jakkoliv s poklesem cca -6 dB (a více) - to je na malý měnič a malou ozvučnici velice slušný výkon. Nejvyrovnanější částí frekvenčního pásma jsou pak jednoznačně středy, snad právě proto mají Menuet tak pěkné podání hlasů.
Impedanční charakteristika je vlastně docela spořádaná, žádné zbytečné hrby krom bassreflexu tu nenajdete. Většina naměřené hodnoty odpovídá deklarované hodnotě 4 Ohmy, ve středech i basech je ale vidět pokles až na hranici 3 Ohm, ač tedy malé a nenápadné, rozhodně si zaslouží slušný zesilovač.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 33 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ na tak malý objem mají dokonce i citelný bas
+ vypadají opravdu moc pěkně a jsou i pěkně vyrobené
+ nejsou nijak náročné na prostor
+ pěkné podání prostoru
+ zaostřené a jasné středo-výškové pásmo
ZÁPORY
- bas pod hranicí cca 100 Hz má (logicky) objemové rezervy
- cena za tak malé reprosoustavy není na české poměry úplně vstřícná
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Horn Distribution CZ | http://cz.horn.eu
