I když dnes už regálové reprosoustavy Venere 1.5 nejsou nejlevnějšími reprosoustavami v katalogu SF (tuto roli převzal pro firmu mírně atypický model Chameleon B), stále ale patří mezi nejdostupnější způsoby, kterými si domů můžete přivést něco od vypiplaného děťátka legendárního Franco Serblina. Venere 1.5 se také dá považovat za základní ochutnávku ortodoxních produktů Sonus Faber.
Dvoupásmové Venere 1.5 patří spíše k drobnějším reprosoustavám, jejich poměrně bytelná a pěkně zpracovaná skříň váží 6 kg při rozměrech 39,4 x 20,6 x 30 cm (v x š x h), byť v reálném světě působí ještě menší. Může za to výrazně zkosená horní stěna a vůbec typický půdorys tvaru lyry, který je přítomen tak či onak v jednom každém modelu značky. Uzoučká zadní stěna a výrazně prohnuté boky nejen že napomáhají eliminaci vnitřních rezonancí a předchází vzniku stojatého vlnění, ale také pomáhají zmenšit problémy, které mohou vzniknout při ustavení reprosoustav blízko k zadní zdi.
Čelní stěnu tvoří samostatný blok, přimontovaný k základnímu korpusu z MDF čtyřmi šrouby. Reproduktory jsou v něm zahloubené poměrně výrazně, jak tweeter, tak středobas výrobce ponořil do vertikálně orientovaných elipsovitých zvukovodů. Dole u paty ozvučnice se nachází úzký štěrbinový bassreflex. Horní stěna je překryta lesklou skleněnou plochou, příjemně oživující celkový design.
Zadní panel je tak úzký, že čtveřice bytelných reproterminálů musí být rozložena vertikálně a ještě "cik-cak", aby bylo možné pohodlně používat jak holý vodič, tak vidličky i banánky. Celý systém konektorů je usazen na dlouhém kovovém pásku. Celkové provedení je typicky italsky estetické, výrazné a elegantní.
Oba osazené měniče pochází z vývojového oddělení Sonus Faber. Výšky má na starosti lakovaná hedvábná kopulka o průměru 2,9 cm, v jejímž pohonném systému s nenachází žádný chladící ferrofluid. Středobas má 15 cm membránu, označenou jako Curv. Materiálem jsou za tepla tvarovaná polypropylenová vlákna, jejichž tkaním vzniká membrána se strukturou ne nepodobnou vlastnostmi té z tkaných uhlíkových vláken (byť oproti uhlíku jde o nákladově efektivnější řešení).
Reprosoustavy jsou koncipované jako bassreflexové, dvoupásmové, práci si měniče dělí na hranici rovných 2 000 Hz. Celkově pracují poměrně malé reprosoustavy (bez definované tolerance) v pásmu 50 - 25 000 Hz. Citlivost činí spíše průměrných 85 dB / 2,83V / m, impedance je stanovena na 6 Ohm.
Sonus Faber Venere 1.5 jsme poslouchali na sestavách Cambridge Audio CXA80 / CXC a Naim Nait XS / CD5si, do kterých přispíval i digitál v podobě ASUS Xonar Essence One MUSES MKII a analog v podobě gramofonů Pro-Ject Elemental a VPI Scout s phono předzesilovači Pro-Ject Phono Box a Naim Stageline. Hrálo se i na Audionet PRE G2 / MAX, stejně jako na Rogue Audio RP-5 / M-180. Srovnávali jsme s Xavian Perla, Harbeth Monitor 30 a Bowers&Wilkins 805 Diamond Maserati Edition. Propojeno bylo kabely TelluriumQ Silver a Black.
Venere 1.5 jsou maličké, proto jsem ani nečekali, že by vychrlily kontrabas Charlieho Hadena v "In the Moment" ("Helium Tears" | 2005 | Gema | ne8707) v plném objemu a důrazu. Inu, skutečně se nestalo. Nicméně objem fyzikálně koresponduje s velikostí ozvučnice (vlastně je dost možná i výraznější, než byste zprvu čekali) a v menších prostorách ho je akorát (Venere 1.5 ale do 20 m2 a víc stejně spíš nepatří); stejně jako se zdá, že ho poměrově trochu přibude i se vzrůstající hlasitostí. Kolem takových 60 - 70 Hz už ale kontrabas dostává i zajímavou váhu. Pokud by ale někomu objem přeci jenom scházel, rozhodně si to vynahradí přesností a kontrolou, bas má vzhledem k cenové kategorii velmi pěkné, pevné kontury, přesto zůstává hezky šťavnatý a hutný.
Sonusy nabízí hezky otevřené střední pásmo, nešetřící informacemi. Detailů rozhodně není málo, nicméně ladění je i přesto spíše od muzikálnosti, objemově je středů požehnaně. Hlas Bobbyho McFerrina byl v "Hush Little Baby" ("Hush" | 1992 | SONY | SK 48177) o krok vepředu, pocitově hodně zaostřený a soustředěný, reprodukce jako kdyby se točila právě kolem něj. Zvuk je lehký a svižný, měniče reagují i přes průměrnou citlivost samozřejmě a rychle. Yo-Yo Movo cello snad mohlo být o kousek barevnější, teple "dřevěnější", nicméně je Venere 1.5 přednesly s přesností a kontrolou hodnou malého monitoru.
Velká výšková kalota generuje objemově hodně zvuku, jak se zdá; vibrafon v "Ralph´s New Blues" z "Concorde" od Modern Jazz Quartet (2008 | Prestige | 0888072306530) zněl sebevědomě, byť netlačil na pilu a nebyl výrazný přes míru. Objemu je skutečně dost a tóny nemají tendenci vám ani nahlas ustřelit uši, stejně jako se neschovávají v měkkém "zjemňujícjím" sametu. Celkově byla reprodukce spíše než audiofilsky komorní pojatá jako živější a dopřednější. Ševel činelu byl zřetelný, díky tomu i slušně čitelný a zvuk není lacině nacinkaný, což není v moderním světě výjimka (protože reprosoustavy tak zní "detailněji").
Makrodynamika v Haydnově "Missa in tempore belli" v podání newyorských filharmoniků dirigovaných Bernsteinem nebyla vůbec zlá, vezmeme-li v potaz velikost ozvučnice i měničů. Tady je živější podání kladem, který pomáhá Venere 1.5 dynamicky zapůsobit a "unést" i větší nápor. Na úrovni mikrodynamiky kolem jednotlivých nástrojů se bedničky pohybují opatrněji a dění neprezentují nijak suverénně (nejsou to prostě analytici, ale spíše muzikanti), o to aktivněji ale zvládají celek. Třeba explozi úderů do bubnů ustojí se ctí, nesnaží se totiž působit větší než ve skutečnosti jsou. Objemově je zvuku stále akorát a malé Sonusy jsou v tomto svým chováním prostě dobrým malým monitorem.
Slovo monitor se vám vybaví i když přijde na rozlišení a kresbu nástrojů, byť my bychom asi přidali "akčně a živě hrající". Venere 1.5 představují v tomto směru "klasickou" kompaktní dvoupásmovku. Stingova "Cold Song" z pěkně nahrané desky "If on a winter´s night" (2009 | Deutsche Grammophon | 06025 271 3940) byla pěkně prokreslená, zejména pak ve středním pásmu, objemově přednes balancuje na hraně "dost" a "akorát", je nicméně příjemně sdílný. Housle a kytara se zdají mít i přiměřené proporce, vokál je pak vysloveně hezký, kouzelně "sonusový".
A opět se podsouvá ono slovo od "m", když přijde na prostor nahrávky, respektive jeho rekonstrukci ve vašich domácích podmínkách. Má to však své výrazné "ale" - Venere 1.5 musíte umístit do ideální pozice. Mohou být i blízko u zadní zdi, jak slibuje tvar ozvučnice s minimem plochy, vyzařující směrem vzad; mohou být dokonce i relativně blízko bočních zdí, ale rozhodně musí být ve vhodné výšce (k tomu dopomohou nejsnáze dedikované firemní stojany), vhodném odstupu jedna od druhé a vhodné vzdálenosti od posluchače , to vše ještě musí být dokořeněno mírným natočením k vašim uším a samozřejmě přizpůsobeno konkrétní akustice (i když to takhle fungovalo v naší malé i velké poslechovce). Pokud si ale trochu vyhrajete, scéna je moc pěkně podaná, plastická a přehledná. V "Bess, You Is My Woman" (Modern Jazz Quartet | "Porgy and Bess" | 2004 | Atlantic | 8122 75445 2) byly nástroje dobře uspořádané v pravolevém směru, měly i naznačené rozvrstvení směrem dozadu za reprosoustavy. Venere 1.5 umí i velmi slušnou lokalizaci, pokud se příliš nehnete z ideálního poslechového místa.
Venere 1.5 to ale rozhodně sluší i ve chvíli, kdy otočíte volume doprava a necháte je pořádně zatopit pod kotlem, tam se projeví jejich muzikálnost a nebojácnost. Kollerova "Letní" ("Československo" | 2015 | BrainZone | 7128067) měla drajv a rytmus, dokázala kopnout i pěkně vespod. Nezdálo se, že by bylo zvláště náročné udržet reproduktory pod kontrolou.
Sonus Faber Venere 1.5 jsou elegantní malé monitory s duchem Sonus Faber. Jsou tak elegantní a pěkně vyrobené, jak byste od SF čekali (ořechová dýha kupříkladu je vysloveně pěkná, byť za už méně pěkný příplatek), i když korpusy jsou produktem dálněvýchodního "velkochovu" a ne italské ruční práce (v Itálii se ale řada Venere skládá a finalizuje). Malé Venere 1.5 jsou příjemně přesné, bohaté a výrazně živé, muzikální. Hrají trochu na excentrickou notu, na muzikálnost a na expresivitu (jako každý hudebník konec konců), hrají ale kompaktně jako typická dvoupásmovka a přes papírově spíše průměrně vstřícné parametry i docela snadno. I když na svůj litrový objem generují až nečekaně hluboké tóny stále ještě s jistotou, basu by prostě mohlo být víc, to je problém všech menších monitorů. Nakonec se ale dá říct, že pokud chcete sonus-zvuk do menších prostor, už ve Venere 1.5 je tradiční italský odkaz v moderním podání cítit se vší parádou.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 31 990,- - lesklá bílá / černá
Kč 37 990,- - ořechová dýha
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jsou malé, nenápadné a mohou být i u zdi
+ kompaktní, přesný zvuk
+ pěkné zpracování, hodné ceny
+ nečekaná dynamika
ZÁPORY
- basu by mohlo být o dýchnutí víc
- mají tendenci ke směrovosti
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz
