JBL (podle zakladatele Jamese Bullougha Lansinga) je na trhu s reprosoustavami (tedy zpočátku jen reproduktory) od roku 1927, což je úctyhodná životní dráha, jakkoliv pod touto třípísmennou zkratkou je známa až od roku 1946, předtím figuroval J.B. v dodnes fungující korporaci Altec Lansing. Během této doby se firma z Los Angeles etablovala ve světě domácího i profesionálního audia a některé její modely jako Project Everest DD67000 získaly slávu jako prakticky to nejlepší, co si můžete koupit.

V nabídce JBL ale byla vždy i podstatně dostupnější řešení, jedním z takových je L100, který se původně objevil v 70. letech a před pár lety zažil reinkarnaci s modernějšími měniči a součástkami, nicméně prakticky stále původním vzhledem v podobě L100 Classic.

L100 Classic osloví především ty, kteří mají vztah k těm nejkonzervativnějším, nejklasičtějším reprosoustavám. Ozvučnice jsou poměrně mohutné, vyrobené z MDF profilů a na obdiv dávají čelní a zadní desku v matné účelné černi a boky v dýze. Jsou koncipované tak, aby byly položené na skříňkách nebo u země, kde mají být postavené na jednoduchém kovovém stojánku v mírném záklonu.

Reprosoustavy jsou navržené podle hesla „všechno vpředu“, takže navzdory ne úplně malým rozměrům je zde docela těsno – vešel se sem výškáč i se zvukovodem, docela malý střeďák a naopak vcelku veliký basový měnič. Středo-výšková část je asymetricky odsunutá do strany (na rozdíl od jiných modelů s podobným stylem nejsou ale L100 Classic zrcadlově rozdělené na pravou / levou, ale měniče jsou vždy u pravého kraje), aby se zmenšily odrazy od široké čelní desky. V úrovni středotónového měniče je veliký plastový výdech bassreflexu a nad ním obdélníček, kde mimo loga a názvu modelu najdete ještě dva potenciometry, plynule regulující energii výšek a středů, takže si můžete jemně a účinně doladit zvuk podle svého vkusu nebo akustických potřeb.

Na zadním panelu pak není nic vyjma malé vaničky s jediným párem reproduktorových terminálů, nepočítáme-li tedy ještě nalepovací štítek s nezbytnými popisky a údaji.

Čelní stěnu můžete zakrýt krásně svébytnými mřížkami v podobě poctivě polstrovaných kostiček na tuhém dřevěném rámu. Při poslechu je však musíte sundávat – je jasně znát, jak tlumí nejen výšky, ale i středy, takže jde skutečně jen o estetický prvek, podtrhující celkové vintage vyznění křivek.

Vnitřní pracovní prostor L100 Classic je stejně klasicky pojatý, jako jejich zevnějšek. Celá komora je vytlumena měkkým tkaným polyesterovým vláknem Dacron, zatímco jako výztuha slouží příčka tvaru V, která se ve dvou bodech dotýká čela a v jednom bodě kousek nad terminály je připevněna u zadní plochy. Třípásmová výhybka s filtry na úrovni 450 a 3 500 Hz na desce plošných spojů je překvapivě malá a účelně pojatá, usazená je za basovým měničem. Samotné panely mají tloušťku 1,9 cm na bocích a namáhaná přední a zadní stěna dokonce dosahují na 2,5 cm. I proto mimo jiné reprosoustavy váží 26,7 kg při šířce 38,96 cm, hloubce 37,15 cm a výšce 63,65 cm.

Nyní něco k použitému osazení, které je – jak už bylo řečeno – nepoměrně modernější, než u původního modelu. Výškám je vyhrazen 2,5 cm titanový měnič s kopulkou a mělkým zvukovodem, středům 12,5 cm široký kónus z buničiny, potažené polymerem pro zpevnění a u basů zůstala čistá buničina, která má zpevňující kroužky od masivního závěsu až k neméně výrazné středové prachovce. Materiál tohoto měniče o průměru krásných 30 cm mu propůjčuje nezaměnitelnou barvu slonové kosti.

Výrobce deklaruje frekvenční rozsah 40 – 40 000 Hz (jakkoliv neupřesňuje toleranci), udává impedanci 4 ohmy a citlivost 90 dB / 2,83 V / m.

L100 Classic jsme poslouchali ve velké prezentační místnosti dovozce s upravenou akustikou, kde byl primárním systémem Arcam HDA SA30, případně ještě ve spojení s HDA ST60. Napájeno bylo přes AudioQuest Niagara 7000 a propojeno kabeláží ze střední kategorie katalogu AudioQuest. Srovnávali jsme s JBL Stage A190, JBL L52 Classic nebo Revel Concerta2 F35.

Na basové složce v Mingusově „A Foggy Day“ („Pithecantrhropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) bylo jasně cítit, že L100 Classic mají dost pracovního prostoru a spolu s velkým basákem umí naplnit místnost slušnou porcí hlubokých tónů. Optimální vyznění se ukázalo při alespoň střední poslechové úrovni, s rostoucím akustickým tlakem roste též sebejistota a drajv – jinými slovy, stojí za to trochu JBL naložit. Bas je každopádně až překvapivě napjatý a konkrétní, má hodně sebevědomí, ale i disciplíny, takže brnknutí je vlastně až tvrdé a dost průbojné. Jednotlivé tóny byl velmi solidně oddělené a Mingusova basa šlape velmi zábavným způsobem. Je nicméně zřejmé, že bas má lehký akcent v objemu a energii proti zbytku pásma.

Verdiho opera „Rigoletto“ v podání Coro del Teatro alla Scala di Milano a Orchestra del Teatro alla Scala pod vedením Rafaela Kubelíka (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) zněl přes L100 Classic intenzivně, středy a s nimi hlavně hlasy byly velmi přímé. Ne snad jedovaté, ale rozhodně upřímné, s až studiovou jasností a také náznaky tvrdosti. Přitom ale vokály nejsou nijak vytržené z kontextu, nebyly zdůrazněné, přes všechnu onu pódiovou živost JBL. Zvuk nicméně není úplně audiofilsky analytický, nenechá vás proplout jemnými nuancemi nebo objevovat zasuté informace – pěkně šťavnatě vám nicméně naservíruje to hlavní a důležité.

Kupodivu zůstaly L100 Classic naopak trochu klidnější v oblasti výšek – až lehce přesaturovaná nahrávka „Buried Treasure“ Kennyho Rogerse („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) zněla mírně sušším, nicméně uměřeným způsobem co do objemu a energie, takže se nemusíte bát, že při oné slušivé vyšší úrovni hlasitosti budete probodnuti nějakou vysokofrekvenční pilou. Struktura byla nicméně dobrá, stejně jako dojem kovovosti u každého cinknutí. Také tady jde spíše o studiový až pódiový styl, nežli o křehkou audiofilskou analytičnost, přesto díky souladu všech tří pásem působí zvuk zábavně.

V čem JBL exceluje, to je dynamika – úplně potichoučku jsou vcelku standardní. Je pak znát, že jakmile se dostanete s hlasitostí na střední a ideálně i trochu vyšší úrovně, úplně rozkvetou. Naložit jim pak můžete co snesete, ani velmi vysoká poslechová úroveň je nijak nerozhází (skoro se chce říct, že „čím víc, tím líp“). Mocná „L`oiseau de feu“ ze Stravinského „Ptáka Ohniváka“ v podání Sira Simona Rattla a „jeho“ City of Birmingham Symphony Orchestra (2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2) zněla velmi čistě, za každých okolností byl zvuk pevný a semknutý. Je tu excelentní pocit fyzičnosti a důrazu, je to autoritativní, utažené a úderné drama s excelentní výbušností.

Na druhou stranu pohledem audiofila, který touží naopak po klidu a přehledu jsou L100 Classic přeci jen poněkud jinak zaměřené. Jarretova „Aria, BWV 988“ z „Goldberg Variations“ (1989 | ECM | 839 622-2) je možná jednoduchým záznamem cembala, ale je to záznam plný skvostných textur, lehkých dozvuků a ambientních odrazů, které dodávají nástroji pocit přítomnosti. Spíš než to nabídly ale reprosoustavy pocit pevnosti a bytelnosti, stejně jako celkovou samozřejmost. To vše ovšem spíše v lehce strohém, přímém studiovém kabátě. Na jednu stranu hrají L100 Classic v duchu „co v nahrávce, to na reproduktorech“, na stranu druhou jsou dostatečně čisté a konkrétní, aby se prosadily i v domácím prostředí.

Debussyho „Sonáta pro violoncello a piano v D moll“ ve verzi Héléne Grimaud a Sol Gabetta („Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090) ukázala solidní lokalizaci obou nástrojů, ne obrovské, ale slušné proporce u obou a také už naznačený prostor ve směru do hloubky. Jinými slovy, ani tady nejde o prvoligový hologram, ale solidní stereofonní scéna tu rozhodně je.

Nicméně hlavní síla JBL L100 Classic je v tom, že vás dokážou strhnout doslova koncertní silou. Třeba u „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) je obrovský buben a vůbec efektnější zvuky a žádného z nich se reprosoustavy nezalekly, respektive je nedotlačil k limitům. Můžete si udělat poctivý rockový večírek i ve větší místnosti a JBL budou pořád stíhat. A stále tu platí, že vyšší hlasitost je lepší, než ta nižší. Mohutný buben měl takovou fyzickou údernost, že málem skákala sedačka, středy a výšky byly přímé, že byste podle nich mohli rýsovat a přitom ale zvuk nebyl únavný nebo hrubý, naopak to bylo čisté a konkrétní.

JBL L100 Classic jsou poctou klasickému věku hi-fi a zároveň reprosoustavy, které kombinují nekompromisní studiové standardy JBL s řekněme alternativním laděním. Výsledkem je zvuk, který není pro mírumilovné audiofily, kteří se chtějí probírat nahrávkami, nuancemi a jemnými zvuky – tady se hraje na energii, drajv a koncertní výbušnost, na hudbu míchající studiový a koncertní styl, kde vás strhne čistota, neúnavnost, přesnost, tvrdost, přímá energie a ochota hrát v libovolné hlasitosti. Je tu, pravda, cítit také akcent na basovou složku (takže jde o řekněme „rockovější“ reprodukci), ale v kontextu řečeného cílení to je jen dobře. Pokud tak máte rádi drajv, intenzitu a sílu, pokud vás láká skutečně poctivá dávka dynamiky a k tomu všemu máte rádi retro design, jsou L100 Classic skvěle zábavné nástroje.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 80 metrů čtverečních, velmi vysokým šikmým stropem, firemními akustickými panely AQ a se spoustou nepravidelně rozestavěné audio techniky a reprosoustav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

L100 Classic mají přidanou energii na „rytmickém“ rozsahu kolem 70 – 90 Hz, jinak je jejich frekvenční odpověď víceméně vyrovnaná. Ve volném prostoru daleko od stěn je využitelný basový rozsah stále kolem 40 – 50 Hz, což je dobré. Celkově se dá říct, že jsou L100 Classic až překvapivě srovnané, snad jen pod výraznějším úhlem je vidět, že energie vysokotónového reproduktoru končí u cca 15 kHz, což ale není problém – prostě je natočíte přímo na sebe.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Je pravda, že naměřené výsledky nevypadají tak dramaticky, ale v reálu skutečně bylo slyšet velmi dobře, že mřížka byla nasazená a krom poslechu večerních zpráv se vyplatí ji sundávat.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Za zmínku rozhodně stojí, jak mimořádně nízké zkreslení JBL nabízí. V nejhorším bodě kolem 3 100 Hz je to 0,05% - to je vynikající hodnota, navíc je to v drtivé většině jen 2. harmonická, která je prakticky „neškodná“. Celkové zkreslení je excelentně nízké vlastně bez ohledu na cenu.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka tu a tam poklesne i pod deklarované 4 ohmy, ale mnohem důležitější je její lehká rozvlněnost. Průběh není úplně drasticky náročný, nicméně stojí za to mít zesilovač adekvátní stotisícovým reprosoustavám. Ladící kmitočet systému leží zhruba u 35 Hz. Na cca 220 Hz je také vidět záchvěv jakési rezonance.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Graf rezonancí obvykle není třeba komentovat, nicméně tady je vidět, že rezonančních módů je jednak poměrně hodně a jednak jsou vysoko nad šumovým dnem akcelerometru, takže jsou to velmi výrazně definované „zářezy“. Protože se ale žádný z těchto módů nedá zjevně přiřadit k nějaké změně ve frekvenční odpovědi, o nic nejde.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 124 990,- - L100 Classic

Kč 9 590,- - stojánek

Kč 5 990,- - pár náhradních mřížek

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ retro feeling

+ možnost přizpůsobení pásem podle vkusu a/nebo akustiky

+ skvělá zábava při vyšší hlasitosti

+ atraktivní pro rockovou hudbu

ZÁPORY

- mají vcelku zřetelný styl, který není úplně audiofilský

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet