Jméno Viktora Harangiho je známé patrně především těm, kteří se pohybují ve světě večírků větších rozměrů – je povoláním moderátor, což mu ale nezabránilo spolu s dalšími založit značku Harangi Sound a rozběhnout proces návrhu a malosériové výroby reprosoustav. Poznávacím znamením je rozhodně snaha o minimalizaci jakýchkoliv poznávacích znamení, první firemní model Parus (což je latinské označení sýkor) se snaží být skutečně minimalistický.

Parus patří mezi menší až středně velké reprosoustavy, čistě pohledem se to ale jen těžko rozeznává, neb z většiny úhlů jejich ozvučnici z téměř surových, jen letmo probarvených 1,9 cm tlustých MDF panelů skoro nevidíte. Přední polovinu totiž zakrývá průzvučná látka, která se díky akrylové nosné konstrukci na samotnou reprosoustavu navléká a zároveň slouží jako opěrný prvek. Chcete-li provozovat Parus bez mřížky (ač to zvukově není rozdílné), musíte z vaničky na zadní straně vyjmou šroubovací nožičky a dorovnat netypicky „odskočenou“ přední polovinu skříně do vodorovné polohy.

Reprosoustavy mají štíhlých 19 cm na šířku, nijak dramatických 30 cm na výšku a podobně běžných (na regálové poměry) 28 cm do hloubky. Hmotnost stránky brněného výrobce nezmiňují, ale odhadem bude někde kolem deseti kilogramů.

Celkové zpracování je tak nějak těžko uchopitelné – nedostatek vizuálních podnětů nutí k pocitu jakési nedostatečnosti, ale formálně je všechno v pořádku a mechanicky Parus „fungují“, čímž vlastně naplňují ten deklarovaný fokus na minimalismus.

Zajímavý je pohled na zadní stranu – tam se v přirozené kresbě MDF panelu ukrývá spousta drobných informací. Tedy krom dominantního bassreflexového nátrubku s pěkně zapracovaným klenutím a hexagonálního výřezu s jedním párem terminálů a výše zmíněnými nožičkami.

Můžete se tu dočíst zejména o technických parametrech Harangi Parus – je tu vyobrazena odvážně vyrovnaná frekvenční charakteristika s doplněným rozsahem 62 – 20 000 Hz (-3 dB), ale dozvíte se i o citlivosti dosti nízkých 82 dB / 2,83 V / m nebo jmenovité impedanci 8 ohm.

V devítilitrové společné pracovní komoře (ač někde výrobce píše, že objem je jen 7 litrů) pracuje výškáč s měkkou tkanou kopulkou o průměru 2,6 cm a kónický středobas o průměru 12,6 cm, jehož membrána je hliníková a vybavená poměrně výrazným měkkým závěsem. Tweeter vyrábí SB Acoustics, středobas pak značka Dayton. Vysokotónový měnič je posazený mimo vertikální osu, čímž se zmenšují nežádoucí artefakty odrazů, čemuž i dále pomáhá zkosení ozvučnice.

Na poměry malých regálovek je poměrně komplexně (až složitě) vyrobená frekvenční výhybka. Za jejím návrhem stojí Bohumil Sýkora, je rozdělená na dvě desky plošných spojů a jakkoliv se u Parus neuvádí ani přechodová frekvence, ani třeba strmost filtrů, už jen počtem součástek působí výhybka hodně odvážně.

Na brnknutích nosné baskytary v „Ptáci jsou hloupí“ (Ondřej Soukup | „Válka barev“ | 1995 | Monitor Records | 660365-2331) je znát snaha o dosažení co nejlepší strukturovanosti, byť objemově nemají Parus žádný wow efekt – hrají s ohledem na dosažení dobré čistoty, ne pompézní velikosti a basové dominance. Charakterem je bas lehce vřelejší, příjemně nekonfliktní a spíše uvolněnější, klidný.

Také vokál Tracy Chapman v „Subcity“ („Crossroads“ | 2008 | Warner Music | 8122-79908-9) zněl lehounce vřelejším způsobem, ale i tady byl zvuk nenásilný, kultivovaný. Není to takový ten moderní zvuk s velkou soustředěností a razancí, veze se na spíše trochu líbeznější vlně, ale netrpí tím slušná celková srozumitelnost ani solidní detailnost, jakkoliv Parus rozhodně nepatří mezi prvoplánově analytické reprosoustavy.

Výšky se pak nezdají být nijak prominentní, cinkot činelů v „Silent Night“ od Yellowjackets („Peace Round“ | 2003 | Heads Up | HUCD 3090) byl solidně obsažný, tón měl celkově takovou docela příjemně přirozenou kvalitu a vkusné rozlišení vzhledem k ceně. Jemnější a decentnější zvuk se promítá i do nejvyššího pásma, ale tady působí spíše jako prevence nějakých nežádoucích ostrostí nebo agresivity. Je to velmi civilizované podání, možná ne tak živé a tak efektní, jako mají jiné moderní reprosoustavy dané třídy, nicméně tohle by vás nemělo unavit ani po delším poslechu.

Dynamická perkusní linka v „Sea Nature“ (Steve Hillage | „Green“ | 1990 | Virgin | 0777 7 87279 2 7) mohla mít asi i o něco soustředěnější, konkrétnější podání (nebo možná prostě jen dramatičtější drajv a impakt), možná v některých chvílích působila o špetku jemněji a klidněji, než by takové hudbě ideálně slušelo. Je to – nicméně celkově víceméně v souladu s minimalismem zvukovým i optickým – takový audiofilský zážitek, zaměřený na čistotu a přesnost. Také při vysoké hlasitosti je cítit, že se s takhle razantní nahrávkou blížíte limitům relativně malých měničů a nižší citlivosti.

Jak už bylo řečeno, spořádanost, organizace a čistota reprodukce jsou v míře potřebné pro danou cenovou kategorii – jednotlivým nástrojovým linkám ve „Sly“ Herbie Hancocka („Head Hunters“ | 1997 | Columbia | CK 65123) bylo věnováno dost pozornosti, artikulace je poklidná, ale velmi dobrá, byť to není reprodukce analytická, nesnaží se sahat až k těm nejzazším detailům, nechává je prostě jen tak volně vyplouvat. Zvuk je příjemný, nenásilný a tak nějak přirozeně soudržný, má celkově dobrou strukturu a lehkou pocitovou dominanci středního pásma.

Parus jsou poměrně citlivé na to, jak je natočíte, stejně jako dost záleží na tom, zdali si výškový měnič dáte směrem „ven“ nebo směrem „dovnitř“ – výrobce nedoporučuje ani tu, ani tu cestu, logicky ale měniče „venku“ zvýší interakci s okolními stěnami a rozšíří pocitově hudební scénu, tak měniče „uvnitř“ budou méně náchylné na vznik problémů v běžné akustice – není tedy žádné správné umístění, ale to „svoje správné“ si musíte vyzkoušet. Fakticky jsou pak Parus prostě směrové a dosáhnout optimální spojitosti a šíře scény v „Ario“ (Dave Holland | „Overtime“ | 2005 | Dare2 | 982 714 2) chtělo nějaké to natáčení a pošoupávání. Parus jsou vhodné spíše do menších místností a na menší až středně velkou poslechovou vzdálenost, kde se vám je nakonec určitě podaří nastavit tak, že scéna se rozprostře mezi kanály v dobrém stereo obrazu.

Parus hrají naprosto bez jakýchkoliv tendencí k surovosti, říznosti nebo únavnosti – jadrná „Mind Reader“ od Silverchair („Young Modern“ | 2007 | eleven | elevencd63) byla poněkud hladší a trochu střídmější, ale když otočíte hlasitost alespoň trochu doprava, hudba je docela pěkně živá a šlape slušně. Výhodou je, že Parus neztrácí svou důstojnou audiofilskou pohodu za prakticky žádných okolností, hudba možná nemá takový ten pop-rockový charakter (rozumějte ty tučné basy a jasné výšky), ale poslouchá se dobře.

Na první pokus jsou Harangi Parus dobré reprosoustavy – ostatně Bohumil Sýkora by měl být garancí vysokého standardu. Krom zřejmých audiofilských ambicí zvukového ladění s tendencí hrát „rovně“ a klidně jsou ale Parus zajímavé spíše tím, jak se snaží být jiné. Duch opravdového minimalismu a originálního designu si jistě své příznivce najde (jakkoliv v dané ceně rozhodně nejdete krásnější i luxusnější). Parus tak nejsou úplně pro každého, ale jako designový objekt (ať už si to vyložíte jakkoliv) s hi-fi kvalitou zvuku obstojí. Jestli za 40 000,- Kč je otázkou (kterou si musíte zodpovědět sami), ale určitě to není v kontextu moderní doby řešení nepřiměřené. Jste-li jiní, dost možná budete chtít i jiné reprosoustavy a Harangi Parus jsou přesně takové.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Co je na Parus slibné, to je rozhodně solidní sladění vyzařovací charakteristiky v přímém směru i pod úhlem, přičemž ta po úhlem je (i s ohledem na moderní trendy) o něco vyrovnanější v oblasti výšek. Bude tak nejspíše lepší mít Parus souběžně se zadní stěnou prostoru, budou mít adekvátní množství výšek. Propad na 180 Hz je charakteristikou místnosti (respektive měřícího, nikoliv poslechového místa), oblast mezi 45 a 130 Hz je lehce akcentovaná. Celkově je patrná ona už kresbou na samotných ozvučnicích prezentovaná snaha o dosažení maximální linearity, byť ta v reálném světě nedosahuje tak úplně k té, která je pyšně vyvedená na zadní stěně ozvučnice (podle firmy jde o jejich autenticky naměřenou odezvu, což může ale skutečně být – jiná místnost, jiné podmínky apod.). Dobrý je pak nástup kousek za hranicí 40 Hz, potěšující s ohledem na velikost reprosoustav i středobasu.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Z tohoto grafu je dobře patrné, že Parus lze dobře poslouchat přímo v ose výškového měniče, ale i pod ní, naopak byste se měli vyhnout umístění příliš nízko po úroveň svých uší.

Frekvenční odezva – s mřížkou (černá) a bez mřížky (červená)

Mřížka v reálném světě nepředstavuje akustickou překážku, můžete tak na Parus s klidem nechat kryt.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Na úrovní 500 Hz jsou Parus z pohledu zkreslení bezstarostné, mezi 50 a 500 Hz optimum lehce překračují, nikde ale není žádný skutečný problém nebo zkreslení, které by překračovalo dobré mravy dané cenové úrovně.

Zkreslení 2. (oranžová) a 3. (zlatá) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se za všech okolností drží v mile vysoké a nekonfliktní úrovni nad 7 ohmy, ladění bassreflexu lze odhadnout dle sedla mezi prvními dvěma peaky na cca 48 Hz. Parus nevykazují na impedanci žádné patrné známky rezonancí nebo jiných nežádoucích artefaktů. Elektrická fáze se drží poměrně pěkně na dohled optimální nuly, bez prudkých změn či jiných neblaze zatěžujících jevů – Harangi Parus by měly být zcela přiměřeným zatížením i pro běžné zesilovače a je vidět, že výhybka byla dobře promyšlena.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 40 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zajímavý koncept

+ dobrý hi-fi zvuk

+ dobré zpracování (i když si nehraje na luxus nebo eleganci)

+ celkově klidná a nenásilná charakteristika

ZÁPORY

- trochu nepraktické řešení pro provoz bez mřížky

- jsou trochu směrové

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Harangi Sound | www.harangisound.com 

fSdílet

Tweet