Německou manufakturu rodiny Fischerů není jistě třeba hlouběji připomínat, jejich reprosoustavy velmi svébytného vzhledu totiž mluví samy za sebe. Unikátní konstrukce z břidlicových panelů, které se těží doslova na dosah sídla firmy v lesnaté krajině kolem Schmallenbergu, je totiž vizuálně velmi nápadná a industriálně působící šedá struktura reprosoustav Fischer&Fischer v praxi patrně nemá ve světě hi-fi vizuální obdobu. Thomas Fischer jakožto majitel a hlavní konstruktér nicméně prakticky třicet let trval na tom, že chce vyrábět jen velké, plnorozsahové modely – a pak přišel nový maličký regálový model s příhodným jménem „klein“.

Ani na tak maličkém půdorysu se nicméně značka nevzdává své vzhledové až industriální signatury a i tady jsou ozvučnice čistě pravoúhlými boxy z hrubých břidlicových panelů, slepených v místech sražených hran. Podtrhuje to dojem celkové robustnosti a pevnosti, nakonec klein váží citelných 7,1 kg při šířce 13 cm, výšce 20 cm a hloubce 20 cm, je to prostě taková úhledná, masivní kostička. Dává to smysl, když si uvědomíte, že tloušťka použitých panelů je 1,2 cm a v namáhaných místech až 2 cm. K takovéto kompaktnosti si nicméně klein vypomáhají trikem – frekvenční výhybka je totiž v externím boxu, který s hlavní ozvučnicí spojuje tlustý kabel se speakON koncovkami.

Druhý box je podstatně obyčejnější, jde vlastně o kvádr s hrubým černým povrchem, na němž je krom loga i jeden pár vstupních reproterminálů a jeden výstupní speakON. Výhoda je ta, že se snadno vejde někam za skříňku či jednoduše kamkoliv, kam ho dokážete uklidit.

Vpředu jsou dva malé reproduktory. Vysokotónová měkká kopulka je z hedvábí a má průměr 2,2 cm, pohyb jí zajišťuje neodymový magnetický systém a správné vyzařování tvarovaná planžeta / zvukovod. Kolem membrána je vlnka, dále zklidňující chování reproduktoru.

Malý středobasový měnič využívá prakticky celou šířku předního panelu, jeho koš je kvůli tomu i po stranách seříznutý. Jde o kónickou membránu s průměrem 10 cm, ve středu má malou kopulku a závěs má podobu standardní, byť poměrně výrazné vlnky. Membárna je papírová, magnet konvenční, ferritový. Použitím dlouhé cívky je dosaženo velké výchylky. Oba použité měniče jsou zakázkově vyráběné přímo pro tento model.

Zadní panel hostí krom výše zmíněného speakON vstupního konektoru také uzoučký plastikový nátrubek bassreflexu. Ten dokáže docela výrazně „foukat“, takže ač reprosoustavy proporcemi svádí k přisazení blízko ke zdi, toto je možná faktor, který byste měli zvážit, zvláště hrajete-li rádi hlasitěji.

Fischer&Fischer udává u klein pracovní frekvenční rozsah 60 – 30 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost celkem odvážných 85 dB / W / m. Odvážná je i hodnota maximálního akustického tlaku 105 dB.

Malé klein jsme poslouchali v pražském studiu Rodel Audio, kde se hrálo primárně na komponenty T+A – MP 2000 R a PA 2000 R. Měli jsme ale možnost poslouchat i přes Teac Esoteric C-03x a S-03, k porovnání byla třeba kompletní nová řada Bronze od Monitor Audio nebo firemní SN-470M a řada dalších. Propojeno bylo běžnou kabeláží základních sérií AudioQuest.

Houpavou linku v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) rozdmýchaly maličké reprosoustavy s výrazně větší vášní, energií a hlavně hloubkou, než byste do nich řekli. Samozřejmě, že to není plnotučný bas, naducaný a bohatý, nicméně je rozhodně dobře artikulovaný a až překvapivě čistý co do podání textur a odstínů. Je znát, že hlubší tóny pod 100 Hz poměrně rychle ztrácí sílu, nicméně ne čitelnost, hudba i tak má ale šmrnc a drajv. V malé místnosti nebo třeba na pracovní desce většího stolu to bude excelentní. Nevýhodou této koncepce je fakt, že při vyšší hlasitosti (a to ne úplně nesmyslné) slyšíte pufat bassreflex – daň za opravdu mimořádně velký výkmit membrány a malé průměry.

Vynechte nicméně nejhlubší oktávy a získáte opravdu okouzlující malé reprosoustavy s efektem opravdového minimonitoru, střední pásmo, reprezentované hlasem Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2), bylo soustředěné a posazené na obdiv před posluchače, pocitově lehce vytažené díky menší porci nízkofrekvenční energie. Hlas byl velmi konkrétní, s ráznými, nicméně ne ostrými sykavkami a takovou tou kombinací čistoty, kultivovanosti a transparentního přejímání charakteru nahrávek a elektroniky, kterou se vyznačují například i SN-70 stejého výrobce. Vokál nebyl „smrsknutý“, ani energií, ani proporcemi a celkově působil přednes až noblesně otevřeným a plným dojmem. Když se nicméně velmi pečlivě zaposloucháte, objevíte jistý limit informativnosti u klein, ladění sází spíše na přirozenou barevnost a uvolněnost, než na analytické akcenty.

V „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) zazněl saxofon s trochu měkčím nádechem, nicméně ševel činelu v pozadí byl dobře zřetelný a to včetně celkové struktury. Možná mu maličko, maličko chybí do optimálních fyzických proporcí, nicméně detail je bez problémů přiměřený cenové hladině a i díky pěkným, nezastřeným dozvukům se zdá být přednes v nejvyšší části frekvenčního spektra zábavně komplexní. Při mírně vyšších hlasitostech začíná být kov lehce na hraně expresivity (za čímž z části stojí i zvuk T+A), ale není to přes míru.

U mohutných bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) chyběla právě ona jejich mohutnost, od klein dostanete informaci, že se něco děje, že tam jsou dynamické rázy, ale energii prostě logicky reprosoustavy nevyzáří. Tam kde stačí, tam nicméně reagují na signál s klidem, příjemně přesně a bez pocitu jakéhokoliv stresu. Na tak maličké reprosoustavy mají klein až neuvěřitelnou zatížitelnost a sebejistotu i při dosti vysoké poslechové úrovni a ani tam neztrácí kontury nebo pevnost. Není to úplně super rychlý zvuk, ale zato nepostrádá (s výjimkou pásma pod řekněme 80 – 100 Hz) energii ani plnost. Je to rozhodně odvážnější a dynamičtější přednes, než byste se nadáli.

Co se týká podání detailů, klein mají minimonitorový feeling v tom smyslu, že všechno je jakoby soustředěné, blízké a dobře srozumitelné, ale nejsou přesto úplně analytické, nejdou k těm nejjemnějším nuancím. Přesto v živé „Fortysomething“ od zpěvačky Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) vnímáte přirozenou, nenásilnou informativnost, podtrhující dobrý celkový dojem z poslechu, sahajícím už po klice do high-endového světa. Tu a tam zazní nějaký tón tvrději, ale rozhodně převažuje kultivovanost.

Vysloveně fantastický je pak prostor nahrávek a to i když klein necháte stát relativně daleko od sebe. Svůj soustředěný styl přetavily u „Dream about you“ zpěvačky Evy („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) v prakticky perfektní scénu s doslova bodově precizní lokalizací nástrojů, s luxusní šířkou a hloubkou prostoru. Všechno je vysloveně excelentně separované a trojdimenzionálně rozložené, chce se říct až semi-holografické („semi“ prostě proto, že tu chybí obraz). Je to jeden z wow efektů modelu klein.

Ani klein nepostrádají tu firemní „snadnost“, s jakou lze Fischer&Fischer poslouchat prakticky vždycky a prakticky na všem (ať už mluvíme o komponentech nebo nahrávkách). V „Breaking Silence“ Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4) chybělo k úplné dospělosti to, co se prostě klein fyzikálně dostávat nemůže, tedy ty hřmotné, úderné basy, ale jinak má skladba tempo, má údernost a dostatečnou sytost, stejně jako jí můžete hrát i relativně nahlas. A ani tu a tam tvrdší zaznění nenarušuje celkovou kultivovanost.

Maličké klein od Fischer&Fischer jsou specifickou komoditou, která patří buď do maličkých místností, na pracovní stoly nebo tam, kde by větší reprosoustavy působily příliš okatě (jakkoliv břidlicová kostička ani tak není úplně nenápadná). Jsou to krom samozřejmých fyzikálních omezení typické Fischer&Fischer – civilizované a univerzální reprosoustavy s respektem k hudbě. Na to jak jsou maličké snesou až překvapivě naddimenzovanou elektroniku a klidně i vyšší hlasitost, což je třešnička na dortu faktu, že je lze používat jako „skutečné“ ozvučení skutečného prostoru se skutečnými audiofilskými ambicemi. Drahé? Rozhodně. Dobré? Rozhodně…

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, s dobrým zatlumením zakázkovými panely.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Malé ozvučnice vykazují první známky seriózní energie v pásmu 60 – 70 Hz (přestože v poslechové místnosti byl lehce slyšet i testovací tón s 30 Hz), což vůbec není špatný výsledek (na to, že stály ve volném prostoru). V tomto pásmu jde nicméně hlavně o energii bassreflexu, naplno se klein rozezpívají kolem 130 – 140 Hz. Frekvenční odpověď je rozumně vyrovnaná, zvláštní jsou dva propady na cca 350 a 600 Hz, které ale mohou být zesílené vlastnostmi prostoru. Mezi 1 000 a 20 000 Hz je odpověď velmi solidní, byť opět najdete dva artefakty, tentokrát zesílení na 1 800 a 3 100 Hz. Konec pásma je lehounce zdvižený. Poctivě deklarováno, hrají v daném prostoru klein v toleranci +/- 5 dB od 60 do 20 000 Hz, což je téměř podle specifikací. Celkově je jejich frekvenční vyrovnanost s ohledem na velikost dobrá.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na impedanci je vidět typické chování bassreflexové ozvučnice, první dva peaky jsou poměrně hodně vysoké, sedlo mezi nimi ukazuje na ladění bassreflexu kousek pod 60 Hz. Impedance se drží nad hodnotou 4 ohm. Na 550 Hz je nicméně vidět celkem jasně přítomnost nějaké rezonance, ale nezdálo se, že by nějak ovlivňovala výslednou reprodukci. Elektrická fáze je také velmi klidná a spořádaná, teoreticky náročná místa na 40 a 110 Hz s prudkým propadem do negativních hodnot jsou v místech oněch zmíněných impedančních peaků a tím nebudou klást nijak nepřiměřeně vysoké nároky na zesilovač – to platí pro klein jako takové.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 79 900,- / EUR 2 960,-

Kč 21 330,- / EUR 790,- - stojany na míru plněné pískem

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ schopnost vytvořit fyzicky citelný zvuk z miniaturního objemu

+ vydrží i hlasitější reprodukci

+ údernost a břink

+ velmi pěkné podání prostoru s „minimonitorovým efektem“

+ tonální kultivovanost v duchu F&F

ZÁPORY

- při vysoké hlasitosti už slyšíte „pufání“ bassreflexu

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Rodel Audio | www.rodelaudio.cz , Audiofeel | www.audiofeel.sk 

DOVOZCE: IBD Group | www.ibd-group.cz , IBD Slovakia | www.ibd-slovakia.sk 

fSdílet

Tweet