Americká značka JBL patří mezi mimořádně dobře etablované výrobce a to jak ve světě domácího hi-fi, tak (patrně hlavně) ve světě profesionálního ozvučení. Může za to dozajista i historie táhnoucí se do dob před druhou světovou válkou. Nezaměnitelný vizuální podpis vývojářů značky je patrný už dlouhá desetiletí a není snad typičtějšího produktu, než ani velké, ani malé stojanové reprosoustavy velmi ortodoxních tvarů a až kryptickým číselným označením.

Právě taková charakteristika sedí bezezbytku i na 4312SE, třípásmovou reprosoustavu, vyvinutou k oslavám firemních sedmdesátin, která má klasické proporce s nebojácnou šířkou i výškou a která patří na bytelný a přitom nenápadný podlahový stojánek, který ji jen mírně zvedne nad podlahu a zakloní pro nasměrování na uši posluchače. V JBL Synthesis tento model klasifikují jako studiový monitor a jde tak trochu o "profi" obdobu vyšlechtěného modelu L100 Classic.

Ortodoxně pravoúhlé kabinety 4312SE jsou vysoké 59,7 cm, hluboké 30,5 cm a široké 36,2 cm, takže ctí poměry stran obvyklé v době nejživějšího rozkvětu hi-fi v 70. a 80. letech minulého století. Váha 25,2 kg dává na vědomí, že stěny rozhodně nejsou z papundeklu a že pevnost skříně zajišťují také vnitřní rozpěry.

Přední stěna je zapuštěná kousek pod okraje, s nimiž vytváří rovinu až krycí mřížka na suchém zipu. Mřížka je koncipována tak, aby nebylo nutno ji sundávat, nejste-li technofilní typ, kterého těší pohled na odhalené reproduktory. S nasazenou mřížkou vyniká jen horní proužek s výrazným logem výrobce, typovým označením a dvojicí potenciometrů, určenou pro plynulou regulaci energie středního a nejvyššího pásma.

Sejměte mřížku a spatříte nahoře vprostředku velký, byť jednoduše pojatý výdech bassreflexu, v jedné horizontální ose umístěný tweeter s mírným zvukovodem a kompaktní kónus středotónového měniče, na celou šířku skříně je pak ve spodní části umístěný mocný basový kónus.

O zadní stěně nelze než říct, že je účelně strohá. Opět je mírně vsazená pod úroveň bočnic, je na ní jenom nálepka s nezbytnými informacemi a vanička s jediným párem jednoduchých terminálů, které jsou navíc nasměrovány netypicky shora dolů.

Basové pásmo tvrdí reproduktor kónického typu s průměrem mocných 30 cm, která využívá membránu z papírové drti, potaženou materiálem Aqua-Plas. Jde o vrstvičku impregnace na bázi křemene a jílu, která pomáhá tlumit nežádoucí vibrace velké plochy. Poddajnost při výkmitu zajišťuje mohutný vlnkový gumový závěs. V magnetickém systému pracuje třípalcová cívka s plochého hliníkového drátu.

Střednímu pásmu vládne opět kónus na bázi papírové drti, který má průměr 12,5 cm. Povrch membrány je ošetřený polymerovým nástřikem. Nejvyšším frekvencím je pak určena klasická kopulka o průměru 2,5 cm, jejímž materiálem je slitina hliníku s hořčíkem.

Výrobce udává u 4312SE frekvenční rozsah 44 - 40 000 Hz v toleranci -6 dB, jmenovitou impedanci 6 ohm a charakteristickou citlivost 90 dB / 2,83 V / m. Pásma dělí jednoduchá frekvenční výhybka na úrovních 640 a 5 000 Hz.

Zajímavostí je určitě i to, že manuál dovoluje nejen očekávanou vertikální orientaci, ale po vzoru studiového nasazení lze otočit reprosoustavy i horizontálně s tweetery směřujícími vzhůru. Aby to ale nebylo tak jednoduché, ve větších místnostech manuál zase doporučuje polohu opačnou, tj. s tweetery na vnějších stranách, u horizontální polohy pak sice stále nahoře, ale s woofery "dovnitř".

JBL 4312SE jsme měli možnost poslouchat v obou poslechových redakčních místnostech, kde reprosoustavy nahradili Harbeth Monitor 30 v sestavě s OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140, případně alternovaly Fischer&Fischer SN-70 ve společnosti Grandinote Shinai a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, případně též Cambridge CXA80 a Cambridge CXC. O použitých kabelech a dalším příslušenství se více dozvíte v pravém sloupci -->.

Ozvučnice ani průměry basáků 4312SE nejsou nijak upejpavé stran rozměrů a proto celkem očekáváte, že se odvážně pustí do hlubokých poloh, nicméně síla a hutnost, s jakou vytlačí kontrabas Charlieho Hadena v „Anna“ („Naim Sampler 6“ | 2006 | naim label | naimcd106) je přeci jen trochu překvapivá. Nástroj má tendenci trochu dominovat, je energický a každý brnknutí má sílu a roztlačí velmi signifikantní porci vzduchu v prostoru. JBL nejsou úplně analytické, aby si vyhrávaly s různorodostí poloh v tom audiofilském duchu, spíše akcentují sytost a robustnost basového základu, byť je férově kontrolovaná (ale stojí za to připojit naddimenzovaný zesilovač, který zajistí přesný chod basového reproduktoru).

V porovnání s basem zní střední pásmo, reprezentované kupříkladu zpěvem Julie London v její „People who are born in May“ („Diamond Voices of the Fifties“ | 2015 | STS Digital | STS-6111140), poněkud civilněji, nabízí vlastně výtečnou transparentnost, ale o něco tenčí zvuk. Reprodukce je tu uměřená (ale rozhodně ne odměřená), dává najevo decentně přítomné artefakty staré, byť excelentně remasterované nahrávky, aniž by to ale bylo nepříjemné. Ani tady si JBL nehrají na audiofilskou jemnost a delikátní analytičnost, je to celistvý, přehledný a jasný zvuk, mírně staromódní v tom, že prim hraje dojem celistvosti a prezentace hudby, řekněme, v jejím obsahu, spíše než v mikrodetailech její formy.

Vysokofrekvenční nuance a dozvuky v „No Matter What“ od Xu Ganga („Be There“ | 2004 | Usher) navzdory jisté civilní přímočarosti, přítomné i v této části frekvenčního pásma, nijak neatakují posluchače (a když, lze je zkrotit účinnými „kroutítky“). Celkově je množství výšek decentní, ale nijak přehnané, JBL rozhodně nelze označit za nějak cinkající nebo „zářící“. Prezentace kovového témbru je věrohodná, prostá exhibic – až s trochu studiovým nádechem.

Je dobré říct, že 4312SE stojí za to lehce „vytočit“, aby při alespoň trochu vyšší hlasitosti ukázaly, že v nich umí řádně chytnout dynamické saze – nemusí jít zrovna o koncertní vyrvál, stačí jen trošku „přitopit“. Pak si užijete šťavnatý, mohutný, valivý zvuk, razantní a působivě silný zvuk, který svou makrodynamikou umí roztancovat gauč i s posluchačem. Opět to není takové to evropské, decentní ladění s důrazem na mikrodynamické nuance, ale řádně živý zvuk, který když probudíte, tak dokáže zahřmít a opanovat prostor.

Už z výše řečeného patrně samo vyplývá, že 4312SE nejsou určeny tak úplně těm, kteří touží po „pitvání“ nahrávek a rádi odlupují při poslechu další a další a další vrstvy hudby – ne snad, že by 4312SE třeba v kompozičně odvážně složité (až chaotické) „Clouds“ od Steve Coleman and Five Elements („Harvesting Semblances and Affinities“ | 2008 | Pi Recordings | PI33) ztrácely kontrolu, ale prostě nehrají s tou monitorovou zafixovaností a konkrétností. Navzdory tomu je hudba dobře čitelná, jak už cenová relace vyžaduje, zejména středy a výšky jsou pěkně transparentní a jednotlivým nástrojovým linkám je dán slušný prostor k vyniknutí. Cítíte, že JBL udržují jakousi poslechovou pohodu a nadhled, nicméně nezabrousí prostě třeba k takovým těm nejjemnějším ambientním dozvukům.

I kvůli lehce atypickému rozložení měničů a velké, široké ozvučnici není úplně samozřejmé 4312SE ideálně umístit a docílit optimálně spojité stereo báze. Platí to zejména v menším prostorách – je vidět, že JBL míří hlavně do prostorově podstatně štědřejších zaoceánských obýváků. Na druhé straně i v prostoru s velikostí pod 20 metrů čtverečních se nakonec usazení našlo. Jak ukázala „Wolkenmeer“ Beo Brockhausena („Closer to the Music Vol. 3“ | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2), důležité je „řídit“ prostor tím, zda je vysokotónový měnič „uvnitř“ nebo „vně“. Manuál připouští všemožné varianty včetně položení na boku – je dobré do něj nahlédnout, protože uvedené tipy docela fungují. Když si tak dát trošku práce, prostor bude v pravolevém i předozadním směru plně odpovídající cenovkou definované pozici prémiového hi-fi.

4312SE navzdory jisté „americkosti“ ve své charakteristice zůstávají stále hlavně spořádané – „I Love the Life I Have“ Buddy Guye („Extended Dynamic Experience 4“ | 2015 | STS Digital | STS-6111145) je rytmická, jižansky šťavnatá a razantní bluesovka a JBL nabídly zvuk pevný a vskutku razantní, kde každé hrábnutí do strun pěkně „práskne bičem“. Zvuk je civilizovaný, spořádaný, nenápadně a civilně přehledný, rytmicky jistý, byť to, jak moc bude strhující, definuje výhradně nahrávka a elektronika – JBL jako kdyby se tak nějak v tomto ohledu „nepletly do cesty“.

JBL 4312SE jsou, chce se říct, tradiční reprosoustavy – mají v sobě něco pravověrně amerického (třeba tu lehkou účelnost provedení nebo výrazný bas), mají v sobě nicméně i čistotu a spořádanost vyšší kategori hi-fi techniky. Sází spíše na starosvětský přístup bez akcentování jednotlivostí, na údernou dynamiku a na to, že posluchač ví, co s nimi dělat, tedy že je třeba jim dát zesilovač, který je skutečně ukočíruje nebo jim poskytnout péči při umístění v prostoru a nevycházet pokud možnost jen z toho, co doma dovolí nábytek. Pokud pak 4312SE ale věnujete pár chvilek, dokážete z nich dostat zajímavě „jiný“ než obvykle dostupný zvuk, možná až překvapivě civilní a možná přeci jen lehce výrazný na basech, pokud nebudou mít dost prostoru kolem sebe, ale rozhodně zajímavý tím, jak „srovnaný“ a energický dokáže být.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční charakteristika potvrzuje dominanci basového pásma, jakkoliv je to způsobeno také polohou poblíž země a měření v blízkosti, z níž se neposlouchá – to ostatně dokládá měření z poslechového místa. V reálných podmínkách nabídnou JBL nějakých 35 Hz, výraznější vokální pásmo a naopak nižší energii vysokotónového reproduktoru (měřeno tedy v prostřední poloze potenciometrů).

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naladění bassreflexu kolem 35 Hz ukazuje sedlo mezi prvními dvěma peaky na impedanční křivce. 4312SE budou „bezpečné“ pro zesilovač, jejich impedance neklesá pod 4 ohmy a i tak to činí až na vysokých frekvencích, kde je méně energie a menší proudové požadavky. Na křivce nejsou patrné žádné rezonance kabinetu nebo stojaté vnitřní vlnění či jiné potenciálně zkreslující faktory. Stejně tak nemá impedance žádný „divoký“ průběh s prudkými změnami. Taktéž elektrická fáze se drží v kultivovaných mezích, jediný hodně výrazný výkmit do negativních hodnot je v oblasti druhého impedančního peaku a protože ten je dosti vysoký, nemělo by jít o nějakou drastickou zátěž pro elektroniku.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 69 700,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ stylově klasické pojetí

+ objemný a úderný zvuk

+ možnosti doladění energie

+ parádní citlivost = schopnost hrát odvážně a hlasitě

+ civilní a poměrně neutrální zvukový projev

ZÁPORY

- vzhledem k ceně poněkud účelné provedení

- tendence basu k dominanci

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Absolute Audio | www.absoluteaudio.cz 

fSdílet

Tweet