Malá hi-fi firma tří kamarádů, kterou založili v roce 1972, se od té doby poněkud rozrostla – klasický příběh úspěšných výrobců, tenhle se ale týká německého Cantonu. Vrcholem nabídky je tradičně série s jednoduchým názvem Reference, v aktuálním podání hodně designově orientovaná, stále pak s modely označenými prostě číslem. Prostředním podlahovým modelem je Reference 3.

Změna designového stylu značky Canton je naprosto evidentní – na Reference 3 byste sotva našli jakoukoliv ostrou hranu. Na přední klenuté ploše je konstelace čtveřice měničů, nahoře středotónový, pod ním tweeter, dole dvojice wooferů. Celá ozvučnice stojí na čtyřech nožkách nad základnou, ve vzniklé mezeře vyzařuje energie bassreflexu.

Při pohledu z boku krom klenutých stěn uvidíte také to, že horní plocha se směrem dozadu mírně svažuje, spodní deska se naopak plynulou křivkou zvedá. To minimalizuje množství vnitřních souběžných ploch a vznik nežádoucího stojatého vlnění. Zezadu je vidět pouze poměrně úzký prostor, do nějž se tak akorát vešlo typové označení a deska s nezbytným párem bi-wiringových terminálů WBT. Nad nimi osm konektorů, pomocí nichž lze navolit drobné změny ve frekvenční odpovědi středotónového a vysokotónového měniče.

Za zmínku stojí, že hmota ozvučnic je vytvořena z vícevrstvého laminátu. Na povrchu jsou zkrášleny dvanáctivrstvým lakováním (pro černé klavírní provedení).

Všechny čtyři použité reproduktory pochází z produkce Canton a jsou zasazeny do nepravidelných zvukovodů – ty slouží nejen pro optimalizaci vyzařování, ale také jako estetické prvky. Středotónový (s průměrem 17,4 cm) a oba basové měniče (19,2 cm) mají membránu miskovitého tvaru z černé keramiky s wolframovou vrstvou. Zhruba 25% hmoty základní hliníkové masy je proměněno v keramiku a potaženo wolframem pro maximální pevnost. Použitá technologie TCC značí trojitou geometrii, dvojitý nízký závěs zase předchází nechtěným odrazům.

Doplňuje je vysokotónová kalota o průměru 2,5 cm – opět z kombinace hliníku a keramiky, pro správný efekt černá jako ostatní měniče.

Canton Reference 3 pracují v rozsahu 20 – 40 000 Hz (ovšem bez deklarované tolerance), mají jmenovitou impedanci 4…8 ohm (takový ten typicky německý rozsah) a charakteristickou citlivost 88 dB / 2,83 V / m. Dělící frekvence na výhybce leží na 180 a 3 000 Hz.

Reprosoustavy stály k poslechu v pražském studiu AV Center a to na několika sestavách, kde jsme kombinovali zesilovače Vincent SV-237MKII, Devialet Expert Pro 220 a Gryphon Diablo 300, zdroje signálu Chord Qutest, T+A DAC 200 nebo transport Matrix Element S. Jako zdroj k němu stál Silent Angel Forester F2. Propojeno bylo kabeláží SOtM (napájení a stream), Cardas Clear Reflection (signálové) a Chord SignatureXL (repro). Pro porovnání jsme měli mimo jiné Monitor Audio Gold 500 6G nebo Monitor Audio Platinum 200 3G.

Rychlý a pružný osmdesátkový bas v „Mammagamma“ od The Alan Parsons Project („Eye in the Sky“ | 1982 | Arista | 788478) byl bohatý tak jak jsme u Canton zvyklí, stejně tak záměrně důrazný. Neznamená to nicméně rozmáchlou měkkost, nýbrž šťavnatou, trochu temnější, vesměs však decentní a neúnavnou basovou základnu. Svižný bas je maličko uvolněnější a líbezný, spíše „poslechový“ nežli precizně artikulovaný v audiofilském slova smyslu.

Spoustu, ale spoustu líbivé sytosti jsme nalezli též v houslích Anne-Sophie Mutter, laskajících se s notami Vivaldiho „Jara, RV 269, op. 8“ („The Four Seasons“ | 1992 | Deutsche Grammophon | 463 259-2). Také tady je přednes maličko uvolněnější, trošku „po svém“, středy jsou však klidné a solidně velké v proporcích. Trošičku temnější vyvážení akcentuje pocit velikosti nástroje a jeho „tělesnosti“. Canton nemají přímočaře realistický tón, jsou trošku laděné, nicméně moc příjemně – lehký samet, spousta barev a přitom fajnová čitelnost.

Výšky jsou decentní, naprosto nenacinkané, také dotčené trochu sladkým a hebkým způsobem přednesu, ale nepůsobí tím stylem omezené – rozlišení je fajn a činely v „Almost Like Being in Love“ (Sonny Rollins | „with The Modern Jazz Quartet“ | 1988 | nahráno 1953 | Prestige | 00025218111126) jsou prostě dobře oddělené i definované, stejně jako mají „kovový pocit“. Nejsou pro vyznavače cinkavosti, drží se lehce v pozadí, bez pronikavosti, byť s dostatečnou mírou jasnosti.

Navzdory svému poklidnějšímu celkovému ladění mají Reference 3 poctivou dávku síly, kterou umí vyplnit místnost, kdykoliv je to třeba. Živák „Job“ Laco Decziho a jeho Celula New York („Jazz na Hradě“ | 2007 | nahráno 2004 | Multisonic | 31 0651-2) nabízí excelentní zvukovou kvalitu, Canton s ní ochotně naplňuje i velmi velkou místnost od podlahy po strop – což je pěkný výkon z pohledu toho, že nejde o extrémně obrovské reprosoustavy. Dynamika je poctivá, dýchající, lehce zaplavujícího stylu a vskutku pěkně šťavnatá.

Klavír pod prsty Radu Lupu, rozehrávajícího „Moderato“ z „Klavírní sonáty č. 16 v a moll, D.845 (op. 42)“ („Plays Schubert“ | 2005 | Decca | 475 7074), měl takové hedvábné rozlišení, nijak explicitní, přesto jsou tóny dobře oddělené a ačkoliv má zvuk jemnější důraz, vyvažuje to objemem těla. Podání je saturované, libozvučné, možná řekněme až elegantní. Hudba má sice svůj svéráz, přesto je čitelná, zřetelná a solidně kontrolovaná, Reference 3 navíc nepůsobí mimořádně náročné na předřazené komponenty – slyšíte změny, ale dominantní zůstává laskavost s muzikálním dotekem, vlastní právě Cantonům.

Mužský sbor v „Akrostich“ Emila Viklického („Pocta Josipu Plečnikovi“ | 1994 | Lotos | LT 0036-2 131) ukazuje na talent reprosoustav právě pro takovou hudbu. Vokály jsou vysloveně krásné a přes svou vřelou hedvábnost vlastně dobře srozumitelné. Vícehlas se nepřekrývá, přestože skladba jako taková je velmi náročná na správnou interpretaci – většinou končí jaksi chaoticky, ale to u Reference 3 už ne. Není to analytický projev, přesto krásně prostorový, vyplňující a řádně roztažený, přesto koherentní v pravolevé i předozadní ose.

Bluesová „Hideaway“ Bernie Marsdena („Green & Blues“ | 1995 | Castle Music | CMRCD 181) stojí na švihácké rytmice a Canton ji umí zprostředkovat s chutí a bohatostí. Rytmus tepe, zvuku je spousta, hlavně je tu však mnoho muziky. Reference 3 nestaví na puristické realističnosti, ale na „sexy zábavnosti s křivkami“ – šťavnatý, rozlehlý, krásně barevný zvuk je prostě příjemné poslouchat.

Sloupy Canton Reference 3 nabízí nový pohled na styl a design a vypadají věru šik. Podobně jako jejich křivky se změnil i zvuk, přesto v něm kus typického Cantonu zůstává – je to na basech trochu bohatší, ale celkově bezkonfliktní, šťavnatý, dostatečně energický a přesto klidný projev. Možná to není puristicky audiofilské řešení s dokonale přesným vystižením tonality a textur, Reference 3 hrají prostě svým vlastním způsobem a je to pozitivně zábavné.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Reference 3 mají velmi mírný sklon od basů k výškám, navíc ještě „vaničku“ kolem 3 kHz, aby byla zajištěna nekonfliktnost projevu. Ve volném prostoru začínají hrát kolem 35 Hz, je tu přeci jen znát akcent na spodní frekvence, v zásadě korespondující s osvědčeným firemním laděním. Výtečná je pak konzistence vyzařovací charakteristiky, byť o špetku lepší je v některých detailech natočit ozvučnice přímo k sobě.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční průběh je trochu nezvyklý, nejde na něm příliš vidět ladící kmitočet ozvučnice, ale dá se odhadnout někde v oblasti kolem 40 Hz. Jsou tu i místa, kde impedance klesá pod 3 ohmy, což rozhodně není úplně nejjednodušší. Jsou tu i drobné stopy po rezonancích, nezdá se ovšem, že se projevují ve výsledné odezvě. Elektrická fáze sice nevybočuje z optimálních mezí, přesto má podobně jako impedance místy docela výrazné zvlnění. Zesilovač tedy celkově nelze podcenit.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 289 990,- - černý lak, bílý lak

Kč 319 990,- - ořechová dýha

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vypadají skutečně k světu

+ silný, sytý zvuk

+ heboučká laskavost

+ možnost jemného ladění projevu

ZÁPORY

- mají poměrně výrazný vlastní charakter

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet