Severoitalští Sonus faber vždy kombinovali techniku s designovou a zvukovou „esencí Itálie“, neboli s vášní a emotivností, kde elegance sonická i fyzická představuje nejvyšší hodnotu. Nakonec proč ne – však i hudba má být přece primárně krásná. Etalonem „jinakosti“ pro v zásadě jinak mainstreamovou firmu je určitě model Stradivari, který byl původně uveden před zhruba čtvrtstoletím a přichází k příležitosti 40. výročí založení značky na trh jako Stradivari G2, učesaný technicky i esteticky.

Máte-li nějaké představy o klasickém pojetí ozvučnic reprosoustav, pak je Stradivari G2 fakticky a rychle boří. Jde o vysoké a široké „placky“ s víceméně trojúhelníkovým půdorysem a stabilizační základnou, v níž zároveň najdete konektory.

Na čisté ploše lehce klenuté čelní stěny, v případě chuti skryty za „strunovou“ krycí mřížkou typickou pro Sonus faber, najdete dva velké basové měniče a nad nimi v bloku tvaru lyry výškáč se střeďákem (což je také jedno z charakteristických firemních řešení).

Udělejte krok, dva a možná i tři, abyste se dostali kolem zkosených bočních hran k zadní části, ne úplně nepodobné spodní části nějakého hezkého člunu. Vespod úzké a vysoké okénko nabízí průhled na součástky elektronické výhybky.

V kovové základně, čnící dozadu jako opěrka a naklánějící zároveň ozvučnici mírně vzad, najdete dva páry reproterminálů a mezi nimi čtveřici otvorů, které za pomoci spojky upravují chování reprosoustav na nízkých frekvencích.

Ozvučnice je vyrobena z MDF panelů, na všech třech dostupných barevných variantách najdete luxusní dřevěnou dýhu pod sedmi vrstvami lakování. Vnitřní prostor je rozčleněn na uzavřenou komoru pro středo-výškovou sekci s technologií Intono, snižující impedanční špičky za pomoci „odvětrání“ tlaku kalibrovaným otvorem do prostoru „sub-komory“ tweeteru, a pracovní prostor basových měničů s nenápadným štěrbinovým bassreflexem Stealth Ultraflex. Ten má tvar přesýpacích hodin a ústí do podlahy.

Koncept Stradivari G2 je 3,5 pásmový. O nejvyšší tóny se stará měkká kopulka s průměrem 2,8 cm, nad níž se klene můstek systému DAD, jež ostrou kovovou špičkou tlumí pohyb membrány tam, kde potenciálně vzniká nejvíce problémů. Středotónový kónus o průměru 15 cm používá silné neodymové magnety a také výraznou středovou rozptylku. Dva basové reproduktory mají průměr 26 cm, masivní závěsy a obrácenou protiprachovou krytku.

Woofery mají originálně působící „organický“ koš a neobvyklou konstrukci odvětrávání, zajišťující dokonale symetrickou magnetickou mezeru a nízké zkreslení bez komprese. Frekvenční výhybky je seskládaná z komponentů ClarityCap, Sounders také několika zakázkových kousků, postavená je podle „fázově koherentní filozofie“ s filtry na kmitočtech 160 / 220 / 2 200 Hz. O moc víc technických informací (třeba o materiálech membrán) výrobce nenabízí.

Dozvíte se nicméně klasickou skladbu parametrů – frekvenční rozsah činí 25 – 35 000 Hz (bez tolerance), citlivost je 92 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance dosahuje 4 ohm. Každý kus Stradivari G2 měří na výšku 137,4 cm, do šířky se roztahuje na 71,5 cm a hloubku 42,8 cm má na svědomí hlavně ona zadní opěrná „nožka“. Rozměrům adekvátní je váha 63 kg.

Stradivari G2 jsme měli možnost poslouchat v showroomu dovozce a to na vybraném řetězci McIntosh MCD600 / McIntosh C2700 / McIntosh MC3500 MkII, ale také na HiFi ROSE RS520, nebo s HiFi ROSE RS250A a HiFi ROSE RS150B. V daných sestavách jsme zkoušeli i Bowers & Wilkins 801 D4 Signature nebo Bowers & Wilkins 702 S3. Vše bylo propojeno kabeláží InAkustik Reference AIR, buď v klasické nebo celostříbrné variantě.

Pokud jste zvyklí na bohatý, barevný, měkce obepínající bas tradičních modelů Sonus faber, tak vás Stradivari G2 možná docela překvapí. I na elektronkovém systému totiž byly hluboké tóny v „Gentleman cambrioleur“ Jacquese a Thomase Dutronců („Dutronc & Dutronc“ | 2022 | Tomdu | 00602445827756) spíše faktický, utažený, rychlý a pevně definovaný. Chybí takový ten pocit až převislé rozměrnosti a velké váhy, tady promlouvá dominantně přesnost a konkrétnost, která je snad až v lehké kontradikci k vizuálnímu vjemu z reprosoustav, ale jde o upřímné a realistické vykreslení. Reprosoustavy nemají problém s hloubkou, i nejhlubší tóny zaznívají jistě a konkrétně, přesto působí zvuk až lehce nenápadně.

Ačkoliv i ve středním pásmu, dejme tomu na hlasech všech zpěváků The Gesualdo Six v „Mass for five voices“ Williama Byrda (2023 | Hyperion | CDA68416), je cítit výrazné uklidnění a menší rozmach, či chcete-li podstatně utaženější, audiofilštější přesnost, než tomu bývalo u značky dřív. Přesto to není suchý zvuk, má v sobě alespoň náznak té klasické barevně bohaté líbivosti Sonus faber. Reprodukce je velmi čistá a zřetelná (koneckonců, v dané ceně není na výběr), přesto spíše organičtější, než že by cíleně a explicitně mířila k nejjemnějším nuancím. Obraz je nicméně tak nějak realistický, podaný s překvapivě civilním stylem.

Taktéž zvuk v nejvyšší části dostupného spektra z „Mvt. 1, Section 3“ Henry Threadgill Ensemble („The Other One“ | 2023) mají Stradivari G2 více civilní, uspořádaný, čistý a konkrétní charakter, bez pocitu rozmáchlosti nebo dokonce jakékoliv cinkavosti. Objem i prokreslení jsou kultivované a vše dobře navazuje na nižší pásma, hudba je prezentovaná v homogenním celku, s jasným akcentem na upřímnost a realističnost. Není to však suše analytický, příkře perfekcionistický zvuk do studia, to také ne – lehký náznak příjemné italskosti zůstává, byť celkově tyto Sonus faber hrají nestranně a to vlastně v libovolně složeném řetězci.

Robustní energie veliké bubenické soupravy metalového rytmika Davea Lombarda v „Separation from the Sacred“ („Rites of Percussion“ | 2023 | Lomby Tunes) byla semknutá a podaná s velmi dobrým důrazem. Zvuk má švih a překvapivou rychlost, je však zejména intenzivní a razance má přednost před pocitem zaplavujícího objemu a váhy. Ocenit je třeba rozhodně už high-endovou výbušnost, takový ten pocit okamžitost, nerozvláčnosti, který každý úder provází.

Rozlišení je samozřejmě solidní, Stradivari G2 nejsou drahé jen tak pro nic za nic. Varhany pod prsty Anny Lapwood v Chopinově „Nokturnu, op. 9, č. 2“ („Luna“ | 2023 | SONY | 19658831402) a kostelní ambient zní čistě, s jakýmsi decentním celkovým usazením. Je to kultivovaně bezproblémové, detaily nejsou nikde tlačené kupředu, vlastně jsou informace možná i trochu nenápadně prezentované, ale jsou tam – slyšíte jak se vyvaluje velká porce zvuku z různých píšťal, jak se jako vlnobití převaluje prostorem a je tu rozhodně pocit „pohybu vzduchu“. Stradivari G2 rozkrývají nahrávku solidně (opět – v dané ceně již jednoznačně musí), dávají do ní také celkem zřetelně charakter toho kterého připojeného komponentu, byť vesměs zůstávají hlavně uspořádané a věrné. Rozhodně pak nenesou nějakou typickou, dříve u firmy běžnou dominantní charakteristiku.

Nahrávka „La Fiesta“ v podání Blue Chamber Quartet („First Impressions“ | 2007 | Stockfisch Records | SFR 357.4046.2) byla veliká v pravolevém směru, ne však úplně obří. Přehlednost je bezproblémová, spíše ale měkce nenucená, než dokonale technicky vystřižená, je to více měkkými tahy namalovaný obraz než laserový hologram. Ale přesto je cítit, že přesnost a čistota jsou na výtečné úrovni, ohraničení jednotlivých instrumentů, zasazení zvuků z pohledu prostoru i timingu, prostě všechno už spadá do high-endové sféry. Navíc se nezdá, že by obraz měl tendenci cestovat, když si třeba nějak poposednete.

Violoncello, podpořené rytmikou paliček dopadajících na sadu laděných květináčů v „Boris Kerner“ autorky Caroline Shaw a interpretů z I Giardini („The Wheel“ | 2022 | Linn Records | ALPHA881) zní bezproblémově. Vlastně tu není nic, co byste Stradivari G2 dokázali reálně vytknout – stereofonní obraz je přehledný, tonalita čistá, nepřibarvená, intenzita a rychlost neovlivňují pocit opravdovosti, všechny části spektra jsou v souladu a objemu je také dost, abyste poznali, že zrovna cello má nějaké své fyzické charakteristiky. Hudba tak plyne bez wow efektu, klidná, snad lehoučkým dotekem italské elegance vyčleněná ze suše přímočarého světa. Zvuk je naprosto neúnavný, lze poslouchat stejně snadno nahlas i relativně potichu - ačkoliv ani srdce vám přímo nesplaší.

Sonus faber Stradivari G2 jsou krásným, až skoro uměleckým objektem. Nádherně zpracované a odvážně originální ve svém pojetí, což nakonec této severoitalské značce vždycky šlo. Dříve ovšem také měla dosti signifikantní charakter a záměrně ladila zvuk svých reprosoustav „na krásu“. V současné generaci Stradivari G2 se každopádně vývojový tým rozhodl, že se upne mnohem více na ideu vyrovnanosti, transparentnosti a až téměř puristické věrnosti, což se rozhodně podařilo. Stejně jako se podařilo tuto informativnost, čistotu a nezkreslenost udržet mimo techničnost, která by mohla být nepříjemná. Nové velké Sonus faber ukazují nahrávku přehlednou, ale ne technicky obnaženou, klidnou, ale ne bez energie, přesnou, ale ne suchou. Velká porce stylovosti a notná dávka pravdivosti vás nicméně se Stradivari G2 přijde na skutečně mimořádné peníze.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že oproti tradiční produkci firmy mají Stradivari G2 víceméně vyrovnanou frekvenční charakteristiku, snad jen vysokotónový reproduktor (ač sám vyrovnaný) má o kousek menší akustický tlak. Propad na 52 Hz je produktem akustiky prostoru v souladu s měřícím místem. Impozantní ale je, že reálně Stradivari G2 skutečně v plné síle dosahují k 25 Hz. Také v přímém směru a pod úhlem je odezva reálně identická.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – vliv úpravy basového rozsahu

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance ukazuje skutečně ladící kmitočet v úrovni cca 25 Hz, nejnižší body křivky se pohybují v oblasti 3 – 4 ohm, to by ale v kontextu zesilovačů, které k takovým reprosoustavám na 100% připojíte, neměl být problém. Nejsou tu totiž žádné divoké skoky a změny, které by je „rozhodily“. Na cca 170 Hz a 310 Hz jsou vidět maličké stopy rezonancí, ovšem nic, co by mělo ovlivnit výslednou kvalitu poslechu nějakým zkreslením.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 299 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásný a originální koncept s luxusním zpracováním

+ technicky dotažená koncepce s širokým frekvenčním rozsahem a nízkým zkreslením

+ překvapivě nezabarvený, autentický zvukový projev

+ možnost drobného přizpůsobení

+ velkoformátový zvuk

ZÁPORY

- mimořádně luxusní cenovka

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet