Co má společného gotická architektura, estetika filmů s Bélou Lugosim a americký zvyk mít všechno velké a robustní? Těžko soudit, dokud se tváří v reproduktor nepotkáte s JBL Studio 590, vlajkovou lodí řady Studio 5 od jednoho z nejznámějších amerických výrobců reprodukční techniky. Na světě je bezpochyby mnoho reprosoustav, které jsou přirozenou dominantou poslechového prostoru, ale snad žádné jiné to nezvládnou s takovým minimem výrazových prostředků. Tak trochu v tom připomínají Silvestera Stalloneho, i když jsou možná o něco atraktivnější a méně hranaté.
Bez zmíněného měřítka ale nabudete dojmu, že jejich vzhled navrhoval šílený milovník rakví a ďábelských pomníků, jemuž se do ruky náhodou dostala tužka schopná kreslit jen dlouhé rovné čáry. Tak minimalistické provedení, využívající výhradně ostrých hran, sem tam nějakého zkosení a dlouhých linií, jsme totiž už dlouho neviděli. Jediná zaoblení najdete v oblasti Bi-Radial horny (potlačuje účinně zkreslení, vznikající úhlovou výchylkou ve vztahu k tweeteru) u výškového měniče, který působí jako středobod, do něhož se zbytek hmoty reprosoustavy vsakuje. Každopádně si designéři JBL zaslouží pochvalu, protože s minimem prostředků dosáhli skutečně nepřehlédnutelného výsledku.
Svůj nemalý podíl na vizuální dominantnosti má samozřejmě i černé provedení a fyzické rozměry 126,3 x 32,2 x 41,3 cm (v x š x h) spolu s váhou přes 31 kg na kus. Jednoduchým trikem si také můžete proměnit Studio 590 v reprosoustavy pro milovníky čistého vzhledu a pro milovníky techniky – stačí sundat textilní krycí mřížku basové sekce (opatrně, její provedení není zrovna fortelné) a vykoukne na vás dvojice basáčků se stříbřitými membránami. Necháte-li však mřížku nasazenou, vizuálně čelní stěně kraluje kompresní komora s tweeterem uprostřed.
Při bočním pohledu zase vynikne prvek, kvůli němuž nám JBL Studio 590 připomínají rakev – čelní deska je pěkně široká a než se směrem dozadu začnou hrany sbíhat, trvá to skoro 10 cm. Horní hrana padá velmi rychle, bočnice se zužují v menším úhlu, vše má za úkol eliminovat vnitřní stojaté vlnění i při ignoranci oblých tvarů. Mocný kus ozvučnice stojí na čtyřech nenápadných nožkách, které ale i při svých zanedbatelných rozměrech prostě k vizualitě těchto reprosoustav patří – designéři prostě měli šťastnou a talentovanou ruku, každý z minima prvků tu má své nezastupitelné místo.
Zadní strana pak nejvíc připomíná „normální" reprosoustavy. Plastiková vanička u paty ozvučnice ukrývá dva páry vcelku standardních, ale dostatečně bytelných terminálů pro bi-wire aplikace, kousek nad ní pak najdeme dva brutální bassreflexové otvory. Plastikové nátrubky jsou tak rozměrné, že jimi bez větších problémů projde mužská ruka.
Celkově sice výrobní zpracování nepůsobí omračujícím leskem a marnotratnou hodnotou, vychází spíše ze studiových kvalit a standardů – vše je prostě v pořádku, čisté, jednoduché a rozumné. Ostatně i proto se JBL může držet zajímavých cenových hladin.
Tak jako je překvapivá vnější forma modelu Studio 590, tak konzervativní a pro značku typické jsou reproduktory a vůbec použitá technika. Jak už bylo naznačeno, o nejvyšší frekvence a vyšší středy se stará tweeter o průměru 2,5 cm ve velké horně. Doplňují ho dva (středo)basové měniče o slušném průměru 20 cm, jejichž membrány jsou z firemního materiálu PolyPlas – jde v podstatě o klasickou papírovou membránu, potaženou tenoučký polymerovým filmem.
S touto výbavou nabízí Studio 590 specifikace, které od tohoto amerického výrobce očekáváte. Frekvenční rozsah 35 – 40 000 Hz (v toleranci + / - 6 dB) asi nebude vzhledem k rozměrům překvapující, zajímavá je nicméně nominální impedance 6 Ohm a vysoká citlivost 92 dB. Oboje pomáhá JBL hrát snadno a dynamicky s jakýmkoliv zesilovačem. Poměrně překvapivé je, že dělící frekvence je posazena na úroveň 1 500 Hz, tedy výrazně níže, než je obvyklé. Jeden reproduktor tak obstarává velkou část reprodukovaného spektra, což by mělo vést ke srozumitelnějšímu, čitelnějšímu přednesu.
JBL Studio 590 jsme poslouchali v pražském studiu Cinema Shop. Pro pohon posloužil zesilovač Denon PMA-A100 a receiver Harman/Kardon AVR 370, jako zdroj signálu pak Denon DBP-2012 UD přes HDMI i RCA kabely. Pro srovnání hrály Wharfedale Jade 5 a Bowers&Wilkins CM9 přes kabely InAkustik.
Pokud čekáte od skutečně rozměrných beden s relativně velkými měniči a muskulaturním vzhledem typicky velký, až příliš obří jako třeba u LS-80, pak se nedočkáte. JBL Studio 590 jsou blíže zvukovému Davidovi, než Goliášovi, jak by se snad i dalo očekávat. Relativně střízlivý, byť přeci jen trochu americký zvuk předvedly hned v úvodní „Brothers in arms" z výběru „Private investigations" od Dire Straits. Pěkný, kultivovaný a různorodý bas není sice utržený ze řetězu jako u výše zmíněných sloupků, ale přesto je ho dost – dost příjemného, klidného, dobře zvládnutého a suchého basu, ale stále zabírá větší část spektra, než by měl. U velmi hlasité reprodukce se jasně ukázalo (zvláště pak s trochu říznějším charakterem A/V receiveru AVR 370), že tlakový výškový reproduktor má tendenci k výraznosti. Drobný náznak plechovosti lze nicméně snadno kompenzovat měkčím, vřelejším charakterem zesilovače.
Hornové řešení výškové sekce má své výhody i nevýhody. Mezi výhody, které jasně ukázala skladba „Englishman in New York" (Sting | „Symphonicities"), patří nádherné a přesné vykreslení prostoru nahrávky, a to jak v pravolevém, tak předozadním směru. Jednotlivé nástroje mají kolem sebe dost vzduchu a jasně ohraničené proporce, jejich lokalizace je díky skutečně skvělému rozlišení tweeteru hračkou. Snad jen náznak tvrdosti dělí projev Studio 590 od skutečně high endové ligy.
Nenadáli bychom se toho, ale jsou i chvíle, kdy by basu u JBL Studio 590 mohlo být o něco maličko více. Třeba v porovnání s B&W CM9 je výrazná basová složka u „I Want to Go to the Beach" od Iggyho Popa z alba „Préliminaires" umírněnější, trochu rozvolněnější a méně objemná – na druhou stranu JBL Studio 590 tím zachovává dojem vyrovnaného, akurátního zvuku a nechává vyniknout informace v nahrávce, místo povrchního efektu – Bowersy jsou sice o ždibec komplexnější, ale také dražší, navíc ne tak rozlišující jako JBL. Studio 590 jsou také velmi tolerantní – jakkoliv je celková kvalita nahrávky „nic moc", tak je Iggyho hlas nádherně přirozený a plný detailů.
Bohatstvím detailů a umírněnou, velmi nepřehnanou barevností (JBL si skutečně drží mírně „studiový" odstup) se můžete kochat i při poslechu hlasu Evy Cassidy v její známé „True Colors" z výběrů „Audiophile Voices 7". Její hlas je jasnou dominantou nahrávky, zní velmi výrazně, ale přitom ani v podání razantního a aktivního tweeteru nepřekročí hranice nepříjemnosti. Přesto už tu jsou vcelku jasné náznaky výrazných sykavek; dovedeme si nicméně velmi dobře představit spojení s barevným lampovým zesilovačem (díky vysoké citlivosti a přijatelné impedanci by stačila dokonce i nízkovýkonná trioda), který by podobné náznaky zcela „zamaloval". Na druhou stranu JBL zobrazují pouze to, co je přítomno na nahrávce, bez sebemenší snahy zvuk přibarvovat.
Že spodní část pásma je zaměřena spíše na precizní a kontrolovaný bas, než na objem, jsme si ověřili i v patrně nejznámější varhanní skladbě historie – Bachově „Tokátě a fuze v D moll, BWV 565". Přestože se nedočkáte „chrámové" imprese a opravdu mocného projevu, který vyklepává okna z rámů (už jsme řekli, že Studio 590 jsou výrazně klidnější a decentnější, než byste od pohledu řekli), umí sloupy od JBL zabrat a dát vám bas fyzicky pocítit. Mnohem důležitější je ale rychlost, plynulost a homogennost projevu. Studio 590 mají talent na servírování, timing nahrávky, na její rytmus. Pokud nicméně toužíte po skutečně plném a sytém basu (ostatní atributy jsou skvělé a zcela v pořádku), který vám dá ochutnat varhany bez kompromisu, doplňte JBL Studio 590 nějakým subwooferem (lépe dvěma), nabízí se Studio 550P. Přesto musíme pochválit nezkrotnou dynamiku, s níž Studio 590 vystřelí jeden každý tón už od nízkých hlasitostí.
U běžných nahrávek pak ale na nedostatky nenarazíte, pokud vám sedne studiovost základního charakteru. Fantastickým byl zážitek při poslechu Muddyho Waterse a jeho „Cold Weather Blues" z alba „Folk Singer". Lehká, čistá, vzdušná kytara s řádně syrovým zvukem kovových strun, podaná ve vysokém rozlišení, které vám předestře všechny dostupné informace na stříbrném podnose a to vše korunováno příkladnou srozumitelností vokálu. U této nahrávky se také znovu prokázalo, jak krásně umí Studio 590 nechat zvuk vystoupit ze svých těl a zmizet z prostoru – zvuk se pak prostě rozlévá po celé místnosti a vy jste v něm; prostě skvělé stereo.
JBL Studio 590 jsou dobré reprosoustavy, snad jen ke své škodě trošičku klamou tělem. Mnozí od nich budou čekat důraz pneumatického kladiva, tolik basu, kolik je vody v Atlantiku a vůbec audio obdobu amerických aut. Velké, hlučné, ale poněkud....divné, alespoň pro evropskou estetiku a smysly. Zrovna tyto JBL ale všechno řečené staví na hlavu a věnuje se jedinému – věrné reprodukci, decentní, realistické, postavené na detailech, rozlišení, čistotě, rychlosti a srozumitelnosti. Svým poněkud atypickým, ostrým designem dává jasně najevo, kdo je v poslechovém prostoru pánem. Přes svou obrovitost umí ustoupit a nechat vyznít jen a jen hudbu; přítomnou, výraznou, rychlou, plynulou, dramatickou a nesmírně dynamickou.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 40 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na zmíněné poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Jak vidíte, zobrazená křivka frekvenční charakteristiky je velmi solidní. Přechodová frekvence je naprosto dokonale maskovaná, v pásmu 150 – 15 000 Hz lze výsledky považovat za vskutku famózní, byť drobná „boule" na úrovni 250 – 700 Hz nám brání prohlásit ji za referenční. Je pravdou, že poněkud výrazné je basové pásmo, „vyčnívající" nad zbytek spektra. V daném prostoru bychom nástup reprodukce patrně odhadli i o něco níže, než na výrobcem definovaných 35 Hz (počítáme-li s tolerancí + / - 6 dB). Celkově sice není průběh charakteristiky vysloveně referenční a studiový, ale patří k těm skutečně chvalitebným.
Kč 51 390,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ nepřehlédnutelný design (což může být někdy i zápor)
+ oproti prvotnímu dojmu decentní, vyrovnaný zvukový projev
+ skvělá dynamika projevu
+ slušné rozlišení
ZÁPORY
- výškový reproduktor může mít v určitých kombinacích agresivnější charakter, navíc je směrový
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
DSI Czech
www.vzdy.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 225 386 130
- - -
Cinema Shop
www.cinema-shop.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 774 221 482
