Ačkoliv sousloví Signo Avantgarde zní navýsost italsky, jedná se o echt německé produkty. Jde o poslední přírůstek do katalogu tradiční značky Quadral a kromě netradičního názvu v sobě spojuje tradiční vlastnosti dosavadních produktů a mírnou evoluci technických řešení – vlajková loď s modelovým číslem 80 je opravdu řádný kus reprosoustavy, který vám navíc přes všechny imponující parametry nevyluxuje peněženku.
Na první pohled vás praští do očí typická robustnost konstrukce produktů Quadral, Signo Avantgarde 80 patří bez diskuse mezi muskulaturní produkty. Přestože narostly pouze do vcelku běžných rozměrů 1006 x 208,4 x 345 mm, jsou zvláště v bílém, hlubokém laku vizuální dominantou prostoru. Když sundáte krycí mřížku, odhalíte čelní stěnu, jejíž 3/4 zabírají masivní měniče v kovových rámečcích, po industriálním vzoru ukotvené velkými šrouby. Horní hrana je maličko vykrojená tak, aby vyniklo půlkruhové, prohnuté logo výrobce na kovovém štítku.
Boční stěny jsou vypouklé, tak aby v ozvučnici pokud možno nevznikalo nežádoucí stojaté vlnění, vnitřní tlak uvolňuje také opravdu masivní bassreflex s nátrubkem z masivního plastiku, umístěný v nejspodnější třetině skříně. Zcela dole je pak kovová deska, opět připevněná pořádnými nýty. Vystupují z ní dva páry masivních šroubovacích reproterminálů s nadstandardní roztečí, díky čemuž se velmi snadno připojují libovolné reprokabely s libovolným zakončením.
Jak je u vyšších modelových řad Quadral zvykem, i Signo Avantgarde 80 stojí místo na hrotech na masivní základně, která spolu s rigidní skříní z MDF desek o celkové váze téměř 22 kg znatelně omezuje vibrace. Zajímavé je ale její zkosení, na podobné můžete narazit v nejvyšších patrech řady Aurum, ale v této kategorii dosud vidět nebylo. Směrem dozadu se totiž výška základny poměrně dost zmenšuje a díky tomu se celé reprosoustavy naklání dozadu, trochu po vzoru slavné věže v Pise. Záklon má za úkol vyrovnávat rychlost jednotlivých pásem a jejich vlny se pak k uším posluchače dostanou v nejpřesněji sladěný okamžik.
Osazení všech tří pásem osmdesátek vychází z firemních tradic, bere si nejlepší verze reproduktorů z jiných řad. Tweeter RiCom-5 jste mohli vidět již ve veleúspěšné vyšší sérii Platinum M, středový a dvojice basových měničů zase využívají membrány z kombinace polypropylenu a pokovení titanovou vrstvou. U středového měniče má membrána průměr 13,5 cm, u basových je to pak už opravdu slušných 17 cm.
Jak je u Quadral zvykem, technické parametry jsou stejně „ramenaté" jako design. Díky citlivosti 89 dB (1 W / 1 m) a velmi uměřené impedanci 4...8 Ohm (což v podání německých výrobců znamená, že impedanční křivka jejich reprosoustav nevybočuje z prostoru mezi zmíněnými mezními hodnotami). Jednotlivá pásma jsou oddělena na hranicích 350 a 2 800 Hz, přičemž celkový frekvenční rozsah (výrobce neudává toleranci, ale odhadujeme to i ve vztahu k měřením maximálně na + / - 5 dB, v ideálním prostoru dost možná i v referenčních + / - 3 dB) je vymezen hodnotami 29 a 50 000 Hz.
Quadral Signo Avantgarde 80 jsme měli možnost poslouchat na širokém spektru elektroniky – ze zesilovačů jmenujme Audiomat Opéra Reference 12 či Chord CPM2800, ze zaplatitelné ligy pak NAD C370 a oba integrované modely Creek z řady Evolution. Ze zdrojů signálu to byla třeba „krabicová" dvojice Pro-Ject DAC Box DS a Stream Box DS, BlueTooth převodník Arcam rBlink, Pioneer BDP-LX71, Creek Evolution 2 CD, ale také Chord Red Standard. Z reprosoustav hrály kromě Quadral ještě redakční Harbeth Monitor 30, Dali Fazon F5 a Epos Elan 15 a Xavian Bonbonus. Symetrické kabely dodala Kubala Sosna a Vincent, nesymetrické signálové pak Monster Cable, Eagle Cable a QUAD, reproduktorové pak ProAc a KrautWire. O napájení komponentů dostupnějších úrovní se postaral Xindak XF-2000B.
Kdo zná typickou zvukovou charakteristiku produktů z německého Hannoveru, bude asi zprvu trochu překvapen – král řady Signo Avantgarde se totiž posunul směrem k vytříbenější, delikátnější, celkově prostě dospělejší produkci. Přitom ale stále zachovává určité typické rysy značky. Proto když začne zpívat svou „By the rivers dark" bard Leonard Cohen („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262), cítíme mohutný záběr pěkně od podlahy, ale třeba oproti Quadral Wotan VIII nebo Quadral Ascent 90 je všechno basové dění výrazně klidnější, možná lépe řečeno méně naléhavé, přitom ale stále nadstandardně dobře kontrolované a hlavně podmanivé. To ostatně platí napříč celým spektrem, Signo Avantgarde 80 působí velmi celistvým a uvolněným dojmem.
Poměrně výraznou proměnou prošlo naladění výškové sekce, hlavně díky vynechání dosud vcelku typického páskového tweeteru. Nádherně zvládnuté, na danou cenovou třídu úžasně jemné a čisté nejvyšší tóny svou měkkostí pomáhají udržet i při vyšších hlasitostech klid v intenzivních skladbách typu Verdiho „Requiem č. 2: Dies Irae" (Bowers&Wilkins / LSO | Society of Sound). Velký smíšený sbor, podpořený velkým orchestrem díky mocným smyčcovým partům je velmi pěkně rozložený v prostoru a jeden každý zvuk je přesně artikulovaný; celkové vyznění to posouvá do úrovní, které byly ještě před pár lety za dané peníze naprosto nemyslitelné.
Typický duch Quadral na vás ale přeci jen tu a tam dýchne, třeba když nechá mocně dominovat kontrabas Charlieho Hadena ve „First Song" (Launrence Hobgood | „When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112). Velký, pevný a životem naplněný, dýchající zvuk plyne s tak trošku medovou konzistencí a mírně vřelejším laděním. To se pozitivně podepisuje nejen na autoritativním vykreslení kontrabasu, ale taky na dramatickém podání Hobgoodova piana. Oba nástroje, stejně jako Ellingův vokál nesou náznaky firemní expresivity, ovšem v znatelně poklidnějším, kultivovanějším ladění.
Signo Avantgarde 80 excelují také v budování atmosféry, jejich měkké, nenásilné, ale přitom čisté a snadno čitelné podání přenáší emoce s intenzitou typickou pro vyšší řady výrobce. Když Sara K. zpívá svou „If I Could Sing Your Blues" („Die perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay), její kytara zní skutečně nádherně kovovými vibracemi strun i dřevěného těla, Quadral se jen snaží prodat jejich zvuk pěkně naplno. Stejně tak zpěvaččin hlas se nese prostorem se sametovým klidem a imponující hloubkou. I když se to díky důrazu na celistvost vyznění na první poslech nezdá, uvolníte-li se a necháte se unášet zvukem, objevíte až překvapivé množství detailů – snad až takové, které byste spíše přisoudili produkci analytického páskového měniče.
To, že jde o Quadral tak trochu „pro starší a pokročilé" je znát i z toho, že většina našich poznámek o zvuku pocházela z poslechu komplexních operních děl, respektive klasiky jako celku, i když u dříve recenzovaných modelů značky volalo jejich ladění spíše po rocku, metalu, dramatu a sálající energii – zde si užijete úplně cokoliv, ale snad poprvé (nepočítáme-li vyšší kousky série Aurum Phonologue, i když ani ty nejsou v pravém slova smyslu nestranné a upřímné) se dá projev beden se značkou Quadral označit za v podstatě civilní. Pucciniho „Madama Butterfly" (diriguje Alexander Rahbari | 1994 | Amadis | 13) vás tak nechá nahlédnout až do intimních detailů práce hlasivek Miriam Gauci, velejemným, decentním, ale přitom typicky sebevědomým a důrazným způsobem rozprostře iluzi Symfonického orchestru československého rozhlasu. Tam je snad jedna z mála věcí, které někteří ze soupeřů přeci jen zvládnou lépe – u Quadral Signo Avantgarde 80 nemáte onen příjemný pocit, že zvuk vystoupí z reprosoustav a je samozřejmě všude kolem, že vzniká jaksi spontánně v prostoru. Ačkoliv osmdesátky umí vytvořit dostatečně přesvědčivou, solidní zvukovou scénu, stále v ní zůstávají lokalizovatelné, i když jejich vertikální i horizontální poslechové úhly jsou velmi dobré.
Jednou z oněch dalších typických vlastností, kterými vás Quadral Signo Avantgarde 80 osloví po vzoru svých „příbuzných", je i nezkrotná dynamika a zjevná rezerva, umožňující hrát prakticky v libovolné hlasitosti. Přes zjevně decentnější a poklidnější ladění oproti zbytku katalogu umí i tento model pořádně bouchnout, přijde-li na věc. Masivní kotel v závěru „Velké brány Kyjevské" (Crystal Cable Arabesque | 2009 | CC 200901) má razanci, že by mohl jen svým zvukem louskat ořechy. Stejně tak potěší široké spektrum perkusí v severských písních na desce „Mira" (Jienat | 2009 | Andreas Fliflet | JNCD002). Je cítit rozechvívaná těla rozličných bubínků, úder na blánu je razantní a suchý, tóny pak dlouho, dlouho vklouzávají zpátky do celkového zvuku. Vývojářům z Quadral se podařil skutečně husarský kousek, kdy umí dramatický, dynamický zvuk podat s klidem a uvolněností.
Quadral Signo Avantgarde 80 jsou báječné reprosoustavy. V Hannoveru vzali vše, díky čemu jsou jejich výtvory již léta tak oblíbené, celkově dynamický, dramatický a akční projev usadili, zklidnili a nabídli ho za neuvěřitelně nízkou cenu, u níž zprvu prostě musíte přemýšlet, zda náhodou není platná pro jeden kus a ne pár. Nádherné výrobní provedení, zajímavý prvek záklonu, úžasně jemné výšky, pevný, živý a přitom decentní bas; prostě každá jednotlivá součást je dobře. Navíc se synergicky spojují do okouzlujícího výsledku, podmanivého svou velikostí, plností, dynamikou i čistotou. Největším, naprosto zásadním rozdílem oproti zbytku katalogu Quadral je civilní, poklidné a nepodbízivé pojetí reprodukce. Ani tak nepostrádá zvuk typické firemní atributy, ale cílí na jinou skupinu posluchačů, na ty, kteří již mají svoje naposloucháno, kteří touží po dlouhém, klidném poslechu a pohodové soužití a kteří chtějí ochutnat živoucí, plynoucí a všeobjímající pohodu. Za necelých 40 tisíc nabízí Quadral v podobně Signo Avantgarde 80 nenápadnou, ale o to déle hřející hvězdu.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
U naměřené frekvenční odezvy je vidět, že Quadral Signo Avantgarde 80 sice začíná hrát na hranici deklarovaných 28 až 29 Hz, ovšem v toleranci tak – 10 dB. Pokud budeme ctít přísnou toleranci + / - 3 dB, dostaneme se k nástupu reprodukce v plné síle někde mezi 35 a 40 Hz. Samotný průběh křivky frekvenční charakteristiky je velmi dobrý, poznat je jen prudší přechod mezi měniči na úrovni 350 Hz, pásmo od tohoto bodu až po nejvyšší výšky je skutečně báječně vyrovnané.
Výrobce udává typicky německou impedanční charakteristiku 4 – 8 Ohm, v drtivé většině pásma se jí také Signo Avantgarde 80 drží. Díky tomu budou nenáročnými partnery pro libovolný zesilovač, dokonce bychom se je nebáli spojit i s elektronkami s nízkým výkonem.
Kč 39 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ typický charakter Quadral ve verzi „pro dospělé"
+ velmi příjemně nastavená cena
+ vynikající výrobní provedení
ZÁPORY
- neumí vytvořit tak přesvědčivý prostor jako jiné Quadral
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Audio Trade
www.quadral.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 777 925 785
