Spendor je tradičním britským výrobcem reprosoustav, který svůj business postavil nejprve na vývojových verzích legendárního studiového monitoru BBC a později ho rozvinul tak, že pokrývá potřeby audiofilů toužících po skromných, ale špičkových regálovkách (pidi model SA1) až po příznivce velkých a hlasitých sloupových reprosoustav (ST neboli Statement čili Prohlášení). Dnešní testovaný model (a vlastně i sesterský A5, který se liší jen přidaným basovým reproduktorem a nutnou úpravou výhybky) je novinkou pro rok 2009 a v respektovaných světových časopisech typu What Hi-Fi či 6moons získává plná hodnocení s přihlédnutím k velmi vysoké kvalitě reprodukce a atraktivní ceně.
Co mne osobně po rozbalení těchto sloupků velmi zaskočilo, byla či mnohem přesněji NEBYLA jejich velikost. Jsou totiž nesmírně subtilní jak výškově, tak na šířku i hloubku. Překvapený jsem byl i proto, že jsem se s nimi od auta pěkně pronesl – jeden sloupek váží při skromných rozměrech 875 (výška) x 192 (šířka) x 280 (hloubka) mm celých 18 kilogramů, což je na malou dvoupásmovou reprosoustavu docela dost. Poměrně velká část hmotnosti soustav leží ve spodním konci a to díky zhruba pět centimetrů tlusté desce z velmi tuhého materiálu s kovovou deskou uvnitř, která má zajistit optimální stabilitu a minimum otřesů při provozu. To mají za úkol i téměř tři centimetry tlusté MDF desky, z nichž se skládá pravoúhlá bassreflexová ozvučnice, stojící na čtyřech masivních a poměrně vysokých integrovaných hrotech.
Spendor A6 hostí dvojici reproduktorů – 2,9cm široký výškový zakázkový měnič a osmnácti centimetrový středobasový měnič z vlastní továrny. Větší z obou reproduktorů vychází z tradičních polymerových měničů starší řady „S“, odkud přebírá tak mléčný poloprůhledný vzhled. Výškový reproduktor má zase velmi blízko k tomu z vlajkové lodi Spendor ST. Hovoříme-li o technických parametrech, bude na místě napsat také o nadprůměrné a pro britské výrobce celkem typické citlivosti 88dB / 1W / 1m, dělící frekvenci obou reproduktorů 4 kHz, nejběžnější možnou impedanci 8 ohm (zajímavější je minimální impedance 6 ohm) a psaný frekvenční rozsah 53 Hz – 20 kHz. Velmi zajímavě a sebevědomě také působí zatížitelnost až 200W, což by mělo stačit i těm, kteří preferují poslech při koncertních hlasitostech. V dosažení nejlepšího výkonu pomohou i dva zlaté a dobře dimenzované terminály WBT.
Vnější vzhled Spendorů respektuje dlouholetou firemní tradici a také způsoby ostrovního hi-fi, takže jedinými nepravoúhlými prvky na ozvučnice je krycí mřížka reproduktorů, která se o pár centimetrů zužuje ve spodní části, zachovávaje tak ducha starší řady „S“. Pořizovací cenu A6 více než obhajuje provedení a vzhled dýh, který o třídu překonává běžný standard. Na rozdíl od mnoha i výrazně dražších reprosoustav nelze povrch Spendor nazvat jinak než hodnotný. Kvalitou práce se dřevem na tomto modelu bych je přirovnal k českému výrobci Xavian, známému svou pečlivostí a umem při výrobě ozvučnic. Zvláště světlé odstíny vypadají exkluzivně a nestyděl by se za ně jistě ani model s dvojnásobnou či trojnásobnou cenovkou.
Když se to ale vezme kolem a kolem, není zase na Spendor A6 na první pohled co obdivovat. Žádné převratné technologie, spíše přesně naopak – jedná se o dřevěnou (jakkoli nikoliv zdřevěnělou) definici tradičního konstruktérského přístupu z ostrovní kolébky hi-fi (tradice = pravoúhlý, pěkně tuhý dřevěný špalek + dva až tři reproduktory + díra na upuštění přetlaku na zadní či spodní straně + technicky nepostižitelné hudební kouzlo).
Řetězec před Spendory se skládal z redakčně dlouhodobě používaných přístrojů – zdroje signálu Roksan Kandy K2, předzesilovače KR Audio P150, koncového zesilovače KR Audio Antares VA320, interconnectů Monster Cable M-Series a reprodukotorových kabelů KrautWire Awakening Ltd. Referenčními nahrávkami pak bylo také to, co lze poslouchat při návštěvě v našem pražském showroomu. Za všechny jmenujme Haden / Metheny – „Beyond the Missouri Sky“, Miles Davis – „Kind of Blue“, Placebo – „Battle for the Sun“ a Beethovenovy „Piano Sonatas Nos. 30 – 32“ v podání Glenna Goulda z roku 1956 (NAXOS Historical, 8.111299).
Nejzábavnější vlastností Spendorů je jejich jednoduchost… Jak obslužná (uznávám – není moc reprosoustav obtížných k používání, ale tady jde spíš o jednoduchost ve smyslu nenáročného umístění v prostoru a možnost poslouchat v přijatelné kvalitě prakticky v libovolné pozici v okolí reprosoustav), tak jednoduchost z hlediska snášenlivosti složení zbytku sestavy (krmil je integrovaný zesilovač Pioneer, budil je zmiňovaný tandem KR Audio, rozhýbával je ale třeba i zesilovač „na baterky“ Red Wine Audio Signature 30.2) a jednoduchost poslechu. Není problém s radostí poslouchat svou oblíbenou hudbu dlouhé hodiny a přitom necítit žádnou únavu. Ne snad, že by to byla vlastnost u reprosoustav vysloveně unikátní, ale je na můj vkus příliš takových, které dokážou rychle unavit a otrávit, ať už agresivitou, nepřesností nebo jinými zvukovými nectnostmi.
Druhým, čeho si na á-šestkách všimnete je to, že dokáží hrát velmi detailně a přesně. Většina předchozích modelů, které jsem měl tu čest někde slyšet, sice hrála příjemně a jednoduše dle výše zmíněného vzorce, ale za cenu určité ztráty dynamiky a přesnosti projevu, navíc se zvuk vydával spíše směrem k „hezký“ místo „přirozený“. U obou modelů nové generace, jež jsem slyšel – tedy SA1 a A6 – byla tato relativní nectnost napravena. Vsadil bych se, že hlavní měrou se na tomto zlepšení podílí zcela nový výškový měnič, ale určitě i úprava polymerového středobasového reproduktoru a jeho usazení do magneziového koše. Drobnost k drobnosti ve výsledku vytváří nikoliv revoluční, ale významné vylepšení.
Do třetice všeho dobrého je tu okouzlující schopnost Spendor A6 vykreslit hudební scénu se značným nadhledem a to nehledě na pozici v místnosti. Dobře navržený bassreflexový otvor s technologií „Linear Flow“, vyvinutou Spendorem, umožňuje soustavám hrát a právě udržet iluzi prostoru i nějakých 15 – 20 centimetrů od zadní zdi, což bývá u takto koncipovaných reprosoustav častý problém. Za lehkost a působivou šíři i hloubku prostoru může také velmi jednoduchá výhybka z velmi kvalitních součástek. Po vzoru nejlepších ostrovních tradic se prostě nešetřilo tam, kde se nemělo a byla dána přednost obsahu před formou.
Největší přednosti jsme již zmínili, podívejme se teď tedy na tu druhou stranu. Největším problémem A6 je jejich nenápadnost. Není tu šance, ani jste-li milovníci britské krásy, aby vaše oči sami od sebe zabloudily k á šestkám mezi naleštěnými a všemožně i nemožně tvarovanými, zakulacenými a nakloněnými těly s mnohovrstvými laky mnohých konkurentů. Stejně tak při umístění do běžné místnosti nebudou tím, čeho si případný příchozí všimne hned od dveří a o čem začne hovořit. Nemám rád přezdobenost nebo přílišný hon za originalitou některých „moderních“ výrobců, avšak stejně tak nejsem příznivcem přílišné obyčejnosti. Spendor A6 prostě nejsou natolik hezké ani natolik ošklivé (jako třeba nedávno testované Harbeth), aby zůstaly v mysli posluchače déle než několik minut potom, co je ztratí z očí. Vada to sice vysloveně není, ale silnou stránkou to nazvat určitě nemůžeme.
Spendor A6 jsou talentované reprosoustavy. Bez větších problémů přehrály jak trubku Milese Davise v klasickém dílku „Kind of Blue“, kde odvedly mimo jiné i skvělou práci při tvorbě zvukové scény – na proklamované kvalitě právě této schopnosti něco je. Prostor kolem každého nástroje je více než dostatečný, je možné snadno sledovat linie jednotlivých instrumentů nebo si užívat kompaktního hudebního celku. Celkem lhostejno, jestli je v té chvíli regulátor hlasitosti ve velmi tichých polohách, na běžné poslechové hlasitosti nebo vaše hi-fi už hraje opravdu nahlas, tihle Britové všechno zvládají. Při opravdu vysokých hlasitostech – s oblibou nazývaných koncertními – už ale zvuk není tak jednoznačně příjemný a jasný. I když by soustavy zřejmě bez fatálního poškození zvládly inzerovaných 200W zatížení, krom destrukce posluchačova sluchového aparátu a sousedských vztahů by to pokazilo také hudební zážitek. Nad úroveň hlasitého poslechu, která je sice velmi individuální, ale řekněme, že je to tak nahlas, že neuslyšíte bušení na dveře nebo hlas partnerky, žádající vás o ztišení, ztrácí projev svou krásnou a jednoduchou lehkost a pohodovost, stává se příliš agresivním. Nicméně je to pravděpodobně za hranicemi mezí, v nichž se budou uživatelé těchto sestav pohybovat.
Budeme-li ale držet úroveň hlasitosti v dlouhodobě akceptovatelných mezích, Spendor bez nejmenšího problému zvládne jak tichý akustický jazz, velkolepou orchestrální hudbu či hlučné jazzové improvizace, tak poctivý rock staré školy i moderní metal, to vše se stejně důstojným klidem. Za všechny tyto schopnosti vděčí skvělé dynamice a své jednoduché a účinné konstrukci. Žádné problémy nevznikly ani při poslechu klavírní nahrávky legendárního Glenna Goulda a ačkoliv je to nahrávka již letitá, je v přijatelné kvalitě a hlavně také plná na reprodukci náročných transientů, které Spendor A6 dokázaly ustát nad očekávání dobře. Ačkoliv pro zcela dokonalý dojem z této nahrávky (a asi i z nahrávek klasických obecně) bylo příjemné, kdyby reprodukce soustav začínala ještě o nějakých 10 – 15 Hz níže, není tu co vytknout. Rocková, elektronická či jakákoliv moderní muzika pak nemá šanci Spendor rozhodit. A6 si udržují neutrální zvuk a kontrolu nad produkcí od začátku do konce.
U Spendor A6 dostanete za slušnou pořizovací cenu sice poměrně málo reprosoustav, ale zato hodně pohody a radosti z hudby. Dostanete málo efektu, ale hodně funkčnosti. Pokud dokážete překousnout až přílišnou vzhledovou skromnost, nutnost poslouchat hudbu v úrovních nikoliv koncertních, dostanete muzikálnost v nejlepším slova smyslu, kterou je ostatně Spendor proslulý, a k tomu i dávku reality, neutrálnosti a dynamiky. Spendor vzbuzuje jakýsi podvědomý dojem, že „takhle by to přece mělo hrát, co je na tom“. Za sebe mohu říct, že tato jakási „normálnost“ je to, co vidím a slyším pod pojmem „výborná reprosoustava“. Spendor A6 při své pořizovací ceně nejenže své firemní předchůdce zvukově a kvalitativně přesouvá do 21. století při zachování nejlepších tradic legendárních hi-fi pionýrů, ale zachovává „spendorovskou“ schopnost zprostředkovat hudební emoce a radost. To je ta nejlepší vizitka, kterou může skvělé hi-fi mít.
Cena Kč 59.990,-
