Řada 700 představuje v portfoliu britských Bowers & Wilkins prémiové hi-fi a jakkoliv vypadá podstatně konzervativněji než nejvyšší série 800, sdílí až překvapivé množství jejích nápadů, konstrukčních postupů a technologií – platí to zejména pro nejnovější iteraci s přídomkem S3. Nejmenším z tří dostupných sloupků je model 704 S3, zaměřený na dosažení co nejkompaktnějších rozměrů při zachování podlahové koncepce.

Malé podlahovky snadno zařadíte mezi Bowersy, jsou tu všechny charakteristické designové prvky. Pravoúhlá ozvučnice, malý podstavec nebo třeba stříbrná plocha středotónového měniče jsou jasná rozpoznávací znamení. Na úzké čelo se vešly čtyři reproduktory, tvořící třípásmovou koncepci. Vzadu je pak bassreflex s flowport řešením, uklidňujícím vzduchové proudění a pod ním pěkný dotek modernity – dva páry reproterminálů, inspirovaných nejvyšší řadou 800, které tak velmi pěkně vypadají a hlavně se s nimi o moc lépe pracuje.

Dalším designovým upgradem je zakřivení čelní stěny ozvučnice, což je částečně prvek designový a částečně slouží také pro umenšení množství energie, která se odráží od okolí měničů do prostoru a způsobuje zkreslení hlavního vyzařování. Díky tomuto zakřivení jsou tři spodní měniče také vizuálně „vytažené“ z ozvučnic – koneckonců podobně jako u řady 800.

Na nejvyšším bodě skříně pracuje vysokotónový reproduktor s uhlíkovou membránou o průměru 2,5 cm, ukrytou kvůli křehkosti za kovovou mřížkou. Měnič má vlastní pracovní komoru tvaru protažené trubice (protože tak se to v B&W dělá už desítky let) a je usazený na velmi měkkých dorazech, což znamená, že do něj přechází jen velmi málo energie z rezonancí ozvučnice. Membrána pak má tvar definovaný hliníkovou vrstvičkou, na tu je napařováním nanesena ona velmi pevná vrstva uhlíku a ze zadní strany je ještě připevněn kroužek z uhlíku, zpevňující vnější obvod membrány. Výškáč tak možná vypadá nenápadně, ale je propracovaný až až – stejná technika je samozřejmě ve všech modelech této řady, které mají tweeter „uvnitř“.

Navazuje na něj středotónová membrána Continuum FST s průměrem 13 cm. Continuum je promyšlený kompozitní materiál, který v tkané membráně spojuje různorodé lehké materiály, čehož výsledkem je lehčí a přesto pevnější membrána, než bývala typická žlutá kevlarová. Jde o výsledek vývoje a výzkumu přímo ve vývojové centrále firmy. FST označuje neviditelný zadní závěs, tak jak ho z B&W známe už dlouhá léta. Zajímavé řešení má upevnění měniče, který je taktéž oddělený pružnými členy, aby jej méně ovlivňovala energie rezonující skříně. Do měkkých bloků je přitažený zezadu pomocí torzní tyče a pružného prvku v zadní stěně pracovní komory. Klasický pavouk, udržující vystředění kmitací cívky, byl nahrazen zadním biomimetickým závěsem. V praxi jde o měkký kompozit, který tvoří dva kroužky a několik spojujících vláken, takže energie od zadní strany membrány se tu prakticky nemá oč odrazit a nezpůsobuje zkreslení.

Dvojice basových reproduktorů je identická a mají proměnlivou tloušťku membrány s technologií Aerofoil, kdy membrána v řezu připomíná křídlo letadla, aby bylo dosaženo výtečného poměru pevnosti a lehkosti. Membránu tvoří papír s příměsí uhlíku vpředu a vzadu, mezi nimiž je polystyren. Basáky mají taktéž průměr 13 cm.

Frekvenční výhybka třípásmového systému používá prémiové součástky od německých Mundorf. Celkový frekvenční rozsah firma udává na 43 – 33 000 Hz, utáhneme-li toleranci na běžných +/- 3 dB, stále zbude 48 – 28 000 Hz. Citlivost je standardních 88 dB / 2,83 V / m a jmenovitá impedance sice činí 8 ohm, ale je spíš marketingová – sama firma přiznává propad na 3,1 ohmu.

Zmiňme ještě proporce 20,5 kg vážících reprosoustav. Mají na šířku 16,5 cm a do hloubky 30 cm, přičemž narostly na 96,4 cm. To jsou míry bez podstavce, která má půdorys 25,2 x 32,1 cm.

704 S3 jsme poslouchali v dobře tlumené a vybavené místnosti dovozce, kde se hrálo na systému McIntosh – přehrávači MCD600, předzesilovači C52 a monoblocích MC3500 MKII. Propojeno bylo kabeláží InAkustik z nejvyšších pater, vybavených technologií AIR a porovnávalo se jak se všemi ostatní modely nové řady 700 S3, tak s řadou 800 D4 a hlavně s modely z minulé generace sedmistovek.

Když Charlie Haden drnknul do strun svého kontrabasu v „The Song is You“ (Lee Konitz / Charlie Haden / Brad Mehldau | „Alone Together (at Jazz Bakery)“ | 1997 | Blue Note | 7423857150200), ukázaly štíhlé sloupky poctivý objem basu, ale hlavně ho umí vykreslit velmi rychle, artikulovat s pečlivostí kontury jednotlivých tónů a přestože tak nástroj nemá takový ten hutný a mocný zvuk, je pevný za jakýchkoliv okolností, můžete hrát nahlas i potichoučku a bas se zařezává s lehkostí a nenuceností. 704 S3 vládnou zvuku pevnou rukou – možná nepůsobí, že jdou nějak zázračně hluboko, ale basu je dost, aby tak akorát zaplnil i ne úplně malý prostor.

Vyhrazený středotónový měnič má blahodárný vliv na podání vokálů – jakkoliv i modely se středobasy hrají s úctyhodnou lehkostí a svěžestí, 704 S3 jsou ještě o kousek dál. Vokál Mahalie Jackson v „Silent Night, Holy Night“ („The Christmas Songs“ | 2002 | Universe | UN1114) byl velmi odvážný, jasný, plastický a veliký. Její enormní rozsah je tu cítit celý, je to navíc velmi pěkně uvolněná reprodukce. Samozřejmost artikulace je v kontextu cenu skutečně moc hezká, množství detailů je skutečně dobré, ačkoliv nejde o nijak expresivní reprodukci, která by detaily vytahovala dopředu. Je to zvuk naopak uvolněný, snad až s dotekem hladkosti, zato čisťoučký a lehoučký, velice snadno srozumitelný.

Na výškách zůstává jistá signatura výraznějšího projevu jako v minulých generací, je ale pocitově výrazně samozřejmější, poklidnější, je tu citelně vyšší nadhled. Poměrně pronikavý záznam činelů v „Malagan Stew“ od Michela Legranda („Le Jazz Grand“ | 1979 | FiveFour | Fivefour 1) zněl velmi výrazně, ale přesto se tu nejvyšší pásmo zdálo lépe integrované, než u nižších modelů – snad proto, že výškáč nemusí jít tak nízko. U regálovek se tak výšky zdály vyzývavější, zde zní dospěleji, jemněji, s vysloveně vynikajícím rozlišením a hlavně oproti minulosti tu není riziko nějaké únavnosti, byť nějakou péči při párování s elektronikou byste věnovat měli, s nacinkanou elektronikou jim to možná slušet nebude.

Ve štíhlém těle se – možná až k mírnému údivu – skrývá solidní dávka síly a dynamiky, takže i těleso Berliner Philharmoniker pod taktovkou Rafaela Kubelíka při „Symfonii č. 9 v E moll, B. 178 (op. 95)“ („9 Symphonien“ | 1973 | Deutsche Grammophon | 423 120-2) působí velmi přesvědčivě. 704 S3 nehrají na objem, ale na sílu, důraz, rychlost a výbušnost. Proporce hudby jsou také slušné, ale není to taková ta hutnost a mohutnost, hrají mnohem spíše na tuhost, švih a sebevědomě přesné ohraničení. Bas vám tak sice možná nerozklepe podlahu pod nohama, avšak konkrétnost a kontrola to bohatě vynahradí ve spojení s celkovou lehkostí. Měniče pak bez problémů snesou celý rozsah běžných pracovních hlasitostí, takže ať už se vám líbí tišší hraní nebo vysoká hlasitost, přijdete si na své.

Scéna v Myslivečkově oratoriu „Abramo ed Isacco“ z alba „Le Belle Immagini“ Magdaleny Kožené (2001 | Deutsche Grammophon | 471 334-2) byla famózně vzdušná, rozpínavá a hudba se tak rozlévala místností v působivé velikosti, aniž by ztratila kontrolu. Zejména zpěvaččin mezzosoprán měl skutečně parádní soustředěnost a stál veprostřed scény, krásně čitelné, konkrétní a přitom nijak tlačený. Signifikantní mezigenerační upgrade je hlavně v tom, o kolik snáz a přirozeněji nabízí své vysoké rozlišení. Zvuk je taktéž velmi transparentní, třeba změna zdroje signálu z CD přehrávače na Roon Nucleus (obojí po analogových výstupech) byla naprosto jednoznačná a 704 S3 snadno přejímají charakter předřazené elektroniky.

Vysloveně vynikající je ovšem podání prostoru – „El Condor Pasa“ od Simona & Garfunkela („Bridge Over Troubled Water“ | 2014 | HDTracks) byla skutečně veliká, vcelku výrazně přesahovala rozteč ozvučnic a vůbec tu nebylo cítit žádnou souvztažnost s hmotou reprosoustav. Přednes je jasný, netechnicky uvolněný a krásně propojený, je to celistvý obraz se spoustou, spoustou, skutečně spoustou vzduchu. Reprodukce je pevná a soustředěná takovou tou přesností, která se přetaví v lehkost a nenucenou realističnost trojdimenzionálního přednesu.

Láskyplné propojení klavírů Boba Jamese a Keiko Matsui ve „Frozen Lake“ („Altair & Vega“ | 2001 | Tappan Zee | EOM-CD-2125) znělo tak, jak zněl sám systém, 704 S3 propouštějí zvuk sestavy bez výraznějších modifikací, snad s výjimkou mírného zdůraznění doznění vysokých tónů, které mají lehounký akcent energie. Stisk klávesy vygeneruje tvrdý, jasný tón, znělý, nahrávka je vlastně až civilně přirozená. Bude hodně záležet na tom, jaký systém si poskládáte a ten dá tvar výslednému zvuku, zdálo se ovšem, že nic ze zkoušeného neinklinovalo k jakékoliv poslechové nepříjemnosti.

Nová řada 700 S3 prošla rekonstrukcí v duchu svých vyšších sourozenců a nutno říct, že je to evoluce zajímavá – přestože tu do jisté míry zůstává signaturní charakteristika s živějším projevem výšek, je to pocitově výrazně dospělejší a samozřejmější projev, citelně transparentnější a méně intenzivní, čímž je přirozenější. Moc pěkné je zpracování, design je modernější a čistší, podobně jako zvuková charakteristika – přes citelné zdražení se zdá, že nová řada za to rozhodně stojí, její urovnaná, soustředěná a krásně vzdušná reprodukce stojí za zážitek!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Celkové naladění 704 S3 působí víceméně vyrovnaně, je tu několik „ale“. Nejpodivnější je propad energie mezi 2 – 3 kHz – to sice zajistí absenci agresivity, avšak jde přeci jen o pokles poměrně velký. Rychlejší útlum energie nad cca 12 kHz je poměrně vlastní tvrdým membránám podobného typu. 704 S3 jsou menší, takže není divu, že ve volném prostoru je první energie vidět na cca 40 Hz a naplno se rozehrají u cca 60 Hz. U stěny a v menších prostorách samozřejmě energie přibude.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Tak jak už bylo zmíněno v textu, impedance 8 ohm je spíš „do záznamu“, reálně by 704 S3 zasloužily označení poloviční, skutečně oscilují kolem 3 ohm v poměrně velké části spektra. Ladění ozvučnice je vidět kolem cca 45 Hz, jediná mírná rezonance je vidět kolem 300 Hz. Zatímco impedanční průběh je přijatelný a zesilovač adekvátní třídy by to měl zvládnout, elektrická fáze přeci jen patří mezi náročnější – stojí za to tak párovat pečlivě a vybírat elektroniku co nejlepší.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 79 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ elegantní provedení

+ kompaktnost a přitom poměrně velký zvuk

+ umí zabasovat i s fyzickou úderností

+ rychlý zvuk

+ velmi pěkné podání prostoru

ZÁPORY

- je třeba relativně více dávat pozor na výběr připojeného systému

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet