Pokud se v 21. století v oboru domácí reprodukce zvuku něco skutečně rozmohlo, pak jsou to výrobci, kteří míří svými produkty do sféry ultra high-endu. Tolik značek s tak enormně drahými přístroji, kabely a reprosoustavami je vlastně až fascinující sledovat. Některé firmy sází na extravaganci, design a luxus a jiné zase na až extrémní technologie a postupy. Spíše do té druhé skupiny patří americká firma YG Acoustics, prošlapávající cestu extrému už od roku 2002.

Vrcholným zhmotněním její filozofie je veliký modulární model Sonja. Modulárním si zaslouží nazvat proto, že základní konstrukce je složena ze tří modulů (k nimž si v nejvyšší specifikaci ještě můžete přidat čtvrtý externí, sloužící jako basový modul) – ty mají různá osazení, vyhovující prakticky jakýmkoliv myslitelným požadavkům.

Začít můžete s „regálovkou“, která se posléze promění v nejvyšší blok skládačky. Jsou tu dva středotónové reproduktory a mezi nimi tweeter, tedy D’Appolito rozložení. Dalším krokem je střední modul, jehož pomocí můžete vytvořit základní sloupovou podobu a může tu být jeden basák nebo tři středobasy. Finálním kouskem je pak široký spodní modul s jedním basovým měničem, přičemž lze téměř libovolně kombinovat, což přináší vcelku unikátní možnost sestavovat si svou referenční reprosoustavu postupně. S každým upgradem pak dostanete nejen nový modul, ale i novou frekvenční výhybku v něm, odpovídající dané konfiguraci. Stejně tak je to lákavý systém, otevírající dveře postupným upgradům spolu s tím, jak firma svůj model vyvíjí – přijdou-li tak například s novou výhybkou, není třeba prodávat model starý a kupovat nový, zakoupíte jednoduše upgrade a vyměníte frekvenční výhybku za tu s novou specifikací. Inu, příkladná modulárnost.

My jsme měli možnost poslouchat verzi Sonja 2.3i v nejaktuálnější specifikaci – shora zmíněný středo-výškový základní modul tam byl doplněn o střední část s jedním středobasem a spodní část s jedním wooferem.

Sonja 2.3i má navzdory své konstrukci z frézovaného leteckého hliníku s fantasticky přesným opracováním (firma vlastní špičkovou CNC frézu, jichž je na světě všeho všudy pár kousků a může si tak dovolit i extrémní detaily jako je téměř neviditelné drážkování přední stěny nebo skutečně dokonalé slícování jednotlivých dílů) až ženské tvary – snad za to může uzounký horní díl, na nějž navazují plynule se všemi směry rozšiřující díly další. Na to, že jsou Sonja 2.3i ve skutečnosti obrovské (179 cm na výšku, 43 cm na šířku a 72 cm do hloubky, to vše s váhou úctyhodných 205 kg), právě díky svým plynulým křivkám s minimem skutečných hran (všechno je jemně zaoblené) se nezdají zabírat ani v menší místnosti nijak nepřiměřený prostor.

Všechny moduly ozvučnice jsou koncipovány jako uzavřené, mezi nimi jsou vždy k dispozici reproduktorové svorky příkladné kvality, ovšem ty primární jsou až úplně nahoře, velmi netypicky vysoko od podlahy. Ostatní fungují pouze jako spojky.

Ultra těžké skříně sedí na podlaze díky trojici šroubovacích hrotů, jimiž se také dá zvolit náklon ozvučnice tak, aby osa výškáče mířila na vaše uši – to pomáhá v případech, kdy sedíte relativně blíže, než by mimořádná výška běžně dovolovala. Tvary ozvučnic s malým množstvím paralelních ploch (díky různým klenutím a náklonům) byly modelovány na softwaru, který si firma vytvořila sama. To díky tomu, že zakladatel Matthew Webster má doktorát z astrofyziky na univerzitě v Cambridge a živil se od mladých let zakázkovou tvorbou počítačových programů pro náročné výpočty a modelování.

Zásadním aspektem konstrukce (a v konečném důsledku tak i cenotvorby) je skutečnost, že drtivá většina použitých materiálů a prvků je vyráběna „in-house“ – to je příklad onoho technologického extremismu, zmíněného na začátku. Počíná to výběrovým leteckým hliníkem, onou ultra přesnou frézou a končí třeba tím, že každá membrána začíná jako 7 kg ingot hliníku, který se poté ofrézuje na požadovaný tenounký tvar, vážící méně než gram (odpad se samozřejmě recykluje). Je to přístup hraničící z běžného pohledu s šílenstvím, ale dovoluje firmě mít vše přesně tak, jak si designér představuje.

Začněme u vysokotónového reproduktoru. Jde o tkanou kopulku průměru 2,5 cm, vsazenou do širokého zvukovodu. Není tu však pouze tkanina, ale také jemná podpůrná mřížka, jak jinak než vyfrézovaná z leteckého hliníku. Celá tato zpevňující kostra prý váží pouhých 30 mg a přesto dává měkkému vrchlíku pevnost srovnatelnou s klasickými celokovovými řešeními. Také magnetický systém pro tweeter s názvem ForgeCore se vyrábí na přesných CNC strojích. YG Acoustics říkají, že právě výroba na míru (protože jde o magnet a pracovní komoru zároveň) je pro ně kritickou součástí designu a výhodou je jejich možnost vytvářet celý systém ve třech dimenzích díky pětiosým frézám. Výsledkem by mělo být nadstandardně nízké zkreslení a to zhruba o 10 dB. To by mělo vést k „lehčímu“ a samozřejmějšímu přednesu.

Zbylé měniče využívají membrány – z leteckého hliníku, samozřejmě – „vykované“ technologií BilletCore, popsanou výše (frézování z masivního bloku). Zůstává kónus s požadovanou geometrií a tloušťkou pouze 0,2 mm a váhou jen 30 gramů. Tato výrobní metoda také přináší velmi nízké tolerance (typicky prý cca +/- 0,2 dB, zatímco tolerance u běžných měničů se pohybují mezi 1-2 dB). V Sonja 2.3i najdete dva 15 cm středotónové měniče a dva 26 cm basáky tohoto typu.

Také frekvenční výhybky co do komponentů a konstrukčních postupů odpovídají ultimativní třídě. Jsou koncipovány dle firemního přístupu DualCoherent 2, tedy sladěné v časové i frekvenční doméně. Simulace frekvenčních výhybek probíhá na softwaru napsaném ve firmě právě pro tento účel – cílem je dosažení perfektně rovné frekvenční odezvy a téměř nulové relativní fázové odchylky mezi měniči, tedy (téměř) dosažení teoretického ideálu +/- 5 stupňů. Mimo jiné se aplikuje i technologie ViseCoil, neboli zapouzdření cívek do jakýchsi frézovaných „držáků“, eliminujících vibrace – to zlepšuje kontrolu nad reproduktorem a usnadňuje práci zesilovači.

Co se týká součástek, pochází většinově ze špičky katalogu Mundorf, ale třeba cívky používají YG Acoustics vlastní a říkají jim ToroAir. Jde o toroidní cívky na vzduchovém jádře, navržené prý s ohledem na minimalizaci rušení okolních komponentů. Přechodové frekvence pásem jsou na 65 a 1 750 Hz dle specifikace.

U Sonja 2.3i nenajdete konkrétní frekvenční odezvu, jakkoliv vágně je naznačeno, že nabízí toleranci +/- 1 dB ve slyšitelném pásmu, tedy 20 – 20 000 Hz, což je extrémně ambiciózní tvrzení, podtržené ještě dovětkem o „reálně využitelném rozsahu“ pod 20 a nad 40 000 Hz. Jmenovitá impedance 4 ohmy přiznává (nijak zvlášť kritický pro tuto třídu) propad na 3 ohmy a charakteristická citlivost činí 88 dB (ovšem bez podrobností o tom, za jakých podmínek).

Sonja 2.3i jsme poslouchali v bratislavském, prakticky na míru stavěném showroomu dovozce se zakázkovou akustikou. Co víc, také sestava patřila do ultimativní ligy – zdrojem signálu byl Roon na serveru Taiko Extreme, zesilování měl na starosti řetězec od Pilium Audio ve složení Ares, Elektra a Hercules. Digitálním datům umetal cestu switch Paul Pang Quad Switch, vše se napájelo přes Torus Power AVR filtr. Všechny komponenty byly uloženy na nožkách, racích a příslušenství Hifistay, propojeno bylo vyššími modely od Siltech. Jako alternativa byla k dispozici analogová sestava s kombinací gramofonu Kuzma a optoelektrické přenosky DS Audio.

Ve „Fine and Mellow“, původní písni od Billie Holiday, adaptované Evou Svobodovou a Luboš Andršt Acoustic Set („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022), zazněl decentní kontrabas s krásně autentickým napětím, je to rychlý a samozřejmě tvarovaný tón, zní přesně, čistě a „jednoduše“ za každých okolností. Zejména sílu a fyzičnost impulsu je perfektní, kvalitu tady už určuje jen a pouze nahrávka. Je to takové trochu nenápadné kouzlo naprosto čistého, zcela pevného a úplně samozřejmě dávkovaného basu, který je prostě přirozený. Ještě o kousek lepší nahrávku a máte se zavřenýma očima pocit skutečného nástroje v místnosti tak, jak to umí jen ty nejlepší systémy. Sonja 2.3i pak hrají s neuvěřitelnou dávkou sebekázně a klidu.

Pronikavý a roky profesionálního tréninku k dokonalosti vyladěný hlas Štefana Margity v „Dalla Sua Pace“ z Mozartova „Dona Giovanniho“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) měl fantastickou průbojnost a brilantní lidskost zároveň. Systém dokázal úchvatně přednést všechny odstíny a drobounké nuance, je tu skutečně výjimečně přirozená soustředěnost a konkrétnost, nelimitovaná energie a hlas přenesený s naprosto netlumený, neupozaděný, ale ani nijak nezdůrazněný. Sonja 2.3i nabízí absolutně snadnou srozumitelnost, famózní plasticitu a zřetelnost, přitom samotné reprosoustavy ale vůbec nevnímáte. Jsou jen uvaděčem pro hudbu a když zazní zpěv, ony prostě zmizí, v hudbě po nich není ani stopy.

Říkat, že všechny ty košaté a nádherně znělé činely v Decziho „Morgan“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) byly křišťálově čisté, kovově řízné a absolutně konkrétní, jako by skutečně vyvstávaly z nástroje přímo v místnosti, to je snad škoda slov. Prostě to tak bylo, Sonja 2.3i nemají ani špetku agresivní řezavosti, jen a pouze autentický říz. Tolik různých informací, které se přenesly do místnosti, bylo vlastně až k neuvěření – nahrávka je absolutně propracovaná, jsou tu dokonale vykreslené dozvuky, textury, vše je tak technicky dokonale přesné, že tu po techničnosti není ani stopy.

Z reprosoustav je cítit, že jediným reálným dynamickým limitem je tu nahrávka samotná – „Agnus Dei“ z „Requiem in C minor“ od V. J. Tomáška („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) je v podání Pražské filharmonie a Kühnova sboru vlastně záznam velmi pěkný a je to znát. Projev Sonja 2.3i je neomezený, sebevědomý a vyzrálý. Nejsou to žádné okázalé orgie energie, není to načančané drama, je to klid, je to přehled, je to samozřejmost a je to naprostá, nesvázaná kontrola. Nahrávka je vykreslená naprosto autenticky – je-li někde špetka komprese, vnímáte ji, je-li dynamická špička pečlivě zvukařsky zpracovaná, je famózní a je fuk, zdali hrajete tichoučce nebo nahlas, struktura skladby, čitelnost i dynamické gradienty jsou pořád stejně jednoznačně prezentované. Reprosoustavy mají obří rezervu a ustojí úplně cokoliv, co snese váš systém, vaše místnost a vy a to aniž by ztratily byť na okamžik svůj totálně neutrální charakter.

Kytarová „Ellias“ Ivana Koreného („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) zněla bez prvoplánové expresivnosti, čistota je dokonalá a jen stěží tu lze vystopovat nějakou špetku vlastního charakteru reprosoustav jako takových. Takhle zní skutečná neutralita – nejen pocitové přirozené vyvážení frekvenční, ale také absence techničnosti a vlastně jistá „obyčejnost“, kdy tu není cítit nic navíc a musíte si tak chvíli zvykat na to, jak reálný přednes je. Je to vlastně víc jako koukat na dokument National Geographic, než sledovat hollywoodský blockbuster, pokud dovolíte takové přirovnání. Co se týká kytary samotné, je vykreslená v trochu větších proporcích a má všechno, co se vešlo do nahrávky, je to jako být muška na špičce mikrofonu. Přehlednost je dokonalá, každý struna má svůj vlastní, perfektně artikulovaná zvuk, kov má parádní texturu a jeho zvuk se pojí s teplým dřevem těla v pozadí. Chybí jen maličká špetka do toho, abyste začali hledat kytaru v místnosti.

Sonja 2.3i jsou vysoké reprosoustavy a jejich „prostorotvorná“ část je ve výšce uší stojícího muže, takže i přes jejich výrazné naklonění byl obraz orchestru Virtuosi di Praga, řízeného Oldřichem Vlčkem ve Vivaldiho „The Four Seasons – Concerto No. 2 in G minor“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022) posazený relativně výš, tak trochu jako kdybyste seděli poblíž pódia. Ale to nevadí, pocitově ozvučnice reprosoustav mizí a zůstává jen špičkově plastický obraz s velkou šířkou i hloubkou, kam se orchestrální těleso vejde bez pocitu nějakého stlačení. Nástroje před vámi stojí jednotlivě, naprosto zřetelně oddělené, kolem nich je ohromná porce vzduchu a hranice každého tónu jsou perfektně a přesto nenásilně a čistě zahrané. Je to také rychlý zvuk, v němž se nic „nezapatlá“, více přehlednosti si jen stěží přát.

V čem jsou YG Acoustics (respektive celý řetězec na ně napojený) vynikající, to je jejich schopnost zahrát přesně tak, jak zní nahrávka, elektronika, kabel nebo třeba podložka pod komponent. Všechno je slyšet. V dané sestavě bylo vše vyladěno „bez charakteru“, takže zůstal jen pěkný, možná lehounce vřelejší klavír Jana Hřivnáče a tučné bicí Karla Turnovského v „Romantic Piano – Foxtrot“ („Kaleidoskop“ | 2022 | Audio Video Show Praha | AVS2022), směsi variací na známé melodie. Byla to prostě zábava, není tu co řešit, čím se trápit, hudba jednoduše šlape, má skvělý rytmus i šťávu (protože takový je záznam). Klavír je úderný, bicí perfektně realistické v pronikavosti i tvrdosti.

No a pak přišel na řadu gramofon a škála různorodých vinylů, kdy zvuk získal kulatou, měkkou podobu, nabyl zjevné harmonické zkreslení (nicméně s kýženou vinylovou příjemností) a přísahali byste, že jde o jinou sestavu. To jen dále podtrhlo skutečnost, že Sonja 2.3i v podstatě „nejsou“ – navzdory velkým rozměrům jejich extrémní konstrukční postupy a nezpochybnitelně špičkové součástky vytváří tak přesný, tak čistý, tak snadno reagující zvuk, že se reprosoustavy samotné blíží ideálu neexistujícího vlastního charakteru. Jsou úchvatné v tom, jak obrovský potenciál v sobě skrývají – respektive v tom, že jejich potenciál je vlastně tak velký, jak je velká jejich cenovka. Extrémní řešení v extrémní sestavě nabídlo zvuk až nečekaně „normální“, nenápadný a maximálně autentický. Je nutné říct, že to samozřejmě není zvuk pro toho, kdo chce během prvních pár vteřin být smeten emocemi a zážitky a po půl hodině jít zase po svém. Zvuk Sonja 2.3i je jako krásné víno nebo mnohachodová večeře ve skvělém podniku či prohlídka špičkových sbírek umění – musíte si udělat čas, musíte se naladit a musíte pomalu, v klidu vstřebávat, pak teprve doceníte to, že jste na krok od opravdové dokonalosti…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, s akustikou vytvořenou na míru s cílem dosažení frekvenční i časové vyrovnanosti.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že Sonja 2.3i bez problémů dosahují na nějakých 25 Hz, v reálu pak nabízí solidní celkovou vyrovnanost a je vidět, že jejich energie reaguje na úhel natočení, takže si můžete vyladit množství výšek. Basu je tu dost, ale ne obří přebytek a v zásadě je vidět, že jde o skutečně plnorozsahové a v reálu „rovné“ reprosoustavy.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Na grafu výše bylo také vidět, jak do frekvenční odpovědi promlouvá místnost, zde jsou naopak jednotlivé komponenty – a ty fungují výtečně. Křivka odpovědi vysokofrekvenčního měniče odpovídá tomu, jak se chovají reproduktory se zvukovody ve chvíli, kdy právě vliv toho zvukovodu vyřadíte. Při poslechu z reálné vzdálenosti je odezva vyrovnaná.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Křivka impedance se nepropadá do nijak drasticky nízkých úrovní, stejně jako nemá žádné extrémně náročné přechody. Je tu vidět rezonance na vysokofrekvenčním spektru, kdo ví, čím přesně mohou být způsobené. Elektrická fáze se taktéž drží v bezproblémových mezích, jakkoliv samotná není úplně dokonale čistá – v kontextu kategorie a připojené elektroniky to není ale nic, čeho byste se měli bát.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓ ]

EUR 162 000,-

cca Kč 3 999 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nekompromisnost konstrukce

+ až fascinující náročnost výrobních procesů

+ vpravdě referenční neutralita

+ možnost modulárního růstu od základního modelu

+ možnost rozumných budoucích upgradů

+ perfektně disciplinovaný přednes

+ přirozená soustředěnost

+ totální transparentnost – mimořádně snadno slyšitelný vliv každé části sestavy

+ dynamika bez limitu

ZÁPORY

- postrádají jakýkoliv wow efekt a je nutné k nim pečlivě volit sestavu i zvykat si na jejich zvuk

- cena je stejně extrémní jako aplikované technologické postupy

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.sk 

fSdílet

Tweet