Německá značka Fischer&Fischer již desítky let kráčí vlastní konstrukční cestou a z volby atypického materiálu pro ozvučnice svých reprosoustav udělala svou největší přednost. Břidlicové ozvučnice v sobě pojí originální estetickou stránku a mimořádnou pevnost, byť za cenu komplikovaného výrobního procesu.

Značka má ve svém portfoliu poměrně širokou škálu modelů a to od kompaktních regálovek po až gargantuovsky veliké vícedílné podlahové systémy. Spíše k těm druhým se pak řadí model SN-670, jehož ozvučnice sestává ze dvou modulů.

Oba bloky mají čistě tvar kvádru, mocná váha kamene se rozkládá na velkých kovových profilech a hrotech, vpředu jsou měniče a obě části sází na bassreflexy - to jsou základní poznávací znamení. Dolní polovina patří dvojici basových měničů a kupředu mířícímu bassreflexu, horní polovina obsahuje dva středotónové měniče a tweeter v D´Appolito konfiguraci. Jak dole, tak nahoře jsou reproduktory spojeny kovovými pláty, které fungují jednak esteticky, jednak odsazují reproduktory od skříně a zmenšují tak difrakce.

Vzadu objevíte v horní skříni dva mohutné bassreflexové průduchy a desku s jedním párem terminálů. Ten je z výroby kabely propojen s obdobnou deskou na spodním modulu, primární terminály jsou pak u paty vespod.

Mimořádná pevnost ozvučnic s tloušťkou 2 cm (místy i více) dovoluje konstruovat kabinety prakticky bez rozpěr a jen s minimem tlumení. Firma si také navrhuje a nechává na zakázku vyrábět všechny měniče. Výšky hraje skládaný pásek AMT Mundorf se zakázkovými úpravami, středy dvojice 18 cm kónusů z karbonizovaného papíru a uhlíkové fólie.

Oba basové měniče mají odvážný průměr 22 cm, membrána opět sestává z uhlíkové folie, tentokrát ale na základu z lehké, ale pevné pěny.

Třípásmová frekvenční výhybka je sestavena z výběrových součástek, funguje jako fázový i impedanční korekční filtr a sází na 1. a 2. řád. Výrobce udává frekvenční rozsah 24 - 27 000 Hz v toleranci +/- 3 dB, jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 92 dB / W / m.

Dobré je rozhodně zmínit i fyzické proporce reprosoustav – v prvé řadě budete chtít dobře prověřit nosnost podlahy, protože sloupky váží mocných 129 kg. Výška reprosoustav od podlahy činí také pěkně výrazných 132 cm, na šířku zaberou 38 cm (byť samotné kabinety mají 27,5 cm) a do hloubky jsou protažené na 47,5 cm. Jde jednoduše už o řádný kus reprosoustav.

SN-670 jsme měli možnost poslouchat v prostorách hotelu Don Giovanni, kde se koná také Audio Video Show Praha. Společnost reprosoustavám dělala elektronika T+A – přehrávač MP 3100 HV a integrovaný zesilovač PA 3100 HV. Oboje bylo zprvu připojeno na filtr Mudra PX, nicméně zesilovač výrazně lépe hrál bez filtrace. Propojeno bylo kompletně kabeláží od T+A.

Už od pohledu je celkem jasné, že SN-670 jsou konstruované se záměrem dosáhnout plnorozsahové reprodukce a jak ukazuje kontrabas v „I can’t stop loving You“ od Madeline Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689), umí se reprosoustavy položit řádně hluboko. Ačkoliv pro úplně ideální kontrolu a využití těch posledních 5% potenciálu by jim „slušelo“ připojení ještě vyšších modelů koncových stupňů s ještě větší proudovou rezervou (jsou to věru „hladové“ reprosoustavy), nicméně už integrovaný PA 3100 HV s nimi dokázal nabídnout úžasně graciézní, mohutný (možná spíše až obrovský) bas s nádhernou, mimořádně snadnou a samozřejmou artikulací – oddělení jednotlivých brnknutí bylo precizní, zvuk byl koncentrovaný a sebejistý a to vše dohromady vytvořilo „plnoformátový“ vjem kontrabasu včetně jeho vřelosti, pocitu váhy a pocitu přítomnosti toho velkého dřevěného korpusu nástroje v prostoru. Bas dýchal, plynul a jen si tak luxuně mlasknul s každým dalším tónem, čistý a jasný. Spodní limit v praxi SN-670 nemají, kam jim dovolí jít elektronika, tak půjdou.

Na sebevědomý pocit „naddimenzovanosti“ navazuje zvuk i ve středním pásmu – zpěv Renée Fleming v „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2) zněl s transparentností ultra high-endové sféry, fantasticky nestresovaný a otevřený, s rezervou stejně mohutnou, jako byl sám objem zvuku. Vokál je bez zachvění jasný v celém rozsahu, živý a hlavně sytý, překypující pocitem „hmotnosti“. Je to lidský, šťavnatý vokál. SN-670 jako kdyby také zcela suverénně prokreslovaly zvuk, bez jakékoliv snahy rozkrývají nahrávku a jednoduše zvuku „nepřekáží“, prostě v prostoru nejsou a jen se k vám zpředu line hudba s perfektní čitelností a srozumitelností, plastická a zřetelná.

Své kvality pak prokázal též vysokotónový reproduktor, pocitově naprosto bezešvě „zapuštěný“ do celkového frekvenčního rozsahu – cinkot činelu v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2) měl nádherný odpich. Žádné lehoučké víření, žádné tvrdé cinkání, prostě přesný, čistý a super rychle podaný a tím též super detailní zvuk velké kovové plochy. Nesmírně snadno tu lze identifikovat jednotlivé detaily dozvuku, všechno je excelentně prokreslené. Navíc má ale tweeter také schopnost udržet objem a plnost, není to ten přesný, ale tenký páskový zvuk, je šťavnatý a hmotný, cinká tu činel se zřetelným kusem hmoty.

Dynamický potenciál reprosoustav zjevně přesahoval schopnost prostoru o výměře bezmála 40 m2 energii absorbovat, SN-670 umí bez zaváhání vyplnit i obrovské prostory, naopak navzdory své relativně kompaktní velikosti je dobré nepodlehnout iluzi, že mohou zapadnout do běžného českého obýváku s 20 – 30 metry čtverečními (tedy pokud neprovedete řádné akustické úpravy, ideálně ty plnohodnotné stavební). Tyto sloupky už patří do kategorie, kde více záleží na schopnostech zesilovače a limitech nahrávky – z pohledu makrodynamiky jsou schopné zcela v klidu, až netečně snést a reprodukovat nápor libovolné špičky a snad i díky tomu zněly akustické nástroje v „Piano Quintet in E-Flat major op. 44“ Roberta Schumanna („The Complete Piano Trios“ | 1997 | Philips | 456 323-2) tak nesmírně uvolněně, tak sebevědomě, že už se ztrácel pocit reprodukovanosti. Ať už šlo o důraznost velkého klavíru nebo rychlost smyčců, SN-670 prostě stačí…

Možná by se zdálo, že SN-670 staví svůj zvuk hlavně na mohutnosti a robustnosti nebo schopnosti předat energii v až nadživotním měřítku, ale pečlivý návrh a velmi kvalitní komponenty jim dovolují jednak hrát i poměrně dost potichu (respektive třeba kontrola basu zůstává dobrá i při úrovni, kdy se můžete bavit nezvýšeným hlasem bez pocitu rušení), jednak – jak ukázala „Feeling Yourself Disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644) – ale dokážou udržet i v komplexnějších nahrávkách naprostý pořádek, respektive přesně takový, jaký zvládne zorganizovat elektronika a zvukař při záznamu. Skladba zněla s velkolepou mohutností, hmotná až hřmotná a přesto filigránsky jemný detail textury činelu byl naprosto jednoduše přítomný a zřetelný, přesto ani ultra intenzivní basová složka nezastírá čitelnost, otevřenost a jasnost vokálu nebo pocit plasticky přítomného piana. Ač zvuk je maličko jadrnější, s velkým nadhledem dává pocit organizace nahrávky od A do Z – vysokotónový měnič je ještě o dýchnutí lepší, rychlejší a detailnější než měniče dynamické, ale přesto spolu pěkně harmonicky drží v jednom celku.

Aby SN-670 vydaly to nejlepší ze svého potenciálu i stran stereo báze, potřebují poměrně velký odstup od stěn – bočních i zadních. Stejně tak stojí za to zejména kvůli výškám a pocitu soustřední (jakkoliv tweeter sám o sobě není nijak dramaticky směrový, tak D’Appolito rozložení měničů směrovostí trpí) důsledně nasměrovat reprosoustavy vtočením (téměř každý cm je znát), stejně jako udržet optimální poslechovou vzdálenost, která by mohla být kdekoliv od 3 do 10 metrů. V kontextu toho, že je ideální reprosoustavám dát alespoň metr a půl či dva od stěn do samo o sobě docela dobře definuje vhodnou poslechovou místnost. Splníte-li požadavky, nabídnou SN-670 opravdu velký zvuk s pocitem, že ozvučnice zůstávají v prostoru jen jako sošné prvky, ale zvuk se rozlévá i za jejich hranicemi po pravolevé ose nebo že má hloubku, do níž se přesvědčivě „vejdou“ i akustické nástroje a hudebníci. „Over the Rainbow“ od The Modern Jazz Quartet („Fontessa“ | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) byla krásně „prostorná“ a vzdušná, s nástroji pečlivě lokalizovanými, ale nikoliv tak technicistně holografickými. Je to přehlednost jaksi uvolněná, ale samozřejmá, zvuk má pak až lehce nadživotní proporce.

Kouzlo Fischer&Fischer obecně je v tom, že nabízí mimořádně snadný poslech bez „zaokrouhlení“ informací v nahrávkách nebo nějakém jiném omezování autenticity či čistoty reprodukce. Ani SN-670 se pak tomuto trendu nevymykají – navzdory jistým limitům kvality nahrávky „Champs Elysées“ od Zaz („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216) byl poslech naprosto úžasně relaxační, napumpovaný rytmus, rozverná atmosféra a pocit živoucí, řinoucí se hudby vás jednoduše strhnou. Hudba nemá limit ve frekvenčním rozsahu ani dynamice (byť zrovna tato skladba na to není úplně drastický test), všechno organicky plyne a vytváří skvělý, bohatý, plnokrevný a hlavně radostný zážitek, který snadno trvá dlouhé, předlouhé hodiny.

Fischer&Fischer SN-670 jsou řádně drahými reprosoustavami, nicméně za své peníze tu dostáváte těžkotonážní nástroj, s nímž zažijete vzletnost libovolné hudby s nebývalou snadností a lehkostí. Musíte jim dopřát dost prostoru k dýchání a musíte je „podržet“ špičkovou elektronikou (respektive nemusíte, ale pak takové své rozhodnutí rychle uslyšíte), odmění se vám nicméně tím, že z prostoru akusticky zmizí a zanechají za sebou pouze hudbu, hudbu nelimitovanou dynamicky či frekvenčně, hudbu snadno plynoucí, ba se až řinoucí k posluchači, hudbu plnou energie a chuti, hudbu takovou, s jakou je radost trávit čas.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 38 metrů čtverečních, nepravidelného tvaru a s jen minimální akustikou, řešenou několika panely. Místnost byla menší a živější, než by pro reprosoustavy bylo optimální.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Při měření v blízkosti reprosoustav se jasně ukázala interakce se zadní stěnou, který zesílila basovou odezvu na 60 Hz, byť i samy o sobě mají SN-670 lehce dominantní spodní pásmo. Slibovaných 25 Hz je vidět s energií na úrovni cca -10 dB, což v reálném světě vůbec není špatné. Od 200 Hz výše jsou pak reprosoustavy vyrovnané v toleranci pouhých +/- 2 dB, hlavně ale prosté jakýchkoliv prudkých propadů nebo peaků. I propad na 280 Hz lze spíše připsat vlivu místnosti. Obecně je po započtení vlivu prostoru vidět, že SN-670 patří mezi vyrovnané reprosoustavy s jen drobným zdůrazněním basového spektra.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedanční křivka je poměrně nesmlouvavě nastavená. Sedlo mezi prvními peaky naznačuje ladění bassreflexu kolem 28 Hz, v kriticky nízkých hodnotách se pak nachází od 65 Hz až do 120 Hz. Jde o pokles až mezi 2 – 3 ohmy, což bude znamenat dosti výrazné nároky na zesilovač. Ne snad úplně drastické, impedance je velmi klidná a křivka jasně ukazuje pevnost kabinetů, absenci rezonancí a vnitřního stojatého vlnění a vůbec poctivou konstrukci. Pokud ale rádi hrajete nahlas hudbu s vyšším obsahem basových tónů, monobloky s vysokou proudovou kapacitou jsou vhodnými partnery. Elektrická fáze je stejně poklidná a disciplinovaná jako impedance, u této veličiny pak není vůbec nic ke kritice, nikde nevybočuje z optimálních mezí.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 700 920,-

EUR 25 960,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ mimořádně pohodové poslechové zážitky

+ dramatická dynamika

+ celková přirozenost vyznění

+ pocit transparentnosti a otevřenosti

+ tolerantnost k chybám elektroniky i nahrávek

+ podmanivě muzikální

ZÁPORY

- vyžadují nekompromisní elektroniku

- stejně tak vyžadují alespoň 35 m2, spíše 50 m2

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Rodel Audio | www.rodel-audio.cz & Audiofeel | www.audiofeel.sk 

DOVOZCE: IBD czech | www.ibd-czech.cz & IBD slovakia | www.ibd-slovakia.sk 

fSdílet

Tweet