Řada Tempus by se dala označit za vstupní bránu do výrobního katalogu německé značky Magnat. Sloupek Tempus 77 pak tvoří vrchol této série a dalo by se říct, že za nemnoho peněz nabízí poměrně hodně materiálu a měl by to být optimální vstup do zaplatitelné hi-fi reprodukce.

Tím nemyslíme jen rozměry klasické čtyřstěnné pravoúhlé ozvučnice z MDF panelů, byť 15,5 kg v rozměrech 102,5 x 29,5 x 32 cm (v x š x h) není málo ani z tohoto pohledu. Kabinety pak pro větší stabilitu stojí na dvou příčných podstavcích s hroty. Zpracování víceméně odpovídá cenové hladině, je jednoduché, ale v reálu vypadá lépe než na studiových fotkách.

Pokud máte rádi působivou velikost, bude se vám líbit, že čelní stěna je z velké části zaplněná čtveřicí reproduktorů se silnými hliníkovými rámečky, díky čemuž jsou Tempus 77 vizuálně poměrně výrazné. Nahoře se nachází středotónový měnič, pod ním v obdélníku ne nepodobném vizitce najdete kopulku vysokotónového reproduktoru a pod ním dvojitý basový měnič, od pohledu identický s tím středotónovým.

V zadním panelu se otevírá dokonce dvojice bassreflexových plastových nátrubků, u paty je na klasické vaničce se "schůdky" nasazena čtveřice reproterminálů, tedy bi-wiringová konfigurace, byť v této třídě spíše pro lepší pocit (neb jen málokdo asi bude ochoten investovat do dvou sad kabelů, neřkuli přímo zesilovačů - to snad jen u bi-amp připojení A/V receiverů pro přední páry multikanálových setů by to mohlo být "bezpracně" zajímavým řešením).

Nejvyšší tóny vyzařuje klasická 2,5 cm široká měkká kopulka s neodymovými magnety, středy i basy vlastně produkují identické měniče s membránami o průměru 17 cm. Materiálem těchto kónusů je lakovaný papír.

Výhybka rozděluje signál do tří pásem filtry se strmostí 24 dB na úrovních 330 a 3 300 Hz. Tempus 77 mají hodně vysokou citlivost 92 dB / 2,83 V / m a výrobce jim přiřkl impedanci v rozsahu 4 - 8 ohm. Udává pak výjimečně ambiciózní frekvenční rozsah 22 - 45 000 Hz, ovšem bez udané tolerance.

Magnat Tempus 77 jsme poslouchali na běžných redakčních sestavách (detaily viz pravý sloupec ->), zejména pak na setu Cambridge CXA80 / CXC a na Naim Nait XS / NAP250, kde zdrojem bylo OPPO BDP-105D. Srovnávalo se s Harbeth Monitor 30 nebo třeba Xavian Perla a Premio.

Poměrně skladné sloupky Tempus 77 se na svou cenovou kategorii pouští do naprosto dostatečné hloubky, byť je cítit, že kontrabas v Hadenově "Noche de Ronda" ("Nocturne" | 2001 | Universal Music | 013 611-2) je na ně (ostatně i na jakékoliv jiné podobné v této třídě) trochu příliš velký a díky tomu zde absentuje taková ta úplná sytost a hutnost, nicméně objemově se reprosoustavy snaží a bas vám pocítit už rozhodně umí dát. Okraje tónů jsou spíše trošku měkčí, celkově je bas lehce laskavěji zakulacený a uvolněný, nicméně vřele příjemný a kultivovaný.

Vokál Renée Fleming v "Hallelujah" z "Dark Hope" (2010 | Mercury | 2739699) byl sametověji a měkčeji pojatý, vyladěný trošku "do hezka", možná i trochu směrem do éterična díky své lehkosti, ale celková příjemnost byla zrovna u téhle trochu říznější nahrávky spíše pozitivním faktorem. Hlas sice není úplně dokonale zafixovaný, zato však je velký a jasný, střednímu pásmu vládne tolerance a klid, takže si můžete pouštět co chcete v jaké chcete kvalitě a téměř na jakékoliv elektronice a reprodukce zůstává nekonfliktně příjemná.

Syrová live nahrávka "Dreaming of the master" od Art Ensemble of Chicago ("Live in Berlin" | West Wind | WW2051) má překrásně (byť přeci jen poměrně přímě) nahrané kovové perkuse, Magnat v rámci své třídy sází spíše na expresivnější, objemnější a výraznější, znělejší podání, není ovšem naštěstí vulgární ani při vyšších hlasitostech a ani ony živé výšky neunavují. Cinknutí mají už i nějakou strukturu a kovový charakter tónu prostě zazní kovově - vlastně to vůbec nejsou s ohledem na šestnáctitisícovou cenovkou špatné výšky.

Lisztův "Mefistofeles" z "Faustovské symfonie" (1995 | Denon | CO-78826) ukázal, že Tempus 77 se nesnaží být na efekt velké, dramatické a všeobjímající, hrají trochu tenčeji, zato však se slušnou organizací, celkově poklidněji. Jejich makrodynamika vás na záda nepoloží, jsou ale férově čitelné jak při celkem nízkých, tak i hlasitých poslechových úrovních a reagují na signál snadno a bez komplikací.

Celková slušná přehlednost a kontrola je jedním z faktorů, které pomáhají také solidní orientaci v nahrávce; třeba v koncertním záznamu Lindsey Buckinghama "Live at the Bass Performance Hall" (2008 | Reprise | 9362-49903-1). Jeho "Not too late" sice nebyla podána s delikátní analytičností z high-end sfér, ale celkově nekomplikovaný a nepřehnaný zvuk se nesnaží tlačit za své možnosti, navíc díky kulatější příjemnosti můžete v klidu poslouchat a nesnažit se nutkavě pitvat nahrávky. Tempus 77 nejsou studiové odposlechy a není to nijak ke škodě.

Ačkoliv v "The foggy dew" od The Chieftains ("The Wide World Over" | 2002 | rcaVictor | 09026639172) trošičku chyběla hloubka hudební scény (což je však v této třídě zcela typické), takže celkový dojem nebyl úplně trojdimenzionálně holografický, nicméně absence celkové přehnanosti nebo snahy tlačit příliš na pilu udržela dění v mezích přehlednosti a pravolevé dění v klidu. Se stoupající hlasitostí se pak přehlednost a jistota zlepšuje, zvuk se jakoby usazuje.

I méně zvukařsky brilantní nahrávku "Song to say goodbye" od Placebo ("Meds" | 2006 | 0602537175369) pak Magnat Tempus 77 zbavily díky svému lehkému způsobu hraní hran a ostrostí, nebyl to sice vysloveně audiofilský poslech, ale celková uvolněnost a nekomplikovanost vás nechá poslouchat libovolně dlouho, soustředěně i nesoustředěně.

Magnat Tempus 77 jsou solidním hráčem z dostupné kategorie - pokud chcete sloupové reprosoustavy s univerzálním charakterem, kdy je vlastně trošičku jedno, zda má vaše elektronika nějaké chyby nebo posloucháte výsledek loudness war, pak Tempus 77 nejsou nezajímavé. Nenáročné jsou v podstatě na každý aspekt soužití, vypadají obstojně, nestojí mnoho a i když by mohly snad hrát v některých chvílích o něco hlouběji a plněji, jejich spořádaná nekonfliktnost je skvělá pro "normální lidi s normálním audio systémem a normální audiotékou"...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Na svou cenovou kategorii nabízí Tempus 77 až nebývale vyrovnanou frekvenční odezvu, jakkoliv reálný nástup je vidět až někde na 60 Hz, slibovaných 22 Hz odpovídá poklesu -20 dB, pocit plnosti zajisté podtrhne i trochu osamělý peak na 30 Hz, pocházející od bassreflexů. V reálu však - pokud nečekáte nejhlubší bas v plné síle - předvádí Tempus 77 velmi solidní výkon.

Impedance (červená) vykazuje vcelku běžný průběh, od udávaných 4 - 8 ohm se odchyluje minimálně, překvapivě klesá na 3 ohmy v nejvyšších oktávách. Spolu s průběhem elektrické fáze lze ale říct, že Tempus 77 jsou s ohledem na svou kategorii rozumně spořádané. Zákmit na hranici 200 Hz naznačuje nějaký nedostatečně vyztužený bod na ozvučnici, i to je ale s ohledem na cenovou kategorii pochopitelné.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 15 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkově poklidný, ale přehledný zvuk

+ dobrá cena za "kus bedny"

+ celková hudební univerzálnost

ZÁPORY

- zvuk by mohl být plnější a soustředěnější

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: HIFI GUIDE | www.hifi-guide.cz 

fSdílet

Tweet