Gramofony s přímým náhonem aby v dnešním světě jeden pohledal. Tuto koncepci asi nejvíce zpopularizoval Technics, když svůj model SL-1200 vyráběl od roku 1972 do roku 2010, tedy neskutečných 38 let. Shodou okolností ale po delší době "půstu", kdy bylo k dispozici jen minimum modelů typu direct drive, se začínají objevovat znovu v katalozích vícero značek. Jednou z nich je i Onkyo, které s modelem CP-1050 zamířilo do vod základního, dostupného hi-fi.
Model CP-1050 je mnohem větší a výraznější kus gramofonu, než je v těchto cenových relacích obvyklé. Ve sférách, kde vládnou útlé Pro-Ject a jejich deriváty, je ale potěšující vědět, že gramofon může být i domácí optickou dominantou. 8,6 kg hmotnosti je natěsnáno do rozměru 45 x 15,8 x 36,8 cm (š x v x h) a vše ještě zdůrazňují ostře řezané, klasicky hranaté tvary. Gramofon stojí na čtveřici velkých nožek ve velmi měkkém uložení, takže účinně potlačují vibrace. To ostatně zvládá i samotné tělo gramofonu, můžete si do něj při reprodukci šťouchat a ťukat jak chcete, do reprodukce otřesy téměř neprostupují - to je rozhodně v dané cenové třídě chvályhodné.
Pod protiprachovým krytem je dominantní hliníkový talíř s gumovou podložkou, usazuje se přímo na masivní trn, spojený s motorem s vysokým točivým momentem. Nepřítomnost řemínku znamená větší komfort, okamžité roztočení a výrobce říká, že též významně nižší míru vysokofrekvenčního rušení. Veškeré ovládání probíhá za pomoci velkých tlačítek, je rychlé a přehledné, byť má blíže ke komerčních automatům, než k audiofilským gramofonům. Ale z hlediska komfortu nelze mít jedinou výtku.
Firma na gramofon namontovala firemní hliníkové raménko s výrazným esíčkovitým prohnutím, headshell je oddělitelný. Díky tomu můžete snadno vyměnit přenosky, raménko zvládne jakoukoliv přenosku s hmotností 5 - 10 g. Když jsme u přenosek, firma osadila gramofon blíže nespecifikovanou přenoskou typu MM, kterou si Onkyo nechává vyrábět externě u Audio Technicy a která bude potřebovat výměnu po nějakých 500 hodinách hraní. Výstupní napětí činí 2,5 mV, odpor 47 kOhm, jde tedy veskrze o běžnou přenosku. Gramofon nabízí na danou kategorii a typ přístroje slušný odstup signálu a šumu přes 60 dB.
Onkyo CP-1050 jsme poslouchali zejména s Naim Nait XS, ale také s Rogue Audio RP-5 (kde jsme využívali i jeho vnitřní phono předzesilovač) / M-180. Porovnávali jsme s Pro-Ject Elemental, Pro-Ject Debut Carbon Esprit SB či Thorens TD 203, kromě zmíněného phono předzesilovač v RP-5 jsme měli ještě Pro-Ject Phono Box. Čisté napájení komponentům zajišťovaly lišty GigaWatt a filtry ProPower. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla a Xavian Bonbonus, chvíli i přes GoldenEar AON 3 a Triton Three.
Baskytara v titulní skladbě desky "Obsession" Boba Jamese (1986 | Warner | 925 495-1) byla poměrně výrazně objemná, bohatá a také nečekaně důrazná. Tóny již pěkně broukaly, houpavý bas sice nemá úplně perfektní definici, zato je krásně "analogově" měkký, nesklouzává ale k měkkosti až nekonkrétní. Plnost, hloubka a kontrola basového pásma je však na danou cenovou kategorii rozhodně nadprůměrná.
Ve středním pásmu zní Onyko CP-1050 se svou přenoskou velmi hladce, opět také velmi plně a sytě, zvuku je jednoduše dost. "Deeper Understanding" od Kate Bush ("Sensual World" | 1989 | EMI | 50 060-1) je skvělým příkladem - vokál je hebký, přirozeně usazený vpředu, je až okouzlující a pěkně barevný. Možná je ale chvílemi cítit trochu cítit pronikající tvrdost, nástroje tolik kouzla jako vokál nepobraly, jsou podané spíše analyticky a konkrétně, zato ale s dobrou čitelností. CP-1050 působí spíše trochu jako měkčí CD přehrávač, než že by zrovna hýřil analogovou uvolněností, v každém okamžiku je cítit energie, kterou do reprodukce vkládá.
To samé platí pro nejvyšší polohy, třeba činely v "Taking the veil" Davida Sylviana ("Gone to Earth" | 1986 | Virgin | 5012981239015) zněly jasně, s až zdůrazněnými detaily. Naproti tomu objem je tu lehce menší, než by mohl být, minimálně v kontrastu s plností středů a basů. Přes všechnu pronikavost a větší znělost kovu je ale poslech neagresivní, byť výrazný. Stačí se jen vyhnout kombinaci s ostrou elektronikou a výšek se nemusíte bát. Případně můžete zkusit sáhnout po jiné přenosce - ta osazená totiž není špatná, ale gramofon by "unesl" rozhodně i nějaký model z vyšších sfér.
Velmi sympaticky se gramofon Onkyo popasloval s dynamikou "Higgs Boson Blues" Nicka Cavea a jeho Bad Seeds v záznamu "Live from KCRW" (2013 | Kobalt | BS006V). Na svou cenovou kategorii byl zvukový projev docela živý, citelně energický. Opět je cítit, že CP-1050 trochu "zvětšuje" a přifukuje objem celku i jednotlivých nástrojů, tóny jsou však slušně definované a neztrácí drajv a plnost ani v náročnějších okamžicích. Nasadíte-li ale velký orchestr jako třeba ve Dvořákově "Stabat Mater", jistota (celkem samozřejmě) trochu ubude, ale ani tak zvuk není plochý. Jen vám dává najevo, že jste prostě stále ještě ve v podstatě entry level kategorii.
Na to, kolik za něj zaplatíte, nabízí Onkyo CP-1050 výměnou slušnou porci detailů, respektive působí tak. Je to zčásti i tím, že informace tak úplně nerozkládá do mnoha vrstev, spíše je všechny co nejpečlivěji vykresluje, takže máte pocit, že jich je skutečně hodně. Nicméně i vlasově tenká ťuknutí v "Run the voodoo down" Cassandry Wilson ("Traveling Miles" | 1999 | Blue Note | 7243 8 54123 18) jsou zřetelná a znělá, působí čistě a už celý přednes začíná již působit docela plasticky. Nedočkáte se sice nuancí a minidetailů v pozadí nahrávky, ale chudý zvuk to rozhodně není.
Nástroje v "Someday You´ll Be Sorry" Louise Armstronga ("No. 1" | Metro | 2356 072) byly slušně, ale ne skvěle lokalizovatelné, Onkyo tu sázelo spíše na pocit propojenosti, byť neodkázalo instrumenty usadit skálopevně na jejich místo. Ač je scéna vcelku bez problémů přehledná, takový Pro-Ject Debut Carbon Esprit SB nabízí širší a také hlubší prostor.
Onkyo CP-1050 umí však hrát tak, že vás baví a dokáže vytvořit atmosféru, což je zejména u takto koncipovaného modelu v téhle cenové třídě důležité a hodné ocenění. Zappova "Titties & Beer" ("In New York" | Warner | DIS 69204) nabízela rychlý, čistý a sytý přednes, snadno odsýpající, i když ne úplně rytmicky strhující. Reprodukce nebudí dojem, že pochází z vinylu, není tu ona vřelost a laskavost, kterou právě u černých desek mnozí hledají. Je tu spíše čistota, velikost a energie. Ještě důležitější ale je, že nevzniká pocit, že by něco "čouhalo", přednes je vyrovnaný a vyladěný k příjemnému poslouchání.
Gramofon Onyko CP-1050 je jiný, než velká část jeho konkurence v jeho cenové třídě. Patrně by se dalo říct, že je méně audiofilský, méně trendy, než všechny ty plně manuální štíhlé produkty s řemínkovým pohonem. Také zní jinak než ostatní, ale to není jeho slabina. Za své peníze dostanete v prvé řadě velký gramofon, v druhé řadě i velký zvuk, který přichází, aniž byste se o něj museli nějak zvlášť starat. Je to tak trochu gramofon pro negramofonové posluchače, nabízí chvílemi až "cédéčkový" charakter, jeho zvuk má váhu, energii a slušné rozlišení. Možná by si zasloužil trochu lepší přenosku, s kterou by do jeho přednesu proniklo více klidu a hloubky, ale to je naštěstí snadno řešitelný "problém". Pokud si tak nechcete zase tak moc vyhrávat s nastavováním a laděním gramofonu, ale chcete téměř instantní poslech LPček na slušné úrovni za nemnoho peněz, zařaďte do seznamu k poslechnutí právě i "jiné" Onkyo.
Kč 14 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ za rozumné peníze máte velký gramofon
+ maximálně jednoduché soužití i nastavení
+ energický, přesný zvuk s váhou a objemem
ZÁPORY
- možná by si zasloužil přenosku z vyšší kategorie
- ve středech a výškách trochu příliš analytické
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz
