Obliba gramofonů je stále ještě na výrazně vzestupné části křivky, jejich popularita se tak šíří i k lidem, kteří nemají vztah ke klasickým rituálům, s černými deskami spjatým. Gramofony dnes míří velkým dílem k lidem, kterým je trochu jedno, zdali je osazena MM či MC přenoska, zdali je raménko toho či onoho tvaru a podobně. Gramofony patří i lidem, kteří chtějí maximální pohodlí, ale zároveň očekávají i dobrý zvuk, který u plně automatických strojů spíše nedostanou - proto jsou k dispozici komfortně laděné modely jako Debut Carbon Esprit SB od Pro-Ject.
Pro-Ject Debut Carbon Esprit SB má tu nejklasičtější gramofonovou podobu, jakou může mít - jde o lakovanou MDF základnu s rozměry 41,5 x 32,2 (š x h) s vlevo uloženým talířem a vpravo usazenou mechanikou raménka. Gramofon vypadá čistě, bytelně, elegantně a klasicky zároveň. Hlavní rozdíl oproti čistě mechanickým gramofonům najdete v levém předním rohu gramofonu - jde o tlačítko a dvě diody, určující aktuálně navolenou rychlost otáčení motoru (33 / 45 - 78 otáček lze využít pomocí výměny přenosky a řemínku).
Talíř už je akrylový a poměrně těžký, zajímavé je ale hlavně raménko. Je ze stále populárnějšího karbonu a má délku 8,6 palce a přitom váhu pouhých šest gramů. Na konci raménka je osazena přenoska Ortofon 2M Red a gramofon je v podstatě kompletně nastavený, pro zprovoznění se toho od uživatele očekává velmi málo; v podstatě stačí správně nasadit závaží a je to.
Talíř o průměru 30 cm je roztáčen za pomoci subtalíře a řemínku klasickým firemním motorem na ložisku z nerezové oceli v měděném pouzdru. Nežádoucí vibrace motoru jsou z velké části absorbovány měkkou pěnou, jíž je obložen. Gramofon nabízí i díky tomu odstup signálu a šumu 68 dB.
Uložení výstupních konektorů na spodní stranu gramofonu a ne na úplný okraj zrovna nezlehčuje připojení signálových kabelů. Akrylový talíř pak bezezbytku skrývá "pohon", gramofon je tak vizuálně velmi čistý.
Gramofon Pro-Ject Debut Carbon Esprit SB jsem poslouchali se zesilovači Naim Nait XS a Cambridge CXA80, ale též s Rogue Audio RP-5 / M-180. Porovnávali jsme s VPI Scout Jr., Pro-Ject Elemental, Onkyo CP-1050 nebo Thorens TD-203 a to přes phono předzesilovače Pro-Ject Phono Box a Naim Stageline, případně přes vstupy v zesilovačích. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, chvíli též přes GoldenEar AON 3. Propojeno bylo kabeláží TelluriumQ Silver a Black.
Titulní skladba desky "Obsession" Boba Jamese (1986 | Warner Bros. | 925 495-1) se nesla na krásně hřející basové lince, měkké a kulaté (byť by měla zaznít přeci jen důrazněji a tvrději, poslouchala se však příjemně). Hloubka basu byla však už docela slušná, prezentace pak poklidná, neuspěchaná. Spodní tóny nevyznívají úplně plně a hutně, ovšem pevnost je určitě dostatečná a definice slušná, houpavý bas dokázal skladbu rozhýbat a udržet její tempo.
Střední tóny byly pak takové příjemně, laskavě sladké a klidné, vokál Kate Bush v "Deeper Understanding" z "Sensual World" (1989 | EMI | 50 060-1) zazněl čistě, byť byl citelně zakomponovaný v hudebním celku, příliš nevynikal nad hrajícími nástroji, nebyl dominantní. Jeho čitelnost byla nicméně už dobrá a třeba sykavky relativně výrazné, uklidněné celkovou uvolněností a laskavostí přednesu. Hlas ovšem neměl žádné vysloveně vřelé, zvukomalebné zabarvení, naopak v něm byl cítit jen lehoučký "analog".
Kov činelů v "Taking the Veil" Davida Sylviana ("Gone to Earth" | 1986 | Virgin | 5012981239015) byl poměrně výrazný a lehký, energický, se slušným rozlišením. Jeho objem byl menší, poměrově bylo výšek o ždibec méně, ale výšky obecně si své místo v reprodukci rozhodně uhlídají. Přednes je rychlý, čistý, chvílemi až docela přímý a s nádechem tvrdosti, ovšem v rozumně kultivovaných mezích. Jednotlivá ťuknutí do těla činelu byla konkrétní, dozvuk však zmizel poměrně rychle.
Nástroje v "Higgs Boson Blues" Nicka Cavea ("Live from KCRW" | 2013 | Kobalt | BS006V) měly slušnou vnitřní dynamiku, působily, že už mají tělo a energii, i když důraz je spíše průměrný. Nejšťavnatější byla basová linka, nicméně i celková dynamika se v poměru k ceně gramofonu zdá být slušnou. Gramofon je též schopen udržet slušnou kontrolu nad reprodukcí a hudba je živá, bohatá.
Rozlišení hlasu Cassandry Wilson v "Run the Voodoo Down" ("Traveling Miles" | 1999 | Blue Note | 724385412318) bylo v kontextu třídy velmi slušné, byť detaily nejsou nijak důrazně vykreslené a ostře vyřezané, jsou spíše ponořené v hudebním celku a musíte se trošku soustředit a hledat je, nicméně dopátráte se i poměrně jemných nuancí. Zvuk je hladký, má lehký analogový nádech, ale nepanuje tu žádný chaos nebo zastřenost, není to žádná zvuková koule, ale ani žádná zvuková lupa. Prezentace je nicméně nenásilná, byť nějaké sofistikovanější rozvrstvení, ambientní zvuky a podobné mikrodetaily gramofon ještě nevyloví.
Rozložení nástrojů na zvukové scéně v Armstrongově "Someday You´ll Be Sorry" ("No. 1" | 1966 | Metro | 2356 072) bylo (až kupodivu) velmi slušné, i ve staré nahrávce bylo možné jednotlivé hráče dobře lokalizovat, jejich pozice a nástroje nesplývaly, je už zřejmé, že hlas se nachází před nástroji a je mezi nimi citelný prostor. Celkově vzato je pravolevý směr přehledný a scéna má i naznačenou základní hloubku, reprodukce je pocitově v klidu a bez stresu, neuspěchaná a snad i proto je v ní pořádek.
Svým charakterem balancuje Debut Carbon Esprit SB někde na pomezí "digitálu" a "analogu", možná by se dal popsat i jako lehce sametověji hrající, relaxovanější kompaktní disk, alespoň u většiny skladeb. V Zappově "Titties & Beer" ("In New York" | 1977 | Warner | DIS 69 204) byla příjemná, lehká atmosféra, bylo cítit, že posloucháte záznam živého vystoupení (tedy trocha syrovosti), ale všeobecně to bylo neunavující, slušně rytmické a plynulé.
Gramofon Pro-Ject Debut Carbon Esprit SB se poslouchá dobře - cenovkou patří stále ještě do nižších sfér, spíše k základnějším přístrojům, ctí ale standardy high fidelity a nebýt na vibrace poněkud citlivější konstrukce, v podstatě byste při jeho používání neměli šanci poznat rozdíl mezi tímto provedením a "ortodoxní" koncepcí. Zvuk gramofonu je lehký, příjemný, ale ne nějak zvlášť vřelý nebo hebký, je to, jak už bylo řečeno, spíše takové uvolněnější a jen lehce hebčí cédéčko v tom dobrém slova smyslu. Za férovou cenu dostanete komfortní gramofon, čistý zvuk a slušnou prezentaci napříč pásmy, zvuk kompaktní a přitom už ne plochý nebo naopak chaotický. Je to jednoduše rozumný gramofon za rozumné peníze a navíc skvěle vypadá.
Kč 13 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkně vypadá
+ snadno se používá
+ férová cena
+ již "analogový" feeling a vcelku plný zvuk
ZÁPORY
- malý útlum vibrací a jejich přenos do reprodukce
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz
