S CD přehrávačem NAGRA CDP se návštěvníci webu Hi-Fi Voice měli možnost seznámit díky recenzi Františka Krauta před třemi měsíci. Moje dnešní uživatelská recenze se bude týkat také CD přehrávače od NAGRY, nyní však nejvyššího modelu přehrávačů tohoto výrobce, přehrávače CDC. I když označení „nejvyšší model“ by možná nebylo vůči již testovanému CDP spravedlivé, spíše bych měl napsat „nejdražší model“. V případě CDC se jedná o identický přehrávač s přehrávačem CDP, doplněný o regulaci výstupního výkonu. Proto tento článek není plnohodnotnou recenzí, nýbrž spíše jen doplněním recenze Krautovy o tento aspekt.
CD přehrávače s regulací hlasitosti se na trhu setkáváme již pěknou řádku let. V tomto ohledu není CDC od Nagry ničím převratným. Nagra si však u tohoto přehrávače jde přinejmenším v otázce vzhledu svou cestou a tak když se podíváte na čelní panel CDC, zjistíte, že je téměř padesát na padesát procent hybridem mezi přehrávačem CDP a předzesilovačem PL-L. Vedle funkčního přepínače a dvou kolébkových spínačů na ovládání šuplíku a intenzity podsvícení ovládacích prvků známých i z přehrávače CDP, zdobí čelní panel CDC nádherný ovladač hlasitosti a modulometr z předzesilovače PL-L, ovládání vyváženosti kanálů (balance) a přepínač na linkový a sluchátkový výstup (nutno jen dodat, že u CDCéčka se o regulaci výkonu výstupního signálu nestarají lampy jako u firemního přehrávače). Již samotný pohled na tuto „výzbroj“, zejména pak na modulometr známý z proslulých páskových magnetofonů tohoto výrobce vám dokazuje, že máte doma pravou Nagru, což je v době, kdy výrobci mění často vzhled svých produktových řad a jejich výrobky tak pomalu ztrácí identitu, příjemným zjištěním.
CDCéčko, neboli CD Concept player, jak se tento švýcarský skvost plným jménem jmenuje, není z principu lepší, nebo horší, než jeho firemní bratr, je jen koncepčně určen jiné cílové skupině audiofilů. Oproti CDPéčku, které je svojí puristickou výbavou koncipováno jako ultimativní zdroj CD signálu v rámci celé hi-fi sestavy, kde si mimo tohoto typu nosičů posluchač rád sáhne například i po gramofonové desce, nebo kde je do sestavy zakomponován i systém domácího kina, je CDC zaměřen zejména na vyznavače minimalizmu, krátkých signálových cest od nosiče až k reproduktorům, na milovníky designu, kteří si nechtějí zastavit obývací pokoj desítky kilogramů hliníkových ingotů a desítkami propojovacích a napájecích kabelů a přitom se nechtějí vzdát nároku na špičkový poslech, v neposlední řadě pak i na vyznavače sluchátkového poslechu. Z tohoto pohledu je CDC o něco univerzálnější, než jeho levnější bratr, přičemž tato univerzálnost není vykoupena kvalitou, jak již to mnohdy v takovém případě bývá skutečností.
Výrobce sice mnoho údajů, ze kterých by bylo možné vyvozovat jednoznačné závěry neuvádí, avšak samotné porovnání výstupního napětí CDC a CDP - 3,5 V (u CDC v nastavení regulátoru hlasitosti na 0 dB) a identická možnost toto napětí v útrobách obou přehrávačů snížit na 1 V napovídá, že u maximálně „otevřeného“ CDCéčka by výstupní signál neměl být nikterak významně poznamenán jakýmkoliv vlivem regulací na kvalitu zvuku a měl by se nechat bez problémů zakomponovat i do stávající sestavy před jakýkoliv kvalitní integrovaný zesilovač nebo předzesilovač, jak to konec konců uvádí i sám výrobce, což však zřejmě není jeho primárním místem určení (i když musím upřímně přiznat, že již samotný pohled na krásný čelní panel, by mohl být důvodem pro koupi CDCéčka i za cenu, že vestavěné regulace posluchač vůbec nevyužije). Světem CDCéčka je solitér. Ne v regálu mezi jinými přístroji, nýbrž sám v prostoru na výsluní pozornosti, ať již na starožitné, nebo ultra moderní designové komodě. Jeden napájecí kabel od externího zdroje, který může být skryt mimo pohled a dva signálové kabely buď ke koncovému zesilovači, či ještě minimalističtěji přímo do aktivních reprosoustav. Toť vše. Sám šedesátiohmový cinchový výstup je pro toto řešení predestinovaný, jelikož umožňuje i použití větších délek kabelů, které jsou při zapojení přímo do reprosoustav nezbytné. Zajímavé je, že i přes plně symetrickou konstrukci přehrávače, do které Nagra investovala velké úsilí a zkušenosti z profesionální techniky, se výrobce sám a řada recenzentů shoduje na tom, že za určitých okolností může subjektivně vzato znít zvuk z cinchového výstupu lépe, než přes výstup symetrický. Sám v této otázce nemám tak jednoznačně jasno, jestli zde nějaký rozdíl existuje, tak je tak nepatrný, že na posouzení bude mít zřejmě větší vliv, do jaké míry si vsugeruji, že jeden výstup hraje lépe než ten druhý.
Jestli se nakonec kupec rozhodne pro použití CDC s či bez předzesilovače, je jen a jen otázkou jeho osobního názoru, kterou si zpravidla vyřešil již dávno před koupí přístroje. Sám jsem vyzkoušel oba způsoby, přičemž o hlavní zesílení signálu se staral koncový zesilovač Nagra PSA, alternativně „krmen“ přímo z CDC, nebo přes předzesilovač od Pass Labs. Oba způsoby mají své osobité charakteristiky. Jedno je ale jasné. Ať již v sestavě jako pouhý zdroj signálu, či jako univerzální srdce systému, CDC hraje v kombinaci s firemním koncovým zesilovačem způsobem vymykajícím se mému chápání Hi-Fi. Od jazzu po rock, od tichého nočního poslechu až po kravál přesahující zdravý rozum, všechno nechává tuto švýcarskou „minivěž“ naprosto chladnou, jako kdyby si říkala „dělej si, co chceš, já si stejně budu hrát po svém“. Jenže ona si to „po svém“ dělá způsobem způsobujícím inkontinenci posluchače a naprostou destrukci sousedských vztahů. S touto kombinací lze, aniž byste si to pořádně uvědomovali, poslouchat v naprosté pohodě a čistotě hudbu při hlasitosti, při které již vůbec neslyšíte zoufalé mlácení sousedů na dveře a zdi a skutečnost, že jste včera poslouchali hudbu Vám připomenou jen výhrůžné anonymní dopisy ve schránce a poškrábaná kapota auta. Že CDPéčko bez regulace, tak i CDCéčko dokáže hrát fenomenálně i s výrobky jiných výrobců je již mnohokrát ověřená skutečnost. Chystáte-li se však na „komplexnější“ obnovu Vašeho systému a posloucháte-li jen nosiče CD, pak může být kombinace CDC s některým z koncových zesilovačů od Nagry naprosto špičkovým řešením, které bez problémů zvukově vyšachuje plný stojan přístrojů. Nagra „napřímo“ má své plné opodstatnění a logiku.
Jelikož se zřejmě na nějakou dobu (než se najde nadšenec, který by nechal ve svém CDC vrtat nějakého cizího recenzenta – já to určitě nebudu) jedná o jedinou recenzi tohoto přístroje u nás, doplním ještě několik technických údajů. CDCéčko je krásná malá hračka zpracovaná se švýcarskou precizností, měřící 310 mm x 254 mm x 76 mm, vážící pouhé 4 kg (důkaz toho, že přístroj nemusí vážit desítky kilogramů aby dobře hrál) disponuje (pouze) regulovaným symetrickým a cinchovým analogovým výstupem a třemi digitálními výstupy (AES –EBU-XLR; elektrický SPDIF-RCA; optický SPDIF-Toslink), i když dost dobře nechápu, k čemu by měly být dobré, snad jen kdyby nějaký excentrik měl potřebu excelentní zvuk CDCéčka nějakým způsobem vymršit externími převodníky.
A co závěrem? Snad jen škoda, že Nagra nevyrábí i reproduktorové soustavy. Pak bych již doopravdy neměl co řešit.
