Název pro tuto krátkou uživatelskou recenzi na koncový stereozesilovač Nagra PSA jsem zvolil zcela záměrně. Již při prvním pohledu na něj ve mě tento zesilovač vyvolal vzpomínku na americký akční trhák Hvězdná brána. PSA však evokuje i řadu dalších paralel k tomuto názvu. Stejně jako zmíněný film, má i každý produkt od Nagry potenciál k tomu stát se kultem, i když tím zrovna nechci tvrdit, že stejně tak, jako filmu následovaly desítky dílů stejnojmenného seriálu, by se dalo i u Nagry počítat s tím, že se PSA dočká tolika následovníků.
Nagra nepatří mezi výrobce, kteří nějak přehnaně často obměňují svojí paletu výrobků, aby zákazníky podnítili ke koupi nového modelu. Není také proč. Když Nagra něco vyrobí, tak to většinou trvá dost dlouho, než se na tom dá něco zásadně vylepšit. Musím se přiznat, že i přes to, že patřím ke kategorii audiofilů, kteří jako jednu z prvních věcí, když dostanou nějakou novou hračku do rukou, sahají po šroubováku nebo imbusovém klíči, je PSA vůbec prvním zesilovačem, který jsem i přes to, že jej vlastním již několik měsíců, neměl doposud vůbec potřebu otevřít a zkoumat mu „vnitřnosti“. Poprvé po mnoha letech nezkoumám proč to tak hraje, jen poslouchám hudbu.
A to je zřejmě ta jediná cesta ke klidu hifistovy duše. Nemohu proto na tomto místě vůbec posuzovat technické aspekty popisovaného zesilovače, to možná udělá někdo, kdo se tomuto nadčasově vyhlížejícímu zesilovači přece jen bude chtít podívat do útrob. Já si však myslím, že pravdu v takovém případě bude mít německý kolega Dirk Sommer, který v závěru své recenze na CD přehrávač Nagra CDP pro časopis image hifi napsal, že „chybí jasná technická vysvětlení pro fantastický zvuk Nagry“ a pokračuje, že se mu líbí „s jakou samozřejmostí podává Nagra špičkové výsledky ve všech disciplínách“. Toto hodnocení, byť v případě zmíněné recenze se týkalo CD přehrávače, by se z mého pohledu dalo 1:1 překlopit i na koncový zesilovač tohoto výrobce. Možná s malou výjimkou.
Na rozdíl od firemního CD přehrávače, se stereofonní koncák od Nagry nechá totiž při troše dobré vůle zaplatit, zvukově se však jednoznačně řadí mezi ty nezaplatitelné. A jaký má vlastně zvuk? Asi žádný. Nic nepřidá, nic neubere. Vše je naprosto přirozené, nikde nic nevyčnívá, nikde nic nechybí, transparentní ve výškách, arogantní v kontrole basů. Slyšíte-li jej hrát, předpokládali byste, že ve skutečnosti posloucháte koncový zesilovač, pod nímž již nikdy nebudete vysávat prach, protože bez pomocí tří kamarádů jej neposunete kvůli váze a rozměrům ani o půl metru a ne zesilovač, který by odnesla Vaše manželka ve větší nákupní tašce. A proto si myslím, že nejen svým vzhledem, ale i tím, čemu je především určen, a sice k poslechu, je sám o sobě hvězdnou branou.
Alespoň k mé duši.
