Aktivní reprosoustavy s veškerou potřebnou výbavou a stylem firemních klasických modelů jsou v nabídce americké značky Klipsch už nějakou dobu, nicméně nejnovější přírůstek The Nines se od nich přece jen maličko odlišuje. Ne snad stylem, ale rozhodně svými olbřímími rozměry, které slibují velký americký zvuk – koneckonců v souladu s firemní tradicí.

Vzhledově jsou The Nines přesně tím, co od Klipsch čekáte. Masivní ozvučnice z MDF panelů jsou potažené estetickým dekorem pravé dřevěné dýhy, který si nehraje na luxus, ale bez problémů obstojí. S rámečkem (mimochodem pevně a jistě držícím na magnetech, což s ohledem na to, že to nutně není standard stojí za zmínku) vnímáte pouze velkou monolitickou konstrukci, jakmile však mřížku odstraníte, vyloupne se pravověrný Klipsch – horní polovinu čelní stěny zabírá čtvercový zvukovod ze silikonového kompozitu, spodní téměř beze zbytku vyplňuje kotouč středobasu.

Zbytek reprosoustav je na pohled zcela čistý, jen na hlavním kanále (můžete si přepínačem vybrat, zda bude stát vpravo nebo vlevo) najdete na horní desce dvě zapuštěná kolečka pro výběr vstupu a regulaci hlasitosti. Přestože nápad je to hezký a zpovzdálí i dobře vypadá, jedná se přeci jen obyčejnější materiál a přesnost výběru není úplně stoprocentně komfortní. S ohledem na to, že budete spíš stejně v 999 případech z 1 000 používat ovladač nebo aplikaci v telefonu, je to ale trošku jedno.

Zajímavá je volba umístění dvou korkových podložek na spodní stranu, takže The Nines mohou stát na nábytku, nepoškrábou ho a zároveň pod nimi nevzniká neestetická mezera. Zadní panel na obou kanálech sdílí obdélníkový výdech bassreflexu s obdobným vedením, které vzduchu nabízí přední horna. Na pasivním kanálu pak najdete jen šroubovací pětikolíkový vstup, na tom aktivním je velký panel se všemi vstupy a výstupy.

Ty zahrnují samozřejmě napájecí zásuvku, pětikolíkový šroubovací výstup a mezi nimi kolébkový vypínač, ale také praktickou šíři signálových konektorů. Je tu HDMI s eARC pro snadné zapojení televize, jsou tu klasické cinche, u nichž lze páčkou volit linkovou nebo gramofonovou úroveň zesílení, je tu jedna optika a USB pro připojení počítače. Analogový signál můžete do beden dostat i přes 3,5 mm analogový jack, ven pak subwooferovým výstupem. Nakonec je tu už jen párovací tlačítko Bluetooth 5.0 rozhraní s aptX HD a už zmíněné šoupátko pro volbu pozice primární reprosoustavy.

Když jsme říkali, že The Nines jsou velké, tak to konkrétně znamená v průměru 12,5 kg váhy (aktivní kanál je o něco těžší, než ten pasivní) při výšce 48,6 cm, šířce 24,1 cm a hloubce 34 cm. To se možná nezdá jako děsivé, ale stačí je jednou stavět na stojan, aby bylo jasno.

Ve středu hornu s geometrií Tractrix se ukrývá tlakový vysokotónový reproduktor s 2,5 cm membránou z titanu a odvětrávaným magnetickým systémem. Pod ním pulsuje 20,3 cm široká konkávní membrána z kompozitní vláknité směsi, které měkký a velký závěs dovoluje výrazný výkmit.

Díky této dvojici umí The Nines hrát v rozsahu 34 – 25 000 Hz (+/- 3 dB), ale při zapnutí funkce Dynamic Bass zvládnou prý až 22 Hz, ač limitem je zhruba třetina maximální hlasitosti. Pomáhají k tomu také na míru firmou vyvinuté a vyrobené moduly zesilovačů – ty jsou čtyři, každý kanál je tak zapojen v bi-ampovém systému. 20 Wattů trvalého výkonu dostává každý z výškáčů, 100 Wattů každý ze středobasů a maximální krátkodobý výkon je vždy dvojnásobný, což by mělo znamenat rozumně dostačující zásobu výkonu. Přestože to výrobce nepíše, je pravděpodobné, že jde o třídu D. Další blíže nespecifikovanou součástí je DSP pro digitální zpracování signálu, která podporuje PCM 24 bit / 192 kHz.

Praktickou perličkou je možnost ovládání přes aplikaci, která je podstatně přehlednější, než dálkový ovladač (na němž třeba jsou tlačítka pro regulaci basů, ale nefungují, protože od toho je právě aplikace). Máte tu třípásmovou ekvalizaci, možnost ovlivnit basovou odezvu nočním režimem a režimem zvýraznění basů a vůbec všechno funguje dobře a rychle.

The Nines jsme primárně poslouchali jako celý systém, připojený přes USB k Roon, ale krátce i k televizi přes HDMI. Ke srovnání byla „malá“ sestava Teac NT-503 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR / Fischer & Fischer SN-70, i Klipsch byly napájeny z GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Více o sestavách v pravém sloupci -->.

Není asi divu, že zrovna od Klipsch a ještě v takhle dimenzovaných reprosoustavách není nouze o basovou složku. Kontrabas Esperanzy Spalding v „Little Fly“ („Chamber Music Society“ | 2010 | Heads Up | 31810-02) byl výrazný, hutný, silný a dramatický, byl cítit i potichu nebo v nočním režimu, ale zároveň ho bylo možné vybudit až do extrémů, kdy rezonoval strop i podlaha veliké místnosti a kdy máte doslova basovou infrasaunu. Vše je pak regulovatelné, takže se dají The Nines doladit na míru vkusu i prostoru. Bas zůstává měkčí, nicméně má i rozumné kontury, takže to rozhodně není jen nějaké anonymní hučení. Záměrem je tu každopádně ohromnost a rozmáchlost – objemová, energetická, tohle je bas, který říká, že přítomnost subwooferového výstupu je prakticky nadbytečná.

Intenzivní a dramatický zůstává zvuk i ve středním pásmu, ačkoliv je podstatně méně nabušený, než ve středech. Vokál Barbry Streisand, tu a tam doplněný zpěvem Barryho Gibba, v „All The Children“ („Guilty Pleasures“ | 2002 | Columbia | 8287672662 2) zněl super-energicky, přesto nepostrádal formu. Není to jen prostý tlak a výbušnost, ale The Nines mají už slušnou artikulaci, férové množství detailů a vůbec solidní, vkusný hi-fi zvuk, který je plně srovnatelný s dělenou sestavou ve stejné cenové úrovni, ne-li vyšší. Jakkoliv je pak přednes velmi šťavnatý, živý a snad až dravý, nesklouzává třeba na sykavkách k agresivitě, nemá takové ty ostré hrany a pichlavé body, které při hlasitějším poslechu rychle unaví. Naopak, The Nines jsou mírně vřelejší, možná i trošičku měkčí, takže poslech zůstává komfortní. Přestože jsou rozumně čitelné i při nižších úrovních, sluší jim alespoň střední až trochu vyšší hlasitost, kde se přednes ještě otevře.

Kdo by čekal pronikavé a řízné výšky, bude patrně projevem The Nines překvapen – že jsou nejvyšší tóny vlastně poměrně klidné, čisté a vyrovnané, to se ale ukázalo už i u posledních generací klasických pasivních modelů a vysokofrekvenční říz tedy už rozhodně není charakteristika, která by Klipsch definovala. Cinkání v kytarové instrumentálce „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1968 | BHOR | 0184719000367) bylo dobře rozřazené, detailů je fajnové množství, slyšíte i poměrně dlouhé doznívání každého křachnutí do činelu. Čistě v objemu jsou The Nines na výškách výraznější, ne ale nepřiměřeně lifestyle zaměření. Důležité je to, že ani při hlasitějším poslechu netahají za uši.

Naložte na The Nines prakticky jakýkoliv dynamický kontrast a ony ho k vám dostanou – svým způsobem zdůrazňují a trochu přebuzují veškerý jimi reprodukovaný obsah, dodávají mu přídech bombastičnosti, ale od toho koneckonců jsou, není to puristický audiofilský systém. Například Vivaldiho „Koncert pro smyčce č. 2 v C dur, RV 188-1“ (hrají I Solisti Italiani | „12 Concerti Op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498) byl skutečně mocný, při dosažení alespoň běžné úrovně hlasitosti máte před sebou syté nástroje s obrovskou dávkou energie, cítíte jejich těla a každé sklouznutí smyčce vás prakticky roztřese. Navíc můžete zvuk šponovat kam až je vám libo – menší zahradní večírek by The Nines bez problémů ozvučily také. Ani hodně nahlas v padesátimetrové místnosti nebyla jejich hlasitosti nikdy nad 65 / 100. Nehraje se tu samozřejmě na nějakou delikátní audiofilii, zde je důležitá autorita, výbušnost, šťavnatost a drajv – a to všechno The Nines mají ve velkém.

Pokud budeme hodnotit rozlišení The Nines, pak se podle Sanbornovy vrstevnaté a hudebními hvězdami nabité „Medley“ z alba „Another Hand“ (1991 | Elektra | 7559-61088-2) dostaneme patrně někam k úrovni „dobrý standard“. Klipsch nehrají na ty nejjemnější nuance a nechtějí být puristicky pravověrné. Přesto to není čistý efekt, to ani náhodou. Nástroje jsou od sebe již solidně oddělené, převis basu jasně akcentuje kontrabas Charlie Hadena nebo třeba kopák, ovšem vlastně bezproblémově slyšíte i Sanbornův altsaxofon, činely, basklarinet - všechno už má své místo podle hi-fi standardů a čistota není špatná. Někde kolem 80 dB jako kdyby se The Nines také o kus víc otevřely a hudba vás pustí ještě o kousek víc dovnitř. Obecně je však přehlednost určitě dobrá, na míru sladěné komponenty dělají svoje.

Možná je to tím, že díky fyzickým proporcím čekáte od The Nines obrovský zvuk, ale scéna v Dolphyho avantgardní „Gazzelloni“ („Out to Lunch!“ | 1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) byla tak nějak běžné velká. Otevřená a přehledná, to ano, ale pokud čekáte realistické až nadživotní proporce v souladu s množství celkové energie, tak to zase ne. Nástroje jsou přehledně rozestavěné a není tu pocit nějakého nežádoucího zahuštění uprostřed, Klipsch mají reprodukci pod kontrolou v dobrém standardu, digitální zpracování zvuku jistě „urovnává“ co je třeba. Je dobré dát reprosoustavám nicméně odstup – čím dále v pravolevém směru a vlastně i čím dál od vás budou, tím lepší prostor vykouzlí (částečně možná i proto, že budou moci hrát hlasitěji).

Svou energií a mocností umí The Nines vzbudit až koncertní náladu. Kupříkladu „Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438) má tendenci znít na upřímných systémech nic moc a vlastně vyžaduje až hodně high-endové sestavy, aby zněla „v pohodě“. Klipsch hrají tak na hraně – svým sytým stylem mírně překrývají hrany nahrávky, ale cítíte, že to je za cenu jisté míry transparentnosti a úplného vzhledu do nahrávky. Hrají jednoduše po svém, byť to umí překonat třeba vyšší hlasitostí, působivým basem nebo fyzickou energií, kterou vás zatlačí do sedačky.

Nejvyšší z řady aktivních lifestyle reprosoustav Klipsch, velikánské regálovky The Nines, staví na aktuálním firemním stylu, pojícím retro vzhled a nové technologie, nabízí komplexní výbavu, v níž by běžnému člověku možná mohl chybět jen streaming (což lze obejít třeba přes Bluetooth) a to vše balí do formátu, který je působivý. Působivý proporčně, působivý designově (v tom slova smyslu, že vás určitě nenechá chladnými a donutí vás vytvořit si názor) a působivý množstvím dynamické energie, které reprosoustavy dokáží napumpovat do místnosti. Navíc si je díky praktické aplikaci můžete doladit celkem snadno podle své chuti a/nebo akustiky, což je rozhodně fajn. Stejně snadno zvládají roli rozpřáhlých, super dynamických parťáků k moderním sci-fi filmům, jako umí zahrát vaši oblíbenou hudbu. Pokud se snaží The Nines nabídnout středoproudý, snadno vstřebatelný zvuk pro každého, pak právě takhle určitě lifestylově orientované moderní hi-fi může vypadat a jeho majitelé budou mít jistotu intenzivního a zábavného zážitku.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na tomto grafu je vidět, že Klipsch naladil The Nines s lehkým cinknutím na horním konci frekvenčního pásma, stejně jako s prvoplánově přidanou energií na 45 Hz, aby zvuk působil přitažlivě úplně okamžitě. Sedlo s největším propadem mezi 1 a 2 kHz by mohlo posloužit jako jistý mírný filtr pro agresivnější nahrávky.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Přestože mřížka rozhodně zvukovou charakteristiku ovlivňuje, v případě nutnosti jistě bude výsledek dostatečně poslouchatelný a podobný možnému maximu, takže lze mřížky nechat na místě.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Tento graf napovídá o přechodové frekvenci dvoupásmového systému v oblasti kolem 1 200 Hz.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Na tomto grafu je vidět, že zvýrazněné vysoké frekvence se s větším odstupem docela korektně srovnají a že bas naopak zůstává poměrně dost výrazný.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Frekvenční odezva – rozsah ekvalizace basů

Frekvenční odezva – rozsah ekvalizace středů

Frekvenční odezva – rozsah ekvalizace výšek

Frekvenční odezva – režim Dynamic Bass (černá)

Přestože zapnutí této funkce přinese obrovský převis basové energie, zároveň v plné síle nabídne energii i mezi 20 a 30 Hz – to je impozantní výkon.

Frekvenční odezva – režim Night Mode (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Celkové zkreslení je neobvykle a chvalitebně nízké v celém akustickém pásmu.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Jakkoliv ozvučnice reprosoustav celkem logicky rezonují v oblasti pod 50 Hz, celkově není patrný žádný výrazný vlastní rezonanční mód a naopak vystupuje šumové dno akcelerometru, takže skříně jsou vzdor své v zásadě nekomplikované konstrukci dostatečně pevné.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓ ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓ ]

Kč 47 990,-

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

FOTOGALERIE - APLIKACE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

KLADY

+ lahůdka pro milovníky velkého – rozměrově i zvukově

+ praktická ovládací aplikace

+ dramatický zvuk pro filmy, který lze profilem překvapivě dobře „srovnat“

+ rozumná cena za tak dynamický kompletní systém

+ libovolná úroveň hlasitosti i pro velké místnosti

+ možnost snadného připojení gramofonu nebo televize

ZÁPORY

- některé detaily nepůsobí tak hodnotně, jak by mohly

- chybí okamžitá informace o tom, jak je nastavená hlasitost či vstup (ale lze si snadno zvyknout na aplikaci)

- chybí streaming

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz