Kde leží hranice komerčního domácího ozvučení a hi-fi, to asi zase není tak složité určit, ale kde leží hranice "dobrého zvuku"? Soudě dle popularity kompaktních "skoro-hi-fi" řešení typu jednotky s elektronikou v kombinaci s klasickými regálovými reprosoustavami v cenách mezi 10 - 20 tisíci Kournami, by to mohlo být někde tam. Yamaha nás o tom zkouší přesvědčit dvojicí sestav tohoto střihu - v nejnovější generaci mají tyto sestavy i konektivitu do systému MusicCast, tedy do mulitroom řešení, které umí propojit do ovládání v aplikaci všechny moderní komponenty Yamaha v domácnosti.

Oba modely, jak MCR-N570D, tak nižší MCR-N470D sdílí identickou centrální jednotku, vyšší provedení nabízí méně kompromisně konstruované reprosoustavy. Elektronika se skrývá v jednoduše střiženém, pravoúhlém hliníkovém těle, čelnímu panelu dominuje displej, pod ním je pár tlačítek pro přímé ovládání (byť se z důvodu komfortu rozhodně vyplatí použít dálkové ovládání) a ještě pod nimi uzoučká dvířka mechaniky. Vlevo od displeje je USB port pro rychlé připojení datových pamětí, spínací tlačítko a 6,3 mm sluchátkový jack, vpravo středně velký potenciometr pro regulaci hlasitosti.

Na zadní straně je prostor pro Wi-Fi / Bluetooth anténu (nahoře) a FM/DAB anténu (dole), jeden analogový vstup v podobě pár cinchů, druhý v podobě 3,5 mm jacku, to kdyby výbava v těle přístroje nestačila. Přístup k datům krom antény umožňuje i LAN konektor. Pokud byste potřebovali podpořit výkon reprosoustav, je k dispozici výstup pro subwoofer. Napájení dodávaných reprosoustav pak zajišťují dva páry standardních reproterminálů.

Z funkcí přístroje stojí za to jmenovat schopnost přehrát jak klasická CD v mechanice, tak z USB pamětí FLAC / WAV / AIFF s rozlišením až 24 / 192 (mp3 a další jsou samozřejmostí). Krom ovládání přes aplikaci MusicCast (a možnost zařazení do multiroom prostředí, pokud máte více kompatibilních MusicCast zařízení od Yamahy - my jsme to zkoušeli s reproduktorem WX-010) je možné využít také protokol AirPlay, popřípadě streamovat klasicky přes DLNA. K dispozici jsou i streamovací služby, byť krom Spotify a internetového rádia vTuner si jich v ČR zatím moc neužijete.

Obvody staví (celkem pochopitelně s ohledem na rozměry) na modulu digitálního zesilovače, který dává špičkový výstupní výkon 22 Wattů na kanál do 6 Ohm. Samotné šasi pak je velmi kompaktní - při váze 3 kg měří jen 27 x 11 x 33 cm (š x v x h).

Jediný rozdíl mezi sestavami pak je v reprosoustavách - vyšší model MCR-N570D má dvoupásmové regálovky s rozměry 15,4 x 27,3 x 23 cm (š x v x h) a váhou 3,3 kg. Impedance 6 Ohm, citlivost 83 dB / 2,83 V / m a frekvenční rozsah 60 - 40 000 Hz bez udané tolerance tak nějak odpovídají pořizovací ceně.

Pěkné reprosoustavy s lomenými hranami přední stěny jsou velmi klasicky pojaté. Měkká kopulka tweeteru o průměru 3 cm zapuštěná v malém zvukovodu, středobas má pak průměr konické bílé membrány 12 cm. Středobas využívá polymerovou membránu, stejnou jako mají nejvyšší modely Soavo. Bassreflexový port je na zadní straně nahoře, vnitřek kabinetu má uvnitř příčku pro zpevnění a vytvoření jakýchsi komor pro každý z měničů.

Nižší model MCR-N470D má podstatně klasičtěji koncipované, obyčejně pravoúhlé skříně reprosoustav, stejně i měniče jsou obyčejnější. Uvnitř MDF kabinetu je ale identická příčka pro zpevnění a rozdělení, stejně jako je tu i identický bassreflexový port vzadu nahoře. A také identické reproterminály...

Reprosoustavy jsou fyzicky téměř identické, při váze 2,6 kg (která napovídá o tenčích stěnách) měří 15,4 x 27,4 x 23,7 cm (š x v x h). Woofer s jednoduchou polymerovou membránou tu má průměr 11 cm, tweeter s měkkou kopulkou 2,5 cm. Reprosoustavy by měly hrát v rozsahu 55 - 38 000 Hz (bez udané tolerance), nominální impedance činí 6 Ohm a citlivost podprůměrných 83 dB / 2,83 V / m.

Obě sestavy jsme poslouchali zejména tak jak je výrobce dodává, ale též i s reprosoustavami Xavian Perla, Xavian Joy, Xavian Premio nebo Harbeth Monitor 30, ale také s Apogee Groove nebo ASUS Xonar Essence One MUSES MKII jakožto zdroji signálu. Zkoušeli jsme také krátce prohazovat reprokabely, rozdíl byl ale nepříliš znatelný.

Ačkoliv rozdíl v průměrech měničů i velikostech ozvučnic je u obou sad minimální, podobně jako rozdíl v pojetí, o kousek lepší součástky u MCR-N570D udělají až neočekávaně zřetelný rozdíl; třeba u kontrabasu v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) bylo u nižšího modelu jasné, že bedny se snaží jít hluboko, ale produkují spíše nafouklý a efektní vyšší bas s měkkými a ne úplně jistými konturami, což je charakter, který dobře poslouží rockové pompéznosti, ale ne akustickému nástroji. MCR-N470D hrají nadýchaně, tlačí se dopředu, ale trochu gumově. Vyšší model je zřetelný krok kupředu, objemu ubude, ale zato se basová brouknutí zkonkrétní a objeví se impuls - objemově je basu pro kontrabas samozřejmě málo a chtělo by to subwoofer, nicméně zvolna se dá už trochu vyznat ve struktuře.

h

Střední pásmo má rozdíly ještě o kousek větší - systém MCR-N470D odprezentoval vokál Katie Melua v "God on the drum, devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061) trochu syrově (ne nepříjemně, ale jaksi naprosto přímo), poměrně čistě, byť bez hloubky a plasticity. Hlas byl také hlavně nedílnou součástí hudebního celku, nicméně působil rozumně zaostřeně, ne nesrozumitelně, pokud nepřišlo na velmi tichý nebo naopak velmi hlasitý poslech. Právě tohle pak vyřeší posun na MCR-N570D, opět se vokál zaostří a přidá se kolem něj i cosi jako vzduch, hlavně ale hlas vystoupí o půl krůčku kupředu, což bohatě stačí k lepší srozumitelnosti potichu. Samozřejmě, že ona určitá obyčejnost tu zůstává, ale u tu není žádná deka a zahuhlanost, což je rozhodně fajn.

Největší rozdíl pak byl v nejvyšším pásmu - činely v "That slavic smile" od The Modern Jazz Quartet (1987 | Pablo | 00025218014229) byly přes MCR-N470D hodně opatrné a posunuté dozadu a scházel jim objem, zbylo vlastně jen ťuknutí bez nějakého komplexnějšího podání tónu. Alespoň ale nejde přednes obvinit z nacinkanosti, je to jemné a velmi klidné. Přehození na MCR-N570D přinese rozkvět zejména v oblasti objemu, byl tu lehounce patrný i jakýsi dozvuk, byť ani tady nejsou výšky kdovíjak velké a energické, ladění na klid a trošičku sametovou jemnost je jasné i zde.

Když jsme jen maličko více otočili hlasitost doprava při reprodukci Musorgského "Velké brány kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827), reprosoustavy ze setu MCR-N470D byly přeci jen dost měkké a bylo znát, že tahle sestava na velkou klasiku rozhodně nepatří. MCR-N570D sice také postrádá zátah odspodu, ale v dané ceně "za pár tisíc" jde o základní řešení, porovnatelné ale už i s jinými hi-fi základními reprosoustavami, tj. Yamaha se tu nemusí stydět a zvuk byl o něco pevnější a zejména ve středech už začínající trochu žít.

Asi si nebudete chtít kupovat MCR-N470D ani MCR-N570D kvůli analýze svých nahrávek, pokud však náhodou ano, tak třeba "Indigo Dreamscapes" od DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) si rozhodně více užijete na vyšší sestavě (ostatně ta prostě funguje lépe ve všech ohledech); v nižším modelu bylo znát, že Yamaha tak akorát zvládá udržet základní přehled nad nahrávkou, teprve vyšší model vám ale ukáže oddělené linky nástrojů a teprve tam cítíte, že skladba je komplexní a víte, že se děje i něco v dalších vrstvách (která sice nutně nemusíte jasně slyšet, ale víte, že tam jsou - na nižší sestavě vnímáte prostě jen celek).

Jistá informační skoupost a snaha hrát spíše na velikost zvuku a jistou nadýchanost u MCR-N470D se projevuje i v podání prostoru, kde se ve "Spirit of the air" Pata Methenyho ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 759-79847-3) chyběla třetí dimenze, byť dvoupásmová kompaktní koncepce zajistila alespoň slušnou pravolevou šířku, byť bez možnosti přesněji lokalizovat a oddělit jednotlivé nástroje. A opět, MCR-N570D je prostě už rozumná základní regálovka, která dokáže udělat ten malý krůček a naznačit separaci nástrojů, stejně jako přidat jakýsi ne úplně určitý, ale přesto slyšitelný vjem hloubky, hlavně tu ale nástroje dostaly výrazně větší, realističtější proporce.

Na ne úplně dokonalé nahrávce jako třeba "Ashes to ashes" od Faith No More ("The very best definitive ultimate greatest hits collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) ale paradoxně lépe fungovaly nižší, ale jaksi efektnější, nabubřelejší a více maskující MCR-N470D, takže i když tu chyběl rockový bas, hladkost a celistovost projevu zcela zakryla chyba a ostrost nahrávky, byť za cenu měkkosti a menší konkrétnosti. Naopak reprosoustavy v MCR-N570D se ale chovaly jako slušná malá regálovka základní třídy - čistě, bez sofistikovanosti, ale zato už relativně pevně a čitelně. To ale na druhou stranu nebylo ku prospěchu zvukové úrovni nahrávky, která funguje právě buď na maskujících, nebo naopak high end sestach...

Sety Yamaha MCR-N470D a MCR-N570D jsou ideálními všeuměly pro ozvučení "hluchých" prostor typu kanceláře, kuchyně, pokojíčku dětí nebo hostů, případně pro ty, kteří hledají za velmi rozumné peníze poměrně dost funkcí v kompaktních rozměrech. Za dané peníze by snad mohly mít jen o kousek hlubší basy, jinak se ale chovají pragmaticky - zvuk je přímý, čistý, snad až trochu syrový, za dané peníze ale sotva poskládáte lepší a přehlednější. To se týká MCR-N570D, která ze nevelký příplatek přináší zvukový rozdíl, který je naprosto nepoměrný. Respektive je tak velký, že MCR-N470D připadá v úvahu jen tehdy, pokud posloucháte výhradně vzduchem šířené rádio nebo velmi, ale opravdu velmi nekvalitně nahrané skladby, u nichž toužíte zamaskovat hrany a ostrosti. Pokud ale chcete "věž" s dobrou konektivitou, minimálními rozměry a zvukem, který splňuje alespoň ty úplně základní nároky high fidelity, pak MCR-N570D funguje prostě a jednoduše dobře po stránce vzhledu, výbavy i zvuku a v segmentu komerčních kompaktních systémů této ceny s přehledem patří mezi TOP řešení.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Reprosoustavy u MCR-N470D mají trochu překvapivý objem basu, který ale v reálu v zapojení se systémem nepůsobí takhle výrazně. Také zdůraznění pásma kolem 400 Hz není při poslechu komplexního signálu tak zřetelné. Samozřejmě, nejde o referenčně rovnou křivku, ale tu zde ani není důvod očekávat.

U vyššího modelu je pásmo podsatně vyrovnanější, minimálně od cca 250 Hz výše je prostě za dané peníze naprosto ok. Ttrochu zvláštní je propad na 200 Hz, jinak ale není třeba za dané peníze mít v rozsahu 80 - 12 000 Hz žádné významné připomínky. 

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

Kč 15 990,- - MCR-N570D

Kč 13 990,- - MCR-N470D

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férové vybavení i pojetí (zejména u MCR-N570D)

+ MusicCast systém

+ podpora vysokého rozlišení

+ funkční výbava

ZÁPORY

- N470D se v zásadě nevyplatí

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: K+B Expert | www.yamaha-hifi.cz | www.facebook.com/yamahahifi.cz 

fSdílet

Tweet