Jen nemnoho jmen zazvoní v uších audiofilů tak zněle, jako Nelson Pass. Ačkoliv dnes se už trochu raději zabývá nízkovýkonnými malými zesilovači třídy A FirstWatt, pořád zůstává hybnou silou firmy, kterou založil v roce 1991 v Kalifornii. Úspěch se dostavil hlavně díky koncovým zesilovačům, které nabízely překvapivě vysoké výkony ve třídě A, dnes si ovšem můžete zakoupit krom obrovských dělených řešení i integrované zesilovače. Byť třeba INT-250 je také skutečně mohutný kousek.

Tlustý čelní panel má charakteristický rukopis Desmonda Harringtona, s nímž začal jako designér v roce 1998 a dnes jej stále ovlivňuje, byť už jako prezident společnosti. Sešikmené hrany, velký prolis v pravolevé ose, ale hlavně mohutný centrální „budík“ jsou to hlavní, co upoutá. Přesto INT-250 (nejvyšší ze tří dostupných modelů 25 / 60 / 250) působí hlavně technicistně a účelně, čímž plynule navazuje na první firemní integrovaný model INT-150 z roku 2009.

Krom výrazné černé obruby masivního kruhového ukazatele najdete vpředu ještě otočný ovladač hlasitosti a do zmíněné prohlubně zapuštěných šest tlačítek – ke spouštění, k volbě některého ze čtyř vstupů a ke ztišení. Pak už jen maličký displej, na němž se zobrazuje nastavená poslechová úroveň.

Šasi zesilovače stojí na vysokých tlumících nožkách, dalším náznakem dimenzování jsou členité a velké chladiče na obou bocích, stejně jako perforovaný horní kryt. Nebo, když jsme u toho, plocha zadní, jíž dominují výrazné úchyty pro snazší přenášení těžkého zařízení.

Jinak jsou tu vyskládané čtyři cinchové vstupy, z nichž první má také paralelní XLR podobu (kterou je třeba pro využití RCA formy osadit můstky). Dále pak INT-250 nabízí přímý XLR vstup do koncového stupně, stejně jako obě verze pre-out výstupů, což oboje umožňuje praktické budoucí rozšíření sestavy. Na každém kanálu je k dispozici jeden pár masivních reprosvorek a dole uprostřed je běžná napájecí zásuvka s vypínací kolébkou. Posledním konektorem je „trendy“ zemnící rozhraní pro signálovou cestu.

Vnitřní konstrukce vychází do velké míry z nápadů, použitých pro nejnovější firemní řadu zesilovačů .8. Pass vlastně nesdílí nijak moc technických informací, vyjma výkonu 250 W / 8 ohm na kanál ve třídě A/B (plus přesný dvojnásobek do poloviční zátěže), zisku 36 dB nebo toho, že regulace hlasitosti sestává z 63 kroků po 1 dB.

S trochou snahy a hledání se dozvíte, že každý kanál používá 20 výstupních MOSFETů v topologii odvozené od koncáků X250.8, s nimiž sdílí i napájecí zdroj. Také skutečnost, že prvních zhruba 15 Wattů dodá INT-250 v čisté třídě A.

INT-250 má šířku 48,26 cm, hloubku 53,98 cm a výšku 23,11 cm. Váží pak signifikantních 47,6 kg.

Zesilovač jsme mohli poslouchat v bratislavském showroomu dovozce a to buď ve společnosti Harbeth Super HL5 XD nebo Wilson Benesch A.C.T. 3Zero. K porovnání byl krom násobně dražšího děleného systému značky Ypsilon třeba Ayre EX-8 2.0. Stálicemi sestav byly ultimativní server od Taiko Audio, podložky Carbide Base a kombinace kabeláže značek Stage III Concept a VYDA Laboratories, primárním zpracovatelem signálu ze serveru byl Ypsilon DAC 1000.

„I Am No One“ od brooklynských hip-hopařů Gemini Killer („The Worst of Gemini Killer Vol. 8“ | 2012 | Army of Darkness) má sytý elektronický basový podkres, který není zase tak daleko od infrasonických frekvencí a tudíž povětšinou zůstává skryt nebo spíše jen naznačen jako jakési bublání. Přes Harbeth vyvěral právě spíše jako elegantní mručení, měkčí a vřelejší – nicméně i tady bylo znát, že zesilovač má velkou převahu a dostatečnou rezervu, aby dohnal Super HL5 XD kam to jen jde a to v klidu. Stačilo však přepřáhnout na Wilson Benesch a bezmála subsonická síla, ba přímo akustická temnota se rozšířila nejen vzduchem, ale i podlahou. A stále – zesilovač má výtečnou jistotu, hraje trošičku vřeleji, ale zdaleka nemá tolik signifikantního charakteru jako třeba Passovy velké áčkové koncáky. Tady platí tuhost, síla a ocelové sevření, jakkoliv držící hudbu přes sametovou rukavičku.

Skladba „Pigeon“ dvojčat Swintonových, vystupujících jako Cloth („Secret Measures“ | 2023 | Rock Action Records) stojí vlastně jen na příjemném hlase a akustické kytaře. INT-250 oba tyto centrální body udržel spolu s Harbeth v centru pozornosti – ve formě měkce příjemné, hladké, bohaté co do barev a objemu, ale přesto zcela konkrétní. Je úplně cítit, že kdesi v nitru přístroje je k dispozici zásobárna energie a stability. Struny jsou skvěle napjaté a přitom poddajné, srozumitelnost snadná, organická a neanalytická – Pass dává vlastně vyniknout charakteru reprosoustav. To se potvrdilo změnou na Wilson Benesch, kdy hudba získala okamžitě čistotu, zaostřenost, bezprostřednost a mnoho disciplinované energie – vše působilo mnohem analytičtěji, prokresleněji, ale stále bez studeného technického odstupu, tam INT-250 zvuk nepustí, sám zůstává v klidu. Vlastně pevnost a solidnost je skutečně až překvapující, všechno sedí jako přibité.

Jemné linky činelů v „The Look of Love“ Ronalda Isleyho a Burta Bacharacha („Here I Am“ | 2003 | SKG Music | 00600445050075) vykazovaly už ve společnosti Harbeth Super HL5 XD atributy „drahého zvuku“, hezkou znělost, přirozené rozlišení se spoustou detailů a dlouhé dozvuky, neztrácející se ani pod dalším příchozím tónem. Je to klidný, anglicky noblesní charakter, který INT-250 zdůrazní, sám jako kdyby vkládal jen onu neochvějnost. Ve spolupráci s A.C.T. 3Zero nicméně vstoupila do hry další úroveň – činel je bezprostřednější, přesnější, krystaličtější, aniž by však působil suchopárnou tvrdostí. Textura nástrojů byla výtečná – je to kultivovaná, ač pronikavě konkrétní reprodukce, dalo by se říct. Žádná pomalost, uvolněnost nebo rozjímavost – prostě okamžitý, realistický kovový břink bez nějakého zabarvení.

Výkon 250 Wattů byl za každého okamžiku pro 32 m2 daného prostoru, zdálo se, naprosto dostačující a to i při poslechu energičtějšího materiálu jako je třeba „Lamp Lady“ zpěvačky Sevdalizy („Shabrang“ | 2010). Harbeth dokázal Pass řídit s velkým nadhledem, drajv skladby byl díky tomu prezentovaný s tuhostí a barevnou sytostí, s nádech poddajné „harbethovitosti“, ale přesto konkrétně. To ve Wilson Benesch však probudil zesilovač čertíka a s mírně vyšší hlasitostí přišla i drtivá dynamika – skálopevná, napjatá, intenzivní. Zvuk byl fyzický a nezdálo se, že by došlo k jakémukoliv záchvěvu, míra nadhledu, rezervy a sebejistoty je excelentní – i na poměry této cenové relace. Spojujete-li si tedy zvuk Pass Labs s vřelou měkkostí, tak tady ne, tady panuje autorita a výbušnost, ne v takové té agresivní formě, ale v dospělé, zkušené podobě. Zkrátka kde je třeba, tam je dynamická špička s jistotou zreprodukovaná.

Taktéž v „Hello“ Hanii Rani („Ghosts“ | 2023) bylo znát, že mnohem více do výsledného charakteru sestavy promlouvají reprosoustavy, spíše než zesilovač jako takový. Ten jako kdyby hlavně držel přesnost reakcí, tiché pozadí a sytil potřebu po energetických špičkách, zvuk je díky tomu neroztřesený a nese nezaměnitelný Harbeth styl. Což je ve finále vlastně popis toho, jak má optimální zesilovač skutečně fungovat, takže není důvod ke stížnostem. Super HL5 XD nejsou vlastně nijak komplikované reprosoustavy k řízení, to A.C.T. 3Zero tak bezstarostné nejsou – nicméně ani tam INT-250 při běžném rozsahu hlasitostí (na maximum jsme to nezkoušeli, takový zvuk by se „nevešel“ ani do našich uší, ani do dané místnosti) neváhá ani tady, komplexnější zátěž jej nerozhází a skladba je krásně čitelná, čistá, bez pocitu přidané vřelosti nebo jiného typu zabarvení. Pulsující bas má strukturu, která kombinuje jasně zřetelné okraje tónů se silou a plností, což je působivé. Zejména v tom, jak „normálně“ to působí.

To, že prostor skladby „Solkverv: I. Skrida“ Henninga Somerra („BORDERS“ | 2023 | nahráno 2021 | 2L | 2L-173-SABD) byl bezproblémově trojdimenzionální, soudržný a přehledný, že měly nástroje maličko měkčí okraje na Harbeth než na Wilson Benesch, ale že zase naopak dřevité tóny akustických instrumentů byly krásnější právě přes Super HL5 XD než přes A.C.T. 3Zero (ač ty jsou bez diskuse přesnější), to jen podtrhuje řečené a sice, že INT-250 se snaží zůstat vlastně skoro nestranný. Když dovolí akustika a rozestavení reprosoustav, obraz scény je zcela nezávislý od ozvučnic a působí plasticky. Navíc zejména s Wilson Benesch je jako vytesaný, s precizně definovanými okraji. Ne že by Pass Labs zesilovač nebyl drahý a neměl splňovat skutečně vysoké standardy, ale tohle bylo rozhodně lepší, než jsme čekali.

„Number 149“ od Rosalie Cunningham („Two Pieces Puzzle“ | 2022 | Esoteric Antenna) je pěkně rytmická, klasicky rocková skladba. S Harbeth byl cítit lehoučký akcent na pumpující bas, přednes byl však i tady rázný, plnokrevný, celkově zábavně živý a energický, ale okořeněný tou elegantní charakteristikou Harbeth. S Wilson Benesch šlo prakticky o koncertní drajv s důrazem pneumatického kladiva, naléhavý a za každého okamžiku, od běžné tišší hlasitosti až po tu docela dost vysokou stále se stejným suverénním řízením a odhodlaností. A tak i tak šlo hlavně o muzikální zábavu, kdy necítíte potřebu hodnotit technické jednotlivosti, ale právě jen hudební celek.

Nelson Pass a jeho INT-250 si svá ocenění, jak se zdá, zaslouží. Velká krabice skýtá právě tolik síly, stability a rezervy, kolik byste od ní od pohledu čekali a je vlastně jedno, jaký hudební materiál skrze ni protéká nebo jak složité reprosoustavy musí krotit – prostě funguje. Navíc minimálně dle našich poslechových zkušeností s těmi několika Passovými vzorky je zvuk Pass Labs INT-250 nejsoustředěnější, nejpevnější a možná řekněme nejagilnější. Zvuk měl síly a konkrétnosti na rozdávání, zdůraznil vždy právě spíše charakter připojených reprosoustav, než svůj vlastní a zajistil, že tyto budou fungovat jak se patří. Přestože tedy má za sebou INT-250 už nějaký ten rok existence, pořád se rozhodně nemusí stydět – obstojí svou živostí, energií, autoritou stejně jako čistotou i v konkurenci dnešního moderního zvuku a celkově patří mezi skutečně úžasně zábavné integrované zesilovače.

EUR 15 200,-
cca Kč 375 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velice příjemná zvuková charakteristika

+ překvapující autorita a kontrola

+ bytelná konstrukce

+ variabilní konektivita (byť ne široká)

+ dobrá regulace hlasitosti pro naladění té správné poslechové hladiny

ZÁPORY

- opravdu velmi dlouho se zahřívá do provozního optima

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

fSdílet

Tweet