Na zoubek novozélandskému výrobci Perreaux (snad by mělo být čteno po francouzsku, ale kdo ví...) se podíval před časem již kolega Jiří Petrák s náhledem na set ze základní série Audiant, která je jaksi „vzhůru nohama". K nám se pak dostal ještě integrovaný zesilovač 250i, král druhé nejvyšší modelové řady Eloquence (v překladu z angličtiny „výmluvnost", což je, prominete-li předbíhání, dosti výmluvný název). Původně jsme měli naplánováno poslouchat jen v dobře známém poslechovém prostoru dovozce, ale zvukový výkon zesilovače byl tak imponující, že jsme si ho nechali na nějaký ten týden zabalit s sebou.
Při prvním pohledu vás (vlastně nijak veliký) zesilovač Eloquence 250i nijak zvlášť neoslní. Rozhodně není špatně zpracovaný, ba naopak – mohutný čelní panel, robustní chladící žebra, bytelné tělo s nenápadně, ale vtipně vyfrézovaným logem výrobce v horních partiích, to vše dává smysl, ale je spíše dosti konzervativní, nijak moderně pojaté. Na druhou stranu již od pohledu je jasné, jak moc robustní to všechno je, jak dlouho tahle konstrukce vydrží.
Přístroj stojí na čtyřech robustních nohách, jeho čelní panel má tloušťku průměrné panelákové příčky a zdobí ho kromě hluboce vyfrézovaného loga výrobce ještě velký spínací čudlík, mohutný, nádherně opracovaný ovladač hlasitosti v přesném středu přístroje a drobný displej se snad tisícovkou znaků, který vám řekne úplně všechno, ale díky velikosti potřebujete skutečně napnout zrak, abyste vedlejší informace přečetli. Pod displejem vše ještě doplňuje pětice ovládacích tlačítek (jejich funkce se mění a popis najdete právě tím nejdrobnějším písmem na displeji) a dva jacky – jeden 6,3 mm je výstupem na sluchátka, druhý 3,5 mm je linkovým vstupem. Jsou pohříchu nepopsané, takže se nedivte, že po zapnutí „malých" sluchátek do levého otvoru je poněkud ticho.
Zadní panel je, stejně jako vnitřní konstrukce, přísně symetricky rozložený. Ve středu je mohutná napájecí zásuvka s vypínací kolébkou, směrem doleva a doprava se vine množství přípojných míst. Nejvíc pozornosti láká jeden pár XLR konektorů, prostě popsaný jako „symetrický vstup", jinak je tu celkem pět RCA linkových vstupů (jeden z nich může patřit phono předzesilovači, dokoupíte-li si adekvátní volitelný modul). Mimo to je tu ještě linkový výstup pro páskovou smyčku, regulovaný výstup Pre-out a přímý vstup do koncového stupně, umožňující 250i využít v roli koncového stupně.
Přikoupíte-li ještě jednu volitelnou modulární kartu, může (tak jako náš vzorek), nést eloquence 250i též příkladnou sadu digitálních vstupů, jejichž signál si sám převede do analogu. Konkrétně jde o dva optické vstupy, dva koaxiální vstupy (v méně obvyklé, ale zato kvalitnější formě BNC konektorů) a jeden USB vstup typu B, kdy zesilovač slouží jako externí zvukové zařízení (a dle manuálu umí dokonce i nahrávání). Trochu bohužel jen s klasickým rozlišením – Perreaux nemá žádné vlastní ovladače a je tak omezen na rozlišení 16 / 44,1 (byť D/A převodník automaticky všechny signály přepočítává do 24 / 192). Při dané ceně za doplňkový modul už by určitě stálo za to využít alespoň pravé 24 / 192, když už ne rovnou nativní podporu dnes tak kvetoucího DSD.
Vzadu pak ještě najdete robustní reproterminály, umožňující připojení dvou párů reprosoustav a sadu konektorů pro základní integraci s domácí automatizací. Je tu jednak vstupní a výstupní trigger konektor pro automatizované spouštění, jednak je tu i vstup a výstup pro externí dálkové ovládání. Sofistikovanější ovládání umožňuje rozhraní RS 232.
Veškerá elektronika je uložena, jak už jsme si říkali, v poměrně kompaktním šasi, byť hmotnost 25 kg vás poměrně překvapí. Alespoň vzhledem k vnějším rozměrům 42,6 x 34,4 x 14,9 cm (š x h x v).
Při pohledu dovnitř přístroje zaplesá srdce každého milovníka klasických, tak říkajíc poctivých přístrojů. Vpředu uvidíte toroidní transformátor (jsou tu ale ještě dva méně nápadné), který svou velikostí konkuruje mnoha levnějším elektrickým filtrům na bázi oddělovacího trafa. Tím chceme říct, že je skutečně gigantický. Kolem je rozmístěna baterie osmi masivních filtračních kondenzátorů a čtveřice nezávislých napájecích zdrojů. Celá konstrukce působí nesmírně čistě a organizovaně, rozhodně získáte hodnotný pocit.
Výkonové tranzistory umí dodat luxusních 250 Wattů do zátěže 8 Ohm, přesný dvojnásobek pak do přesně poloviční zátěže. I to odkazuje na precizní kvalitu návrhu i výroby. Špičkový výkon pak činí 360, respektive 530 Wattů. Tedy alespoň na papíře – z rozličných měření i toho, že maximální spotřeba činí přes 1 000 Wattů, vyplývá výkon v praxi dvojnásobný. Na úrovni 1 kHz při plném výkonu činí celkové harmonické zkreslení ne více než 0,002%, napříč celým slyšitelným frekvenčním rozsahem je to stále skvělých 0,01%. S ultra přísnou tolerancí +0 / -0,5 dB pracuje integrovaný zesilovač v rozsahu 5 – 60 000 Hz, což odkazuje na rychlý zesilovač (celkově by patrně mohl zesilovač jít až za hranici 100 000 Hz). Odstup signálu a šumu se nachází vždy nad hodnotou 98 dB, excelentní řízení reprosoustav zajistí tlumící faktor s parádní hodnotou 800.
Výrobce uvádí, že jemnost regulace hlasitosti je 0,5 dB, po těchto krocích můžete hlasitost regulovat v rozsahu -95,5 - + 31,5 dB. Sluchátka mají uvnitř přístroje vlastní zesilovač, ten umí dodat až 1 000 Wattů do 32 Ohm, respektive 150 mW pro sluchátka s impedancí 300 Ohm.
Digitální vstupy na volitelném modulu mohou přijmout signál s rozlišením až 24 / 192 (koax a optika), respektive 16 / 44,1 u USB, jak už jsme si říkali. Zopakujme, že čip poté pro své potřeby signál převede na rozlišení 24 / 192. Koaxiální vstupy jsou proti průniku brumu odděleny transformátorem, ostatní digitální vstupy však už nikoliv.
Důležité je zmínit i to, že ochrannou a kontrolní funkci má v eloquence 250i mikročip, nezasahující však do signálové cesty. Monitoruje v reálném čase na půl tuctu parametrů (přehřátí, DC složka, přetížení,...) a případně odpojuje výstupní část. Mimo to umožňuje přes malý displej eloquence 250i nastavit celou řadu specifických parametrů – na vypsání je toho až příliš, protože přizpůsobit si můžete snad cokoliv. Za vše jmenujme třeba to, že si nastavíte základní úroveň hlasitosti, na kterou se zesilovač po zapnutí vrací. Navíc na displeji popisuje téměř každý svůj krok, takže při zahřívání je pořád co číst. Mikroprocesor řídí také ovládání hlasitosti – to je symetrické a probíhá v analogové doméně. Mocný mikroprocesor je poctivě elektricky izolován od signálových cest. Oč nenápadnější je Perreaux eloquence 250i z venku, o to propracovanější jsou jeho „střeva". Můžete jej použít „tak jak je", ale pokud máte chuť a čas, přizpůsobíte si jej k naprosté dokonalosti.
Ke 40 letům své existence si firma nadělila speciální edici právě tohoto zesilovače s příznačným názvem Anniversary – dostat se k němu bude obtížné, protože celosvětově se vyrobí jen 50 kusů. Rozdíl není v konstrukci, ale pouze v použitých součástkách – velké části z nich se výrazně zmenšili povolené tolerance, tedy jde nyní o výběr toho nejlepšího z nejlepších. Týká se to osmi filtračních kondenzátorů v napájecím zdroji, kabelů, které vedou signál k výstupním terminálům a kondenzátorů v předzesilovači. Samozřejmě je k zesilovači dodáván i jiný, signovaný čelní panel a certifikát.
Perreaux tento zesilovač mimo jiné vybavil i dvojicí dálkových ovládání – jedno je „plnoformátové", velké a plné tlačítek pro každou příležitost, druhé je výrazně stylovější a kompaktnější. Omezuje se sice na základní funkce, ale 99% času je práce s ním jednoduše pohodlnější.
Perreaux eloquence 250i jsme, jak už bylo psáno, poslouchali jednak přímo v High-End Audio Studiu, jednak v domácím prostředí, protože jeden den ve studiu prostě nebyl dost. U dovozce tomuto zesilovači dělala společnost mechanika C.E.C. TL3N a D/A převodník C.E.C. DA3N, kvalitu napájení zajišťoval Torus Power AVR 16, signálové i reproduktorové kabely nesly značku Kubala Sosna a zvuk vyzařovaly Audio Physic Avantera. V domácím prostředí pak kromě Naim CD5si dodával zvuk i ASUS Xonar Essence One MUSES a Pro-Ject Elemental s phono předzesilovačem Pro-Ject Phono Box. Zesilovač rozhýbával jak Harbeth Monitor 30, tak Xavian Bonbonus za pomoci kabeláže KrautWire, Eagle Cable, Monster Cable či Quad.
V „Pie Jesu" z Rutterova „Requiem" (Reference Recordings | RR-57) se objevila charakteristika, která se jako tenká červená nit linula každou sekundou poslechu ve všech sestavách. Jednalo se o absolutně samozřejmou, vlastně by se chtělo říct až nenápadnou přirozenost a excelentní rozlišení, které na vás ale nepadá a netlačí, kterému se musíte trochu otevřít a uvolnit se, abyste se mohli do těch nenásilných vod plně ponořit. Pak si můžete vychutnat opravdu prvotřídní přísun detailů, rozvrstvení, kdy je důležité nejen kolik, ale i v jakém kontextu jsou všechny ty informace prezentovány. Smíšený sbor je vysloveně úžasný – přesný, pevný, jistý a nádherně bohatý a úchvatně srozumitelný. Pravdou je, že i přes ždibec vřelosti ve zvuku nepůsobí atmosféra nijak „hezky", vše je hlavně přesné a precizně kontrolované, spíše než něžné.
Autorita a kontrola obvodů v zesilovači je skutečně luxusní – důraz a energie, díky kterým jsme si náramně užili Watersovu „Perfect Sense" z desky „Amused to Death" (1992 | Columbia | 468 7612), jsou na integrovaný zesilovač naprosto perfektní a vyrovnají se kdejakým monoblokům. V kulminující pasáži ani při vysokých hlasitostech nenajdete náznaky rozkolísání či nedostatečných rezerv, zesilovač každý úder do bicích vystřeluje s razancí dělové koule, každý tón každého z mnoha nástrojů má své jisté místo a také naprosto sebejistý, přesný průběh s velmi dlouhou dobou doznívání. I když má hudba říz a drajv, který umí dodat jen velmi silné tranzistorové zesilovače, nemáte ani na chvíli pocit jakýchkoliv násilností – prostě tam je a prostě plyne kupředu, což nelze nazvat nijak jinak, než jako „přirozené". Podmanivá je rozhodně nejen schopnost Eloquence 250i hudbu zorganizovat, ale také udržet svůj autoritativní charakter i při velmi tichých poslechových úrovních.
Zvuk Perreaux je velice rychlý – třeba úder do tamburíny s chřestítky v „No Sanctuary" Chrise Jonese z desky „Roadhouses and Automobiles" připomíná chřestýší ocas. Není to decentní, lehká znělost kovu, ale pěkně plnokrevný, snad až trochu „svalnatý" zvuk s parádní kontrolou a autoritou. Nedá se říci, že by kovová chřestítka nějak zvlášť cinkala, ale jejich kovovost je naprosto nesporná a velmi přesvědčivá. Zajímavý je i způsob, jakým si Eloquence 250i poradil s basovými frekvencemi, nahranými v této skladbě přeci jen poněkud přebujele. Perreaux nezapomíná na pěkně plnokrevný objem, ale ani na již opěvovanou autoritu a jistotu. Bas není suchý, naopak připomíná svým charakterem až překvapivě lampové konstrukce. Je tu cítit trocha příjemné měkkosti a polibek vřelosti a něhy, který ale nijak neruší, naopak přispívá k pohodě při poslechu. Navíc ani s tím nevypadává Perreaux z role nekompromisního zvukového vůdce.
Symetrická konstrukce a precizní fyzické oddělení kanálů vedou k neméně precizní separaci kanálů i po zvukové stránce – i díky tomu umí Eloquence 250i vykreslit skutečně krásný a pevný, neklouzající prostor v nahrávce. Krásným příkladem je Stingova skladba „Englishman in New York", kterou najdete na sampleru „Die perfekte Räumlichkeit". Zvuková scéna je hluboká, velmi dobře organizovaná a přehledná, nástroje mají kolem sebe pěknou vrstvu vzduchu, v níž vynikají kontury a jasně definovaná ohraničení instrumentů. Celkově je zvuková scéna pěkně spojitá.
Už jsme si říkali, že Perreaux umí udržet krásnou kresbu a jistotu i při velmi tichých úrovních – naprosto fenomenálně to ale předvedl při reprodukci nádherně transparentní nahrávky benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos a jejich skladby „Puer natus est nobis" („Chant" | 1996 | MFSL | UDCD 725). Nejen, že výborně udržel vysokou transparentnost zvuku, ale mnichům je výborně rozumět i v okamžiku, kdy je významně hlasitým zvukem v místnosti škrabání pera o papír (tedy i tehdy, kdy je hlasitost skutečně minimální). Přes veškerou věrnost nepatří ale Eloquence 250i mezi neúprosné přístroje – sykavky nejsou agresivní a ostré, naopak zaznívají velmi kultivovaně a věcně; zesilovač vám dá jasně vědět, že je tu nahraný ostřejší tón, ale tuto charakteristiku nijak nezdůrazňuje a neumocňuje, naopak vše zůstává příjemně neútočné.
Pronikavý vokál Patricie Petibon v Offenbachově „Orphée aux enfers" („Les Fantaisies" | 2002 | Virgin | 7243 5 62294 2 6) by snad mohl v nejvyšších polohách řezat sklo, není to ale zásluhou agresivity či hrubosti reprodukce, je to dílo jen a pouze jejích hlasivek. Dynamika a vnitřní živost vokálu jsou fantastické. Opět je tu nutno zmínit celkový pocit kultivovanosti a poklidné samozřejmosti.
Zesilovač Perreaux Eloquence 250i skrývá mnohem, mnohem víc, než by se na první pohled zdálo. Přeci jen poněkud ordinérní vzhled nenasvědčuje ani kvalitám, ani pořizovací ceně. Až když vidíte, kolik kroků a aktivit probíhá na displeji třeba při zapínání, nebo když se začnete proplétat hlubinami nabídek, zjistíte, že puristicky působící exteriér a poctivá konstrukce je okořeněna i moderním přístupem s mnoha možnostmi. Budete-li chtít, můžete si dokoupit dokonce i modul digitálních vstupů (což není v dnešní době sice žádný zázrak, ale i tak je to sympatické). Za nemalou cenu však Eloquence 250i nabízí hlavně zvukový perfekcionismus, vyvážený, příjemný charakter, kterému vlastně není co vytknout a který vám dá jednoduše zapomenout na to, že posloucháte zvuk a nechá zaznít jen a jen hudbu. Novozélanďanům se podařilo vyrobit skutečného high-endového aristokrata...
Kč 229 990,-
Kč 13 990,- - modul phono předzesilovače
Kč 27 990,- - modul s digitálními vstupy a převodníkem
--- --- --- --- ---
KLADY
+ robustní stavba a výborné zpracování
+ nezměrná dynamika a kontrola
+ velmi dobré možnosti rozšíření
+ podle různých měření umí dodat ne 250, ale klidně až 2x tolik Wattů do 8 Ohm
+ dostatečná zásoba přípojných míst
+ široké možnosti nastavení
+ excelentní kultivovanost přednesu
ZÁPORY
- snad až příliš nenápadný vzhled, ne zcela hodný pořizovací ceny
- malý a ne úplně ideálně čitelný displej (když už se na něm nastavuje tolik parametrů)
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz
