Audiomat Opéra Reference se u nás (míněno v redakci Hi-Fi Voice) objevil poprvé v září 2012 a dostalo se mu v recenzi výjimečně vřelého přijetí, odpovídající vřelosti jeho přístupu k hudbě. Francouzští lampoví kouzelníci bratři Clarissovi si od té doby ale stihli sednout a trochu si s osvědčenou konstrukcí pohrát, výsledkem čehož je verze s přídomkem „12", na první pohled k nerozeznání od svého předchůdce.
Předchozí větou bychom tedy snad odkázali ctěného čtenáře na popis původního modelu Opéra Reference, snad jen s tím rozdílem, že nyní si je nutno představit a k popisu přidat, že na čelní stěně se skví místo „Reference" již „Reference 12". Pro ty ostatní, kteří se nechtějí zdržovat přechodem do staršího článku a návratem zpět, shrňme situaci:
Opéra Reference je nádherně provedený, nejklasičtějším možným způsobem pojatý elektronkový zesilovač. Díky trojici lamp typu 5965 v předzesilovači a čtveřici EL34 v koncovém stupni nabízí plně dostačujících výkon 30 Wattů na kanál, většinu z nich pak doručuje v čisté třídě A. Zvláště příjemně jsou vyvedené ovládací prvky, jen dotýkat se zesilovače je požitek – spínejte jej tenoučkými kovovými páčkami a mechanická preciznost jejich chodu vás nadchne, točte opravdu masivním potenciometrem a strhne vás jemnost a plynulost jeho práce, případně si přepínejte vstupy identicky provedeným knobem a při každém cvaknutí získáte pocit, že něco velmi správně zapadlo na místo.
Pro ty povrchnější z nás připomeňme, že celé tělo má výjimečně čisté a hodnotné zpracování, že stojí na trojici skutečně, ale skutečně špičatých nožek, které s nemalou hmotností kolem 30ti kg snadnou proniknout kobercem, novou plovoucí podlahou, ale také neopatrně nastavenou nohou s pravou francouzskou grácií. Připomeňme si i to, že vzadu najdeme šest párů velmi bytelných RCA konektorů, z nichž pět patří linkovým vstupům, jeden pak linkovému výstupu – takže škoda, elektronkový předzesilovač si pomocí pre-out neuděláte. Masivní reproterminály jsou tu v počtu hojnějším než obvyklém, typicky pro elektronkové konstrukce si zapojením volíme zátěž 4 nebo 8 Ohmů, pro 6ti Ohmové reprosoustavy doporučujeme hod francouzským centem.
Když už jsme si tedy hezky řekli, co se vlastně vůbec nezměnilo, přejděme k tomu, co se změnilo a proč se Audiomat vůbec obtěžoval vytvořit verzi 12. Tím nejzásadnějším (a vlastně jediným oficiálně přiznaným) rozdílem je změna osazení předzesilovače. V původní verzi hřály v této části tři elektronky 5965, nyní je zde 1 x ECC 83S a 2 x ECC 99. Důvodem změny je nízká impedance lamp ECC 99 a právě výborná možnost spárovat je s ECC 83S. Stejné řešení najdeme ve vyšších modelech Solfége Reference 20 a Récital.
Opéra Reference 12 jsme měli možnost slyšet s pořádně širokou škálou reprosoustav a zdrojů, z hlavních jmenujme Pioneer PD-10 a PD-50, Pioneer BDP-LX71, KingRex UD384 či převodníček Firestone Audio I Love Taiwan a CD přehrávač Creek Evolution 2. Ze zesilovačů se pro srovnání prostřídal třeba NAD C370, Creek Evolution 2 a Evolution 5350, ale i další. Zvuk se linul z reprosoustav Harbeth Monitor 30, Quadral Signo Avantgarde 80, Dali Fazon F5 a Xavian Bonbonus. Kabely dodal Eagle Cable, Monster Cable, QUAD, ProAc a InAkustik.
Audiomat je známý svou nádherně malovanou barevností a vřelostí, úžasnou pohodu předvedl v baladické „Don´t say a word" (Phantom Limb | „Naim Sampler 7" | 2009 | Naim Label | naimcd130cw). Soulově střižený hlas zpěvačky je nádherně přirozený, uvolněný, přes tenoučkou medovou vrstvičku ale prosvítá nádherné prokreslení a spousta naprosto samozřejmě podaných detailů. Opéra Reference je na elektronkový zesilovač velmi transparentní, veškerá „lampová hřejivost" je velmi decentní a jaksi mnohem přirozenější, než v nižších cenových kategoriích. Zde funguje tento charakter jen jako zesilovač nejen pro zvuk, ale i pro emoce a barvy.
Basová část spektra mívá u elektronkových zesilovačů často výrazně menší autoritu a důraz, než u polovodičových konstrukcí. Svým způsobem je to pravda i u Opéra Reference 12, basové tóny jsou měkčí, klidnější, než u adekvátně oceněného tranzistorového kousku. Třeba velké kotle v závěru Mussorgského „Velké brány Kyjevské" („Crystal Cable Arabesque Sampler" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901) jsou skutečně objemné, jejich tělo má realistickou velikost, ale zvuk je spíše opět uvolněný, poklidný a neútočně měkký. Přes všechny zmíněné atributy je ale nutné říci, že zvuk zůstává pod plnou kontrolou, barevně saturovaný a vyplňující každý krychlový centimetr poslechového prostoru. Úder do kotle vám tak svou silou pronikne k bránici a rozechvěje kosti, ale dělá to s grácií a jemností tekoucího fondue ze švýcarské čokolády.
Audiomatu vysloveně sluší pomalé, akustické skladby, kdy může maximálně vyniknout muzikálnost zvukového projevu. Dokonalým příkladem je Cohenova „By the Rivers Dark" („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262). Hlavním rysem skladby je plynulost, tempo a zvuk plynou jako titulní temné řeky – velký objem zvuku je navíc díky lampám úžasně čitelný, organizovaný a plný informací. Snad jen zdůrazněná barevnost tónů, plný, kulatý bas a všeobecná uvolněnost a neuspěchanost zvuku nám říká, že v Opéra Reference 12 žhnou lampy. Zvláště vokály mají neuvěřitelnou podmanivost a hedvábnost, která vás prostě nenechá se zvednout z křesla a přestat poslouchat.
Opéra Referece 12 ale není jednoúčelový stroj pro poklidnou, akustickou muziku. Je to také skvělý showman – rytmická preciznost, s jakou rozhýbe zvuk v místnosti v „Billie Jean" (Michael Jackson | „HISTORY" | 1995 | EPIC | EPC 474709 2), energie, kterou umí přes vaše reprosoustavy napumpovat do místnosti, to vše pasuje tento elektronkový zázrak do role neúnavného baviče. V přesnosti tempa si Audiomat nezadá s kdejakým tranzistorovým soupeřem, na poměry elektronek pak předvádí úžasné sebevědomí, nadhled a sebekázeň. „Billie Jean" tepe v naprosto strhujícím tempu, přitom zůstává vřelý a zdivočelý plynoucí jako proud roztopeného medu.
Audiomat zvládá s klidem a přehledem i komplexní skladby, jako například Verdiho „Requiem: No. 2: Dies irae: I. Dies irae" (Bowers&Wilkins + LSO | diriguje Sir Colin Davis). Elektronky jsou schopné uspořádat zvuk s takovou lehkostí a přirozeností, že téměř zapomenete na celý reprodukční řetězec, že vlastně nesedíte v hledišti koncertu. Jen když se budete hluboce soustředit a překonáte strhující kouzlo muzikálního charakteru (což se nám mimochodem nikdy na delší dobu nepodařilo, protože hudba prostě po pár minutách vždycky znovu zvítězila), zjistíte, že zvuk je snad až trochu příliš viskózní, trochu příliš sytý a trochu příliš barevný. V následující vteřině mu to ale všechno odpustíte, protože Audiomat Opéra Reference 12 je nepokrytě určen pro vytěžení maxima hudební zábavy.
Za největší přednost Audiomat Opéra Reference 12 lze bezpochyby prohlásit obvodový ekvivalent síly osobnosti a charismatu. Jakmile se zvuk lamp byť jedinkrát dotkne vašeho sluchového ústrojí, jste jeho. Lhostejno s jakým hudebním žánrem (i když metal a diskotékovou elektroniku si ale patrně ten, kdo touží po elektronkové hřejivosti, stejně příliš často pouštět nebude), vždy po pár okamžicích reprodukce si vás absolutní pohoda, i v absolutním kontextu bez ohledu na cenovku fantastická muzikálnost a bytostně optimistické naladění získá. Na to co umí je tento integrovaný zesilovač vlastně neuvěřitelně levný a i když věrnost je u něj až na druhém místě za potěšením (je to prostě Francouz, nic naplat), takových jako on je jen hrstka, takže mu stejně s dřív nebo později s chutí podlehnete. A až se to stane, už se z toho nikdy nedostanete...
Kč 139 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ nádherné, čistě jednoduché a přitom zajímavé provedení
+ hebká, vřelá a láskyplná reprodukce elektronek
+ má nadhled a dynamickou rezervu
+ dokáže vás vzít, ovládnout a obětovat hudbě
ZÁPORY
- ani nová verze nenabídne symetriku
- ještě muzikálnější a barevnější charakter stále není pro každého
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Milan Weber
www.audiomat.cz - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 602 555 888
