Jméno Yamaha můžete najít v mnoha oborech lidské činnosti od motocyklů, přes hudební nástroje až právě po oblast profesionálního audia a hi-fi. V oblasti produktů pro věrnou reprodukci zvuku svého času měla japonská společnost velmi silnou pozici a výbornou pověst, která – ne nepodobně jako třeba v případě značky Pioneer – začala poněkud upadat. Nicméně už nějakou dobu intenzivně pracuje na obnově své bývalé slávy na poli dvoukanálového zvuku a soudě dle celosvětových pozitivních ohlasů se jí podařilo trefit přesně na hlavičku ten pověstný hřebíček jménem „cena vs. výkon“.
Jedno pozdního odpoledne, kdy jsem před sebe vybalil a zapojil trojici přístrojů se znáčkem Yamahy a souhrnnou cenou nižší, než má kdejaký high-endový reprokabel, se tedy započalo s nadšením, očekáváním a určitou mírou pochybností, co vlastně může ležet za celosvětovým masovým pochvalováním nové řady Yamaha. Rozhodl jsem se postupovat touto složenou „mikrověží" odshora dolů a proto se dnes podíváme na integrovaný zesilovač, nejnižší, který nese logo Yamahy a můžeme jej nazvat hi-fi třídou.
Bije-li vaše srdce v rytmu jednoduchosti a strohosti, design A-S700 (a celé nové řady stereo komponentů obecně) ho jistojistě rozbuší. Ostré hrany, čtveřice hranolů, sloužících jako regulátory pro basy, výšky, vyvážení kanálů a „loudness", dva velké potenciometry pro regulaci hlasitosti (ten větší vpravo) a pro výběr aktivního vstupu (ten menší vlevo), to vše doplněné o drobné kruhové přepínače aktivních reprosoustav a toho, co bude monitorovat výstup pro rekordér, spolu se sluchátkovým konektorem průměr 6,3mm a drobný čtvercový spínací čudlík. Tolik k popisu čelního hliníkového panelu, zadní strana hostí dostatek terminálů pro dva páry reprosoustav, jež jsou ovšem evidentně míněny pouze pro hoštění holého vodiče nepříliš audiofilního průměru (v této kategorii to ovšem nijak zvlášť nevadí). Banánky zasunete až po "odjištění". Reproterminálům dělá společnost šestice vstupů včetně phono předzesilovače, doplněná o řadu výstupů typu „rec out". Potud nic světoborného či revolučního. Ne že by dál něco takového bylo, ale něco minimálně vstřícného a nápaditého tu je - totiž umístění dvou spínaných napájecích výstupů, kam je možno připojit zařízení s nižším odběrem (maximálně 100W a 0,4A). Já jsem to využil pro připojení tuneru a s trochou nadsázky je druhá zásuvka jako stvořená pro okrasnou lampičku na nasvícení nového hi-fi. Tak nebo tak se jedná o příjemnou drobnost.
Testovaný integrovaný zesilovač nabízí na komerční třídu velmi slušných 90 W na kanál při zátěži 8 Ohm (160 W při poloviční zátěži) a toroidní transformátor, na rozdíl od vyšších sourozenců ovšem nedisponuje plně symetrickou konstrukcí (což by ovšem stejně byl v této cenové kategorii zázrak). Co ovšem je chvályhodné je rozdělení výkonové části na dva monobloky, neboli „dual-mono" design, což má mít za následek preciznější oddělení kanálů. Z dalšího vybavení lze zmínit obligátní funkci „Pure Direct", odstavující všechny korekce ze signálové cesty a navíc vypínající digitální vstup a displej, také „CD Direct", což není nic jiného než označení diskrétních součástek za vstupem signálu.
Výhradním partnerem v roli zdroje signálu byl po celou dobu firemní cd přehrávač Yamaha CD-S700, spojený se zesilovačem kabeláží Monster Cable M1000i, přes reprokabely KrautWire Awakening pak toto kombo rozhýbávalo měniče střídavě v Xavian Primissima, KR Audio SP-2 a JBL LS80, přičemž hlavní roli měly redakční Primissimy a JBL. Napřímo jsem měl možnost porovnávat zvuk s Pioneer A-A6MK2-K a tak trošku po paměti jsem ještě srovnával s klasikem NAD C355 BEE.
Když se do poslechové místnosti začaly vlnit první tóny, Yamaha se nezdála být ničím zvláštní, prostě jen tak hrála hudba a poznámkový blok zůstával prázdný a soustředění, chytnutí hudbou se nějak nedostavovalo. Abych byl férový, vyměnil jsem zesilovač za výše zmíněný „malý" Pioneer a zkusil to znovu, načež jsem se dočkal nakynutí basů a i když celkový dojem byl značně chytlavější (ve smyslu prvoplánově efektnější), byl také temnější, kompaktnější a rozhodně byl spíše krokem směrem od neutrality a reálné živosti reprodukce. V tomtéž okamžiku se ve mně probudila i zvědavost a tak jsem zapojil zpět Yamahu a....
...a když jsem byl ochoten naslouchat a soustředit se, nalezl jsem v otevřeném a vzdušném projevu docela zalíbení. Jde prostě o to, že A-S700 je první poslech natolik neefektní, že se může zdát na první poslech až nudný či dokonce nepovedený. Byla by ovšem chyba vzdát se příliš brzy.
Když jsem se propracovával přes nahrávku Patricie Barber „The Cole Porter Mix", vzpomněl jsem si, jakým způsobem mne zaujala při poslechu NAD C355 BEE, kde zněla velmi čistě, byla bohatá na detaily a třeba kontabas Michaela Arnopola je skvělým příkladem, že kontrola basů není nutně vyhrazena pro zesilovače z výšin nedostupného high-endu (i když ty budou v tomto směru logicky nadanější). Yamaha je svým charakterem někde napůl mezi mezi oběma zmíněnými přístroji, hraje o něco méně neutrálně a méně „disciplinovaně" než NAD C355 BEE, ale otevřeněji a lehčeji, přičemž je přeci jen o něco tvrdší a přesnější než Pioneer A-A6MK2-K, což je dobře znát na konturování tónů bicích nástrojů - nejmarkantněji se to dalo pozorovat na nahrávce vibrafonu ve skladbě „Like Minds" na stejnojmeném albu pětice úžasných jazzmanů Burton / Corea / Metheny / Haynes / Holland a na pianu Helene Grimaud na albu „The Well-tempered Clavier (Selection)" J.S.Bacha (Deutsche Grammophon; CD IDIDIDI 477 7978), neboli jakémsi klavírním „best of" tohoto giganta klasické hudby. Na poměry své třídy patří Yamaha na kvalitativní vrchol a i náročná klasická hudba je v jejím podání až překvapivě příjemná a přesvědčivá.
Protože v mé hudební knihovně má klasická hudba sotva čtvrtinový podíl a přiznejme si, že klasická hudba je a vždy bude nejlepší naživo, respektive bude vždy vyžadovat opravdu high-endovou techniku pro uspokojivou kvalitu reprodukce, přesunul jsem svou pozornost ke „komerčnější" produkci (míněno s nadsázkou - slovo komerční totiž v posledních letech nabralo zbytečně a nesmyslně pejorativní odstíny, zvláště v oblasti hi-fi techniky). Dave Matthews a jeho Band běžně ve světě vyprodává velké haly, u nás však stále nemá tu správnou pozornost, kterou by zasloužil a tak často jejich koncert končí v komorním klubu. Mé nejoblíbenější album „Before these crowded streets" se během testování otočilo několikrát, na výrazné basové lince postavená „Don´t drink the water" s drobnými přesahy do world music a skvostně nahranou bicí soupravou odhaluje schopnost A-S700 zvládnout i velké dynamické rázy, přičemž i na velkým a náročných JBL LS80 je zvuk stále pod kontrolou. I výborně nahraný hlas hlavní postavy kapely, samého Matthewse, dokáže velmi živě a realisticky vyniknout nad ostatními nástroji. Oproti Pioneeru je zvuk lehce sušší a pevnější, na rozdíl od A-A6MK2-K ovšem možná až příliš sterilní a analytický. Váhy jsou zde ovšem zcela vyrovnané a finální volba je na osobním vkusu. Yamaha ovšem působí globálně „silněji", neboli že dokáže lépe a snáze hrát i na vysoké poslechové hlasitosti.
Eponimní album Mino Cinelu (vždycky přemýšlím, jak toto jméno skloňovat, proto prosím omluvte tento tvar, který lingvista zřejmě odnese mrtvicí) patří ke špičce akustické hudby (těžko zařadit - někde mezi jazzem a world music s dalšími vlivy). Hudebně, ale i technicky. Vynikající dynamika nahrávky potřebuje dostatečně dimenzovaný systém, aby náležitě vynikla. Yamaha s talentovanými LS80 rozhodně neměla problém obstát a zrovna na této nahrávce bych A-S700 vyzvihl nad úroveň NAD C355 BEE i Pioneer A-A6MK2-K. Zvláště v podání barev jednotlivých nástrojů i vybudování iluze prostoru se jedná o nadprůměr své cenové kategorie a ani leckerý zesilovač kolem 20ti tisícové pořizovací ceny lepší nebude.
Yamaha A-S700 je s velmi atraktivní cenou velmi silným hráčem v tomto populárním segmentu. Jakkoli je jméno, vyvedené na jeho krabici podstatně „méně audiofilní" než NAD a Pioneer, může jim být plnohodnotnou konkurencí a nabízí velmi slušnou zvukovou kvalitu, kterou z piedestalu skvělého výrobků sráží drobné detaily jako laciná plastová kroutítka (i když jen ta nepodstatná) nebo průměrné reproduktorové terminály. Ale celkově se jedná o jednu z nejlepších možností, jak vkročit do světa věrné reprodukce hudby a kvalitního zesílení zvuku. Takže tleskejte - Yamaha je zpátky!
Kč 15 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ až na drobné detaily výrobní provedení
+ na svou třídu velmi neutrální a dynamický zesilovač
+ transparentní a otevřený zvuk
ZÁPORY
- drobnosti typu plastových ovladačů korekcí
- reproterminály, které prostě vidličkami „nenakrmíte" a spadají do třídního průměru
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
K+B Progres
http://www.yamaha-hifi.cz / - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 272 122 222
