Firem, které se specializují na výrobu přídavných basových jednotek (no není to krásný český opis pro subwoofer?), není ve světě high fidelity zrovna mnoho. Namátkou třeba REL. Nebo Sunfire. A pak vlastně už jen jedna firma, ta nejznámější. Velodyne. David Hall, duše a mozek firmy, je tak trochu génius a kromě toho, že dělá špičkové subwoofery, tak dokázal stvořit originální laserový radar, který používá i americká armáda a v poslední době je o něm slyšet třeba i ve spojitosti s loďařstvím – postavil totiž prototyp lodi, na které „nefunguje" mořská nemoc. Slušný záběr, co říkáte?
Subwooferové portfolio společnosti nečítá žádný přehnaný počet řad, vlastně najdete jen pět základních typů (samozřejmě s různými průměr reproduktorů a s různými výkony zesilovačů) plus instalační řešení. Série EQ-Max je v podstatě tou nejklasičtější inkarnací puristického subwooferu s rozumnou cenou a zaměřením na nejsnazší možné soužití. Jde také o druhou nejdostupnější řadu v nabídce Velodyne.
Nám se do rukou dostal druhý nejnižší model, vybavený reproduktorem s desetipalcovou membránou (= průměr 25 cm). Ačkoliv ozvučnice je vskutku nepřehlédnutelná a v prostoru tato kostka zabere 42,5 x 38,7 x 43,1 cm (v x š x h) včetně opravdu masivních nožiček, váží díky konstrukci z klasických MDF desek (tedy žádný hliník a další moderní materiály) ještě rozumných 18 kg, takže se s ním dá snadno hýbat.
Čistě pravoúhlá ozvučnice je pokryta dýhou, která působí na pohled i dotek adekvátně cenové třídě, vlastně až nenápadně. Přední stěna je zakrytá masivní průzvučnou mřížkou, skrz kterou prosvítá jednoduchý dvouznakový displej s velmi kontrastní modrou barvou a je přes něj dobře vidět i poměrně velký přijímač IR signálů dálkového ovládání. Vpravo na čelní stěně je ještě 3,5 mm jack mikrofonního vstupu, kam přijde dodávaný kalibrační mikrofon. No a samozřejmě je tu také reproduktor v opravdu masivním rámu. I samotná membrána působí robustně, závěs je měkký a přitom pevný. Desetipalcová membrána je zhotovena z vláknitého kompozitu.
Ozvučnice je bassreflexová, poměrně masivní plastikový nátrubek míří směrem do podlahy. Vzhledem k vysokému „posazu" ozvučnice na robustních nožkách se není třeba bát hučení či nežádoucích projevů ani na tvrdých podlahách.
Jednoduchou čistotu vzhledu narušuje již jen na zadní straně přinýtovaný panel, na němž je uvnitř uložená elektronika a zvenku ovládací prvky, konektory a napájecí zásuvka. Ovládací prvky využijete spíše minimálně, podle toho také vypadá jejich ne úplně ergonomické provedení – obzvláště nastavení hlasitosti miniaturními a ještě zapuštěnými tlačítky je opravdu na nic; díky bohu za přehledné a bezproblémové dálkové ovládání. V praxi vás tak vzadu bude zajímat jen potenciometr, kterým si určíte přechodovou frekvenci výhybky – rozptyl od 40 Hz do „Direct" (což je v podání Velodyne EQ-Max 10 zhruba 120 Hz) postačí pravděpodobně k bezešvému spojení s jakýmikoliv reprosoustavami. Důležitým prvkem kromě spínací kolébky je pak ještě dvoupolohový volič režimu – buď je subwoofer trvale zapnut, nebo se automaticky přepíná po určité době bez signálu do šetřícího módu.
Signál do subwooferu můžete přivést jak pomocí stereo RCA konektorů, tak jediným drátem se spojenými kanály. Není-li to možné, či vhodné, lze použít i reproduktorové terminály a jejich signál. Obě varianty připojení jsou tu i v podobě signálových výstupů, takže Velodyne lze pouze vložit do signálové cesty, nebo pomocí těchto konektorů připojit třeba ještě druhý subwoofer.
Vnitřnosti EQ-Max 10 skrývají hlavně výkonový zesilovač, pracující ve třídě D. Dává víc než dostatečný trvalý výkon 195 Wattů, impulsní pak stoupá až k luxusním 390 Wattům. Tento zesilovač dodává energii pohonnému systému reproduktoru, kde najdeme obří, více než dvoukilový magnet a téměř pěticentimetrovou cívku z měděného drátu. Tento dostatečně naddimenzovaný systém umí v toleranci +/- 3 dB vyzářit velmi slušný kmitočtový rozsah 28 – 120 Hz, bez udané tolerance umí sáhnout dokonce až na infrasonických 16 Hz a vystoupat ke 240 Hz.
Samozřejmostí u firmy Velodyne je integrace DSP, díky němuž můžete volit mezi několika programy a kde procesor upravuje charakteristiku tak, aby odpovídala Rocku / Jazzu / Filmu / Hrám. Díky dodávanému mikrofonu si můžete stiskem jediného tlačítka nechat automaticky změřit akustiku prostoru (hotovo je během minutky, systému stačí několik „houknutí"), výsledek se uloží a subwoofer tak slyšitelně zpřesní svou reprodukci. Kalibraci tak stojí za to udělat při každé výraznější změně pozice subbasové jednotky v poslechové místnosti. Jedním stiskem tlačítka na dálkovém ovládání si také snadno nastavíte fázi ve čtyřech možných hodnotách – 0 / 90 / 180 / 270°. Nám se v poslechovém prostoru nejvíce osvědčilo 90°.
Velodyne EQ-Max 10 jsme poslouchali ve dvou různých prostorách, jednak na sestavě Naim Nait XS / Naim CD5si / ASUS Xonar Essence One MUSES s Harbeth Monitor 30, ale také na NAD C370 / Pioneer BDP-LX71 / Pro-Ject Elemental / Pro-Ject Phono Box s Xavian Bonbonus. Propojovací kabely nesly značky Vincent, Eagle Cable, Monster Cable, KrautWire a TelluriumQ, reproduktorové byly od firem Naim a ProAc.
Jakkoliv je Velodyne EQ-Max 10 velmi dostupný, rozhodli jsme se mu dát již od začátku pořádně zabrat. Jednou z prvních testovacích skladeb po pár dnech sžívání se stala jedna z audiofilských ikon „No Sanctuary" od Chrise Jonese, jejíž analogový master se objevil v roce 2014 na sampleru „stereoplay Vinyl Classics Vol. 2". Velodyne u všech reprosoustav, s nimiž jsme subwoofer provozovali, přidal na objemu a dokonce i subjektivním pocitu kontroly nejnižších tónů (zvláště kontrola je v této cenové třídě rozhodně žádané zboží), ačkoliv vždy vnesl do zvuku také svou malou stopu – trochu vřelejší a hedvábně měkoučkou stopu (byť jak už bylo řečeno, nepostrádající kontrolu a jistotu). Díky bohatšímu basovému základu se subjektivně také zjemní a zklidní vokály a sykavky, celek vůbec působí mnohem méně syrově, EQ-Max 10 přináší laskavost a muzikálnost.
Nejvíce dodatečný objem a doplněnou energii oceníte u komplexních akustických kusů, třeba u Verdiho „Requiem #2: Dies Irae" z demonstračního disku spojení Bowers&Wilkins a londýnských symfoniků. Reprodukce si tu zachovává původní charakter použitého systému, pouze vespod se dějí drobné změny. Kotle najednou mají výrazně větší sílu, vybuchují s mnohem přirozenější energií a vy víte, že takhle je to přeci správněji. Platí to ale více či méně vesměs pro všechny nástroje v orchestru, pro celý zvuk, kterému jako kdyby se nenápadně napnuly plachty a kromě objemu se pozvedla i kvalita poslechu. Velodyne tu také dokazuje, že když přijde na věc, umí moc hezky zahřmít – vyžaduje to ale provedení automatické kalibrace a chvilku zkoušení nastavení správné fáze, hlasitosti a profilu. Mezi těmi jsou totiž hodně znatelné rozdíly a nám nejvíc seděl ten určený pro klasiku, přinášející sice objemově nejmenší, ale zato nejkonkrétnější basy. Je ale fajn, že i tímhle si můžete zvuk doladit k obrazu (nebo vlastně poslechu?) svému.
Brubeckova „Take Five" z desky „Time Out" (2009 | Columbia | 88697 898522) profituje z připojeného subwooferu hlavně v oblasti plasticity a jistoty prostorového podání. Lokalizace zůstává samozřejmě stále stejná, ale konkrétnější, lépe definované instrumenty působí ve zvukové scéně dominantněji a zřetelněji. Od úrovně saxofonu až po činely jako kdyby se tu vůbec nic nezměnilo, zato kontrabas najednou hýří novými tóny (tedy samozřejmě ne novými, ale zřetelnějšími) a ty mají delší, jistější dozvuk. Jedna z podtržených poznámek k této skladbě zněla „Tohle dává smysl". A je to tak – hudba jako kdyby se více otevřela a snáz vás vtáhla.
Velodyne EQ-Max 10 je také na svou cenu velmi přesný a rytmicky talentovaný. Country „Waiting" od The Paperboys („Closer to the music vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) i přes relativní nástrojovou jednoduchost, kdy je nejníže hrajícím nástrojem elektrická basa s minimem někde u 50 Hz, rozhodně také těžila z dodatečného basu. Na mohutnějším základu jako kdyby znovu lépe vynikly všechny nástroje – ať už housle, kytara nebo banjo. Důležité je ale jakési zkompaktnění, pocit přesnějšího frázování a vůbec máte rázem pocit, že vás hudba více vtahuje, že má větší spád a tah na branku.
EQ-Max na druhou stranu nebude fungovat na jedničku úplně všude. I když punkrockové „Room 13" z disku „Rise Above", zpívané Corey Taylorem ze Slipknot na počest divoké partičky Black Flag, rozhodně velký bas dodal drajv a sílu, museli jsme přepnout do režimu R&B / Rock a to i za cenu toho, že se bas lehce rozvolnil a nakynul. Vyzkoušeli jsme si tu i to, že tenhle Velodyne má slušnou definici i při nízkých poslechových úrovních. Stejně tak jsme ale ověřili, že lehoučce měkčí a klidnější přednes prostě není úplně univerzální. Některé vyšší modely firmy umí hrát s pevností sevřené železné pěsti a to by se pro podobný žánr asi hodilo lépe. Ale ani tak není celek nepatřičný...
Kde ale Velodyne EQ-Max se svými deseti palci exceluje, to jsou akustické skladby. Bubny, bubínky a dřevěné perkuse v „Sahara Walk" od Plus ze sampleru Audio Digital Masters III nám ukázaly precizní integraci s hlavními reprosoustavami a fakt, že subjektivní pocit dynamiky je hodně závislý právě na přesném a rychlém basu. Nemáte tu pocit, že by energie perkusí proudila odjinud, nebo byla dodávána nepatřičně, prostě tam najednou je a kdesi v rohu si jen tak postává jedna krychle navíc. Zajímavé je, že přese všechno není u nástrojů znát citelnější důraz, Velodyne umí při správném nastavení být velmi vkusný a decentní.
Velodyne EQ-Max 10 nás rozhodně pozitivně překvapil. Jeho vzhled spíše odpovídá rozumným standardům třídy a je maximálně konzervativní. Velká krychle je prostě spíše účelná, než estetická. Ani technologické vybavení není nijak oslnivé, je však zaměřené na maximálně pohodlné soužití a bezproblémovou funkčnost. Je jedno, zda tím myslíme rychlou a přitom dobře funkční kalibraci, nebo rozdílné, ale opět dobře funkční profily. S tím a regulací hlasitosti lehce přizpůsobíte projev jakýmkoliv reprosousatvám. Tenhle Velodyne je rozumným partnerem i pro reprosoustavy z cenové kategorie mezi 50 – 100 000,-, byť tam už asi stojí za to investovat víc a sáhnout do některé z vyšších firemních řad. Jako v podstatě levný „dospělý" subwoofer je ale EQ-Max 10 jednoduše excelentní. O nádech měkčí a klidnější zvuk se snad nehodí univerzálně úplně vždy a všude, ale zopakujme to znovu – tohle je patrně nejdostupnější „dospělý" subwoofer, jaký si můžete koupit, zvláště pokud jsou pro vás důležité nahrávky, kde mají jasné zastoupení akustické nástroje.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 16 990,- - 10"
Kč 13 490,- - 8"
Kč 20 490,- - 12"
Kč 34 990,- - 15"
--- --- --- --- ---
KLADY
+ krásně měkký, příjemný zvuk
+ slušná dynamika a velký objem
+ snadné a pohodlné soužití a ovládání
+ víc než rozumná pořizovací cena
+ možnost přizpůsobit si přednes různými presety
ZÁPORY
- trochu obyčejněji působící exteriér
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: HIGH-END AUDIO STUDIO | www.highend.cz
