Značka WiiM se snaží být jedním z tahounů digitálního světa a přiblížit skrze velmi atraktivní cenovky streamování hudby širšímu spektru publika. V zásadě tak činí i její top model, (nejen) streamer WiiM Ultra. Jeho ambicí je ovšem spíše poskytnout jakýsi „celkový rozcestník“ a stát se středobodem vaší sestavy.

Designově je to klasický WiiM – hranatý kompaktní tvar se zaoblenými rohy je čistý, moderní a na pohled velmi pěkný, dokonce z jisté vzdálenosti plastové šasi působí kovovým dojmem. Předek krabičky až za roh zabírá černá plocha s integrovaným barevným dotykovým displejem za sklem a knoflík pro regulaci hlasitosti a základní ovládání přehrávání či přístup do nastavení. U pravého dolního rohu je ještě nenápadný sluchátkový výstup v 3,5 mm podobě.

Překvapení – vzhledem k rozměrům i ceně – najdete na ploše zadní. Je tu totiž pěkná řádka zapuštěných konektorů. Začíná to napájecí „osmičkovou“ zásuvkou, vedle ní je ethernetová zásuvka a nad ní USB pro datové paměti, odkud lze čerpat hudbu, případně ji tudy také vysílat (přímo řečeno je USB jeden z digitální výstupů). To tak často u streameru nacházíme, to ostatní, co výrobce na plochu směstnal už ale nikoliv.

Máte k dispozici HDMI ARC, optický vstup i výstup, dále výstup koaxiální a monofonní připojení pro subwoofer s docela širokými možnostmi nastavení. Pozoruhodnou věcí je analogový cinchový vstup linkový ve společnosti druhého – gramofonového s dispozicemi pro MM i MC přenosky. A co víc, ještě je tu analogový cinchový výstup. Přímo uprostřed jsou ještě dva konektory 3,5 mm podoby – jeden slouží pro uzemnění přístroje, hlavně asi pro gramofon, ale nejen proto, druhý přes napětí spouští externí komponenty. Počet kabelů ovšem můžete minimalizovat – jsou tu jak Wi-Fi 6, tak obousměrný Bluetooth 5.3.

Co se týká uživatelského zážitku, ten stojí nejen na dotykové obrazovce, ale také na rychlé, čisté, vlastně jednoduché aplikaci, v níž můžete WiiM Ultra nejenom nastavovat, nýbrž také pustit hudbu z místních i internetových zdrojů – od Spotify, přes iHeartRadio a TuneIn nebo Amazon Music, Napster či Pandoru až po Tidal či Qobuz. Nemluvě o tom, že lze snadno sdružovat různá zařízení WiiM do multiroom konfigurace. Přístroj i bez aplikace zvládá Spotify Connect, Tidal Connect, má certifikaci Roon Ready a podporuje DLNA streamy.

S ohledem na cenu je super také osazení D/A převodníku čipem ES9038Q2M pro analogové výstupy. Respektive ten sluchátkový obhospodařuje zesilovač TPA6120A2. To umožňuje zpracování hudby až do rozlišení 24 bit / 192 kHz. Vnitřní architektura ovšem poskytuje také jednoduchý, ale s trochou snahy šikovný ekvalizér, jímž můžete vyladit zvuk podle svého. A pokud chcete výsledky s minimem práce, je tu automatizovaná kalibrace akustiky, k níž stačí na poslechovém místě chviličku podržet telefon a WiiM Ultra si za pomoci série zvuků „udělá pořádek“.

Dostatečný výkon pro to zvládat všechny ty funkce poskytuje ARM Cortex A53 s čtyřmi jádry a 512 MB operační paměti za zády. Dalších 512 MB interního úložiště slouží pro softwarové vybavení.

Výrobce udává velice hezké technické parametry – odstup signálu a šumu přes 121 dB, THD+N 0,00018% a lineárnost frekvenční odezvy v toleranci pouze +/- 0,05 dB. To vše na analogovém výstupu. U sluchátek je to odstup signálu a šumu 119 dB, k tomu THD+N -92 dB / 32 ohm a lepší. Na levnou krabičku rozhodně pozoruhodné.

Ačkoliv jsme WiiM Ultra krátce vyzkoušeli i proti Métronome DSC s Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a KEF Blade One Meta, reálně jsme dojmy sbírali na sestavě s Cambridge CXA81 a Fischer & Fischer SN-70, kde jsme srovnávali s EverSolo DMP-A6. O kabelech, filtrech a dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

V rámci dané ceny má analogový výstup WiiM Ultra bezvadně artikulovaný bas. Kontrabas ve „Spiritual“ Charlie Hadena a Pata Methenyho („Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2) měl sice tak trochu bublavý dotek, hraje vřeleji, ale vlastně směle co do energie. Podoba je měkčí, ne ovšem rozpitá nebo nekonkrétní a v zásadě (minimálně) srovnatelná třeba s Bluesound NODE (Gen 4). Největší rozdíl oproti o něco dražším strojům je v tom, že v úplně nejspodnějších podobách tu není zase taková váha, ale přesto je to velmi příjemné a ani v nejmenším chudé. Zvláště po kalibraci bas působí komfortně.

Lehce ostřejší chvilky v „Niccolo“ (Buddy & Julie Millerovi | „In The Throes“ | 2023) Wiim Ultra zklidní, zjemní a zahladí, sykavky nebo jadrné struny nejsou tvrdě zaostřené, ale špičky jsou stále naznačené a hlavně za dané peníze nabízí přístroj excelentní srozumitelnost. Také ve středech najdete špetku vřelosti a jakousi pohodovost, ale zvuk drží v organickém celku, dobře organizovaný a již v „hi-fi úrovni“.

Zajímavé je, že výšky cinkající v „Nefertiti“ Lionela Louekeho („Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) působily naopak velmi konkrétně, činely jsou překvapivě pevné a s férovým množstvím detailů – v kontextu toho co zaplatíte je to ovšem příděl informací vysloveně skvělý. Žádná zjemnělá opatrnost, možná lehce menší tělo a proporce, ale pěkná energie, stejně jako vůbec ne špatná rychlost. Kterak je to možné z analogového výstupu maličkého přehrávače za 10 tisíc, to je fascinující – obnošená fráze o kvalitě z dvojnásobné cenové relace je tu naprosto na místě.

Bublavější projev s poměrně slušným celkovým objemem nechá zapůsobit dynamiku „Nierika“ (Dead Can Dance | „Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324). Zvuk je kulatější, ale ne těžký, umí dát najevo váhu i energii, v základní třídě WiiM Ultra stanovuje měřítka možného. Hudba zní zábavně, má slušnou, byť volnější kontrolu a stále drží tu organickou podobu, které toho – hodnoceno optikou vstupního schůdku do světa dobrého zvuku – vlastně moc nechybí k ideálu. Je tu plynulost, je tu pocit bohatosti a to informací i těla i energie.

Ačkoliv se WiiM Ultra (tak jako nikdo z jeho konkurentů) nespouští k jemným nuancím divoce hrajících nástrojů v „Captain Seňor Mouse“ (Chick Corea & Return to Forever | „Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2), přesto není hudba nepořádná. Naopak, je férově čitelná, nástroje jsou „rozbalené“ a zvuk vlastně otevřený, lákající a nekomplikovaně čitelný. Analogovým výstupům je vlastní jistá hladkost, kulatost a měkkost, nicméně když si uvědomíte, že jsme stále ve čtyřmístné cenové úrovni, je to famózní.

Výše jsme nakousli možnost kalibrace, kterážto se ponejvíce projevuje v zaostření stereofonní scény. Po provedení úprav se obraz zaostřil, byť se to týkalo hlavně „místa pro jednoho“, tedy sweet spotu. Hlasy v „Miss Otis Regrets“ (Bette Midler | „Greatest Hits“ | 1998 | Atlantic | CD 82497) jsou nicméně rozložené v pravolevé a trošku i předozadní ose, je tu pocit vzduchu kolem nich a čistota lokalizace je fajnová. Ne holografická, ale absolutně fajnová za dané peníze.

Soudě podle robustní „The May Queen“ Roberta Planta („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939) umí WiiM Ultra hezky zprostředkovat rytmus a vlastně jakoukoliv hudbu nabídnout se svou milou poslouchatelností. Ne že by tu byl fyzicky citelný impakt razantního basu nebo dokonale plastický vokál nebo činel, z něhož vám naskočí husí kůže, ale všechno se to tak nějak propojí, lehkým sametem skryje případnou agresivitu a v kategorii nejlevnějších streamerů nabízí WiiM Ultra nepřekonatelnou dávku muzikálnosti.

Dostupné čínské audio přístroje jsou bez diskuse výhrou pro kupující – za ceny, kterým nemohou výrobci ze starého kontinentu ani z Ameriky konkurovat, nabízí spoustu výbavy, velmi solidní, rychlou, stabilní aplikaci, překvapivě použitelnou kalibraci i možnosti nastavení filtrů, které jsou i trochu slyšet a když to shrneme, tak vynikající poměr ceny a výkonu. Možná, že pohledné šasi je na dotek jaksi jednoduché a obyčejné, ale z dálky působí dostatečně atraktivně, navíc je to to jediné, co lze reálně tomuto přístroji vytknout. Jestliže se chystáte pustit do světa streamování a nevíte kudy kam, není lepšího prvního schodu v té nejdostupnější třídě, než je právě WiiM Ultra.

Kč 9 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ spousta vstupů a výstupů

+ velmi rychlá a přehledná aplikace

+ velmi atraktivní cenovka

+ snadné a bezproblémové nastavení

+ nekomplikovaná a přesto relativně účinná kalibrace akustiky

+ možnosti nastavení například digitálních filtrů

+ vesměs příjemný a solidní zvukový projev

ZÁPORY

- materiály vypadají lépe na pohled než na dotek

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet