Kompaktní přenosný přehrávač s profilem iPhone představilo OPPO pod názvem HA-2 už před nějakou dobou. V kůži zašitý elegán s dlouhou výdrží a rychlým nabíjením měl páru, drajv a autoritativní, hodně konkrétní zvuk a vlastně celkem úspěšně trefil díru na trhu - byl stolním i přenosným převodníkem, byl mobilním zesilovačem a uměl v případě potřeby fungovat na cestách i jako powerbanka a to za nepřemrštěnou cenu.

Trošku bez pompy pak ne zase tak dávno představil výrobce nástupnický model s nenápadným přídomkem SE, který byste od první generace v podstatě nepoznali. Na první pohled je jediným rozdílem oproti OPPO HA-2 skutečně jen typové označení u horní hrany přístroje.

Co zůstává je tedy štíhlý profil s rozměry mobilního telefonu a hliníkové šasi zašité v obalu z pravé kůže. Přístroj váží jen 175 gramů a to při mírách 13,7 x 1,2 x 6,8 cm (v x h x š), je naprosto identický jako generace předchozí.

Vlastně i uvnitř je vše téměř identické, s jedním velkým ALE - centrem už není ESS Sabre32 ES9018K2M, ale Sabre32 Reference ES9028Q2M. I tak jsou ale parametrově oba modely k nerozeznání - podpora PCM až 32 / 384 a až DSD256, výkon až 300 mW (do 16 Ohm), kapacita vestavěné lithium polymerové baterie 3 000 mAh... Všechno stejné.

I konektivita je identická, 3,5 mm sluchátkový výstup, doplněný 3,5 mm sdruženým konektorem (linkový vstup nebo linkový výstup), regulátor hlasitosti s plynulým chodem, který po prvním kousku otáčky přístroj i zapíná, na spodní straně je malé a velké USB a třípolohový přepínač, který řeší, který vstup je aktivní.

Na jedné straně najdete stavové diody, indikující stav nabití přístroje, možnost zapnout Bass+ pro dunivější spodní oktávy zejména na cestách a dvoupolohový přepínač zisku, kterým můžete zkrotit nebo naopak probudit zvuk v závislosti na připojených sluchátkách.

Měli jsme možnost obě generace vyzkoušet souběžně a to se sluchátky Sennheiser HD 26 Pro, Sennheiser IE8 nebo Koss Porta Pro CZ. Nutno říci, že rozdíl v charakteru je tak velký, že byl slyšet na libovolných připojených sluchátkách.

Basový základ v Holstově "Jupiteru, op. 32" ("English Town Hall Organ" | FLAC | 24 - 192) byl v podání starší generace pevný, chvílemi až trošku tvrdší, zato ale důrazný, energický a je tu cítit kontrola. Nová verze SE pak přidala porci mohutnosti, lépe vystihující velikost nástroje, je tu také větší autorita, byť ne dramaticky - celkově ale basy působí měkčím, objemnějším, samozřejmějším dojmem, jsou však stále dobře definované, byť výrazně méně technické.

Vokál Norah Jones v "Don´t Know Why" z "Come Away With Me" (FLAC | 24 - 192) byl v podání první generace zřetelně analytický, možná v některých kombinacích až tvrdší, zato však parádně detailní a jasný, hodně expresivní zejména na sykavkách a tím v určitých okamžicích až trochu syrový - pro milovníky studiového nebo až koncertně autentického podání skvělé. Model SE jako kdyby ustoupil do pozadí, při stejně nastavené hlasitosti byla hudba tišší, podstatně klidnější, hladší a hebčí, prostá techničnosti a naopak velmi organická. Snad nebyla reprodukce tak transparentní jako v podání první generace, rozhodně tu je ale cítit obrovský nárůst muzikálnosti a větší nadhled, takže hlas vychází přirozeněji.

I výšky v sobě nesou podobný rozdíl charakterů - tak jak jsou činely v "Take Five" Dave Brubeck Quartet ("Time Out" | FLAC | 16 - 44,1) jasné a briskní, hodně jisté a parádně prokreslené, byť s menším objemem, takové hodně tenké a přímé, tak v podání verze SE jako kdyby se zklidnily a strojová přesnost trochu změkla, aniž by ale zmizela čitelnost. Navíc se v klidném zvuku jaksi lépe vnímá průběh tónů a textura nástroje. Už se tu lehce objevují i subtilní rozdíly v intenzitě mezi jednotlivými údery, které v našlapeném, energickém podání původní verze cítit nebyly.

Dynamika nástrojů v "Use Me" Patricie Barber ("Companion" | FLAC | 16 - 44,1) byl na danou cenovou kategorii velmi slušná u obou strojů, ten starší sázel hudbu s energická a dravostí až přepnuté pružiny, bylo cítit rychlost, dravost a údernost, ale také snad až lehký nedostatek klidu a přílišné tlačení na pilu - výhodou je strhující energie, nevýhodou může být v některých kombinacích únavnost. SE sice nenabízí tak dravý, tak ostentativně energický a úderný zvuk, ale dynamické špičky jsou stejně dobře zvládnuté, byť zvuk celkově je takový audiofilštěji utaženější, spořádanější a klidnější, třeba struny kontrabasu také působí pružněji a bohatěji.

U rozlišení pak na první poslech jasně vítězí původní varianta, byť při dlouhodobém poslouchání zjistíte, že spousta rozdílů je spíše o efektnějším zaostření a vytažení detailů do popředí a to i v poměrně jednoduché "Diamonds" od Aanonymous Band ("Feelings" | FLAC | 24 - 48). Původní verze umí kytaru prokreslit opravdu nádherně, ale přeci jen se špetkou tvrdosti, velká porce zdůrazněných detailů je efektní a vlastně nemáte pocit, že by něco scházelo. Verze SE, když se do její reprodukce zaposloucháte, ale umí nakonec vytáhnou jemnější detaily, reprodukce je strukturovanější, pozadí skladby je tišší a struny lépe přenáší takový ten "vibrující a kovový" pocit. Přestože je zvuk celkově měkčí a hladší, celek je ale o krok komplexnější, dospělejší.

V podání prostoru v "Like Minds" Garyho Burtona ("Like Minds" | FLAC | 24 - 88,2) o chloupek zvítězila původní generace, zejména díky konkrétnější, autoritativnější lokalizaci nástrojů - šířka prostoru a už i trochu přítomná hloubka působí u obou verzí v zásadě identicky, novější SE pak nabízela o ždibíček vzdušnější pocit, ale zase méně konkrétní lokalizaci.

Pokud ale šlo o emotivnost, vítězí rozhodně nová generace, výrazně muzikálnější a pozitivnější - třeba v "J´Y Suis Jamais Alle" ze soundtracku k "Amelii z Montmartru" od Yanna Tiersena (FLAC | 16 - 44,1) byl sice původní model jasný, přesný a velmi čistý, ale zřetelně analyticky založený a vlastně až strohý. Nový model SE pak ale jde zřetelně více do hloubky, jaksi hudbu více, ač méně nápadně otevře a provede vás melodií, zvuk po ní doslova tančí a je to neuvěřitelně příjemné, až se vám chce tančit.

Jakkoliv je starší verze HA-2 stále velice dobrá a je to parádní analytický nástroj, který ve správné kombinaci se sluchátky dokáže rozpitvat jakoukoliv nahrávku, všechno vám ukázat a všechno s dokonalou precizností zaostřit, byť za cenu techničtějšího, v některých kombinacích až příliš tvrdého zvuku. Vlastně "jen" výměna několika součástek v nové generaci HA-2 SE přinesla dramatickou změnu zvukového charakteru, výrazné zklidnění, uvolnění a podstatně komplexnější a dospělejší reprodukci, která je výrazně muzikálnější, výrazně poetičtější a emotivnější a přitom neztrácí ani detail, ani dynamiku. A bonus? Pár ušetřených stovek... OPPO HA-2 SE získalo audiofilský punc a pokud řešíte sluchátkový poslech, zařaďte ho do fronty - je prostě skvělé.

Kč 10 490,- - HA-2 SE

Kč 11 190,- - HA-2

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ levnější než první generace

+ podstatně audiofilštější zvuk

+ stále stejně pohodlné a snadno přenosné

+ dlouhá výdrž

ZÁPORY

- vlastně nic

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: WDQ | www.oppodigital.cz | www.avhifi.cz 

fSdílet

Tweet