Firmu PMC (The Professional Monitor Company) založil v roce 1991 Peter Thomas z „líhně“ BBC (spolu s Adrianem Loaderem z FWO Bauch) a dodnes ji vede – jak organizačně, tak stran technických nápadů. Velkou část firemního portfolia skutečně zaujímají profi produkty, ale část kapacity věnují i domácímu poslechu – krom velkých modelů, postavených na ideách z onoho začátku 90. let, tu je ale i nová řada prodigy, stavící na (relativní) dostupnosti. Základem jsou kompaktní regálovky prodigy1.

Jde o jednoduše působící reprosoustavy účelného střihu – čistě pravoúhlé linie ozvučnic z MDF panelů jsou vyvedeny v matné černi, přímočarost ale zjemňují třeba stříbrné kontrastní kroužky kolem měničů, zapuštěných tak, aby nebyly vidět šrouby. Na přední straně nesmí chybět otvor výdechu zpožďovací linky, připomínající trochu nasávání sportovního automobilu díky pětici vertikálních žeber.

Vzadu je ne úplně typická plastová vanička kruhového tvaru, do níž se vešel právě jeden pár reproterminálů. Ty jsou jednoduché, ale poslouží adekvátně.

Začněme možná tím nejzajímavějším, co prodigy1 nabízí a to je ATL neboli Advanced Transmission Line. Pokud nevíte oč jde, tak vězte, že v tomto systému basový měnič vyzařuje svou energii do dlouhého tlumeného „tunelu“, zabírajícího ve formě pravoúhlého labyrintu téměř celý vnitřní prostor ozvučnic. Tlumení pohltí jakékoliv případné vyšší a střední frekvence a nechá projít pouze žádoucí nízké tóny. Výhodou je vyzařování ve fázi s přední stranou membrány (samozřejmě spočítá-li vývojář správně délku vedení a objem tlumení), stejně jako udržení stejného objemu bez ohledu na poslechovou úroveň. Abyste měli představu, do maličkých ozvučnic vtěsnali v PMC délku „tunelu“ plných 191 cm.

V PMC říkají, že strávili poměrně hodně času a peněz vývojem tlumící pěny, než nalezli její přesnou hustotu a materiálové složení. Nejnověji výrobce přišel se zakončením pomocí systému Laminair (to je ona „maska“ vpředu u zakončení), který zklidňuje proudící vzduch, zabraňuje turbulencím a blíží se fakticky laminárnímu proudění (tj. proudnice jsou rovnoběžné a nemísí se, i když se toto používá hlavně u kapalin).

Pro výšky používají prodigy1 2,7 cm širokou měkkou kopulku, skrytou ve zvukovodu za kovovou ochrannou mřížkou. 13,3 cm široký kónický středobas s klasickou pryžovou vlnkou závěsu sází na membránu z mixu přírodních vláken, ačkoliv na pohled působí díky lakované vrstvě skoro jako polypropylen.

Frekvenční výhybka dělí dvoupásmový systém na 1 700 Hz, celkově hrají kompaktní regálovky od 50 do 25 000 Hz (-3 dB). Impedance je deklarovaná jako šestiohmová, citlivost na standardních 87 dB / 1 W / m. Co se vymyká běžných úrovním je proklamovaná maximální úroveň akustického tlaku 123 dB, což je vlastní spíš studiovým monitorům.

Ozvučnice mají šířku 16,5 cm, výšku 32 cm a hloubku 23,7 cm. Jeden kus váží 4,5 kg.

PMC jsme poslouchali jak v blízkém poli (aby se rozehrály) namísto Fyne Audio F1-5 spolu s EverSolo DAC-Z8 a Musical Fidelity M8xi, hlavní hodnocení však proběhlo ve velkém systému s Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR, kde jinak hrají KEF Blade One Meta. O kabelech, filtrech, podložkách a dalších doplňcích více viz pravý sloupec -->.

Už od prvních taktů „Glem ikkje“ (Kari Bremnes | „Det vi har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) bylo jasné, že prodigy1 hrají úplně jinak, než je v hi-fi světě běžné a mnohem víc se blíží pocitu ze studiových monitorů. Bas malých ozvučnic jde relativně slušně dolů, byť není hromový a masivní. Čím lepší zesilovač, tím víc z nich ale vytáhnete, doporučili bychom asi až neadekvátně „předimenzovaný“ stroj pro maximální využití možností. Zvuk v hlubokých polohách je excelentně pevný, ohraničený a razantní, tuhý a bytelný. Rychlost reakcí, schopnost konturovat jednotlivé tóny, stejně jako přehledně ukázat jejich průběh jsou nad standardem třídy. Hutnost je nicméně odpovídající rozměrům, podlahu vám tedy PMC tak úplně neroztřesou.

Zdálo se, že úplně nejlépe se prodigy1 projevují při mírně vyšším až vysokém akustickém tlaku – i to je jev, který často provází studiová řešení. I na běžné a nižší úrovně jsou středy hezky přehledné a pocitově hodně energické a jasné, zvyšte však hlasitost a vše se „zatne“, zpevní se a působí konkrétní a soustředěné. Zpěv ve „Feeling Like Myself“ (Roses & Revolutions | „Midnight Monsters“ | 2021) je menší, hodně do přítomna laděný a konkrétní. Je to také přímočaré, což znamená, že se dozvíte velmi upřímně o kvalitativní úrovni záznamu (potažmo elektroniky – třeba cokoliv ostřejšího bychom k PMC nedávali). Svým supertransparentním a intenzivním přednesem vytváří před vámi prodigy1 velice konkrétní iluzi, hlas zaznívá jednoduše jako z partesu.

Činely v „Beauty Queen“ (Roxy Music | „For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922) byly hodně výrazné, vytažené objemově i co do energie. Jsou sice přímé, hodně razantně kovové a jadrné, zároveň ale pocitově i skvěle prokreslené a zaostřené. Ne však vulgární – intenzivní zvuk prostě jen naprosto upřímně a jasně přenáší to, co reprosoustavy dostávají. PMC snad kromě přeci jen výraznější intenzity a objemu nemají žádný signifikantní vlastní charakter, jakékoliv zkreslení nebo zabarvení. Transparentnost je i tady dost nad očekávání dané kategorie.

Prodigy1 nejsou dynamické v tom smyslu, že by roztřásaly energií podlahu a vykouzlily masivní hmotu zvuku, mají však „fakticky správnou“ dynamiku – tedy schopnost velmi rychle (minimálně v kontextu pořizovací ceny) přejít z ticha do vysoké hlasitosti a zpět. Smyčcové nástroje v Debussyho „Assez vif et bien rhytmé“ (Carmina Quartet | „Smyčcový kvartet, op. 10“ | 1992 | Denon | CO-75164) byly skvěle živé, rychlé, až dravé, výbušné a taktilní. Zvuk je svěží a jasný a odpich je výtečný. Nic, s čím jsme se potkali v takovéto ceně nemá takovou kombinaci energičnosti, fokusu a švihu. S dobrým zesilovačem mají prodigy1 výtečnou kontrolu a pevnost.

Taktéž jim je vlastní analytický charakter, jdou po detailech, nuancích a otevírají zvuk, ten je pak velice čistý, zaostřený a prostě jasně odkazující na monitorové „profi“ dědictví značky. Kmitání smyčce po houslích v rukou Julie Fischer v intenzivní Paganiniho „Caprice č. 1 v E-dur“ („24 Caprices“ | 2010 | Decca | 0028947822745) bylo rozkreslené skutečně působivě konkrétně, obraz je docela velký, ač proporce samotného nástroje spíše realistické, než nějak nadživotní. Jste-li fanoušci konkrétního, jasného a zřetelného zvuk, bezmála fyzicky zpřítomněného v prostoru, tak PMC prodigy1 jsou patrně v obdobné cenové relaci v tomhle směru nejtalentovanější. Je to takový dost utažený projev, možná trochu tenčí, ale skvěle kontrolovaný.

Také stereofonní báze v „Indigo Dreamscapes“ (DeJohnette / Metheny / Hancock / Holland | „Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52) byla skvěle zavěšená do prostoru mezi reprosoustavy. Ne úplně veliká, ale zato precizně ohraničená, organizovaná, parádně pevná. Inu, skutečně monitor. A také se nám líbila plasticita, kterou PMC vykouzlí, je tu jak pravolevý, tak předozadní prostor, všechno si „sedlo“ a bylo krásně přehledné.

V „The Logical Song“ (Supertramp | „Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) se ukázalo, že prodigy1 velmi ochotně ustojí i vysokou hlasitost. Kam až nás uši pustily, tam jsme hráli a stejně jsme PMC nerozhodili. Hudba má spoustu energie, je projasněná a konkrétní, pečlivě kontrolovaná, razantní a stabilní. Co do charakteru se tu promítá (snad až na zdůraznění na horním okraji) právě jen a pouze systém a nahrávka jako taková, PMC působí velmi nestranně.

Kompaktní regálovky střední třídy PMC prodigy1 jsou „něco jiného“. Nejen, že už od pohledu působí vlastně až industriálně, ale ony tak i hrají – profesionálně, urovnaně, super čistě, transparentně a konkrétně. Pravda, také s poněkud intenzivnější celkovou energií a vysokým podílem výšek, takže ostřejší nahrávky a elektronika se vám ukážou v celé své „kráse“. Nicméně pokud vyladíte svůj systém, případně všechno chcete prostě a jednoduše slyšet „tak jak to je“, tak jste na správné adrese. Takovou konkrétnost, detailnost, říz a výbušnost za podobné peníze koupíte jen stěží. Má to svá pro i proti, ale je to skutečně skvěle konkrétní…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Prodigy1 nemají typicky monitorový „plochý“ charakter, je vidět vlastně poměrně intenzivní zdůraznění výšek (což poslechově skutečně ale budí dojem detailnosti), stejně jako peak v oblasti 100 Hz, který může zase poslech „naplnit“. I když úzký propad kolem 180 Hz je artefaktem pozice měřícího místa, pořád je to spíše charakter zdůrazněný na obou koncích.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedance reálně není úplně klidný, má naopak trochu divočejší momenty, ačkoliv se úroveň drží vysoko a nemělo by to znamenat úplně drastickou zátěž pro elektroniku. Pevný a stabilní zesilovač se ale hodit bude, zejména pro komplexnější hudební materiál. Ladění transmission line má docela široký rozsah, jsou tu vidět i drobné rezonance (280 a 440 Hz).

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

EUR 1 495,-

cca Kč 37 500,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ analytičnost

+ soustředěnost a pocit čistoty

+ velmi intenzivní zvukový projev

+ monitorově pevný přednes

+ umí růst s lepší a lepší elektronikou

+ nebortí se ani při vysoké hlasitosti

ZÁPORY

- vnější provedení je v této ne už úplně nízké ceně trochu jednodušší

- v ostřejším systému mohou být poněkud přímočaré

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: MGY Europe | www.mgy-europe.com 

fSdílet

Tweet