Americká značka JBL je pravým gigantem, když přijde na reprosoustavy. Společnost se za těch skoro 80 let rozrostla rozhodně víc, než by si byl kdy James B. Lansing představoval ve svých začátcích při vylepšování zvukových systémů kin. Firma za dobu své existence prorostla na vrchol ozvučovací techniky pro stadiony, studia, ale i do těch nejmainstreamovějších pater spotřební elektroniky se svými repráčky či sluchátky. Nás ale zajímá její hi-fi sekce, která se tak trochu nenápadně skrývá pod “profi“ a „komerčními“ úspěchy.

Svým způsobem není lehké se ve spleti dostupných řad a modelů vyznat, málokterá značka totiž (i v pro ně vlastně „vedlejším“ segmentu) nabízí reprosoustavy za pár tisíc i skoro 2,5 milionu korun. Řada Studio patří mezi to dostupnější a jejím základem jsou velmi kompaktní dvoupásmové regálovky Studio 620.

Designově velmi čistá konstrukce stojí na malé základně, nad níž se pne (můžeme-li toho slova použít vzhledem k rozměrům) klasická ozvučnice s výrazně zaoblenými vertikálními hranami a vinylovým dekorem s tónem tmavého dřeva. Vpředu je výrazný obdélníkový zvukovod s tweeterem a malý kónus středobasu, zakrytý po stranách tlustým černým rámečkem. To podtrhuje onu celkovou čistotu – nikde ani šroubek.

Vzadu z MDFkové skříně vyčnívá úzký výdech plastového bassreflexového nátrubku, pod ním dlí vanička s jedním párem běžných reproduktorových terminálů v mírně vzhůru nakloněné orientaci.

Nejvyšší frekvence vznikají v hloubi zmíněného zvukovodu – jde o plastový odlitek, počítaný podle firemní technologie HDI (chcete-li High Definition Imaging). V jeho centru je tlakový výškáč 2414H-1 s vlastní uzavřenou pracovní komorou a průměrem běžných 2,5 cm a membránou z materiálu Teonex (polymer vlastnostmi kdesi mezi mylarem a kaptonem). Sílu systému dodává neodymový magnet.

Nižší rozsah vyzařuje z kónusu membrány PolyPlas o průměru 13,3 cm na poměrně výrazném pryžovém závěsu. Zmíněný materiál kombinuje celulózový základ s polymerovou vnější vrstvou. Zřetelné koncentrické žebrování ve struktuře přináší zpevnění pod zátěží.

Studio 620 dále obsahují už jen konvenční pasivní výhybku, dělící pásma na úrovni 2 300 Hz. Přidejte k tomu deklarovaný pracovní rozsah 50 – 40 000 Hz (-6 dB), jmenovitou impedanci 6 ohm a poměrně nízkou (adekvátní rozměrům) citlivost 84 dB / 2,83 V / m a máte kompletní výčet parametrů.

Reprosoustavy mají půdorys 19 x 24 cm (š x h) a výšku 31,2 cm. Váží nicméně na tu velikost slušných 6,8 kg.

Maličké JBL jsme poslouchali v showroomu dovozce, rozhodně větším, než je pro ně optimum, zato jsme se snažili je dostat alespoň do blízkého pole. Porovnávalo se s JBL HDI-3600, GoldenEar T66 nebo AQ Labrador 39. Za elektroniku jsme zvolili JBL SA550, JBL SA750 a JBL MP350, alternativně ještě Arcam A25. Napájeno bylo z AudioQuest Niagara 7000 a propojeno kompletem drátů AudioQuest vyšších řad.

Bylo znát, že Studio 620 jsou záměrně naladěné na trochu bohatší zastoupení basového pásma (samozřejmě jen po mez, na kterou dosáhnou – ve volném prostoru se zdálo i oněch 50 Hz relativně nadsazených, u zdi to pochopitelně bude jiné), tak, aby vzbuzovaly větší dojem objemnosti a plnosti, než jakou byste od droboučkých ozvučnic očekávali na první dobrou. Linka baskytary v „Black Wolf Blues“ (Margo Price | „Strays II“ | 2023) byla nicméně i v neproporční místnosti „neztracená“, Studio 620 vkládají do hry překvapivě hodně energie. Není to typicky audiofilsky propracovaný bas, se správně zvoleným zesilovačem (autoritativní, snad až tvrdší zvuk je skoro žádoucí) má však docela pocitový důraz a za dané peníze velmi slušnou dávku výbušnosti.

Sama skladba „Soak Up The Sun“ (Soccer Mommy | „Karaoke Night“ | 2023) není nijak příkladně čisťoučká, jde o ne špatný, nicméně průměrný mix. Studio 620 nijak jednotlivosti nevytáhnou a jejich vlastní charakter je co do otevřenosti a řekněme všeobecné zřetelnosti spíše standardní – evropské zvukové ladění bývá více orientováno na pocit vybroušené čistoty a jasnosti. Tady je spíše energie, zejména pak na vyšších hlasových a „sykavkových“ polohách. Co do celkového rozlišení ale Studio 620 splňují očekávání základní třídy, to zase bez problémů.

Špičatější výšky nahrávky „Ready Set Go“ Grace Potter („Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) se celkem potkaly s obdobně jasnější prezentací hornového výškáče Studio 620 – tím vyšly maličko zvonivější, intenzivnější, celkově průbojnější. Odpich ale působí atraktivně a nezvolíte-li vysloveně cinkavou a na nejvyšší frekvence bohatou elektroniku, neměl by být žádný problém. Stejně tak rozlišení je odpovídající, díky mírné prominentnosti se zdají být vrchní pasáže frekvenčního rozsahu vlastně velmi snadno čitelné, byť nejdou do hloubky audiofilských nuancí.

Na takové drobečky mají Studio 620 dosti odhodlanou prezentaci a vlastně vůbec ne špatnou sílu – ačkoliv probudit je vyžaduje solidní zesilovač, to zase ano. Je pravda, že hlavní soustředění je kolem středního pásma (co do míry energie, ne objemu), ale ani hutnější basový základ v „La jetée“ (Raphaël | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) nebyl „prázdný“. Naopak, v těchto drobných dvoupásmovkách dřímá snaživá živost, kterou chtějí dostat ven. Kontrola též není špatná, viděno optikou pořizovací ceny. Dost možná ovšem nebudete vlastně tohle všechno řešit, ale budete si jen užívat jejich drajv.

Výtečný master „I Asked“ z eponymního alba kapely MABGATE, pojmenované po jedné z vnitřních oblastí anglického Leedsu, byl velmi dobrým základem pro hezký pocit z rozlišení Studio 620 – reprosoustavy nejsou možná stoprocentně transparentní, mají však „proaktivní přístup“ a hudbu živě posunují do popředí. Ne s monitorovou informativností, leč díky své energii s dobrým pocitem stran čitelnosti. Charakter je snad až lehounce koncertní, celkové vyladění ještě není povrchně efektní, přesto má okamžitá působivost přednost přes delikátností.

Stereofonní scéna „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Sinko Records | SR 0119) byla položená mezi reprosoustavy, ty stály na svou velikost poměrně daleko od sebe, přitom však neztratily vzájemné propojení a potřebný efekt stereofonie. Proporce nástrojů a zvuků nejsou ohromující, odpovídají nicméně plně velikosti Studio 620. Zdálo se nám, že přeci jen celkem záleželo na správném natočení vůči posluchači – bude vhodné si s tím trochu pohrát s ohledem na podmínky vaší vlastní akustiky.

Přes svou jiskrnost a vlastně říznější povahu se Studio 620 projevily jako překvapivě tolerantní vůči hudbě s hrubším zrnem, jako je „All of my Friends are Going to Hell“ (reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries). Třeba klavír tu byl sametovější, se snaživým objemem, ale dominantní pozici zaujímal rozhodně intenzivní hlas – tedy i to, co svou řízností a křiklavostí někdy vzbuzuje pocity až přílišné ostrosti. Ne tak s těmito JBL – energie byla dobrá, sykavky rázné, to zase ano, ale ne takové, co by tahaly za uši.

Velmi kompaktní dvoupásmové regálovky JBL Studio 620 jsou slušnými reprezentanty sféry, která by se dala považovat za první krok k lepšímu zvuku. Jsou určené zejména do malých místností (přestože se úplně nevytratily ani v dosti velkém prostoru), se zesilovačem, který je zvládne probudit (přeci jen mají nižší citlivost) pak dokážou hrát svižně, energicky a odhodlaně, v dobrém standardu po všech stránkách z pohledu své třídy. Není to typický audiofilský produkt s jasným středem a pečlivou artikulací, chtějí být spíš koncertně bezprostřední a patřičně živé. Každopádně se svou snaživostí dosti odlišují od běžné hi-fi konfekce a pro milovníky ráznějšího přednesu mohou být atraktivními společníky s „rockovými“ ambicemi.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 80 metrů čtverečních, velmi vysokým šikmým stropem, firemními akustickými panely AQ a se spoustou nepravidelně rozestavěné audio techniky a reprosoustav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřené grafy zase tak moc nekonvenují se subjektivními poslechovými dojmy, zejména v oblasti výšek, kde v přímo ose je energie řekněme akorát, pod úhlem se však začíná poměrně rychle ztrácet už od mety 10 kHz, ač rozdílnost je vidět vlastně již od 1 000 Hz. Tam leží také ne úplně divoká, přesto patrná špička, všeobecně však působí Studio 620 v podmínkách své třídy na středech dobře urovnaným dojmem. Reálně začínají hrát v adekvátní síle kolem cca 60 Hz, což není špatné. V oblasti 80 Hz je vidět vrchol mírného zdůraznění (ale v tomto případně jde spíše o „dorovnání“).

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladění systému je podle prvního sedla vidět pod hranicí 50 Hz, impedance se pak jen letmo dotkne 4 ohm (cca 180 – 200 Hz) a drží se jinak v bezpečných hodnotách, takže by Studio 620 měly být vhodnými partnery i pro řekněme méně stabilní zesilovače. V oblasti práce vysokotónového hornu je jak impedance, tak elektrická fáze trochu divočejší, ačkoliv by to nemělo být v reálném světě předmětem nějakých konsekvencí.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 15 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ překvapivé množství dravé energie

+ dobře snáší až nečekanou dynamickou zátěž

+ jsou skutečně prakticky skladné

+ na danou cenu spořádaná reprodukce

ZÁPORY

- výšky pocitově trochu dominují co do objemu a energie

- dojem celkové čistoty je spíše standardní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AQ | www.aq.cz 

fSdílet

Tweet