Japonský Pioneer vždy uměl vyrobit nejen elektroniku, ale také reprosoustavy, byť z nejasného důvodu právě ty zůstávaly hodně nedoceněny. Snad až s relativně nedávným založením společnosti T.A.D. jakožto ultimativní high end divize se dlouholeté práci mnoha návrhářů dostalo satisfakce. V dostupnějších třídách však stále, byť v poněkud omezeném rozsahu, najdeme reprosoustavy pod hlavní koncernovou značkou Pioneer a (nepřekvapivě) stále jsou nedoceněny.
Je to přitom škoda, protože často je má plně, nebo alespoň částečně na svědomí sám Andrew Jones, šéfinženýr firmy pro oblast reprosoustav. Jeho rukopis najdete na dokonalých TAD Compact Reference, ale třeba i na dnes představených S-CN301-LR. A snad moc nepředběhneme, když řekneme, že Jones zatraceně dobře ví, co dělá. Zvláště, když si něco dělá pro radost, tak jako u těchto maličkých regálků.
Pioneer S-CN301-LR jsou již na první pohled konzervativně laděné, drobné dvoupásmovky – nebýt detailů, asi byste je snadno zaměnili za levňoučké bedny, dodávané s kdejakou věžičkou pro masy. Na vašem stole zaberou plochu pouhých 13,5 x 23 x 22 cm (š x v x h) a jde o zástupce lehké váhy; výrobce jejich hmotnost sice neudává, ale víc než 3 - 4 kg bychom jim nepřipsali.
Oproti vysloveně konzumnímu segmentu, kde najdeme podobně velké a koncipované kousky, nabízí S-CN301-LR na danou třídu nádherné zpracování. Ano, čelní stěna z plastu by snad mohla působit o maličko hodnotněji (ale to vyřeší ponechání elegantní krycí mřížky na přední straně), samotné podýhování „eko-dýhou" vypadá ale luxusně. Navíc má tato dýha polootevřené póry, což díky zvukové propustnosti prý pomáhá k lepšímu zvuku. Budiž, byť bychom řekli, že ozvučnice z 21 mm MDF desek toho zase nepropustí tolik, aby byl vliv takové koncepce nějak výrazně patrný.
Andrew Jones se rozhodl v tomto dostupném modelu věnovat prostor té nejosvědčenější koncepci – jednoduché, kompaktní dvoupásmové regálové reprosoustavě s bassreflexem. Ten najdeme vzadu a je skutečně maličký, pod ním už z čisté ozvučnice trčí jen jeden pár standardních reproterminálů – na ně pozor, pokud jste zvyklí na masivní matice, tak tady díky uchycení na pérku svou sílu značně zkorigujte, jinak je strhnete.
To důležité je ale vpředu. Až roztomile, byť velmi potentně působí středobas. Jeho membrána budí trochu dojem kevlaru, je však „ušita" ze skelných vláken a kromě výrazné centrální kopulky zaujme hlavně robustním, měkoučkým gumovým závěsem. Průměr membrány činí slušných 10 cm.
Výškový měnič má pak membránu o průměru 2 cm, jde o klasickou kopulku z měkké látky. Reproduktor je mírně zapuštěn do plastového zvukovou; náznak horny by měl zvýšit energii výšek.
Malé reprosoustavy nejsou nikterak komplikované na řízení – výrobce sice neudává citlivost, jistí si ale můžeme být impedancí 6 Ohm a impulzní zatížitelností 100 Watt. Psaný frekvenční rozsah činí 45 – 40 000 Hz, ovšem bez udané tolerance.
Maličké regálky jsme poslouchali na setech Naim Nait XS / CD5si, NAD C370 / Pioneer BDP-LX71, soulution 530 / 540 či Burmester 101 / 102, do kterých jsme občas vřadili také předzesilovač Musical Fidelity M8 PRE a monobloky Musical Fidelity M8 700m (a že špičkový výkon 700 Wattů tyhle „ptačí budky" rázně rozhýbal). D/A převod zastávaly také převodníky ASUS Xonar Essence One MUSES, Block DAC-100 a Rotel RDD-1580. Signálové kabeláži vévodil Nordost Tyr 2, alternovaný propojovacím kabelem Studio Connections a dále produkty KrautWire, Eagle Cable, Vincent a Monster Cable. Přes kabeláž Naim NAC A5, ProAc a Nordost Tyr 2 pak hudební signál tekl také do Xavian Bonbonus, Harbeth Monitor 30, Klipsch Palladium P-17B, Bowers&Wilkins CM10 a Vivid Audio GIYA G3.
Snad je to vědomím velmi dostupné cenovky, snad je to tím, že od droboučkých ozvučnic vlastně nic zvláštního nečekáte a snad to bylo v našem případě i tím, že se nám nedostalo od distributora vlastně žádného, ani minimálně naznačujícího komentáře směrem ke schopnostem těchto drobečků a tak nás první poslechové sezení poměrně zaskočilo. Ale v tom nejlepším slova smyslu. S Pioneer S-CN301-LR je totiž jednoduše radost poslouchat muziku a jen tak si jí užívat.
„Os lusti" z disku „Chant" Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos (1994 | MFSL | UDCD 725) je objektivně vzato poněkud ochuzena o ambientní zvuky, tvořící onen velký chrámový prostor, ale vyvažuje to naprosto fantastickým podáním vokálů. A když říkáme fantastickým, myslíme fantastickým – ve třídě do 10 000,- a možná i vyšší to asi už lépe nejde. Hlasy jsou precizně oddělené a artikulované, dokonce je jim velmi dobře rozumět. Nejvyšší polohy a sykavky jsou hladké, čisté a neútočné, přitom ale dostatečně jasné. Celkové ladění je velmi uklidňující, navíc na drobné rozměry reprosoustav nabízí S-CN301-LR pocitově velmi vyrovnaný a dokonce poměrně sytý zvuk.
Patrně ani největší optimista by nečekal od malých monitorů schopnost reprodukovat velké symfonické skladby a přes veškerou snahu by samozřejmě měl pravdu i v tomto případě. Co se nám ale rozhodně líbilo, to byla Jonesova znalost fyzikálních limitů malých konstrukcí a jejich respektování – S-CN301-LR se nesnaží jít „na krev", nereprodukovatelné frekvence hodně utlumuje a ubírá jim energii, která by jinak vyzněla jen do nežádoucího zkreslení. Úvodní „O Fortuna" Orffovy „Carmina Burana" v podání berlínského radiového sboru pod taktovkou Riccarda Chaillyho tak vyznívá u basových frekvencích trochu méně objemně, byť malé Pioneer neomezují různorodost spodních oktáv. Třeba fenomenální zesilovač soulution 530 roztančil středobasový měnič dokonce i k poměrně hutným basům, takže S-CN301-LR patří k těm malým zázrakům, které když pořádně nakrmíte, tak se odmění i v kombinaci s výrazně dražší elektronikou. Zvuk je díky lehkým měničům a jejich velmi rychlým reakcím pocitově pod velmi dobrou kontrolou, což logicky ústí i do velmi dobrých dynamických schopností – samozřejmě, že v kontextu cenové relace, ale podobný pocit bychom patrně pochválili i v kategorii kolem 15 – 20 tisíc. Vše řečené spolu s velmi příjemným klidem zvuku platí ale jen do středních úrovní hlasitosti. Tyhle reprosoustavy jsou dělané pro blízký poslech v malém prostoru a tichý, až střední poslech – tam jsou jako štika v rybníce.
Velmi pozitivně hodnotíme i důraz, v tomto ohledu jsou Pioneer S-CN301-LR typickým dvoupásmovým monitorem. Rány bicích v countryově laděné „Waiting" od The Paperboys („Closer to Music vol. 3" | 2009 | SFR 357.4009.2) jsou pěkně suché, čisté a razantní. Nejkrásnější v této skladbě je ale rozhodně znělá, ale přitom neagresivní píšťala – zase tu platí, že při vyšším vytočení hlasitosti začne lahodný zvuk skřípat, takže si užívejte hlavně komorního zážitku. A opět je nutné zmínit vokál – plnokrevný, přirozený a i když nijak oslnivě rozlišený, tak dostatečně detailní. Celková reprodukce sice postrádá ten fyzický tlak velkých ozvučnic, ale zůstává homogenní a navíc velmi, velmi, velmi muzikální.
Kompaktní zvuk malých monitorů není univerzální, ale to asi netřeba čekat. Pokud skladbě dominuje hluboký, šťavnatý beat, jako třeba Vangelisově éterickému opusu „Losing Sleep" („Voices" | 1995 | Warner | 0630 12786 2), může se z ní ztratit přeci jen část kouzla a podmanivosti - nikdo vám však nebrání použít některý z tuctů dobrých subwooferů na trhu. Malé Pioneer se doslova rozsvítí, když najdete tu správnou, vhodnou hlasitost, která je trošku nad půlnočním poslechem a maximálně na středních úrovních – tam také výborně vyniknou detaily a celková kompozice, zvláště éterický, čistý hlas a lehoučké, dobře kontrolované syntetické tóny.
Dvoupásmový malý monitor s anglickými kořeny prostě nemůže selhat, když přijde na reprodukci jednoduchých vokálně-akustických skladeb. Dylanův hlas v „Blowin´ in the wind" z výběru „DYLAN" je skvostně zaostřený, stejně tak jeho harmonika je tak expresivní a přirozená, že se prostě nemůžete nenadchnout. Čistota, přesnost, muzikálnost a „jednoduchá" realita, to jsou hlavní hodnoty Pioneer S-CN301-LR. Působí tak samozřejmě, že úplně zapomenete na jejich omezení a kompromisy, které tam samozřejmě jsou.
Pioneer S-CN301-LR nejsou dokonalé, to ani náhodou. Za osm tisíc dokonalé reprosoustavy nevyrobíte, ani kdybyste je dotovali trojnásobnou částkou a dávali zadarmo. Jenže maličké dvoupásmové monitory Pioneer mají „TO" kouzlo, ten zajímavý, vpravdě možná i náhodný dar výsostné muzikálnosti, schopnosti předat emoce a podstatu hudební nahrávky, i když nejsou schopny předat droboučké detaily (dnes tak populární), mají logicky vzato limitovanou dynamiku (ale z fyzikálních rozměrů odevzdají maximum) a basovou extenzi (čert to sper, když si můžete koupit subwoofer), ale to nevadí. Vlastně nic nevadí, protože nacházet neduhy S-CN301-LR je trochu jako neocenit polibek z lásky, víno z nejlepších toskánských vinic, nebo steak z mladého jihoamerického býčka, napájeného pivem a pravidelně masírovaného celou četou ošetřovatelů. Je to prostě tak trochu nucené, nevhodné hledání pih na kráse. Za osm tisíc totiž Pioneer vytvořil reprosoustavy, které si jednoduše zapamatujete, které rozsvítí vaší hudební sbírku a které vás budou těšit (byť za svých vlastních omezených podmínek) den za dnem, hodinu za hodinou, skladbu za skladbou. Marylin Monroe měla pravdu – nedokonalost je prostě krásná a Pioneer S-CN301-LR jsou široko daleko ty nejpodmanivější a nejkrásnějí.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 7 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ fantasticky vyrovnaný, monitorový zvuk
+ v kategorii do 10 000,- asi nejde sáhnout lépe
+ skvělé zpracování
+ všeříkající „šťouchnutí" do současné předražené produkce
ZÁPORY
- bas končí (logicky) celkem vysoko
- reproterminály nemůžete pořádně utáhnout
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
