Jméno TEAC (Tokyo Electro Acoustic Company) se v audio branži objevuje už desítky let, je dobře známé všem od profesionálů ve velkých studiích až po domácnosti milovníků hudby a zvuku. V raných 70. letech si japonský TEAC vydobyl dobré jméno jakožto výrobce špičkových nahrávacích zařízení, dnes nabízí jak nejvyšší high end pod logem TEAC Esoteric, tak klasické hi-fi v dostupných cenových relacích. Od roku 2012 firma také technologicky spolupracuje s neméně známou společností Onkyo, čímž nadále prohlubuje své firemní motto „Kvalitní prožitek".
Jenže, opravdu si může s plným sebevědomím stát za tímto heslem i u tak dostupného zboží, jako jsou LS-H265 za 5 990,- (podotýkáme, že cena je skutečně za jeden pár, nikoliv za kus)? Prý ano... Proto jsme rádi tyto ultralevné kousky přivítali v naší poslechové místnosti, abychom podrobili zkoušce ohněm patrně to úplně nejdostupnější, co si v oblasti reprosoustav může ještě dělat nějaké nároky na spojení s třídou high fidelity – však i leckterý supermarketový „bum-bác-bouch" systém stojí víc než právě TEAC LS-H265.
Faktem je, že jakmile poprvé vybalíte tyhle drobečky z krabice, zpozorníte. Snad si i řeknete, že se v obchodě spletli, že tohle nemůžou být reprosoustavy za pět tisícovek. Neviděli jsme sice osobně verzi v černém klavírním laku, ale protože působí alespoň na fotkách ještě lépe než „naše" s ořechovou dýhou hlubokým lakem, téměř se zdá, že TEAC musí jen za povrchové provedení zaplatit víc, než je prodejní cena. Dýha je totiž skutečně nádherná a na naprosto přesně slícovaných (byť samozřejmě poněkud tenkých) MDF deskách skříně působí doslova luxusně. Když už jsme u provedení, čelní deska světlé verze působí skutečně nehodnotně, plastikově, i když je to znát hlavně v kontrastu s fantastickým provedením zbytku skříně – možná jde prostě o nešťastně zvolenou barvu, není to ani nic, co by nevyřešilo zakrytí dodávanou textilní mřížkou.
To je ale co se týká vzhledu a hodnotnosti provedení jediná možná výtka (a soudě dle fotografie, tmavé verze se netýká ani ta). Ostatně, přes celkovou jednoduchou pravoúhlost maličké skříně (zaberou pouhých 18 x 29 x 26 cm), rozbité právě jen zaoblenou čelní deskou z plastu s dvěma náznačnými zvukovody, se drobečkové trošku pronesou. Váha jednoho kousku při již citovaných rozměrech činí téměř 4,5 kg. Na „mrtvou" ozvučnici to samozřejmě nestačí, ale snad to účinně zažene dojem, že jde jen o naleštěné bakelitové reprosoustavy.
Stejně jako povrchové provedení stojí za pozornost i osazení měniči. Výšky má na starosti kopulka o průměru 20 mm, potažená vrstvičkou titanu, tedy poměrně luxusního materiálu, v dané cenové třídě vcelku neobvyklého. Vydrží tak bez zkreslení vyšší zátěž než látková obdoba, navíc je titan znám subjektivně vyšší bohatostí nejvyšších frekvencí. Woofer pak má průměr solidních 133 mm, lehká membrána z papíroviny je vybavena masivním vrchlíkem, který prý potlačuje nežádoucí vysoké frekvence. Extenzi basového pásma zajišťuje zadní bassreflexový nátrubek v poměrně kvalitním (nicméně ceně odpovídajícím) provedení. Plastiková je též vanička s jedním párem obyčejných, ale plně dostačujících zlacených reproterminálů.
TEAC LS-H265 nabízí vcelku standardní parametry na danou velikost a koncept reprosoustav – 8 Ohmová impedance se pojí s nadprůměrnou citlivostí 88 dB. Udávaný frekvenční rozsah (bohužel bez specifikace tolerance – na základě měření by ale mohlo jít o + / - 6 dB) je na danou velikost slušných 54 – 40 000 Hz.
Maličké regálky LS-H265 jsme poslouchali s rozličnou elektronikou, hlavně však s tradiční sestavou NAD C370 a Pioneer BDP-LX71. K dispozici jsme ale měli ze zesilovačů i NuVo Wireless či Chord CPM2800, ze zdrojů signálu Pro-Ject Stream Box DS a Chord Red Standard. Pro srovnání jsme používali hlavně Xavian Bonbonus, částečně ale i Epos Elan 15, Quadral Signo Avantgarde 80 nebo Harbeth Monitor 30, APS Aeon Titandome a Definitive Technology Studio Monitor 55. Kabely dodaly firmy Kubala Sosna, QUAD, Eagle Cable, Monster Cable, Vincent a ProAc. Čistotu napájení měl na starosti filtr Xindak XF-2000B.
Jakkoliv se 54 Hz nemusí zdát jako kdovíjak úchvatná hodnota, snad v kombinaci s vědomím extrémně lákavé ceny a miniaturních rozměrů je subjektivní dojem opravdu výrazný. Dokonce se svými schopnostmi blíží ke skutečně povedeným Xavian Bonbonus s více než o třetinu vyšší cenovkou. Ty jsou ve spodní části pásma autoritativnější a výbušnější, ale drama umí LS-H265 vyvolat v míře neočekávané. Temná, hutná „Dedicated to..." od Allana Taylora („Closer to music vol. 3" | 2009 | Stockfish Records | SFR 357.4009.2) má opravdu solidní objem basového základu, podpořeného také solidní průbojností. Až explozivní, živý a pevný bas jako kdyby nepocházel jen z dvou relativně skromných skříněk. Snad jsme zprvu TEAC opravdu hodně podcenili, rozhodně nás ale basový výkon doslova nadchnul – zvlášť když jsme si zopakovali, že stojí pět, skutečně jen a pouze pět tisíc devět set devadesát.
Neméně pěkné, i když výrazně méně překvapivé jsou výšky – jejich objem je „tak akorát", možná až střídmý, TEAC LS-H265 díky kovové membráně ale nabízí výraznost a slušnou prokreslenost tohoto pásma. Činely ve Stingově „Englishman in New York" („Die perfekte Räulichkeit" | 2010 | stereoplay) jsou čisté, dobře čitelné a skutečně kovově pevné. Množství informací je ohromující spíše v kontextu dané cenové třídy, při poslechu máte však pocit, že zvuk je celistvý a rozumně vyvážený.
„First Song" (Laurence Hobgood | „When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112) zase ukazuje na pěkné, poklidné podání a slušnou srozumitelnost vokálů, zde konkrétně toho Ellingova. Také separace jednotlivých nástrojů je naprosto dostatečná, aby si reprosoustavy LS-H265 zasloužily plnohodnotné zařazení do kategorie high fidelity. Opět se tu potvrzuje i talent TEAC pro spodní oktávy, když drží pod dobrou kontrolou i Hadenův kontrabas a předestírá nám jej v realistických barvách s uspokojivou porcí informací. Znovu se i v této disciplíně mohou měřit s Xavian Bonbonus, i když zcela do jejich teritoria nepatří; přesto pouhá možnost srovnání vypovídá o mnohém.
Dynamický dech malých TEAC je velmi slušný, i když na skladby jako je Verdiho „Requiem: No. 2: Dies irae:" (diriguje Sir Colin Davis | Bowers&Wilkins + London Symphonic Orchestra) prostě nestačí (tak jako žádné podobné). Na druhou stranu už vcelku bez kompromisů stačí na „By the rivers dark" od Leonarda Cohena („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262). Silný základ stoupá v mocných, energických vlnách a ani při vyšších hlasitostech (chce se říct kupodivu) v důrazu nepovoluje. Hlas pak zůstává čitelný, klidný a živý, a i když postrádá onu high endovou hloubku a komplexnost (znovu musíme zopakovat, že tak jako všechny podobně stavěné reprosoustavy), barva a realistická civilnost hlasu je....prostě fajn.
TEAC LS-H265 se vcelku drží i tam, kde hudba poněkud přitlačí na pilu. Vůbec jim nevadí slabší kvalita nahrávky „Neonarcis" (Dymytry | 2012 | Metalgate | MGR-24312), ba naopak jsou velmi tolerantní. Pro maximálně energický dojem budou ale TEAC potřebovat také razantního partnera – čím více dravosti ve zvuku zesilovač má, tím lépe si právě u drsnějších žánrů vede. Nejsou to nicméně žádní metaloví „drtiči", při vytočení hlasitosti na hranice rozumného poslechu svou autoritu přeci jen ztrácí. I tak umí ale být tyto bedničky dostatečně rychlé, aby i svižný metal nepůsobil znuděně.
Nejvíce ale malým dvoupásmovým regálovkám obecně sluší akustické, přirozené nástroje a lidské hlasy, což definitivně stvrdila Gwyneth Herbert se svou deskou „Clangers and Mash" (2010 | Naim Edge | naimcd137). Třeba plesknutí dlaní ve skladbě „My Mini and Me" je skvělým měřítkem realističnosti reprodukce, TEAC si vůbec nevede špatně – suché, přesné plesknutí i vcelku dlouho doznívá. Stejně tak akustická kytara je podaná pěkně, nepadnete sice do mdlob z rozlišení a dokonalého podání, na druhou stranu vás ale nebude od příjemného, dlouhodobého poslechu zdržovat žádná nepříjemná charakteristika – LS-H265 jsou velmi „normální". Právě u kytary je znát, že se TEAC podařilo naladit výsledný projev „na pohodu".
TEAC LS-H265 jsou velmi, ale opravdu velmi levné. Vlastně široko daleko kolem jejich cenové třídy nenajdete nic obdobného – obzvláště nádherné je dýhování ozvučnice s hlubokým lakem (alespoň co se týká námi testované varianty), škoda jen, že mu nesekunduje i provedení čelní stěny – už tak je ale s podivem, že jen samotná dýha a lak nestojí na výrobu těch necelých 6 tisíc, které najdete na konečné cenovce. Přidejte si k tomu ještě pohodový, čistý a dobře čitelný zvuk, talent pro drama i solidní zátah odspodu, k tomu pěkné podání prostoru a vůbec vysloveně „normální" projev, který vám snadno dá zapomenout, jak „obyčejné" reprosoustavy vlastně posloucháte. Hledáte-li jednoduché, pěkně vypadající, slušně hrající a dlouhodobě příjemně zábavné reprosoustavy za cenu, kterou zaplatí naprosto kdokoliv, a která pasuje tyto kouzelné bedničky do role „těch prvních", případně „těch druhých" (ve smyslu druhého reprodukčního řetězce třeba v kuchyni, ložnici,....), nehledejte dále. TEAC LS-H265 jsou jednoduše řečeno horkými kandidáty na stupně vítězů v disciplíně cena vs. výkon do 10ti tisíc.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Křivka frekvenční odezvy je u LS-H265 poněkud divoká, nicméně v (poněkud volnější) toleranci + / - 10 dB se tyto regálovky v pohodě „vejdou" v pásmu od 38 Hz až do slyšitelné hranice 20 000 Hz. Deklarovaný nástup na úrovni 54 Hz sice nemá žádnou udávanou toleranci, podle křivky jde ale o zhruba + / - 6 dB. Jak vidno, poslechově vnímaný dostatek basů je čitelný i z grafu. Celkově tak nějak frekvenční průběh odpovídá cenové kategorii, poslechově se nevyrovnanost ale projevuje libě.
Impedanční charakteristika LS-H265 je naprosto spořádaná. Neklesá pod 4 Ohmy, zvláště pak tweeter je velmi nenáročný. Peak na hranici 90 Hz je zčásti zdeformován kmitajícím operačním zesilovačem, ale přeci jen by nemusel být tak výrazný. V praxi ale nebudou LS-H265 potřebovat nijak zásadně stabilní a výkonný zesilovač.
Kč 5 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ nádherné provedení (s nasazenou mřížkou)
+ neuvěřitelný zvukový projev na danou cenu
+ umí zabrat i „odspodu"
+ pěkné podání prostoru
ZÁPORY
- přední panel vypadá opravdu lacině
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Horizon Trading Prague
www.teacaudio.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 222 715 959
