Ingvar Öhman v roce 1977 založil ve Stockholmu Ústav pro výzkum vlastností lidského sluchu, neboli instituci, snažící se pochopit, jak sluchový systém reaguje na reprodukovaný zvuk. Čistě vědecké zařízení však potřebovala i adekvátní vědecký nástroj, zde tedy konkrétně reproduktor, schopný čistě a správně zahrát testovací tóny tak čistě, aby měření a pozorování mohla být skutečně užitečná. Jenže, dle Öhmana takový reproduktor v té době neexistoval a tak zbývalo jediné – navrhnout a vyrobit jej.
Tak se započala historie značky PiP, v níž velkou roli hrál i nahrávací inženýr Bertil Alving, přišedší do značky v roce 1980. O nějakých deset let později se PiP stále nacházel na pozici zajímavé, ale Öhmanovou výzkumnou prací stále kapacitně omezené značky. Zlom nastal s příchodem dalšího investora, houslisty Erika Ringa. V tomto již slušném provozním stavu setrvala značka až do roku 2004, kdy se Ring a Öhman rozhodli pro radikální krok a založili společně Guru Pro Audio, aby o dlouhé tři roky později přivedli na svět svůj první model, QM10 s designem průmyslového návrháře Erika Espmarka. Právě tento netradiční model se v roce 2012 dočkal revize a druhé inkarnace s prozaickým názvem QM10TWO.
Když spatříte Guru QM10TWO poprvé, napadne vás zcela jistě myšlenka, proč tak malé boxy stojí takové peníze. Je pravdou, že jsou nádherně zpracované, oblé boky zvláště v bílé barvě zapadají do filozofie severského designu, vsazená horní stěna ozvučnice s čistým nápisem Guru dojem jen podtrhuje. Stejně tak symetricky uprostřed osazené reproduktory nevelkých průměrů a pod nimi úzká štěrbina bassreflexu jako kdyby se snažily co nejméně narušit čistou jednotu celého monolitu. Dva reproterminály na zadní stěně jsou kompletně utopeny v těle skříně a určeny jen pro banánky. Celá ozvučnice stojí na čtyřech pěnových nožičkách, separujících jí účinně od vibrací okolí.
Přestože výrobně nelze mít o provedení jakékoliv pochybnosti, jelikož kombinace MDF deset a hliníku je skutečně pevná, nejedná se rozhodně o „mrtvou“ skříň. To je jistě jasné i z váhy šesti kilogramů na kanál, to při rozměru 30 x 25,2 x 23,2 cm (šířka x hloubka x výška) – ano, Guru QM10TWO jsou skutečně o dost širší než hlubší a vyšší, což na první pohled působí dosti extravagantně, ale ve finále zdaleka ne tak výrazně jako na fotografiích.
Důležitou informací je, že se jedná o reprosoustavy, které mají být umístěny přímo u zdi či v jejím nejbližším okolí. Ne snad, že bychom zaznamenali problematickou reprodukci, když se nacházely více jak metr od zadní zdi, nicméně basová odezva je (ještě) mocnější a zvuk celkově lepší, přitisknete-li je ke zdi jak jen to kabeláž dovolí.
Zajímavý a originální ale rozhodně není jen exteriér těchto reprosoustav. Jak praví známé přísloví: „To podstatné se skrývá uvnitř.“. Jde hlavně o dva měniče z produkce Guru, výškový kopulkou o průměru 20,5 mm a středobasový s průměrem 10,2 cm, vyrobený z minerálních vláken. Jsou spojeny netypickou výhybkou, operující v pásmu 2 – 7 kHz pro co nejjemnější sladění obou pásem. Guru uvádí jmenovitou citlivost solidních 87dB a impedanci na úrovni 5 Ohmů s minimem jen o 1 Ohm nižším, což by též mělo nahrávat nenáročnosti vůči zesilovacímu prvku. Výsledkem průniku všech zmíněných veličin je „typická odezva v místnosti“ (tedy nikoliv udávaná reálně měřitelná frekvenční charakteristika) 30 – 30 000 Hz, což je naprosto neskutečná hodnota.
Guru QM10TWO jsme poslouchali hlavně s NAD C370, ale ke slovu přišla i kombinace Naim Nait5i a Naim CD5si, neb zrovna britská značka je známa vynikající spoluprací právě s těmito švédskými monitory. Dalšími zdroji signálu se stal Pioneer BDP-LX71 a KingRex UD384, kvalitu napájení zajišťoval Xindak XF-2000B. Pro experimentální účely jsme spojili QM10TWO i s věžičkou Denon RCD-M39, abychom otestovali pověstnou nenáročnost na zesilovač. Primární reproduktorovou kabeláží se stal opět Naim, ale k dispozici byly i kabely (též propojovací) značek QUAD, ProAc, Eagle Cable a Monster Cable. K porovnání sloužily Harbeth Monitor 30, Quadral Ascent 90, ale také jeden nový český předprodukční vzorek velmi zajímavých reprosoustav, takový dostupný bonbónek.
Přestože jsme dostali monitory syrové, jen během prvních pěti dnů nahrály přes 70 hodin, protože běžely od brzkého rána až do pozdní noci, při práci i odpočinku. Dílem to bylo dáno snahou dát jim čas se rozehrát, dílem tím, že se až neskutečně dobře poslouchají, ať už si na nich soustředěně pouštíte hudbu, sledujete večerní film nebo hrajete počítačovou hru.
Velkou měrou hraje do karet Guru QM10TWO moment překvapení – hezky vypadající a zpracovaný, ale skutečně miniaturní monitor s takhle malými měniči přeci musí mít jasně daná fyzikální omezení. Inu, má, ale statečně se pere s jejich překonáváním. Prvním, co vás pohladí po sluchovém aparátu, je něha a vytříbenost reprodukce, vlastní opravdu dobrým reprosoustavám. Hned vzápětí ale iniciativu přebírá bas, který vás donutí popřemýšlet, jestli jste někde nenechali zapnutý subwoofer. Chytrá konstrukce, využívající efekt Helmholzovy rezonance, prostě nese své plody. Je pravdou, že čím blíže zadní stěně, tím lépe se QM10TWO chovají a jsou zjevně určeny právě pro tuto pozici – než že by jim to ve volném prostoru nešlo, ale zbytečně se připravujete o kus jejich potenciálu, zvláště v oblasti spodních frekvencí.
Velkým kladem Guru QM10TWO je i skutečná skromnost – rozdíly v použité kabeláži jsou skutečně minimální. Pravdou je, že jsme nezkoušeli kabeláž za desítky ani stovky tisíc, nicméně rozdíly mezi dostupnými kabely s tří až pětimístnými cenovkami byly skutečně na úrovni osobního vkusu. Stejně tak připojený zesilovač a zdroj signálu se zdají být lhostejné – samozřejmě, uslyšíte jen tolik, kolik je sestava schopná dodat, ale ani několikawattová věž od Denonu neměla s řízením Guru problémy.
QM10TWO, jakkoliv výrobce má ve svém názvu slova Pro Audio, jsou spíše muzikální, než analytické monitory. Dokazuje to něžná, emočně bohatá „Afterglow“ od Michaela Hutchence a jeho INXS, neboli „takových těch australských U2“. Zpěvákův hlas je bohatý, nesmírně procítěný a velmi pečlivě usazený a ohraničený v prostoru, QM10TWO umí skvostně zmizet z prostoru a ponechat hudbu plující a pulsující ve vaší místnosti. Celá skladba je podána se šarmem a muzikálností, nutící vás ponořit se do jejích emocí a vnímat jeden každý tón v plynoucím zvuku.
Přestože se Guru chlubí skutečně exkluzivní hodnotou nástupu reprodukce, 30 Hz v plné síle ani u zdi patrně není realistická hodnota. I přesto má kontrabas Michaela Arnopola v „Gotcha“ od Patricie Barber pořádný objem a malé reprosoustavy dokážou rozpohybovat dost velké množství vzduchu, aby dodaly nástroji tělo a kontury. Basové tóny jsou navíc velmi dobře kontrolované a to i při vyšších hlasitostech, jakkoliv v diskotékovém ozvučení si QM10TWO rozhodně nelibují. Jejich doménou je relaxovaný poslech ve vlnách střední hlasitosti – ačkoliv jejich charakter a čistota zůstávají stabilní i při velmi nízké a mírně vyšší poslechové úrovni.
Guru QM10TWO jsou též neobyčejně nenáročné na pozici v poslechovém prostoru – už bylo řečeno, že výrobce doporučuje jejich umístění blízko ke zdi, ale svou schopnost ztratit se z poslechového prostoru a dát prostor jen samotné hudbě si zachovávají i ve volném prostoru, kdy nejbližší zeď je přes metr daleko. Nejideálněji se však jevili právě u zdi, natočeny k posluchači tak, že vidí jen přední stěny, kdy se zpřesní a zhutní basová odezva a přitom zůstává volný, vzdušný a homogenní prostor s výbornou lokalizací nástrojů s realistickou velikostí, tak jak je tomu v „klasickém“ umístění. Stačí si pustit duo Ray Drummond a Bill Mays na albu „One to One“ a se zavřenýma očima přímo vidíte Drummondův kontrabas i Maysovo piano, ohraničené a velké nástroje – plastický obrázek je skutečně imponující, vezeme-li v potaz rozměry kvé-em desítek.
Již zmíněná skladba ukazuje také na fakt, že Guru nejsou z těch nejtransparentnějších v kategorii, jejich zvuk je spíše plný a sytý, navíc do posledního tónu prodchnutý muzikálností a nutící vás zapomenout na high fidelity a věnovat se jen hudbě a její duši. Přednes je tak samozřejmý a uklidňující, že vám v podstatě nedává na vybranou a postupně vás pohltí jako tekutý písek. I přes zmíněnou charakteristiku ale umí QM10TWO dodat nejvyšším klávesám piana dostatečnou jiskrnost a údernost, stejně jako dokážou rozeznít kovové činely v úvodu „Where or when“ Diany Krall. Ty jsou zřetelně kovové a realisticky velké, navíc velmi detailní; jak se s oblibou říká, téměř můžeme počítat jednotlivá vlákna metliček, dopadající na ně.
Radost udělají nicméně nejen milovníkům jazzu, klasiky a dalších akustických žánrů. Nejenže zvládnou s citem rozprostřít sbor smíšených hlasů v Plestrinově „Pie Jesu“ (5 Masses, Decca) a dodat hlasům přesné hranice a skvělou čitelnost, nejen, že umí skvostně respektovat rytmus nahrávky, takže vás zcela strhne například Vivaldiho „Laudamus Dei“ svou plynulostí a plností, ale zvládají i rozlišit a rozvrstvit méně povedené nahrávky. Třeba „St. Anger“ od Metallicy tak vynikne razancí, ale i přehledným oddělením jednotlivých nástrojů a celkovou kontrolou tvrdého zvuku.
Ačkoliv by se leckdo mohl dát oklamat severskou čistotou designu a malými rozměry Guru QM10TWO, jejich cena není přehnaná. Nejde snad o vyloženou láci v porovnání s jejich výkonem, ale rozhodně jim nelze upřít, že patří k nejlepším a hlavně nejzábavnějším kompaktním reprosoustavám v dané cenové třídě. Umí svým charakterem strhnout, ať už je napájíte téměř jakýmkoliv zesilovačem, je jim vcelku úplně jedno, jakými kabely k nim signál protéká a i když nemají z důvodu fyzikálních omezení sílu vytřást vám okna z rámů a ve skutečně vysokých hlasitostech se jim nelíbí, basová odezva vám zprvu vezme dech. Pyšní se dobře vybalancovaným poměrem pásem, uvěřitelností reprodukce a schopnosti zmizet zcela z poslechového prostoru, aby tím více mohl vyniknout prostor a emoce hudby. Nejedná se o analytické reprosoustavy, ale svým kouzlem a šarmem umí pokrýt libovolný hudební žánr. Prostě a jednoduše, Guru QM10TWO jsou hodně povedené, kouzelné, zábavné a navýsost muzikální reprosoustavy, které vám umožní naplno vypnout, relaxovat a pronikat do emocí, skrytých v hlubinách vaší diskotéky po neomezeně dlouhou dobu.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhají na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Frekvenční charakteristika se zdá být bez vážnějších výkyvů spektra, reálný nástup reprodukce v plné síle bychom mohli odhadnout někde na úrovni 38 – 40 Hz. Dobrou čitelnost středního pásma vidíme naměřenou na trochu vyšším množství energie na těchto frekvencích. Nejnižší basy naopak mají o něco méně energie, ale na daný litrový objem je to stále skvělý výsledek.
Impedanční charakteristika je smysluplně naměřená (díky schopnostem měřícího systému) od cca 100 Hz výše. Zde pak maximum nepřekračuje 15 Ohmů a minimum nepadá pod výrobcem deklarovanou hodnotu, takže opět nelze říci křivého slova, nároky na stabilitu zesilovače budou nevelké.
Kč 52 000,- - QM10TWO
Kč 6 500,- - stojánek (pár) Atacama Nexus
Kč 5 200,- - držák na zeď
--- --- --- --- ---
KLADY
+ čistý a dynamický zvuk s muzikálním charakterem
+ objem zvuku jako z podstatně větší ozvučnice
+ nenáročnost na zesilovací prvek
+ originalita a severská čistota designu
ZÁPORY
- reproterminály jsou určeny výhradně pro 4mm banánky
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Guru Loudspeakers
Guru Audio ČR
www.guruaudio.cz - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 603 55 40 20
