Němečtí Fischer&Fischer vyrábí jako jediní na světě high-endové reprosoustavy z břidlice, materiálu, který odpočíval v zemi posledních 500 000 000 let. Výhodou břidlice je její vrstevnatá struktura a vysoká hustota (a tedy i hmotnost), efektivně zabraňující jakýmkoliv rezonancím kabinetu. Ruční malosériová výroba pak umožňuje tmavý "kamenitý" povrch upravit také v libovolném odstínu dle vzorníku RAL.
Model SN 370 (SN značí přírodní břidlicový povrch, SL pak lakovaný) je vlastně úzký a nijak dramaticky vysoký sloupek z masivních břidlicových desek, slepených do klasických, nepřekvapivých pravoúhlých tvarů. Úzký profil, ne nepodobný nižším modelům SN 170 a SN 270, je dosažen "odstraněním" basového měniče na bok reprosoustav.
SN 370 měří na výšku 106,6 cm, na šířku zaberou jen 20 cm a do hloubky jdou přesně 30 cm, celá ozvučnice pak stojí na dvou podstavcích a antivibračních podložkách. I přes své nijak vyčnívající rozměry váží jedna skříň velmi citelných 60 kg. V místě spojů jsou břidlicové desky seříznuté a navazují s naprostou bezchybností, budící dojem monolitického celku.
Na čelní stěně se nachází dvojice měničů - středobasový je nahoře, usazený v mohutném kulatém rámečku a vybavený mohutným kovovým středovým trnem, těsně pod ním je pak kopulka tweeteru. Na jedné z bočních stěn je pak za průzvučnou mřížkou zapuštěný basový měnič. Na zadní straně se nachází v horní části velký bassreflexový otvor s tkaninovou ochrannou mřížkou, o něco níž pak výrazně menší nátrubek bassreflexu pro basovou část - oba jsou z bytelného plastu. Dole u paty je pak kovová cedulka s typovým označením a dvěma páry velmi robustních šroubovacích reproterminálů, do nichž utáhnete i sebevíc "audiofilské" kabely.
Měkká kopulka tweeteru má průměr 2,8 cm, středobas má průměr hořčíkové membrány 15 cm a v motoru používá měděné zkratovací kroužky a konečně basový měnič má kónickou membránu o průměru 21 cm. Všechny měniče pochází od velkých tradičních výrobců (bohužel výrobce neuvádí konkrétní modely), ve výhybce 1., 2. a 3. řádu se používají komponenty zejména od Mundorf a také fázová a impedanční korekce.
Na ještě relativně kompaktní sloupky nabízí SN370 úctyhodný záběr do hlubin basu a to až k 38 Hz a stoupá k 25 000 Hz, udáváno s tolerancí +/- 3 dB. Nominální impedanci 8 Ohm doplňuje nepříliš vysoká charakteristická citlivost 86 dB / W / m.
Fischer&Fischer SN370 jsme poslouchali se sestavou Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / Oppo BDP-105EU, s Cambridge CXA80 / Cambridge CXC nebo i s Audiolab 8300CD / Audiolab 8300MB. Krátce jsme zkusili i Marantz HD-AMP1, ze zdrojů signálu pak třeba ještě Apogee Groove nebo VPI Scout. Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica či TelluriumQ Silver a Black. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Xavian Stella, Dali Rubicon 5 nebo Canton Chrono SL 565 DC.
Bezkonkurenčně pevná ozvučnice těchto reprosoustav nechává pracovat měniče v naprostém klidu, což se velmi blaze projevuje na zvukovém výsledku. Relativně velký basový měnič na bocích dokázal vyplnit i padesátimetrovou místnost hutným, měkkým, ale přitom dostatečně konkrétním a nádherně bohatým zvukem kontrabasu v Hadenově "Moonlight" ("Nocturne" | 2001 | Gitanes | 013 611-2), dokázal nástroji dodat velmi přesvědčivou váhu a impuls, který při vyšší hlasitosti doslova praští. Na relativně kompaktní rozměry ozvučnice je hloubka, do níž se reprosoustavy pouští, opravdu imponující, v podstatě celý kontrabas už se "vejde". Reprodukce nejnižších tónů s sebou také nese pohodu a nadhled, že basy mají výtečnou definici a konkrétnost, to působí jako to nejsamozřejmější na světě.
Hlas Vince Jonese v "This is the Woman" ("Moving Through Taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N) byl podmanivě vřelý, lehký a přitom díky velice transparentnímu přednesu naprosto čistý a snadno srozumitelný. Opět tu reprodukcí prostupuje dojem celkového klidu a velkého nadhledu, citelné veliké rezervy. Hlas byl i krásně plastický, ne tak zaostřený jako třeba na některých analyticky hrajících reprosoustavách, ale velmi poklidný, samozřejmý a chce se říct přirozeně lidský a to až tak, že nemáte potřebu řešit víc.
Činel v "Question and Answer" z desky "Like Minds" Garyho Burtona (2003 | Concord | SACD-1029-6) zněl opět s perfektní čistotou, navíc každé rozeznění mělo plynulý nástup i dlouhý, jemný dozvuk. Je tu snadné rozeznat i různou sílu, s níž pokaždé palička dopadá na plochu činelu, jak trošičku jinak jeho plochu rozezní, jak je tón jednou o nepatrnou chviličku kratší a jindy delší. Je slyšet i rozeznění celé hmoty činelu, nejen jediného bodu, rozlišení nejvyššího pásma je velmi dospělé. Moc se nám také líbila přirozená, nepřehnaně nacinkaná, ale zřetelně znělá charakteristika kovu činelů. Objemově bylo pak výšek naprosto akorát, aby ladily se zbytkem frekvenčního pásma.
Díky ultimativně pevné skříni mohou měniče ukázat svůj plný potenciál a vzhledem k jejich kvalitě asi není překvapivé, že dynamika těchto reprosoustav je fascinující. Dvořákovo "Klavírní trio op. 90" v podání Orbis Trio (2016 | Xavian | AS 743-2) přineslo velké, syté nástroje, s jasně patrným objemem (což na takhle kompaktní sloupek vůbec není špatné) a skutečně téměř nespoutanou dynamikou. Je pravda, že při úplně nejtišších úrovních poslechu se pocit dynamiky maličko vytrácí (byť ani tam není zvuk plochý a bez života), jakmile ale začnete zvyšovat hlasitost, limitem jsou jen vaše uši, případně dobré vztahy se sousedy či kvalita elektroniky - reprosoustavy vydrží cokoliv a zůstávají stále stejně konkrétní, stále stejně živé, pevné a jisté.
Velmi transparentní a pevný přednes vám ukáže i drobné detaily, které by jinak mohly zaniknout třeba právě ve zkreslujících rezonancích ozvučnice. V Sabinině "Toujours" ("Collected_01" | Naim | naimcd215) bylo vše perfektně organizované a pevné, aniž by se reprosoustavy musely uchylovat k tvrdé analytičnosti nebo neosobní chladnosti. Stále tu panuje lehce vřelejší, maličko měkčí charakter, přesto přes něj ze skladby bez problémů vystupují jako jehla tenké a krátké tóny perkusí, stejně jako není problém rozlišit i zamotané zkreslené kytarové linky a nad nimi zpěv. Mnohem víc tu slyšíte limity připojené elektroniky, samotné reprosoustavy, dalo by se říct, budou hrát tak, jak dobrý zesilovač a zdroj signálu jim dáte.
V Ellingtonově "Warm Valley" z "Money Jungle" (2002 | Blue Note | 7243 5 38227 2 9) bylo cítit spoustu vzduchu mezi jednotlivými nástroji a SN 370 hrály tak přesvědčivě, že se zdálo, že nabízí i určitou míru vertikální lokalizace nástrojů (činel je prostě níž než trubka). Samotná šíře hudební scény je skvělá, zejména pokud reprosoustavám skutečně dáte alespoň metr na každou stranu. Pravda, hloubka scény je spíše menší, nahrazuje to ale ono pravolevé rozšíření a netečné ozvučnice, které jako by pocitově nebyly.
Je fakt, že SN 370 si nehrají na nejvěrnější reprosoustavy světa - mají trošičku svůj charakter, s onou lehoučkou měkkostí a lehkoučkou vřelostí, která ale zajišťuje příjemný poslech při libovolných hlasitostech a zajistí i to, čím se nemůže chlubit lecjaká takto transparentní reprosoustava. Možnost v klidu snést i poslech zvukově plochých či ostrých nahrávek, jako je "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012). I tady, přestože bylo cítit, že hudba jaksi chybí dynamika a důraz a plnost, byl velký nadhled a klid kombinovaný s muzikálním charakterem. Hudba jako by prostě jen plynula, zde s trochu přebujelým basem, ale s energií a radostí, s důrazem a atmosférou, díky čemuž je poslech SN 370 nebývale snadný.
Všechny reprosoustavy Fischer&Fischer, který prozatím prošly naší poslechovou místností, měly své veliké kouzlo. Právě až SN 370 lze ale popsat jako úplně dospělé, úplně dotažené a nabízející "plnotučný" zážitek. Jsou ještě fyzicky kompaktní, ale zvukově už nabízí velkou scénu, velké nástroje i velký drajv, důraz a dynamiku. Pokud je pořádně rozehrajete, mohou hrát do nekonečně při libovolné hlasitosti a budou svým klidným, čistým a mimořádně živým způsobem bavit dokud jen budete chtít poslouchat. Pokud nevyžadujete ty úplně nejhlubší basy a líbí se vám estetika přírodního kamene, nemají Fischer&Fischer SN 370 chybu.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Udávaný nástup na hranici 38 Hz se zdá být dle naměřených hodnot až zbytečně pesimistický, v daném poslechovém prostoru se SN 370 naplno rozehrály už těsně za 30 Hz. Zejména tweeter je příkladně rovný, ale i celkově nelze v dané kategorii (a vlastně ani obecně) chtít o moc vyrovnanější a čistší naměřenou odezvu v reálném prostoru.
Impedance je neuvěřitelně poklidná, v basovém pásmu se sice dotýká 3 Ohm, takže stabilní zesilovač s dostatečným přísunem proudu bude potřeba, nicméně takhle nějak vypadá dobře vyladěná odezva.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
8 470 EUR = cca 230 000,- Kč
--- --- --- --- ---
KLADY
+ fantasticky pevný, konkrétní a hutný zvuk
+ čistota a kontrola
+ dynamika
+ zpracování odolné snad i atomovému výbuchu
+ transparentnost
ZÁPORY
- basové měniče vyvedené do stran potřebují dost prostoru...
- ...stejně jako velké bassreflexy vzadu, bez prostoru to prostě nejde
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: exkluzivně IBD europe group | www.ibd-czech.cz (Česká republika) | www.ibd-slovakia.cz (Slovensko) | http://eshop.audiosalon.sk
