Řada Precision skotských Tannoy sedí pěkně uprostřed výrobního katalogu a dá se tak považovat za vstupní bránu do světa opravdového high endu v podání Tannoy. V havířovském studiu Navrátil Audio jsme měli možnost poslechnout si prostřední sloupek s přídomkem 6.2, tedy prostřední model prostřední série, aspirující tím na roli zlatého středu, v němž balancuje ještě akceptovatelná cenovka a již high endový výkon. Teoreticky.
Precision 6.2 jsou krásně vymodelované sloupky rozumných proporcí, obdařené velice atraktivním povrchovým zpracováním, zejména díky hlubokému laku. Velmi čisté linie odlišují od nejprostšího kvádrovitého tvaru mírně vypouklé boční stěny, celá váha ozvučnice z MDF desek pak spočívá na robustním kovovém podstavci s čtveřicí do stran vybíhajících nožiček.
Vpředu jsou v horní třetině zakomponovány dva měniče, okrášlené širokými hliníkovými pásky a výrobci se nějak povedlo zvládnout estetiku tak, že ani toto řešení nepůsobí nepěkně. Vzadu v necelé polovině výšky najdeme poměrně velký bassreflexový otvor s nátrubkem z bytelného plastiku a pod ním v kruhové formaci pětici kvalitních reproterminálů. Pátý, jak je u Tannoy často zvykem, slouží k dodatečnému zemnění.
O tom, že tělo Precision 6.2 není ošizeno, svědčí i hmotnost jednoho sloupku 18,4 kg při rozměrech 100 x 31 x 28,3 cm (v x š x h) - samotný kabinet je ale výrazně štíhlejší, než se z udávané hodnoty může zdát, počítá se do ní i podstavec. Vnitřní objem činí 29,3 litru a je bohatě protkaný výztuhami a žebry pro co největší pevnost.
Tannoy Precision 6.2 je osazen reproduktorem typu Dual Concentric, kde v prostředku 15 cm membrány z papírové drti s výrazným gumovým závěsem najdete ještě titanovou kopulku o průměru 2,5 cm, zasunutou hluboko v "tulipánovém" zvukovodu. Tento měnič doplňuje ještě jeden klasický basový reproduktor - opět má jeho membrána průměr 15 cm, opět má velký gumový závěs a opět je vyrobena z papírové drti.
Výrobce dal Precision 6.2 do vínku poměrně vysokou citlivost 89 dB / 2,83 V / m, přičemž impedance je osmiohmová a pracovní frekvenční rozsah v toleranci -6 dB je na tak kompaktní sloupek solidních 34 - 35 000 Hz. Pasivní výhybka dělí reproduktorům práci na úrovních 170 a 1 600 Hz.
Tannoy Precision 6.2 jsme poslouchali v havířovském studiu Valdemara Navrátila, kde sestava byla výjimečně dobře dimenzovaná - zdrojem signálu byl Luxman D-05 a zesiloval dělenec Luxman C700u / M700u. Použita byla kabeláž od firem Siltech, Crystal Cable, Telos a IsoTek, nejbližším srovnávacím vzorkem byly Tannoy Revolution XT 8F.
Basa Charlieho Hadena v "Nocturnal" z desky "Nocturne" (2001 | Gitanes | 013 61172) nebyla (trochu překvapivě) nijak dominantní, přesto umí středně velké Precision 6.2 zahrát i dostatečně hluboko, aby nástroji dodaly váhu a objem. Možná by mohl nástroj být ještě o kousek objemnější a hlubší, nicméně impuls, který dokážou Tannoy přenést do poslechové místnosti nás nadchnul a definice patří již rozhodně do světa dospělého high endu. Co bylo ale rozhodně nejlepší, to byla kultivovanost, s jakou reprosoustavy hluboké tóny servírují, vychovanost a spořádanost, stejně jako velmi přirozená barva tónů činí z Precision 6.2 velmi příjemné společníky.
I ve středním pásmu zůstávají sloupky Tannoy spíše trochu jemnější, umírněné a klidné - nezaměňovat ale s jakoukoliv leností nebo uťápnutostí. Stingův hlas v "The Hounds of Winter" z "...All This Time" (2001 | A&M | 493 156-2) zněl čistě a s živou jiskrou, hlavně ale vynikajícím způsobem prokreslený - to, co dokázaly komponenty Luxman "vytlačit" z repráčků Precison 6.2 působilo už velmi dospěle. Objemu bylo i ve středech překvapivě trochu méně, reprosoustavy i přes svůj kultivovaný charakter nechají projít i prezentnější sykavku, nic neohlazují a nezatajují. Na druhou stranu o něco menší objem mění tyhle sloupky za nadhled, podmanivou suverenitu a kontrolu.
Ona maličko hebká kultivovanost, evokující gentlemana v pološeru klidně planoucího krbu, vychutnávajícího svou whisky, pokračovala i v nejvyšším pásmu. Činely v Mingusově "Haitian Fight Song" ("The Clown" | Atlantic | 8122-79641-5) byly znělé a velice čisté, jedním slovem kultivované. Tannoy i přes jasnou kovovost činelu a zřetelný objem nehraje na cinkající notu. Naopak dokáže velmi dobře naznačit proporce nástroje, není to jen jediný znějící bod, ale rozměrná vibrující plocha. Doznívání činelu je dlouhé a působí přirozeně, nenásilně, tón se poklidně rozplývá. Výšky navíc nepůsobí přehnaně, jsou dobře integrované se středy a ty zase zní přirozeně navázané na pásmo nejnižší, byť možná Precision 6.2 nehrají úplně stoprocentně "rovně".
Na ne úplně obří sloupky mají šest-dvojky velmi solidní dynamickou rezervu, respektive hrají tak v klidu a bez stresu, že i Verdiho "Requiem č.2: Dies Irae" v podání LSO pod taktovkou Sira Colina Davise vyznělo s jistotou a pocitem hloubky. Tannoy dokázaly přenést energii orchestru, byť ne v jeho plné velikosti (logicky vzhledem k rozměrům svým i poslechového prostoru), vynikla tak nejen dynamika celková, ale bylo poměrně snadné vnímat i mikrodynamické dění kolem jednotlivých nástrojů. Zvuk je trochu svůj, přesto nepřebujelý, uvolněný a snad by se dalo říct radostný.
Precision 6.2 detaily nijak nezdůrazňují, vyplývají na povrch tak nějak poklidně a samozřejmě, že reprodukce působí vlastně až nenápadně. Přesto bylo v "Půbrdlová a Ulanbatar" od Jablkoně ("Oslava" | 2006 | Indies Records | MAM290-2) informací požehnaně. Respektive skladba působila tak, že se žádné jednotlivosti v ní nepřekrývaly, nástroje nepůsobily ošizeně či ploše, hlasy byly znělé a uvolněné, hudba jednoduše plynula, pospolitě a měkce, přitom přesně, bez násilí. Jako když elektronika a hmota reprosoutav vyklidí pole a zůstane hudba samotná.
Jestli Tannoy něco umí celkem "samo sebou", pak je to rozhodně podání prostoru. I v náročném, nevelkém prostoru byla lokalizace nástrojů v "Twist In My Sobriety" Tanity Tikaram ("Ancient Heart" | 2008 | Rhino | 2564-69459-5) prostě dobrá, navíc prostor scény jde hodně směrem za reprosoutavy, až působí skoro reálně plasticky, byť vedle postavené XT 8F byly ještě lepší. Líbilo se nám, jak do popředí vystoupil zpěvaččin hlas a jak jednotlivé nástroje působily samostatně a jistě.
Na Cohenovy poměry až rozjásaná "Closing Time" ("The Future" | 1992 | Columbia | 4724982) ukazuje na celkově mírně sytější, komfortně samozřejmý projev, na tonální bohatost i přes celkově poněkud menší objem. Zvuk je hladký. Není to přednes na efekt, ponoření se do zvuku potřebuje svůj čas a trochu trpělivosti, možná i trochu poslechových zkušeností, ale pak dokážou Precision 6.2 zahrát na přesně tu správnou, muzikální strunu.
Tannoy Precision 6.2 jsou svými rozměry spíše středně velké, stejně tak svou cenou patří někam na hranice střední třídy, přesto už hrají jednoduše báječně. Jejich přednes je snad trochu nenápadný, nevtíravý, ale překvapivě komplexní. Možná by mohly mít o dýchnutí více objemu, jinak ale mají příjemnou dynamickou rezervu, krásný prostor (byť stále XT 8F mají ještě lepší) a dobrou kontrolu. Jsou, jednoduše řečeno, dospělé. Jsou okouzlující, laskavé a elegantní, jsou snadno poslouchatelné a jsou prostě...precizní.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 71 980,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velice elegantní provedení a vzhled
+ čistý, otevřený a jistý přednes
+ hrají čistě a srozumitelně i potichu
+ velmi dobrá kontrola
ZÁPORY
- mají tendenci utíkat chvílemi k lehké zasněnosti
- na danou velikost by basu mohlo být víc
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz
