Ctěný čtenář si nejspíše již všiml, že rok 2014 jsme zasvětili mimo jiné také představování a vzájemnému porovnávání nejvyšších modelů vyšších výrobních řad německého výrobce Quadral. Dostali jsme totiž neobvyklou příležitost porovnat jich velké množství vedle sebe, v jednu chvíli a na jednom vybavení. Je to poučné – člověk si totiž uvědomí, že výrobce skutečně udržuje „svůj" zvuk, ale přitom (až na drobné výjimky) je tu znát krok směrem vzhůru (nebo dolů) vždy, když se pohneme v sérii k sousednímu modelu.
Někdy jsou rozdíly subtilní a podobně jako u řady Signo Avantgarde vlastně náskok vyššího (a třeba i citelně dražšího) modelu poznáte hlavně v neobvyklých situacích – když chcete hrát nahlas ve velké místnosti, nebo je třeba zpracovat nebývalou dynamickou špičku. Jindy jsou zase rozdíly cenově velmi blízkých modelů naopak překvapivě významné, kdy jsou třeba oba dostupné regálové modely významně jinak zvukově laděné.
U řady Ascent LE (jen designově mírně rozvinuté a technologicky jen trošičku dobroušené verzi původní série Ascent) jsou pak dva vrchní modely Ascent 90 LE a dnes představovaný Ascent 80 LE v podstatě k nerozeznání.
Na první pohled si toho nevšimnete, pokud oba modely nebudou stát vedle sebe, ale Ascent 80 LE vyrostly do výšky jen do 100,6 cm (90 LE jsou o rovných 6 cm vyšší), do šířky se rozpínají na 20,8 cm (90 LE do 22,5 cm) a do hloubky zasahují 34,5 cm, což je jen o 1 cm méně, než vlajková loď řady. Hmotnostně oba modely dělí čtyři a čtvrt kilogramu. Za tyto skutečně povrchní rozdíly si připlatíte (nebo z pohledu Ascent 80 LE ušetříte) případně 6 500,-, což není ani málo, ale zase ani přehnaně moc.
Vizuální pojetí modelu Ascent 80 LE nese všechny charakteristické značky dnešního designu firmy Quadral. Stavba ozvučnice je tedy robustní, najdete zde vypouklé boky, aby skříň nebyla rovná a potlačovalo se nežádoucí vnitřní stojaté vlnění (navíc se ozvučnice směrem dozadu zužuje), u horní hrany přední stěny je vybrání, vyložené tvarovaným kovovým páskem s logem firmy, samotná čelní stěna je pak osazena měniči výrazně technicistního vzhledu s výrazným kovovým lemováním, jen prohlubujícím (i díky nemalým šroubům) industriální, „svalnatý" dojem.
V zadních partiích spatříme obrovitánský bassreflexový nátrubek, skrz který dospělý muž bez problémů prostrčí ruku a máte-li kompaktnějšího domácího mazlíčka, možná ho tam jednoho krásného dne najdete. Vše, co najdete vzadu, je také uloženo hodně vespod, poblíž přechodu mezi samotnou ozvučnicí a poměrně masivní základovou deskou. Kromě plastikového nátrubku bassreflexu je to ještě informativní tabulka s parametry reprosoustav a jediný pár velkých, pevných reprotermiálů.
Stejně jako vyšší model, i Ascent 80 LE jsou třípásmové reprosoustavy se zdvojeným basovým měničem. Oba modely mají stejný tweeter (hliníkovou kopulku o průměru 2,5 cm), také stejný středotónový reproduktor (13,5 cm široká membrána z kombinace polypropylenu s tenoučkou vrstvičkou titanu na povrchu). Vlastně i dvojice basových membrán je stejná (opět z materiálu Titanium-PP), liší se jen průměrem – vyšší model nabízí 18 cm, kdežto Ascent 80 LE „jen" 17.
Větší vnitřní objem i větší průměr basových měničů vedou k mírnému náskoku modelu 90 LE na 80 LE – jde ale o pouhý 1 Hz. Ascent 80 LE sáhnou i tak na vynikajících 29 Hz, shodně s vyšším sourozencem pak dostoupá až na 46 000 Hz. Oba modely mají citlivost 89 dB a impedanci v intervalu 4 – 8 Ohm. Rozdíl je také v dělících frekvencích – basy do středů přechází na 350 Hz, středy do výšek pak na 2 800 Hz (90 LE má hodnoty 330 a 2 700 Hz). Ascent 80 LE snese také trvalé zatížení 140 Wattů, kdežto 90 LE 160 Wattů.
Quadral Ascent 80 LE jsme poslouchali na dvojici Naim Nait XS / Naim CD5si, NAD C370 / Pioneer BDP-LX71, ale také na gramofonu Pro-Ject Elemental s phono předzesilovačem Pro-Ject Phono Box a D/A převodníku ASUS Xonar Essence One MUSES. Kabeláž nesla značky TelluriumQ, Eagle Cable Condor Blue a Naim NACA5.
Quadral je znám svým silným a mohutným podáním spodních frekvencí a nejinak se chová i sloupek Ascent 80 LE. Piano Simone Dinnerstein i doprovodný kontrabas v Bachově „Largo du Concerto No.5" („Cabasse La Collection" | SONY | 88691918262) jsou pěkně velké, zvuk je hodně zaplňující a rozhodně se neštítí zahrát pořádně od podlahy. Oproti jiným modelům, které jsme poslouchali souběžně, projevil Ascent 80 LE také intenzivnější podání výšek – jsou trochu tvrdší, kovovější a hmatatelnější, než u ostatních řad – rozhodně jasnější a detailnější, než u nižších řad, ale méně klidné, byť pocitově ne hůře rozlišené, než třeba u řad Platinum či Signo Avantgarde. Na danou cenovou úroveň je velmi slušná také dynamika, což je ostatně další z poměrně charakteristických rysů „firemního zvuku".
Skladba „Perfect Fit" od Gwyneth Herbert („Clangers & Mash" | 2010 | Naim Edge | naimcd157) byla podkreslená uvolněnou baskytarou s ne úplně dokonale konkrétními konturami, ale zato působivým a atraktivním objemem. Velmi příjemně podaný byl zpěvaččin vokál, poměrně do hloubky prokreslený, ale v souladu s celkovým zvukovým podáním poněkud zvětšený. Quadral jako kdyby fungovaly jako takové zvukové zvětšovací sklo. Reprosoustavy i přes svou nedramatickou velikost a energický přednes zvládají také poměrně dobře naznačit vzdušnost nahrávky, sykavky mají sice lehoučkou tendenci k říznosti, na druhou stranu ani při vyšší hlasitosti se s většinou elektroniky nedostanou přes hranici ostrosti. Budete si ale muset dát pozor, s čím Ascent 80 LE spárujete.
Líbilo se nám, že v poměru k ceně umí tyhle Quadral zabrat i u orchestrálních skladeb pěkně od podlahy. Třeba Händelův „Mesiáš" v podání Londýnského symfonického orchestru z disku „B&W a LSO" má prostě šťávu a i když celkem logiky není dynamika bezuzdná, za třicet tisíc a pár drobných je velký zvuk ovládnutý velmi dobře a nabízí i potěšující porci konkrétnosti. Líbily se nám čisté a živé smyčce a také pěkně vykreslený sbor – celkově bohatý zvuk umně drží vaši pozornost, takže zapomenete na to, že by vše mohlo přeci jen být o něco uvolněnější, nebo konkrétnější; Ascent 80 LE totiž poměrně „šlapou" a zvuk se docela tlačí kupředu.
Quadral přes svou tendenci k zábavnějšímu pojetí reprodukce nemůžete nařknout z toho, že by byly nekorektní – třeba kytara Sary K. ve „Stars" („Closer to Music vol. 2" | 2006 | Stockfish | SFR 357.4006.2) velmi pěkně a přirozeně „drnká", struny jsou jasně kovové a plasticita dřevěného těla není dokonalá, celkové vyznění je prostě dobré a věrné. Nástroj sám je opět větší a jaksi pocitově bližší, vystupující ze scény směrem kupředu, ale to nevadí. Dokonce je to atraktivní, protože tenhle způsob reprodukce od vás nevyžaduje téměř žádné soustředění – proniká k vám sám a s lehkostí.
Stingův „Englishman in New York" (verze z desky „Simphonicities", kterou najdete na sampleru „Die erfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay) je skladba s perfektně zachycenou prostorovou informací – Quadral Ascent 80 LE jsou poměrně nenáročné na umístění, stačí jim dát alespoň čtvrt metru všemi směry (ale půl metru a víc jim rozhodně neuškodí) a maličko je natočit směrem dovnitř, samozřejmě pak je ještě třeba udržovat nějaký rozumný poměr vzdálenosti a rozteče reprosoustav, ale žádné hraní na centimetry tu nečekejte. Ascent 80 LE stačí postavit a hrát. Zvukové scéna je pak definovaná v pravolevém směru ozvučnicemi reprosoustav a je poměrně kompaktní a přehledná. Není to monitorová přesnost a lehkost, spíš takový trochu koncertní styl, kdy jsou sice linky jednotlivých nástrojů oddělené, ale přitom se míchají a nemají klinicky čistý odstup.
Líbilo se nám, že i Ascent 80 LE mají tu příjemnou schopnost zahrát muzikálně a plynule, jejich zvuk je skoro „tekoucí" a naléhavý. Je jedno, jestli jde o čistý a bezprostřední Desmondův saxofon v Brubeckově „Audrey" („Jazz Moods" | 2004 | Columbia | COL 516422 7), nebo třeba vokál Suzanne Vega v „Book & A Cover" („Tried and true" | 1998 | A&M | 540 945-2), vše je trochu hladší, ale plné, bohaté a energické. Máte pocit přívalu síly, což není úplně ideálně pro subtilní prvky ve skladbě, ale zato je to skvělé a zábavné skoro pro vše ostatní. Čím „říznější" žánr, tím víc mu svěží zvuk sedí.
Quadral Ascent 80 LE jsou za svou cenu fajn – v praxi jsou, snad kromě vyšších hlasitostí a reprodukce třeba orchestrální hudby stejné, jako větší model 90 LE, nicméně o nějakou tu tisícikorunu levnější. Půjde tu víceméně o nuance a osobní pocity – pokud máte peníze a chcete prestiž, tedy to nejlepší v dané třídě Made by Quadral, sáhněte po Ascent 90 LE. Je-li pro vás ale stěžejní poměr cena výkon a hlídáte si každou korunu, výhodněji se jeví Ascent 80 LE. A pozor – pokud je nacpete do prostoru kolem 14 – 15 metrů (a menších) asi to nebude úplně ono. Zaslouží si rozlet a pořádnou elektroniku, pak vám ukážou drajv, energii a na danou třídu slušné rozlišení. Pořád ale zůstávají klasickými reprosoustavami Quadral střední třídy se vším, co od této značky můžete čekat.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
Kč 33 490,-
Kč 26 990,- - dlouhodobá akční cena
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkná stavba a hodnotné provedení
+ pěkný, silný zvuk
+ až na dynamické špičky a ozvučení velkých prostor stejný jako 90 LE za méně peněz
ZÁPORY
- vlastně nic zásadního, pokud máte rádi trochu basově výraznější zvuk a dostatečně velkou místnost
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ:Audio Trade | www.quadral.cz
