Řada Fazon a hlavně její vlajková loď v podobě modelu F5 se tak trochu vymykají nejen klasickému katalogu Dali, ale vlastně tak nějak i obecné představě o reprosoustavě pro skutečně věrnou reprodukci zvuku. Elegantní, fluidní tvary, posazení rozměrově typicky sloupové ozvučnice na nožku a podstavec nebo třeba zakomponování technologie high endové řady Mentor (samozřejmě s drobnými ústupky) do moderní, lifestylově laděné skořápky, to vše dokazuje, že není nutné dělit skvěle hrající a skvěle vypadající reprosoustavy.
Fazon F5 má už od pohledu skutečně skvělou fazonu – vnější vzhled v krásném hlubokém bílém, rudém či černém laku připomíná padající kapku, nebo možná s trochou fantazie vodopád. Nebo možná typické podlouhlé dřevěné jihoamerické či jihoasijské masky. Tak či tak, důležité je, že tvar má nápad, budí zdání čehokoliv jiného krom typické „krabice od bot". Nepravidelné, oblé tvary pak také slouží k potlačení stojatého vlnění uvnitř ozvučnice. Na první pohled se může zdát, že skromná nožička nemůže tělo reprosoustavy bezpečně unést, ale balanc je dobře propočítaný a nemusíte se bát, že když bytem projde průvan, tak Fazon F5 převrátí. Ba naopak, leckteré klasické ozvučnice bez hrotů stojí na zemi méně jistě. Svůj podíl na tom má také to, že díky korpusu z hliníku je hmotnost pouze čtrnáct kilogramů. Celá čelní stěna je pak pokryta vrstvou polymeru a je ohraničena tenkou chromovanou linkou.
Přestože jsou Dali Fazon F5 velmi lehké a působí díky svým oblinám opticky velmi kompaktně, narostly do plnohodnotné výše 92 cm, přičemž ani šířka 28 cm nepatří k nejmenším, stejně jako hloubka 32 cm. V reálném prostoru se pak zcela samozřejmě stávají dominantou, ať už je necháte zakryté decentní mřížkou (ta přesahuje čelní stěnu nahoře i dole, díky čemuž na ozvučnici sedí bez jakýchkoliv držáků, ale sama o sobě je poměrně křehká), ale i když poodhalíte pohled na typické firemní měniče. Zužující se zadní stranu pak otevírá uprostřed umístěný masivní bassreflex. Jediným dalším prvkem kromě měničů je pak jeden pár reproterminálů, do nichž zvenku umístíte banánky, dutou nohou pak můžete provléknout lopatky nebo holý vodič.
Osazení měniči vychází, jak už bylo napsáno, z technologie řady Mentor, na rozdíl od typických reprosoustav Dali tu ale nenajdeme zdvojenou výškovou sekci – vynechán byl páskový tweeter, pravděpodobně hlavně z designových důvodů. Zůstal tu tedy vysokofrekvenční měnič s textilní kopulkou o průměru 2,8 cm, kterému v dvou a půl pásmové koncepci sekunduje dvojice nízkofrekvenčních wooferů. Jejich membrány o průměru necelých 13i centimetrů jsou probarveny typickou tmavě cihlovou barvou díky použití dřevěných vláken. Není asi nutno dodávat, že všechny součásti reprosoustavy Dali vyvíjí a vyrábí v domácí fabrice v Dánsku.
Výrobce nadělil těmto stylovým kráskám plnohodnotně „dospělé" parametry. Bassreflexová ozvučnice umí v toleranci + / - 3 dB zahrát pásmo mezi 49 a 23 000 Hz, přičemž měniče si práci předávají na hranici 800 a 3 000 Hz. Poslechově to ale není poznat, přechod pásem je náležitě bezešvý, jak by ostatně už u reprosoustav s touto cenovkou měl být. Fazon F5 se snadno řídí v podstatě libovolným zesilovače, jejich impedance je stanovena na 6 Ohm a citlivost na slušných 87,5 dB. I přesto výrobce doporučuje alespoň 40 Wattů výkonu, z poslechových zkušeností lze odvodit, že takový dvojnásobek vůbec neuškodí, ještě ideálně od zesilovače se schopností precizně kontrolovat nízké kmitočty.
Poslech Dali Fazon F5 se konal na osvědčené sestavě NAD C370 / Pioneer BDP-LX71, ale k dispozici byl také elektronkový Audiomat Opéra Reference 12 a špičkový tranzistor Chord Digital Amplifier 2800, ze zdrojů pak ještě Chord Red Standard CD Player(propojený s firemním kolegou XLR kabeláží Kubala Sosna), KingRex UD384 s FLAC soubory přes foobar2000. Na srovnání hrály Harbeth Monitor 30, nové Quadral Signo Avantgarde 80 a také Xavian Bonbonus, ty však samozřejmě jen pro formu. Kabeláž dodal Eagle Cable, Monster Cable, ProAc a QUAD, napájení pak obstarával filtr Xindak XF-2000B.
Jako první se rozeznělo violoncello Yo-Yo Ma v nádherné interpretaci Bachových „6 suit pro sólové cello" (1990 | SONY | 74643786720). Na reprosoustavu s tak malým objemem nabízí Fazon 5 potěšujícím způsobem plnohodnotnou reprodukci. Zvuk Dali je tak trochu „svůj", přeci jen laděný maličko do zábavnějších poloh – protože jde ale jen o maličký vlastní přídavek originálnímu zvuku, stále zní hlavní a jediný nástroj velmi uvěřitelně. Krásně plný, prokreslený zvuk vás nechává nahlédnout až do nejmenších detailů dění mezi strunami, jednotlivé tóny přednáší sytě, s nijak teatrální, ale přitom výraznou artikulací, jako kdyby zvuk přeci jen maličko popoháněly směrem k vám. Snad je to jejich skutečně zajímavým exteriérem, ale v prvních chvílích jsme jejich vyrovnanému, věrnému projevu ani nechtěli věřit – je jen velmi málo stylových reprosoustav, u nichž se takovým způsobem potkává obsah s formou.
Hudba, linoucí se z Dali Fazon F5 má také tendenci svým homogenním, velmi hutným tělem vyplnit každý krychlový centimetr místnosti, nebáli bychom se F5 umístit i do středně velkých místností. V „No More Shall We Part" od Nicka Cavea („No More Shall We Part" | 2001 | Mute | CDstumm16) tak piano zní ve skutečně imponující velikosti a síle, tóny kláves vznikají s nebývalou energií a brilantní kontrolou, abychom následně mohli sledovat jejich doznívání v rámci velmi přehledného a soudržného zvukového celku. Dali umí vykouzlit pocit, že i ticho mezi jednotlivými notami je vyplněno vzduchem a tím je spojitost reprodukce vskutku famózní. Když se k poklidnému pianu přidá ještě Caveův vokál, později pak smyčce a další nástroje, celistvost se ani na vteřinku nepotrhá, v celku prostě jen přirozeně vyplouvají další instrumenty, všechny čitelné a výborně organizované.
Zvuk Fazon F5 je velmi důrazný, poměrně autoritativní a přitom stále zůstává dostatečný měkký a klidný, aby bylo možné poslouchat dlouho a bez únavy. Solidní důraz nikam nespěchajícího zvuku předvedli Dali při rekonstrukci Mussorgského „Velké brány Kyjevské" („Crystal Cable Arabesque Sampler" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901), zvláště pak jejího vyvrcholení. Fazon F5 nikam nespěchají, zvuk je spíše poklidnější, ale zato dobře kontrolovaný i v exponovaných okamžicích, úder do velkého kotle je plně pod vládou reprosoustav, ty se přitom činí, aby neubraly obrovskému basu na objemu ani důraznosti a skutečně se jim to daří. Energie, kterou umí nízkofrekvenční měniče natlačit do prostoru je skutečně imponující, stejně jako pořádná dávka samozřejmosti, s níž tak činí. Bas je navíc různorodý a čitelný, rozhodně tu nenajdeme slité, rozteklé hučení a bručení. Aby tomu tak však bylo, potřebují F5 také spořádané koncové stupně zesilovače – je třeba síly, stability a autority, protože Dali nepatří mezi úplně nenáročné.
Dali Fazon F5 disponují zvláště nádhernými středními frekvencemi – mráz na zádech přináší sbory v „Requiem – Pie Jesu" (John Rutter | „Crystal Cable Arabesque Sampler" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901). Dali se nesnaží o civilní informativní reprodukci, ale jdou přesně opačným směrem – maximálně zesilují emoce a harmonii tónů, obklopí vás svým sametovým, vřelým zvukem. Velký sbor je velmi dobře rozvrstvený, hlasy srozumitelné a přirozené. Snad je v určitých okamžicích zvuk pocitově trošku temnější, jako kdyby spodní třetina pásma měla o něco více energie, než zbytek – snad právě to je příčinou oné důraznosti a pádnosti zvuku.
Moc hezky se Dali také vypořádávají s rekonstrukcí zvukové scény. Ve Stingově „Englishman in New York" („Die perfekte „Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay) vystupuje prostor z reprosoustav a rozprostírá se i poměrně do hloubky za nimi, vše ale opět jako kdyby drželo v jakémsi olejovitém, viskózním a dokonale spojitém celku – jak tóny plynou, úplně cítíte jejich pronikání prostorem, jakoby vzduch zhoustl a zpomaloval zvuk, abyste měli možnost dokonale si vychutnat jak jednotlivé noty, tak celek. Fazon F5 sice nechávají vyznít hlavně hudbu jako celek, s trochou snahy se ale můžete proposlouchat až k jemným nuancím práce Stingových hlasivek, nebo třeba k okamžiku, kdy se výrazný, energický tón perkusí pomalu vmísí mezi tisíce okolních a začne s nimi splývat, až zcela zanikne. Upřímně řečeno, na kus – s trochou nadsázky řečeno – designového nábytku předvádí Dali Fazon F5 nadstandardní věrnost zvukovému originálu.
Dali Fazon F5 jsou překvapující. Když je uvidíte poprvé, patrně vás díky svým kompaktním rozměrům zase tak moc nezaujmou a nebudete jim dávat zrovna moc šancí, že by vás zrovna tyhle reprosoustavy mohly svým zvukem oslnit. Určitě oceníte jejich vizuální originalitu, protože takových jako tyto Dali mnoho není a už vůbec ne v takovéto cenové kategorii. Svou vybroušenou odlišností míří spíše k zájemcům o Bang&Olufsen nebo KEF Muon, než k běžným milovníkům věrné reprodukce, kterým ke štěstí stačívá hranatá skříň. Vizuální originalita má sice své drobné mušky (jako třeba ne úplně ideální provedení reproterminálů nebo na dotek přecitlivělou přední „gumovou" stěnu), není to však nic, s čím by se při troše snahy nedalo pohodlně žít. To hlavní se ale Dali podařilo zabalit dovnitř ozvučnice – ačkoliv Dali Fazon F5 zanechávají na výsledné zvukové reprodukci svůj jasně rozpoznatelný podpis, je – podobně jako třeba v případě zmiňovaných britských KEF a dalších značek – natolik muzikální a příjemný, že si brzy, snadno a s chutí zvyknete. Fazon F5 umí být důrazné a energické, vždy je ale cítit jejich nadhled, klid a touha po plynulé, barevné reprodukci. Pokud je vám tedy blízká muzikálnost, máte rádi saturovaný, ale přitom přehledný a organizovaný zvuk a hlavně se můžete pochlubit zesilovačem s nadprůměrně dobrou kontrolou spodních frekvencí, neváhejte a okuste Dali Fazon F5. Jsou to nadstandardně dobře hrající zástupci své cenové třídy, kteří jako bonus přidávají nádhernou schránku, které bez ohledu na cenovou kategorii může konkurovat málokdo...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 25 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 400 Hz a výše, v pásmu 10 – 400 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Naměřená frekvenční odezva Dali Fazon F5 je rozumně rovná, po většinu času se také drží ve slibované přísné toleranci. Nástup reprodukce bychom odhadli dokonce výrazně níže, než deklaruje výrobce. Navíc, i když není přítomen zdvojený firemní výškáč, nejvyšší tóny srdnatě drží svou energii až za hranice slyšitelného pásma. Opravdu minimálně zdůrazněné středy pak zase patrně působí onu snadnou, příjemnou poslouchatelnost.
Impedanční křivka Fazon F5 je perfektní. Pouze zlehka se dotkne 4 Ohmů, jinak se ale drží téměř s německou precizností mantinelů 4 – 8 Ohm, takže budou snadno řiditelné libovolným zesilovačem.
Kč 59 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ vzhled, bez diskuse katapultující Fazon F5 do náruče milovníků moderního umění
+ energický, přesný a muzikálně příjemný zvuk
+ velmi dobře čitelná, lehká reprodukce
+ atraktivní spojení formy (tedy vzhledu) i obsahu (tedy zvuku)
ZÁPORY
- ne úplně pohodlně vyřešené reproterminály, pokud máte jiné koncovky než banánky
- basové frekvence pod 100 Hz vyžadují pořádný zesilovač, mají tendenci „měknout"
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Horizon Trading Prague
www.horizontrading.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 222 715 959
