Má-li nějaká řada produktů ve svém názvu “reference”, často to bývá jen líbivá pastička na zákazníka. Ovšem v případě německého Cantonu je to – ať si kdo chce co chce říká – ve své kategorii sebevědomí často zasloužené. Dnes představovaný model 2.2 odkývá svým označením, že je číslo 2 posloupnosti řady a že se jedná již o druhou generaci. Jaký tedy je druhý nejvyšší model německé provenience?
Odpoveď je celkem jednoduchá – dostatečně velký, aby se stal dominantnou svého prostředí. Zvláště v lesklém černém laku působí jako skutečný kus nábytku – ostatně při výšce 120 centimetrů, šířce 35 a hloubce přes 50 centimetrů už na to mají právo. Zvláštně tvarovaná ozvučnice s prolisy pak jakýmsi zvláštním způsobem připomíná lodě nebo automobily – ozdobné prolisy, plynulé křivky, decentní přítomnost chromu teď tady a potom zas tam. Ostatně, k automobilu se Referenence 2.2 pomaličku blíží i hmotností 60kg na jeden kanál.
Nutno dodat, že obzvláště v černém klavírním laku působí reprosoustavy mohutně, ale zároveň pořád ještě dostatečně elegantně a nevtíravě, aby bylo možné je zapasovat do jakéhokoliv interiéru od moderních „holobytů“ až po útulně zařízené, téměř zámecké prostory. Navíc díky odmotňovací masivní desce není nutné využívat hrotů a tím pádem Canton ušetří i na poškození náchylnou podlahu typu parket, plovoucích podlah či jiných citlivých materiálů.
Reference 2.2 jsou koncipovány jako čistě třípásmová reprosoustava s bassreflexem, ten pak směřuje tak jako u ostatních modelů (nejen) této řady směrem dolů. V ozvučnici jsou přítomny čtyři reproduktory, dva pro basové pásmo, jeden středový a tweeter. Zadní nejužší stranu těla pak „zdobí“ jen vanička s reproterminály, určenými pro bi-wiring / bi-amping. Jedná se o klasické zlacené a hlavně masivní terminály, které najdeme na celé řadě Reference a velmi dobře se s nimi pracuje. Jsou snad jen trochu blízko u sebe a malý problém je v nich korektně udržet do úplného utažení vidličky, ale uživatel tak alespoň snadno vyzkouší svou zručnost. Z dalších udávaných parametrů lze vyčíst maximální zatížení reprosoustav až 400 Watt, krátkodobě pak dokonce 700 – při pohledu na rozměry reprosoustavy i měničů tomu lze i celkem uvěřit. Nominální citlivost je navíc velmi příjemných 89 decibel, takže teoreticky není problém dva-dvojky rozehrát ani slabším zesilovačem. Impedanční průběh se drží typicky německy spořádaně mezi udávanou hodnotou 4 – 8 Ohm.
Nyní pár slov k měničům – díky nim pracuje Canton Reference 2.2 v úctyhodném pásmu 18 – 40 000 Hz (bez udávaného tolerančního pásma, ale i kdyby se jednalo o „líbivých“ -6dB, stále je to rozsah víc než slušný), kdy basové reproduktory stoupají do 200 Hz, středový měnič se postará o pásmo až do 2 800 Hz a odtamtud svou práci vykonává výškáč. Ten je na rozdíl od ostatních vyroben z kombinace keramiky a hliníku a má poměrně značný průměr jeden palec, středy i woofery pak využívají jako konstrukční materiál čistě hliník a zatímco středový má průměr sedm palců, tedy osmnáct centimetrů, oba basové reproduktory mají pak průměr desetipalcový, zhruba 26 centimetrů. Někomu se to sice může zdát stále nedostatečné, běžný a věci znalý konzument však bude víc než spokojen. Obě spodní pásma pak využívají proměnlivou křivku membrán s názvem Wave Surround.
Co ještě nebylo zmíněno, to je možnost regulování projevu reprosoustav. Zkušený technik, například tak jako to při poslechu realizovali ve Studio ESO, dokáže přizpůsobit reprodukční charakteristiku poměrně významnou měrou konkrétnímu prostoru. Nad čtveřicí terminálů se totiž nachází dvě propojky, které regulují energii výšek a středů. Obě pásma nezávisle na sobě mohou být nastavena v rozsahu -1,5 – 0 - +1,5 dB. Tím se poměrně efektivně a bezbolestně upraví případné nepříjemné artefakty, vznikající při poslechu v akusticky nedokonalých prostorách.
Naznačili jsme, že celý poslechový test probíhal v nové, velmi zajímavě koncipované poslechovce pražského Studia ESO. „Pohonem“ reprosoustav byl zvolen nový koncový silič z produkce Classé – model CA-2300. Předzesilovačem pak buď Vincent SA-93 Plus nebo předzesilovací část velmi povedeného integrovaného Denon PMA-A100 (ten ostatně hrál i jako alternativní druhý zesilovač). Zdrojem signálu pak bylo SACD Denon DCD-A100, až překvapivě ideální partner celé sestavy. Kabeláž byla vystřídána několikerá, od KrautWire až po DIY solid core. Alternativními reprosoustavami se stalo celé vybavení nové poslechovky Studia ESO – Bowers&Wilkins 802 Diamond, Xavian Mediterranea, QUAD ESL 2905 nebo třeba i v té chvíli půjčené WLM La Scala.
Od reprosoustav v hodnotě nového vozu již posluchač právem očekává, že budou skvělé. Mnohý by určitě též čekal, že budou bombastické, dechberoucí, okamžitě strhující a vůbec okamžitě pojmou do své náruče kohokoliv v místnosti a budou ho drtit silou zvuku. Chyba lávky, nic z toho u Reference 2.2 čekat nemůžeme. Respektive můžeme, ale budeme pak poněkud překvapeni nenásilností, klidem a lehkostí zvukového projevu. Jestliže vizuálně tyto Cantony rozhodně z prostoru nezmizí, zvukově se jim to daří až překvapivě dobře.
Je potřeba též zdůraznit, že ačkoliv je Cantonům nejlépe s opravdu silným partnerem v roli koncového zesilovače (což například Classé bezproblémově svými 300 Watty na kanál splňuje), dokázaly se příjemně otevřít a potěšit i s výrazně slabším integrovaným Denonem – až do určité hlasitosti nebyl vůbec žádný problém, pak už přeci jen bylo znát, že by „to chtělo víc“. Přestože je pak také navíc vždycky poznat, že hrají Canton z nejvyšší série (ne snad nějakým výrazným zvukovým zabarvením, ale právě díky oné volnosti a nenásilné kultivovanosti projevu), „prosvítá“ skrz tento charakter vždy velmi výrazně použitý zesilovač a vůbec i zbytek reprodukčního systému. Poměrně citlivé jsou Cantony také na výběr kabeláže, snad ne až tak úplně na konkrétní typ, ale hlavně na materiál. Velmi dobře se osvědčily solid core kabely z nabídky Studia ESO.
Poměrně dost nabasovaná nahrávka Patricie Barber „A fortnight in France“ (respektive s velmi výrazně a čistě nahranou basou) ukázala, jakým způsobem si 2.2 poradí s nejnižšími kmitočty. Nástroj Michaela Arnopola má velmi uvěřitelnou velikost a jasný tvar, pocit volnosti je pak tím nejdominantnějším, co slyšíme. Basu rozhodně není „diskotékový“ přebytek, naopak je velmi dobře vykreslený, přesný a rychlý. Milovníci „velkého“ zvuku velkých beden budou patrně zmateni, ostatní pak nadšeni. Podání nemá daleko třeba k suchosti a pevnosti nových Bowers&Wilkins 800 Diamond, byť má o něco menší důraz.
Co se rychlosti spodního pásma týká, Cantony s přehledem zvládají reprodukci i u moderních beatů typu „We are rockstars“ od Does it offend you, yeah?. Plnost a velmi snadná čitelnost zůstává, snad jen kdesi vzadu v mysli přetrvává onen dojem, že TAKHLE velká bedna by měla přeci mít drtivější projev. Rozhodně to není problém, po chvíli zvykání a poslouchání lze seznat, že celé pásmo je vyrovnané a zdůraznění okrajových pásem, poměrně typické pro „snadno poslouchatelné“ reprosoustavy se tu neobjevuje. Dokonce ani skutečně intenzivní kopák na nahrávce „Rich Woman“ Roberta Planta a Alison Krauss nezní přebuzeně, naopak má velmi příjemný, plný a kulatý charakter, doznívá přesně tak jako ve skutečnosti a nepřekrývá ostatní tóny.
Tóny na opačném konci spektra jsou pak příjemně znělé. Ať už se jedná o kytarové sólo Davida Gilmoura na „The Wall“, o činely a xylofon na nahrávce The Modern Jazz Quartet „Concorde“ nebo o nejvyšší tóny stradivárek Anne-Sophie Mutter z Čtvera ročních období, vše je čisté, jasné a hlavně neagresivní i při vyšších hlasitostech. Je až s podivem, jak snadno se keramicko-hliníkový výškáč poslouchá. Nevyrovná se sice úplně třeba novému beryliovému ani diamantovému tweeteru Usher nebo diamantovému výškáči Bowers&Wilkins poslední generace, přesto nabízí výšky, které by uživatel od reprosoustav s cenou skoro čtyři sta tisíc očekával.
Střední pásmo má také onu nezaměnitelnou lehkost a nenásilnost celkového projevu. Na první chvíli se snad může znát málo výrazné, pravdou je také to, že plně vynikne až při maličko vyšší hlasitosti. Neznamená to samozřejmě, že tichoučký půlnoční poslech je nemožný, vůbec ne. Ale plný zážitek přichází až s určitou mírou akustického tlaku. Tam se pak Reference 2.2. ukazují jako skutečně špičkové reprosoustavy. Hlas Esperanzy Spalding je plný, nezabarvený a vystupující jemně a přitom naprosto čistě z prostoru mezi reprosoustavami. Cantony dokáží reprodukovat bez náznaku umělosti a bez agresivních sykavek i při vyšších hlasitostech.
Mužský hlas je na tom stejně dobře – tak rozdílné hlasy, jakými disponují Cat Stevens, Martin Zeller, David Koller nebo Bryn Terfel vyznívají bez výjimky jistě, jen tak volně plynou prostorem a jako kdyby vzduch „dýchal“. Dva dvojky jako kdyby se ani nesnažily, tak příjemně a přirozeně se jeví.
Canton Reference 2.2 jsou výbornou ukázkou toho, co značka ze svých návrhářů a konstruktérů dokáže dostat. Perfektní zpracování, působivě majestátní vzhled a radostný, nenásilný, dlouhodobě snadno poslouchatelný zvuk plně odpovídají pořizovací ceně těchto reprosoustav. Snad je to překvapením pro ty, kteří tvrdí, že „německé hifi nemůže hrát“ nebo že „Canton neumí udělat reprosoustavy“, ale Reference 2.2 patří hodně, hodně vysoko a i i do mírně většího prostoru udělají parádu v zásadě na doživotí. Velmi, velmi dobré.
Kč 380 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ technologické zpracování a vzhled
+ přímý, klidný a vyrovnaný zvuk
+ dynamika a otevřenost zvukového podání
ZÁPORY
- bude-li uživatel očekávat drtivý bas, bude zklamán reálným, klidným podáním
- nároky na sílu a stabilitu (a počet) koncových siličů (alespoň dvou, lép čtyř) pro plný potenicál
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Eurostar Ostrava
www.eurostar-ostrava.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 323 606 877
