Americký Perlisten je ještě mladou a přesto už poměrně oblíbenou firmou, přistupující ke konstrukci reprosoustav relativně nekonvenčním způsobem, respektive kombinující ověřené principy s neobvyklými nápady. Platí to zejména pro vyšší modelovou řadu S, ale ani v základní sérii R se lehce atypická DNA neztrácí. Důkazem budiž její nejvyšší model R7t.

Ten na první pohled velmi připomíná S7t, ovšem stojí zhruba polovinu a na každém detailu je znát, že se trošičku šetřilo (to není míněno ve zlém). Základní koncept mají však oba modely stejný – dva basové měniče nad a dva pod středovým útvarem, kombinujícím velmi nezvyklým způsobem výškáč a středotónové měniče. To vše je zasazeno do tlusté předsazené desky, vystupující ze základní tradičně pravoúhle tvarované ozvučnice.

Ta stojí na kovové základně s diagonálně vyčuhujícími nožkami, standardně osazenými výškově nastavitelnými hroty (v poslechové sestavě stály ovšem na IsoAcoustics Gaia). Celé skříně jsou nakloněné mírně dozadu, aby energie z centrálního bloku měničů dorazila přesně na uši sedícího posluchače.

Zadní panel nese pouze destičku s dvěma páry hezkých reproduktorových terminálů. Bassreflexový systém je vyvedený směrem dolů a vydechuje skrze mřížky po stranách a vzadu.

To nás přivádí k prozkoumání vnitřní struktury ozvučnic. Zpevňují je tři horizontální příčky a dvě vertikální. Ty vodorovné tak dělí kabinet zhruba na třetiny. V té spodní najdete vysoké tubusy bassreflexů, ústících do mírně nakloněné spodní desky (její úhel napovídá tvar bočních mřížek). Zajímavé je, že volitelně lze reprosoustavy upravit na uzavřené. Frekvenční výhybka je naopak přimontována v třetině horní a to na zadní plochu.

Čtyři basové měniče používají kónické membrány bez středového prvku a klasický gumový závěs tvaru vlnky. Materiálem je tu vláknitá drť, ovšem Perlisten tvrdí, že směs dva roky vyvíjel, než našel správný poměr dřevitých vláken, bambusu a vlny. Středo-výšková sekce je nejoriginálnějším technickým prvkem R7t – v horizontálně orientovaném „oku“ zvukovodu leží zapuštěná 2,6 cm široká kalota z měkkého hedvábí. Na nejvyšším a nejnižším bodě tohoto „oka“ (neboli DPC-Array – pole pro řízení směrovosti) jsou za děrovanými kryty schované dvě další identické membrány (dá-li se tak soudit z velmi obecného popisu), sloužící jako středotónové.

R7t jsou navrženy jako čtyřpásmové, ovšem bez specifikace přechodových frekvencí nebo toho, který měnič hraje co. Pracovní rozsah činí 27 – 32 000 Hz u bassreflexové konfigurace, respektive 38 – 32 000 Hz u uzavřené, oboje platí pro mimořádně širokou toleranci -10 dB. Dočtete se ještě o tom, že „v běžné místnosti“ zvládnou R7t 19 Hz s reflexem, případně 30 Hz bez něj. Tak i tak jde ale o solidní hodnoty, souhlasné s udělenou certifikací THX Ultra a THX Dominus. Od 80 do 20 000 Hz nabízí reprosoustavy linearitu v toleranci +/- 1,5 dB. Citlivost Perlisten udává na 90 dB / 2,83 V / m a impedanci jmenovitě na 4 ohmy s poklesem až na 3,1 ohm.

Přestože jsou fyzicky R7t o kousíček subtilnější, nežli S7t, pořád jde o velké reprosoustavy. Mají výšku 126,8 cm, šířku 23 cm a hloubku 35 cm (oboje bez nožiček). Váží úctyhodných 48 kg.

Perlisten R7t jsme poslouchali v dobře tlumeném showroomu dovozce v Žilině. Hrálo se přes dobře nastavenou sestavu, kde zdrojem byl SACD transport PS Audio PerfectWave, následoval Bricasti M12 v roli streameru, D/A převodníku i předzesilovače a sílu dodávaly monobloky Canor Virtus M1. Pro srovnání jsme měli S7t, sloupek stejné firmy ve vyšším kvalitativním standardu.

Brnkání Paula Chamberse na tlusté struny jeho kontrabasu znělo s famózní, neočekávanou pevností. Perlisten dokáže ze svých reprosoustav vykouzlit impozantní bas a ani „základní“ R7t se nemusí za nic stydět – je fakt, že „Imagination“ v interpretaci saxofonisty Arta Peppera („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929) bylo hlubokých tónů až trochu dominantně dost a nejen v porovnání s S7t zněly až trochu „kinovým“, nebojácně energickým způsobem. Hloubka a síla ovšem i ve středně velkém prostoru skutečně zapůsobí, zároveň má zvuk velkou váhu a razanci, zdá se víc než sebevědomý. V kvalitě odlišení jednotlivých poloh patří R7t také k tomu opravdu dobrému, bas je jednoznačně silnou stránkou těchto reprosoustav.

Perlisten má tak trochu svůj způsob, kterým vykresluje střední pásmo – patrně to nějak souvisí s velmi neobvyklou koncepcí středotónových měničů. Hlas Carol King v textem „porozchodové“ a přesto hudebně celkem pozitivně energické „It’s Too Late“ („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) nebyl vykreslený typickým audiofilským způsobem. Jednak zdůrazňuje spíše nižší hlasové rejstříky, jednak střed vlastně nevytahuje kupředu, takže vokál nepůsobí tak nápadně, jak je zvykem. Mírně (ale jen skutečně málo) bylo také cítit proměnlivost charakteru podle toho, jak vysoko jsou vaše uši ve vztahu k tweeteru, mírné vyladění vaší pozice tak může být důležité. Ve své podstatě ale hrají R7t čistě a srozumitelně, jen jaksi neukřičeně a nepronikavě.

Ani výšky vlastně nejsou nijak expresivní, aniž byste však měli pocit nějaké tlumenosti. Jadrný nejvyšší konec Pontyho jazz-rockové „The Trans-Love Express“ („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) byl konkrétní, provedený bez efektů, zdůraznění a ostrosti. Tóny jsou čisté a rozlišení odpovídá vysoké třídě reprosoustav. Jakkoliv energie není dominantní, neztrácí se ani pod tučnějším basovým objemem.

Dynamicky R7t šlapou na paty svým excelentním větším sourozencům – bubínky z Gillespieho „Cubana Be“, skladby plné skutečné karibské živosti a vášnivosti z alba „A Night in Tunisia“ (2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627), zněly dramaticky. Jejich údernost, razance a síla jsou jako na koncertě, Perlisten hrají rychle, mocně a se suverénní intenzitou. Už od překvapivě nízkých poslechových úrovní je tu pocit dýchající vitality, můžete tak poslouchat nejen na koncertní úrovni, ale též v běžných domácích večerních podmínkách.

„Déjà Vu“, eponymní skladba klasické nahrávky superskupiny Crosby, Stills, Nash & Young (1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2), vyzněla přes tyto Perlisten trochu jinak, než jak jsme na ni zvyklí. Není tu takový ten audiofilský fokus do středního pásma, detaily nepůsobí nijak exponovaně, nenajdete tu typický evropský zvukový styl. Do jisté míry působí Perlisten lehounce kulatěji, ač tím není ovlivněna čitelnost nebo subjektivní pocit zřetelnosti. Absence intenzivní analytičnosti vám dovolí velmi jednoduše poslouchat libovolnou hudbu a prakticky jakoukoliv nahrávku v téměř neomezeném rozsahu hlasitosti a nikde v tomto spektru nenajdete agresi či únavnost. Navíc R7t umí prodat hudbu oním až koncertním stylem.

R7t působily minimálně směrově v horizontální i vertikální rovině, nebyl zde žádný problém, který by ovlivňoval kvalitu poslechu. Lokalizace cestujících minimalistických zvuků ve „Fast“, kooperativní nahrávce Pata Methenyho a Steve Reicha („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2), byla prostě v pohodě. Scéna drží na místě jako přilepená, obraz je pevný a díky jisté intenzivnosti přednesu se vylévá až směrem k vám. Vše se také odehrává mimo reprosoustavy, bez jejich zjevné akustické přítomnosti ve scéně.

Perlisten se do hudby umí opřít se silou hráče amerického fotbalu, takže i countryová „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) měla skvělý drajv a síly na rozdávání, zejména ve své rytmické části. Sytý a intenzivní zvuk je prostě zábavný, nikde žádná nepříjemná hrana nebo tvrdost. Dobrá přehlednost pasuje R7t právem do high-endového světa a jejich projev je jako dělaný na to, že si jen tak sednete a poklepáváte si nožkou do rytmu, aniž by vás cokoliv nutilo zvuk jakkoliv pitvat či řešit nějakou jeho jednotlivost.

Perlisten R7t jsou variací na skvělé téma vyšších S7t a jsou stejné i celkem odlišné zároveň. Oproti dvakrát tak drahým sourozencům je tu pochopitelně všeho méně, hlavní rozdíl je ale v jakoby intenzivnějším, mohutnějším a více „kinovém“ projevu, který možná nehoní „po evropsku“ i ten nejposlednější detail, zato umí vzít za práci a prostě vás strhnout svou rytmičností, živostí, důrazem a jakýmsi obtížně definovatelným osobním šarmem. Každopádně podobně jako S7t i menší R7t jsou „trochu jinak hrající“ reprosoustavy a jejich středo-výškový rozsah je neobvyklým mixem zvuku evropských koncentrických řešení a amerických vícepásmových velikých konstrukcí. Minimálně za to, že umí jít svou vlastní cestou, si poplácání po ramenou zaslouží.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose tweeteru a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních a dobrým celkovým zatlumením pomocí všemožných panelů, koberce apod.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Přestože R7t nehrály u zdi, jejich plně využitelný rozsah byl dle měření od cca 33 Hz do 20 kHz, první náznaky nějaké energie jsou vidět už u cca 23 Hz. Poslouchalo a měřilo se bassreflexové uspořádání. Na 120 Hz je projev akustiky místnosti v bodě měření. Obecně je vidět trochu akcentovaný bas a následně plynule ubývající energie, což je v souladu s poučkami o příjemném zvukovém projevu – nejde tedy o nějakou monitorovací referenci, ale zábavnost zážitku. Spád je pak bez artefaktů, kontrolovaný a čistý, směrovost není nijak velká.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Ani vertikální směrovost není zásadní, byť nějakou optimální výšku poslechu jak vidno reprosoustavy mají. Vliv směrovosti je vidět v širším než obvyklém rozsahu, snad i proto, že jde o celé netypické DPC pole.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Z tohoto grafu lze vyčíst, že by R7t asi mohly být klidně označeny za 3,5 pásmové, woofery jdou všechny až do nejnižších frekvencí, ale krajní dva končí výrazně dříve.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Průběh impedance je mírně netypický, jen těžko se hledá běžný bassreflexový peak na začátku (leží kolem 30 Hz). Velká část křivky je posazena mezi 3 a 4 ohmy, což je docela nízko, ovšem není tu proměnlivost – ta začíná až za hranicí 1 kHz, kde už nebude tak náročná pro zesilovače. Taktéž elektrická fáze má výraznější nároky právě až za touto hranicí. Nejsou zde vidět žádné nespojitosti nebo jiné problémy, které by mohly naznačovat přítomnost rezonancí či nějaký jiný potenciální zdroj zkreslení.

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

EUR 9 990,-
cca Kč 236 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ pěkný, čistý vzhled

+ syté zvukové podání

+ údernost, důraznost a fyzičnost basů

+ harmonická šťavnatost

+ homogenní a plastický prostor

+ veliké dynamické rezervy, ideální pro moderní elektrifikovanou hudbu a filmy

ZÁPORY

- spíše americky rozmáchlejší ladění, než evropský smysl pro detail

- střední pásmo by mohlo být o něco výraznější a jasnější

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: TM Sound | www.melodyshop.sk | www.tmsound.sk 

fSdílet

Tweet