Stojí šest metrů stříbra za nějakých 50 000 korun českých? Jak kdy a jak komu, pokud hovoříme o aplikaci v oblasti domácího špičkového audia. Společnost Neyton z Gundelsheimu, který leží zhruba napůl cesty mezi Prahou a Frankfurtem, má za sebou jen několik málo měsíců oficiální existence (to neznamená, že vývoj neprobíhá podstatně déle), přesto už má v portfoliu díky píly a snaze jejího majitele a hlavního inženýra Marka Neymana v portfoliu již čtyři typy reproduktorových kabelů, interkonekt, napájecí kabel a dokonce i kabel pro ethernetové sítě, přičemž modely nové „vypadávají" s minimálně čtvrtletní frekvencí.
Snad proto, že je Neyton značkou novou, snad proto, že si myslí, že není třeba být předražený jako Kubala Sosna nebo Nordost, snad díky snaze pokrýt všechna cenová spektra trhu s kabely či snad díky něčemu úplně jinému jsou výrobky s logem Neyton stále ještě dostupné, respektive jsou levnější než adekvátní konkurence a to dejme tomu o nějakou třetinu i více, aniž by nějak utrpělo výrobní zpracování nebo kvalita materiálů. Neyton se také rozhodl vstadit u reproduktorových kabelů na ne úplně typickou, i když ne zrovna revoluční konstrukci - každý drát je plochý a vodiče jsou vedeny paralelně vedle sebe, konkrétně u dnes testovaného druhého nejvyššího modelu Frankfurt LS pak nabízí výrobce dokonce dvě varianty s kříženými nebo paralelními vodiči (měl jsem tu čest s „normální", tedy paralelní verzí).
Jak už tedy bylo řečeno, Neyton Frankfurt LS zastává v katalogu těchto Němců druhou nejvyšší pozici v oblasti reprokabelů. Ještě týden zpátky, tedy před výstavou High End 2010 v Mnichově, tomu tak nebylo a Frankfurt tvořil vrchol modelové linie, s čímž jsem jej také hodnotil a poslouchal. Drát dorazil v elegantním plastovém kufříku s molitanovou výplní někdy začátkem roku, na poslech tedy bylo času více než dost.
Neyton používá u všech svých produktů zakončení z produkce domácí legendy WBT nextgen, u modelu Frankfurt si můžete vybrat mezi celostříbrnými verzemi banánků 0610 a vidliček 0661 / 0681. Součet průřezů všech vodičů v jednom kabelu činí víc než dostatečných 6,75 mm2, rozdělených do šesti sekcí po pěti vodičích. Jak už bylo napsáno výše, kabel má dvě verze, z nichž každá má velmi rozdílné parametry a - dle vyjádření šéfkonstruktéra - i velmi rozdílný zvuk. Zatímco „naše" paralelní verze nabízí odpor 6 mikroohmů / m, kapacita 22 pikofaradů / m a indukčnost 600 nanohenry / m, křížená verze disponuje stejným odporem, kapacikou 80 pikofaradů a indukčností 240 nanohenry. Jako dielektrikum používají obě verze Teflonu podobný a podobně fungující izolátor - čistý Fluoretylenpropylen. Tato konstrukce je přímým protikladem třeba k nedávno testovanému KrautWire Fractal, který používá stejné základní suroviny, ale vytvoří z nich kabel s indukčností 0,07 nanohenry, odporem 5,2 mikroomů a kapacitou 890 pikofaradů (to jen pro zajímavost). V Neytonu říkají, že hlavním rozdílem mezi verzemi kabelu je precizní, detailní a transparentní projev verze dnes testované a mírně vřelý a muzikální zvuk té překřížené.
Protože vlastně Neyton hraje v mém vlastním i mnoha „hostujících" systémech už skoro půl roku, těžko bych zde vypisoval všechny přístroje, s nimiž se kabel kdy potkal. Zmínil bych však ty, kde fungoval nejlépe. Mezi první je SACD přehrávač Marantz SA-7001, elektronkový integráč Quad II Classic a elektrostaty Quad ESL 989. Ve stejné kombinaci se ještě vyskytnul další „velký" elektronkový zesilovač KR Audio SDi35. Dalším opravdu zajímavě fungujícím systémem byla dvojice SACD přehrávače a integrovaného zesilovače Marantz KI Pearl, které napájely „regálovky" Harbeth Monitor 30. Víc než dobře se ukázal také v kombinaci Denon PMA-2010AE a adekvátního SACD DCD-2010AE s repro Canton Vento 880 DC. Popravdě mně ale výrazně překvapilo zjištění, že zvukový přínos je zřejmě výraznější u přístrojů levných, typu dvojice Yamaha CD-S700 a A-S700, kde ovšem za cenu kabelu můžete mít dva kompletní systémy od Yamahy a dobrou večeři navrch. Přesto se dá říct, že ač stříbro nebývá jako materiál vodičů považováno za univerzální, nenašel jsem žádnou kombinaci přístrojů, v níž by Neyton zklamal nebo k níž by se nehodil. Že si dokážu představit výsledek v některých případech i lepší, to zase ano - přesně tam, kde hi-fi systém zachází až příliš k hranicím nepříjemnosti a ostrosti, tam by určitě pomohlo využití „křížené" verze.
Ze všech těch mnohaměsíčních průběžných dojmů a otázek se mi nakonec podařilo vytáhnout množinu nahrávek, které jsem slyšel vždy a všude a které ve finále měly dojmy popsané na každé sestavě velmi podobné. Soustředil jsem se hlavně na období, kdy jsem mohl porovnávat s KrautWire Fractal a Homegrown Audio X16. Začněme u Mussorgského „Obrázků z výstavy", tentokrát v transkripci pro dvě kytary v rukou Richarda Jackmana a Jana Žáčka. CD pochází z katalogu Supraphonu a i přes tuto ne zrovna high-endovou nálepku se může svým zvukem směle měřit s jakoukoliv nahrávkou, kterou jsem dosud slyšel. Neyton Frankfurt LS přináší do poslechové místnosti hudbu snad maličko tenčí, než je v podání KrautWire Fractal, přesto co do detailu, otevřenosti a přirozenosti minimálně stejně skvělou. Homegrown Audio X16 pak zůstává přes všechny své kvality tím třetím vzadu. Frankfurt ukazuje barvy jednotlivých tónů s precizní, analytickou přesností, nechává s přirozeným nadhledem zaslechnout šum pozadí nahrávky, kdy si oba kytaristé poposedávají na židličkách, přejíždějí prsty po hmatníku a přesto tyto zvuky v podání Neytonu nepůsobí rušivě, ale jako přirozeně integrovaná část reprodukce. Tak jako nevadí podobné ruchy v tichu na koncertě, nevadí ani zde. Vzácná nepřítomnost jakékoliv výraznější signatury kabelu samého svádí občas být lehce překvapený - slyšíte totiž opravdu to, co jste si do přehrávače dali.
Zvláštní pocit v porovnání s výše uvedenými kabely byl ten, že třeba při poslechu Patricie Barber a jejího živého koncertu jsem měl pocit, že při odebírání Neyton Frankfurt LS ze sestavy jsem musel zavadit o regulaci hlasitosti a své hi-fi ztišit. Ne příliš, ale patrně. Když jsem tento efekt náhodně během prvních dnů vnímal už poněkolikáté, cíleně jsem se na něj zaměřil a nejsnáze bych ho přirovnal k příchodu do zšeřelé kanceláře, kdy cvaknete vypínačem a rozsvítí se zářivka. Máte světlo, ale takové trošku nemastné, neslané a pochmurné, ačkoliv v něm vlastně vidíte úplně všechno. Až za chvíli zářivka začne svítit naplno a vy spatříte drobné detaily, které to předchozí „vidění úplně všeho" rozšiřují a obohacují. Trochu vzletně tak ale opravdu lze popsat zvuk sestavy, do níž Neyton Frankfurt LS sedne - objeví se konkrétnější basy, celé frekvenční pásmo se srovná jako špagát natažený Železným Zekonem a celá reprodukce jako kdyby si nějakým způsobem vydechla, tak dobře se poslouchá po mnoho, mnoho, mnoho a mnoho hodin. Můj dosavadní osobní rekord byl jeden víkend, kdy jsem díky Red Bullu, silné kávě a dobré společnosti vydržel poslouchat přes dvacet hodin v kuse. A ani po této době jsem nebyl zvukem otrávený, ba skoro naopak - velmi nadšený.
Nejklasičtější skladba klasické hudby, Vivaldiho „Čtvero ročních období" patří v provedení Ann-Sophie Mutter na disku z katalogu Deutsche Grammophon k tomu nejznámějšímu. A k pozici nejznámějšího nejklasičtějšího klasického díla přidává i dobrý zvuk. Neyton na správné aparatuře prokazuje schopnost přenést plné rozlišení nahrávky, nechává vyznít plná těla tónů a přidává jakýsi stěží popsatelný pocit správnosti, skutečnosti a precizní neutrálnosti. Housle mají jasně čitelnou velikost těla, jsou přesně lokalizovány a slyšíme každý drobný detail, každý tón, maličké a nenápadné ruchy pozadí, oproti jiným kabelům se také může zdát, že relativně ubylo nejvyšších tónů - po opakovaném poslechu jsem došel k tomu, že jde o efekt „napřímeného" frekvenčního pásma, které je i u okrajových frekvencích prezentováno stejnou silou jako uprostřed, což mnohé kabely nerespektují a právě třeba atraktivní výšky trochu předsazují.
Poslední, dokonce posmrtně vydané album Johnnyho Cashe nese název „Ain´t no grave" a je šestým ze série American Recordings, počítám-li dobře. Suchá kytara, občas zkombinovaná s nějakým tím smyčcem či častěji s pianem, působí v synergii se zlomeným, starým Cashovým hlasem nesmírně emotivně, jasně slyšíme hloubku nahrávacího prostoru, téměř hmatatelné tělo kytary je mezi reproduktory jasně ohraničeno, cítit je i vzduch okolo Cashe a jeho instrumentu.
Neyton má také fenomenální schopnost přenést dynamiku nahrávky a využít tak plný potenciál zesilovače i reprosoustav. Byť u elektrifikované hudby typu „Haifisch" německých Rammstein nemůžeme říct, že má nebo nemá znít přesně takhle (protože to dost možná pořádně neví ani sami hudebníci), Frankfurt LS nepokazí ani timing nahrávky, její plynulost a ani při hodně vysoké hlasitosti nepřenáší nepříjemnou agresivitu, tóny neslévá, pokud nejsou - tak jako třeba u „bestofek" Queen a to včetně remasterů - záměrně slity a poničeny už při vzniku nahrávky. Trochu problém pak vidím v tom, že právě na mnoho rockových nahrávkách je problém v tom, že Neyton prostě přenese co přenést má a nepřidá k tomu ani ň, takže najedou máme nahrávku přesně tak plochou a pokaženou, jak nám ji zvukový mistři nadělili.
Nemá příliš cenu se o Neyton Frankfurt LS dále rozepisovat. K dispozici ho na nějaký čas měli i dva další kolegové - Jiří Petrák a Patrik Bláha -, navíc jsem jej půjčil i několika známým a ode všech se mi zpět dostával jen poměrně těžce. Přestože do některých systémů nesedl na 100% či měl ten konkrétní pár uší mírně jiné preference (protože ne vždy je neutralita, přesnost a analytičnost tím pravým) a nakonec byl zvolen kabel jiný, Neyton nikde nepropadl, nikde nedělal chyby a naopak dokázal vykouzlit spokojený úsměv na tváři a chuť prostě poslouchat muziku. Přidáme-li k tomu výborné výrobní provedení, originální a poutavý vzhled, vychází nám produkt nejvyšších kvalit. Frankfurt LS patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost slyšet, stoprocentně pak mezi první tři s dobrou šancí získat velký zlatý pohár pro vítěze. Už proto, že cokoliv dalšího, co bych považoval za adekvátní konkurenci má na cenovce o nějakou tu desítku či dokonce stovku tisíc chechtáků vyšší sumičku...
EUR 1 215 (2x1 m) - EUR 1 935 (2x3 m) - EUR 2 655 (2x5 m)
--- --- --- --- ---
KLADY
+ vzhled
+ minimální ovlivnění průchozího signálu
+ pokud už je nutné uvést jakýkoliv charakter (viz předchozí plus), je to otevřenost, čistota a detail
+ obdobné referenční kabely stojí s klidem o třetinu více (nebo také o víc)
+ skvělé, typicky německé, výrobní provedení
+ možnost vybrat si ze dvou variant dle toho, co lépe padne do vašeho systému
+ má-li nejlepší kabel na světě hodnocení 100%, Neyton Frankfurt LS by měl mít alespoň 95%
ZÁPORY
- kabel je díky své ploché konstrukci neskladný a obtížněji ohýbatelný
- v zásadě nic, co by se zvukové stránky týkalo, pokud kabel sedí do zbytku řetězce
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Neyman Kabelsysteme und LWL-Technologie
http://www.neyton.de/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
0951 20 87 78
