Hrdí Skotové z firmy Atlas jsou specialisté na kabely všeho druh – digitální, analogové, pro audio i video. Jedním z poměrně jedinečných rysů značky je cenový rozsah její produkce; většina producentů pokrývá jen určitou část trhu, značku Atlas ale najdete jak na drátech za cenu lepší večeře pro dva, tak na kabelech, za jejichž cenu pořídíte slušné nové auto. Trochu okrajově pak firma nabízí i řešení napájení – jednu modulární lištu a trojici napájecích kabelů, které se vlastně liší jen průřezem, případně variantou koncovky.
Skotové nazývají svou sadu napájecích komponentů Eos a základ tvoří nenápadná lišta Eos Modular. Jde o pěkně robustní, v jednoduché černé krabici uzavřený distributor síťového napětí, vybavený čtveřicí zásuvek. Na samotném těle toho není mnoho co popisovat – lišta má v podstatě šíři komponentu (42 cm), hloubka činí 9,5 a výška jen 7 cm. Samotné tělo s trochu hrubým, velmi pěkně zpracovaným povrchem působí téměř nezničitelně. Jediný okrasným prvkem je destička s označením firmy a produktu, zabírající tak třetinu horní strany, zbytek je vyhrazen již zmiňované čtveřici zásuvek, obehnaných dostatečně velkou a hlubokou plastovou kolébkou. Koncepce zásuvek umožňuje bezproblémové zasunutí koncovek libovolným směrem, abyste mohli případně kompenzovat převrácení fáze.
Vstupní napájecí zásuvka je na jednom z užších boků lišty, na tom vzdálenějším od zásuvek. Eos Modular pak stojí ještě na čtveřici robustních nožek, což díky citelně hmotnosti zajišťuje, že tuto lištu z místa jen tak nějaký „audiofilský" kabel neodtáhne.
Co se nám líbí, to je možnost volit si libovolnou kombinaci filtrovaných / nefiltrovaných zásuvek. K nám dorazila varianta 2:2. Cenově je politika postavena jednoduše – lišta bez filtrů má jednu cenu, lišta s alespoň jednou filtrovanou zásuvkou pak cenu druhou, nezávisle na konkrétním počtu filtrovaných konektorů. Filtrované zásuvky jsou určeny komponentům primárně zdrojovým, nebo takovým, které mají kompromisně navržené napájení, ty napřímo zapojené pak zvláště výkonným zesilovačům.
Účinnost filtrace je také přímo závislá nejen na tom, jaký druh komponentu k němu zapojíte, ale také na tom, jak je provedena jeho konstrukce – hlavně pak napájecí zdroj. Hodně také záleží na kvalitě napájení, pokud máte síť bez rušení, filtr nejspíše nepocítíte a naopak.
Všechny zásuvky (včetně té vstupní) jsou vybaveny jendoduchým antivibračním tlumícím řešením, ostatně snaha o minimální přenos vibrací je znatelná i na již zmiňovaných nožkách. Zásuvky jsou zapojeny v hvězdicovém schématu, propojené jsou kabeláží z bezkyslíkaté mědi o průřezu 2 mm2, obalené teflonovým dielektrikem. Jde vlastně o obdobu napájecích kabelů Eos, i proto výrobce důrazně doporučuje jejich použití, protože zachovají jednotu elektrických vlastností po celé cestě až k přístroji.
Svařovaná ocel, z níž je vyrobeno tělo napájecí lišty, chrání proti radiofrekvenčnímu a elektromagnetickému rušení. Maximální výkon, který touto lištou protlačíte, činí 2 300 Wattů. Pro drtivou většinu systémů by to mělo rozhodně stačit.
Jak už bylo řečeno, perfektními partnery pro lištu Eos Modular jsou napájecí kabely Atlas. Výrobce je dodává ve dvou základních variantách – můžete si vybrat průřez 2 nebo 4 mm2, tlustší variantu pak můžete na přání nechat vybavit i 16A koncovkou. Koncovky, samozřejmě, si vyrábí Atlas sám a konektory jsou potaženy mohutnou vrstvou rhodia pro co nejlepší přenos energie.
Základním materiálem vodičů je bezkyslíkatá měď. Vodiče jsou zakroucené, aby kabel odolával elektromagnetickému rušení; radiofrekvenční rušení zase potlačuje hliníková fólie a lanko. Za dielektrikum zvolil Atlas populární Teflon (nebo chcete-li správněji polytetrafluorethylen), vše je zavřeno v plastikovém obalu s látkovým opletem. Těchto několik vrstev pak činí z kabelu poměrně robustní, tuhý kousek – pořád se ale dá i smotat, takže byste problém s běžným soužitím mít nemuseli.
Lištu Eos Modular a kabeláž Eos s průřezem 4 mm2 jsme poslouchali jak na naší osvědčené sestavě Naim Nait XS / Naim CD5si, tak s přístroji Marantz NA-11S1, Perreaux Eloquence 250i či OPPO HA-1 a ASUS Xonar Essence One MUSES. Kromě základních síťových kabelů jsme Atlas Eos srovnávali ještě s Vincent Premium Power Cable.
Kvalitativní přínos čistého napájení se většinou neprojevuje nijak dramaticky, ale téměř vždy je znatelný. Třeba na basech se pak dá dobře demonstrovat rozdíl mezi filtrovanými a nefiltrovanými zásuvkami lišty Atlas Eos, do kterých vždy vedl stejně pojmenovaný kabel (a samozřejmě byl i mezi lištou a zásuvkou). A bylo jedno, přes který zesilovač či kombinaci se zdrojem signálu jsme zrovna hráli – efekt byl více či méně patrný všude. Baskytara v „Flim Bob Diddley" z alba „Vintage BB´s" od Flim & The BB´s byla i přes nefiltrovanou zásuvku zřetelnější, lépe definovaná, s čímž však ruku v ruce přichází pocitový úbytek objemu nástroje. Filtrovaná zásuvka se ukázala jako vhodná skutečně spíše pro zdrojové komponenty – ačkoliv energie baskytary zůstává slušná, zapojíte-li do filtrace zesilovač, cítíte lehoučký úbytek konkrétnosti a návrat objemu. Většinu času je však rozdíl překvapivě malý – zajímavé je ale to, že filtrace skutečně vede k dojmu jaksi jemnějšího, trochu jasnějšího zvuku. V každém případě je oproti běžným kabelům však cítit větší jistota při obou způsobech zapojení.
Na hlasech sboristů v Rutterově „Requiem: Pie Jesu", kterou najdeme na výběru „Crystal Cable Arabesque" byl překvapivě rozdíl nejsubtilnější – samotné vokály jsou barevně stále stejné, ale snáze je rozlišíte, jsou konkrétnější a jistější. Celkově zvuk také působí čistší, ale opět nijak dramatickým způsobem – nejcharakterističtější je to, že vnímáte ambientní zvuky hluboko v pozadí, kde jste je bez kvalitního napájení buď sotva, nebo vůbec nerozpoznali. Když jsme zdrojový komponent zapojili do filtrované zásuvky, znatelně se také zlepšil dojem varhanního pedálu, respektive to, jak „dýchá" – jinými slovy je samozřejmější.
Když se dostaneme do oblasti nejvyšších tónů v „Take Five" z alba „Time Out" Dave Brubeck Quartet, zjistíme, že činely trochu ztratí onu výraznou jiskru a zvonivost, jde ale o stejný efekt, jaký nalézáme u basového fundamentu. Čistší, lépe kontrolovaný zvuk jednoduše nenese tolik líbivého zkreslení. Výměnou za to ale umí Atlas Eos tónům dodat přesvědčivost, vzbuzují pak hmotnější dojem, jaksi konkrétnější a více vystupující vpřed. Z reprodukce evidentně mizí šum a ruch napříč všemi pásmy, což umožňuje nerušené vyniknutí jednotlivých tónů. Je tu také citelně lepší organizace nástrojů, jako kdyby si vše „sedlo na zadek" – asi jako třída plná rozběhaných dětí, které se na povel posadí; v podstatě jde stále o totéž, ale mezi usazenými dětmi máte jednoduše výrazně lepší přehled. Stejně tak (byť pocitově asi ne až takhle výrazně) se lépe a s menší námahou můžete soustředit na hudební linku jednotlivých nástrojů.
Velkým otazníkem, který se vznáší nad všemi filtry a pračkami proudu je potenciální omezení dynamiky, týkající se však hlavně výkonných koncových stupňů, k nimž se přes filtrační obvody prostě nedostane dostatek proudu. Housle ve Vivaldiho „La Stravaganza Concerto Op. 4 No. 3" působí o něco živěji a bohatěji, celková dynamika je lepší hlavně díky ztišení pozadí a tedy mnohem snazšímu vyniknutí nástupu jednotlivých tónů. Vše je tak plnější a pocitově hlouběji prokreslené. Ano, jak už bylo řečeno, jakmile dáte výkonnější zesilovač do filtrované zásuvky, cítíte zjemnění a snad až lehoučké změknutí reprodukce, jako kdyby elektronice ubyla pára. Ale to je v pořádku, však Atlas tvrdí, že dobrý zesilovač má v napájecí sekci dostatečně dobré filtry a má být tedy zapojen „napřímo".
Zlepšení přichází také v oblasti rozlišení – opět to není nic, co by zcela změnilo poslechový zážitek, ale opět je to znatelný pokrok. Detaily akustické kytary v Bachově „Chaconne", kteroužto skladbu najdeme na „The Baroque Album" Johna Williamse, k vám při použití lišty a kabelů Atlas Eos přichází jaksi lehčeji a zřetelněji, je jich víc. Kresba nástroje a jeho strun je přesnější. Jde o soubor subtilních rozdílů, které ale v součtu rozhodně tvoří krok kupředu – tento efekt se projevil svorně u všech našich sestav.
Co se týká prostorových informací, tam jsme si všimli opravdu pouze subtilních rozdílů. V pěkně nahrané skladbě „Besame Mucho" Wolfganga Puschniga a Lindy Sharrock ze sampleru „Die Perfekte Räumlichkeit" bylo cítit jistější definici nástrojů, čímž pádem mezi nimi vznikl trochu větší prostor a pocit vzdušnosti, šíře či hloubka prostoru ale byla na hranici psychoakustických rozdílů.
Když se oprostíme od konkrétních aspektů reprodukce a budeme se soustředit na celkový dojem, který bychom mohli nazvat snad nejlépe atmosférou, zjistíme, že dobré, čisté napájení má vliv i zde. „White Rabbit" z alba „Twelve" od Patti Smith je nejen čitelnější, ale méně tlačí na pilu, zvuk je uvolněnější a možná i o maličko plnější. Důležitý je ale pocit, že se vše lépe poslouchá, snáze se vnoříte do hudby a je to celkově intimnější, více vtahující zážitek.
Čisté napájení má vliv mimo vše řečené i na timing skladeb; když ubude nervozita, tedy ona určitá nečistota a zkreslení signálu, máte najednou také pocit jako by se všechno uklidnilo. Na první dojem je tedy tempo jaksi uvolněnější a méně naléhavé, po chvíli si ale uvědomíte, že hudební tempo nezvolnilo, jen a pouze vše přichází samozřejměji a přirozeněji.
Pokud jsme zaznamenali něco, co by nemuselo být po chuti úplně každému, pak to byla jedna jediná věc, pocitově lehoučké zjemnění celku. Na druhou stranu třeba kov vibrafonu v titulní skladbě desky „Concorde" od The Modern Jazz Quartet je naprosto parádní a barvy nástrojů zůstávají takové, jaké umí vykreslit váš reprodukční řetězec.
Napájecí lišta Atlas Eos a kabely Atlas Eos tvoří velmi dobře fungující celek, patřící k tomu levnějšímu, čím můžete vylepšit zvuk své sestavy. Pokud váš systém tvoří přístroje někde z cenových hladin někde nad 25 až takových 100 tisíc za kus (byť tam je Eos třeba brát jako základní řešení), je toto skotské řešení jedním z těch, nad kterými můžete uvažovat jako o fungujících a plnících svůj účel. Vlastně opravdu jen napájecí signál vyčistí a tím umožní přístrojům pracovat přesně tak, jak to jejich tvůrci zamýšleli. Na první pohled nízká cena sice trošku vystoupá, když budete chtít propojit řekněme vzorovou moderní stereo sestavu (zesilovač + CD přehrávač + streamer = lišta + kabel k zásuvce + 3x kabel ke komponentům = necelých 50 000,-), ale i tak patří Atlas Eos v podstatě k základním řešením a na to v poměru k ceně funguje skutečně excelentně. Navíc nabízí možnost přizpůsobit si čtveřici zásuvek svým potřebám podle počtu zdrojových komponentů a zesilovačů. A ještě navíc – oproti ostatním nabízí ještě další výhodu v podobě nadstandardní pětileté záruky. Ač nenápadný kousek v katalogu skotských Atlas, napájecí sada Eos nezklame.
Kč 10 990,- - lišta Eos Modular bez filtrů
Kč 14 490,- - lišta Eos Modular s volitelným počtem filtrů
Kč 5 890,- - napájecí kabel 2 mm2 o délce 1,5 m
Kč 7 590,- - napájecí kabel 4 mm2 o délce 1,5 m
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velmi férová cena
+ dobré, byť trochu industriální zpracování
+ možnost výběru poměru filtrovaných zásuvek
+ zřetelný přínos v čistotě a definici zvuku
ZÁPORY
- vlastně nic u takhle dostupného řešení
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Smart HiFi | www.smarthifi.cz
