S gramofonem jsem prožil velkou část svého poslechového života. Protloukl jsem se postupně od primitivního skříňového gramorádia bulharské provenience a krystalové Tesly NZC 100, přes dlouholeté soužití s SG 60 z hifi klubu a krátkou návštěvu Tesla NC 450, k přímému pohonu gramofonu Technics SL-Q 303 osazeného přenoskou Shure V15-III s eliptickým hrotem. Tato kombinace mi poskytuje luxus malých rozměrů, praktického užití a výborných akustických výsledků. Pak jsem přešel na simultánní provoz s digitálem. Vývoj gramofonů šel pochopitelně dál, ale v něčem se vrátil. Zvýšila se například doporučovaná váha na hrot a přístroje opět ovládl náhon řemínkem, mnohdy i více řemínky. Gramofony změnily svůj vzhled, vzrostly jejich rozměry a hmotnost, zcela se vyměnily materiály. Gramofon pokročil od vzhledu klasického komponentu k sošné artificiálnosti. Současný gramofon odmítá být uzavřen v přístrojové poličce, naopak opticky ovládá místnost a vyžaduje všeobecnou pozornost. Jedním z decentnějších představitelů je elegantní český Pro-Ject 6 PerspeX.
Vzhledem k tomu, že gramofon funguje na zcela analogovém principu, tedy na mechanickém snímání kmitů, je úplně jasné, že jeho konstrukce musí především zabránit vnášení cizorodých kmitů do nahrávky. Položit překážky všude tam, kde by mohlo dojít k promíchání požadovaných a nevhodných kmitů při snímání přenoskou a jejich proniknutí do reprodukce. Nesmí tedy dojít k reprodukci těch kmitů, které nejsou zaznamenány na desce. To je úkol složitý a plní jej několik částí gramofonu. Začneme odspoda. V analogovém přenosu zvuku je maximálně důležité to, že chvění podložky, tedy police, skřínky, stojanu, nebude přenášeno do plochy desky. Ze strany výrobce jde o násobné jištění proti něčemu, co možná ani v konkrétních podmínkách nenastane, ale pokud by nastalo, aby to nemělo neblahé následky. Tak trochu jako stavební konstrukce odolné zemětřesení.
Gramofon PerspeX stojí na třech pružných nožkách, které nejen absorbují část chvění, ale také lze šroubováním měnit jejich výšku a tedy horizontální polohu gramofonu. Pokud by někdo nesl nelibě, že výrobce šetřil na nohách, pak vězte, že tři se nastavují mnohem snáze než čtyři. Také zmenšený počet kontaktních bodů s podložkou snižuje možnost přenosu chvění. Gramofon je na začátku instalace nutno uvézt do naprosté vodorovnosti jak předozadní, tak pravolevé. Díky přiložené vodováze je to otázka několika příjemných chvil. Mimochodem dodávaná vodováha je krásná sama o sobě a je skoro škoda ji použít pouze jednou při prvotní instalaci.
Na pružných nožkách je upevněna základová deska, silný masivní blok ze zcela průhledného organického skla, který svojí hmotností i konstrukcí pohltí další část případně proniknuvších kmitů z podložky. V ní nalezneme také vybrání pro usazení motoru s otvorem určeným k zavedení přívodního kabelu od zdroje. Přenos jeho chvění je omezen tlumením a povšimněte si, že talíř s raménkem a přenoskou jsou na samostatné, měkce odpružené desce. Na vrchní straně krytu motoru, vedle osy, je umístěn kolébkový vypínač a LED kontrolka provozu. Přestože je vypínač poněkud „mimo pohodlný akční rádius horních končetin“ jde o řešení elegantní a účelné, neboť po zapnutí motoru a roztočení talíře vždy následuje několik nezbytných mechanických očistných úkonů, pro které je třeba mít pod zdviženým krytem dost místa na manipulaci.
Jak bylo již naznačeno, pohon tvoří dvě části, motor v kovovém černém elegantním pouzdře a externí zdroj s připojením k elektrické síti. Motor je pomaloběžný, synchronní se dvěma měkčími plastovými redukcemi na ose motoru. Ty slouží k volbě otáček talíře - 33 1/3 a 45, ve výbavě je nástroj pro přehazování pryžového řemínku.
Nad základovou deskou s motorem „levituje“ uchycena na dvou tenčích ocelových tyčích černá deska z organického akrylového skla, na které je připevněna osa talíře a přenoskové raménko. Tyčky jsou uloženy pružně a díky tomu, že jsou umístěny v ose rozložení hmotnosti, tedy v rovnovážné poloze, lze toto minimalistické propojení pater jen pochválit.
Talíř se otáčí na kluzném ložisku, jehož rozměrné pouzdro je uchyceno na talíři a masivní trn na „levitující“ podložce. Základna ložiska sahá až hluboko do spodní desky, pochopitelně pouze volným průchodem. Oba díly ložiska se do sebe těsně nasunou, ale váha talíře působí na styčnou plochu dvou keramických kuliček, jedna je na dně pouzdra a druhá na vrcholku trnu osy upevněného na odpružené části gramofonu. Vše se tedy otáčí na miniaturní, velmi tvrdé a hladké plošce, či spíše bodu. Talíř je rozměrný z černého organického skla, je příjemně hmotný s dostatečně zdrsněným povrchem na bocích, ideální pro řemínek. Vrchní plocha je zcela rovná a hladká. Trn pro nasazení desky je doplněn o závit a má lehce kónický tvar, a tak se deska lépe nasazuje a pak je přesně vycentrovaná. Závit je určen pro rozměrný šroubovací klamp, který přitáhne desku k talíři a opět tak uděláte něco navíc pro kvalitnější reprodukci. Přehrávat lze i bez této libůstky a případně porovnávat akustické rozdíly.
Gramofonové raménko je utkané z uhlíkových vláken a dotované plastem. Vystřižený kus „látky“ je srolován, ohnut do trubice a na vnitřní straně teplem trvale spojen. Na předním užším konci má vytvarovánu plošinku s otvory pro upevnění přenosky a výčnělek pro snadnější manipulaci. Jemné vodiče elektrického spojení procházejí vnitřkem raménka.Tato mírně kónická trubice je v rozšířené zadní části uchycena kardanem do masivní základny konstrukce celku přenoskového raménka a na úplném konci opatřena přípravkem pro pohyblivé uchycení závaží. Tkaný materiál z uhlíkových vláken má několik výhod, je pevný, velmi odolný vůči rezonancím, je lehký a v neposlední řadě velmi efektně a elegantně vypadá. Raménko je uchyceno klasickým kardanem, který umožňuje bezproblémový pohyb v obou osách. Raménko je vybaveno závažím s obvyklým způsobem vyvažování pomocí kalibrovaného kotoučku a přesným posunem závaží při jeho spojitém otáčení. Obejdete se tak bez externí váhy. Tento systém není zcela blbuvzdorný a je třeba alespoň základního chápání principu a určité citlivosti v prstech. Polohu raménka je možné měnit jak výškově, nastavujete úhel kolmosti hrotu vůči rovině desky (předozadní osa), tak zpřesněním úhlu vzhledem k bokům drážky (pravolevá/kolmá osa). Antiskating využívá sílu klasického závažíčka na tenkém vlasci, jehož očko je uchyceno na tyčce se třemi "zářezy", která je upevněna na pohyblivé části konstrukce raménka. To správné vybrání zvolíte podle určené váhy/tlaku na hrot. Zde bych vznesl kritické slovo na velikost očka, neboť ulovit touto drobounkou „smyčkou“ kovovou tyčku, byl poměrně obtížný úkol.
Raménko má klasický zvedáček ovládaný páčkou umístěnou hned vedle základny raménka s viskózně zpožděným spouštěním. Je to velmi běžná konfigurace, ale já osobně preferuji mechanizmus ovládající zdvih z místa mimo prostor ochranného víka, je jednoznačně praktičtější. V praxi pak lze položit víko a pak teprve spustit přenosku na desku. Při položení víka totiž může vzniknout hlukový impulz přenoskou snímaný a tedy reprodukovaný. Víko nemá v místech dotyku s kovovými sloupky žádné pryžové tlumení. Je plastové průhledné se skosenými hranami horní části a upevněno je na ocelových pantech.
Gramofon PerspeX lze získat se širokým rejstříkem přenosek. Na testovaném kusu byla instalována MC přenoska Sumiko Blue Point No. 2 s eliptickým hrotem a s doporučenou váhou na hrot 18 mN. Výhodou této přenosky s pohyblivou cívkou je její elektricky silný výstup a lze ji tedy připojit do klasického korekčního předzesilovače pro MM přenosky (moving magnet). Signál je z raménka vyveden na dva zlacené konektory cinch na zadní straně a umožňuje tak majiteli experimenty s instalací různých kabelů k předzesilovači. Zde byl připojen korekční předzesilovač pro MM přenosky Creek OBH-18 (již brzy více v samostatném profilu).
Po sestavení a nastavení nastal čas poslechu, deska šla z obalu a po utažení klampem jsem ji očistil karbonovým kartáčkem švýcarské firmy HUCO. Postupně jsem pokládal své černé staré známé ale i desky novější a půjčené. S potěšením jsem si užíval. Pohyblivé cívky přenosky se opravdu snažily, eliptický hrot zajížděl i to do těch nejjemnějších zvlnění a drážky vydávaly kromě kouzla svých interpretů i svědectví umění dávné zvukařiny. Hluší klempíři, kteří stloukali většinu dnešních CD disků, by si mohli vzít příklad z této „prehistorie“. Kupříkladu LP Dreamboat Annie skupiny Heart z roku 1976 rozhodně nepatří mezi speciální audiofilní edice, jde o řadové album, ale má zvukově navrch nad většinou soudobé produkce na CD. Album, kde excelují sestry Wilsonovy, je ukázkou krásného volného zvuku, kde ruchy moře se střídají s nádherou akustických kytar, aby vzápětí udivily posluchače razancí bicích a dravostí kytar elektrických. Nádherně znělo album Suzanne Vega – Solitude Standing, které začíná známou skladbou acapella Tom´s Diner. Hlas zní zcela přirozeně v bohaté škále jemných podrobností hlasivek a dalšího utváření vokálu, aby byl v dalších skladbách doplněn o dynamické hutné tóny s nádherným prostorem. Skladby jsou zvláštní tím, že i když je znáte v podání digitálních médií, tak v tomto analogovém podání působí mnohem věrněji. Mají mnohem více živosti a přirozené zajímavosti. Užil jsem si několika jazzových alb, například Grant Green s klasickým komorním obsazením, kde nejen vynikne kytara této hvězdy, ale i ostatní spoluhrající hudebníci se pravidelně střídají v sólech. Nejen hudební scéna přede mnou, ale celá místnost je zaplněna pohodou a přítomností hudebníků. Při přehrávání alb Pink Floyd jsem ocenil i to, že posloucháme na sloupech ELAC FS 247, které dají vyniknout nejen nečekaně výrazným výškám, ale zcela ukázkově zvládají i dynamické basy v nepřeberné míře odstínů. Reprodukce gramofonu PerspeX je velmi kvalitní a jsem přesvědčen, že konstrukce nepřidává nic slyšitelného do reprodukce a je patřičně odolná. Strávil jsem u zkoumání drážek mnohé hodiny a ocenil jsem fakt, že přenoskové raménko je příjemně lehounké a vzhledem k F1 tvarům a materiálu jistě oceníte i magnetické upevnění ve stojánku. Každé jiné by působilo rušivě.
Ještě se vrátím k drobné maličkosti. Při umisťování gramofonu je třeba brát ohled na to, že okolí přenosky je otevřené, neboť víko nikde nedoléhá k jeho konstrukci. Problém je v tom, že gramofon je nutno umístit dále od poslechového místa. Přenoska je totiž slyšet i sama osobě. Myslím, že tomu nahrává onen poměrně velký prostor mezi dolním okrajem víka a základovou deskou a při „vhodně nevhodných“ odrazech vysokých frekvencí mohou působit rušivě. Tudy mají kmitočty emitované přímo přenoskovou vložkou poměrně volný průnik k posluchačovu uchu. Je tedy nejprve slyšet svištivý sukus hudby a vzápětí hudba sama z reproduktorů. Také jsem si povšiml, že při zdvihu dochází k tomu, že pohyb přenosky neprobíhá zcela korektně kolmo vzhůru, ale s drobným posunem od středu talíře, což není ideální vůči hrotu.
Zvuk mne natolik přesvědčil o své výjimečnosti, že jsem si u firmy Panter s.r.o., výhradního zastoupení Benchmark pro ČR vypůjčil analogově digitální převodník ADC1 USB a velké množství vlastních desek jsem si zkusmo zdigitalizoval na CD. Vzhledem k tomu, že se blíží výstava High End Praha, mohu vás pozvat nejen na ochutnávku toho, co jsem poslouchal a nahrál. Budete však mít i možnost porovnat, jak znějí oficiální CD verze některých alb produkovaných profesionály a naše amatérské kopie analogových nahrávek bez jakýchkoli úprav. Je pravda, že hlavní práci udělal gramofon PerspeX a profesionální AD převodník Benchmark ADC1 USB jehož cena je však jednoznačně v dosahu kapes amatérů. Přijďte si vše poslechnout na expozici firmy Panter v salónku Clyde, kde budou poslechové ukázky reprodukovány na reprosoustavách ELAC 247 CE a na modelu ELAC 330 CE.
Kč 30 990,- (+ přenoska)
KLADY
+ příjemná jednoduchost a promyšlenost konstrukce
+ špičkové raménko s nadčasovým designem
+ příjemná obsluha s výjimkou vzdáleného ovládání zdvihu raménka
+ vynikající přenoska, která umožňuje využít potenciálu jak gramofonu, tak desek
ZÁPORY
- Víko nedoléhá na základovou desku gramofonu a mechanický pohyb částí přenosky je slyšet mimo reprodukci
- Páčka, či ovladač zvedáčku není umístěn mimo víko a neumožňuje reprodukci spustit až po uzavření víka
