Možná vám budu připadat jako starý otrava, když vám pokazím radost konstatováním, že ve chvíli, kdy si vysněnou aparaturu donesete domů a nainstalujete ji, pečlivě vyladíte, zahoříte a tak dále, starost o ni nekončí. Je potřeba v určitých pravidelných intervalech o ni dbát, protože i na perfektně umístěné a odborně zapojené aparatuře dochází ke změnám a je třeba o ni i nadále pečovat, aby radost, kterou působí, nebyla postupně degradována. Zásadním problémem je totiž prach a chemické procesy.
Reproduktorový konektor po několika letech užívání. Je vidět vliv občasného vyjmutí a zasunutí dotykové části banánku a jeho „vyčištění“ otěrem.
Prach začne dopadat na naše komponenty ihned po zakoupení, je pravda, že záleží i trochu na lokalitě kde bydlíte, ale luxus čistého vzduchu bez prachu má na našem území málokdo.
Je paradoxem, že pokud je vše dobře vybráno, nainstalováno a impedance zesilovačů a reprosoustav odpovídá, je velkým nepřítelem vašich komponentů vlastně jen teplo. Předpokládám, že každý dbá o správné umístění, které umožňuje perfektní odvětrávání vnitřních částí zesilovačů. Poznámka jen tak na okraj, všeobecně oblíbené kompozice komponentů na produktových fotografiích či vyobrazeních v mnoha populárních a dokonce odborných časopisech, jsou návodem cesty do pekla. Jinak nelze nazvat snímky, kde na zesilovači či AV receiveru leží DVD či jiný přehrávač a případně další součásti AV výbavy. Způsob této instalace má kořeny v pouze designovém záměru fotografa, a to, že mnozí uživatelé je chápou jako návody na instalaci, je nešťastná souhra náhod. Ale o tom někdy příště.
V ideálním případě tedy vaše přístroje mohou dobře odvětrávat, ale nesmíme zapomínat na neúprosnost fyzikálních zákonů. Postupem doby se vrchními větracími otvory dostane dovnitř komponentu prach, který sesedáním na součástkách vytvoří povlak velmi se podobající plsti. Tento materiál poměrně dobře izoluje teplotu a bohužel ji udržuje v součástkách. Je sice pravda, že hlavní teplo vzniká na výkonových stupních a je o něj poměrně dobře postaráno chladícími prvky, které by měly plnit svoji úlohu uspokojivě i při mírném zaprášení. Potřeba chlazení je však i u některých součástek méně exponovaných. Vysavač je ideálním přítelem hifisty. Dokonce i průběžnou údržbu, bez demontáže krytů komponentu, je ideální provádět luxováním, neboť utíráním vrchního panelu zesilovače prachovkou pouze posunem dopravíme prach z mřížky dovnitř zesilovače. Proti prachu se rozhodně nebraňte zakrýváním větracích otvorů či ukrýváním komponentů do uzavřených polic či skříněk. Odstranění povrchového prachu na přístrojích pomocí vysavače výrazně omezí množství prachu, které se nakonec dostane dovnitř.
Péči výrobce o dokonalé propojení a funkčnost bychom neměli eliminovat vlastní laxností.
Pokud se rozhodneme k razantnějšímu odstranění vrstev prachu, mělo by být prvním krokem zjištění, zda přístroj ještě nepodléhá záručním podmínkám a zda při odšroubování vrchní, či jinak koncipované ochranné části konstrukce nedojde k porušení podmínek záruky. Pokud ne, směle do pravidelné očisty. Nejraději déle nezapnutý přístroj odpojte od sítě! Odšroubujte a sejměte vrchní kryt. V příslušenství luxu vyhledejte nasazovací hubici s delšími štětinami a použijte ji. Jemnými krouživými pohyby se snažte prachovou vrstvu nadzdvihnout, aby ji vysavač mohl odsát. Štětiny také brání přímému dotyku plastu hadice luxu se součástkami komponentu a případnému poškození elektrických obvodů přístroje. Do míst, kam se tah sání luxu dostane obtížně, lze zasáhnout štětcem a prach opatrně uvolnit. Ze zvláště zapeklitých míst lze prach naopak vyfouknout. K tomu mohou posloužit například pryžové „balonky“, tlakové foukače, prodávané k fotografickým přístrojům, které mačkáním vyvolávají prudký, směrovaný proud vzduchu. Sofistikovanější metodou může být speciální „spray“, které však obsahují pouze stlačený vzduch či jiný „neutrální“ plyn, který usazenou špínu silným tlakovým koncentrovaně zaměřeným proudem vyfoukne z nedostupných míst.
Další problematickou částí, která prodělává změny od samého počátku užívání si s aparaturou, jsou chemické změny na kontaktech vodičů připojené kabeláže. Jde v podstatě o kontakty všeho druhu. Všude, kde na sebe doléhají materiály různého druhu, se kvalita přechodu elektrického proudu postupně mění. Nejvíce vidět je to na reproduktorových kabelech. Obnažené konce postupně mění barvu z krásné mědi na nazelenalou čerň, ale rozhodně nejde jen o designovou změnu, ale tyto kysličníky a další zplodiny přechodu elektrického proudu mezi kovy nestejného původu vytvářejí vrstvu s výrazně menší vodivostí. Ta se staví do cesty hladkému přechodu elektřiny z jednoho „média“ do druhého, tedy přechodu z terminálu do drátu a zpět, tento problém nastává ve výraznější míře tam, kde se dotýkají různé kovy. Investice do masivního kabelu a reproboxů s kvalitními terminály se pak vlastně eliminuje vrstvičkou s nízkou vodivostí. Pokud máte továrně montované kabely s koncovkami (lopatky, banánky či další zakončení), které jsou zlacené a vaše terminály také mají povrch z tohoto kovu, pak je vyhráno, neboť změny i po delší době budou minimální. Pokud však máte měděný kabel uchycen přímo do zlaceného terminálu, pak je lépe pravidelně kontakt kontrolovat a pravidelně čistit k tomu určenými přípravky. Je možné postupovat i razantněji a zkorodovanou část kabelu odstřihnout. Nově odizolovanou „čerstvou“ část kabelu pak opět umístíte do oka terminálu. Zde bych doporučoval postup, který jste asi původně opomněli a zapříčinili rychlejší vznik hůře vodivých vrstev. Správné je, pokud se obnažených vodičů vůbec nedotknete holou rukou. Přestože máte pocit, že pokožka je čistá, jsou na ní částečky nečistot a další agresivní chemická činidla jako je například pot, tuk a další. Ty vznik vrstviček kysličníků s odlišnou vodivostí výrazně urychlují. Proto ono běžné zakroucení konce měděného vodiče, aby se snáze umístil do otvoru terminálu a žádný zatoulaný drátek se nedostal jinam, než má, je chybou. Při tomto nutném úkonu kryjte pokožku čistým plátnem nebo jinak zabraňte kontaktu kůže s obnaženým vodičem. Počítejte s tím, že podobný proces nastane i na povrchu banánků a dokonce i uvnitř. Zvláště máte-li k dispozici jednodušší typy určené pro samostatnou montáž doma, pak je vhodné, pokud to konstrukce koncovky umožňuje občas přeinstalovat opět s odstřihnutím konce vodiče kabelu. Zdůrazňuji, tento druh údržby se netýká továrně vyrobených kabelů s koncovkami. Podobný problém může nastat i u konektorů cinch a je proto vhodné je občas očistit a ošetřit speciálními prostředky na konektory. Mnohdy i samotné vysunutí a opětovné zatrčení cinche setře nevodivou vrstvičku a vše je a po určitou dobu bude v pořádku.
Pod mřížkou vašeho komponentu můžete objevit podobně hrůzný nános prachu. Máte odvahu se podívat?
Jedním z míst, kde špína také způsobuje výraznou změnu reprodukčních vlastností, je čtecí optika vašeho přehrávače. Přestože kvalitnější přehrávače jsou proti vniknutí prachu do mechaniky poměrně výrazně ochráněny speciálními konstrukcemi boxů, nemohou zabránit přenosu špíny z disku na optiku. Počítejte s tím, že při vyšších otáčkách se lehce ulpělá špína z disku uvolní a může se velmi snadno usadit na optické čočce. Čistící disky jsou sice snadno dostupné, ale jejich užití je poměrně diskutabilní a na audiofilnější přístroje bych je raději nepoužíval a svěřil bych očistu odbornému servisu. Prevence je v tomto případě ideální a udržovat disky v čistotě se určitě vyplatí.
Možná lze mezi údržbu zařadit i vlídné zacházení, mezi které bych jistě zahrnul i umístění reprosoustav mimo dosah slunce a jiných tepelných zdrojů. Lze sem započítat i ochranu před dětmi a jiným domácím zvířectvem. Rozhodně zabraňte manželce využit sloupových reprosoustav jako podstavce pod květináč a nevěřte jí, že nikdy nepřežene zalévání.
Nic se nemá přehánět, ale přeci jen si občas na tento článek vzpomeňte a raději dříve, než špína bude slyšet.
